SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Šadangajóga – šest údů jógy v tantrickém buddhismu

– TB9 –
Rasa Ravi, 1997
revize 2016 (menší úpravy s novým krátkým úvodem)
Viz Úvod do revidované verze TB a bibliografie

Indické jógické tradice lze rozdělit na ty, které aplikují šestidílnou jógu (šadangajóga) a na ty, které aplikují osmidílnou jógu (aštángajóga). Ačkoliv výčet jednotlivých „údů“ (anga) šadangajógy v rámci jednotlivých indických škol není zcela jednotný, tvoří tyto školy přesto určitou podobnou tradici, která je odlišuje od tradice aštángajógy. Pataňdžaliho systém byl za celou svou dobu existence minoritním systémem vůči četným školám šadangajógy, a byl vyzdvižen až před přibližně čtyřmi staletími védántskými kruhy, které ve svých střediscích začaly aplikovat hatha nauky náthovských jóginů. Jejich kultura pak byla počátkem 20. století převzata moderními představiteli novodobé jógy, která se posléze enormně rozšířila po celém světě. Historie je v tomto ohledu zcela pokřivená, protože většina lidí zabývající se jógou v západních zemích jednak o šadangajóze nejspíše ani neslyšela, a jednak se domnívá, že aštángajóga – podpořena obrovským počtem knižních titulů – je jakýmsi základem všech jógických škol. Přitom pravdou je právě opak. Jógické nauky tantrického buddhismu proto vycházejí také ze šadangajógy, jelikož ta byla ve své době považována za standard.

1. Jóga odtažení smyslového vnímání

Jmenuje se tak proto, že její úloha spočívá v odtažení vitálních energií ze smyslových orgánů, čímž se pozornost člověka odvrátí jak od vnějšího vnímání, tak i od vnitřního vnímání myslí. V buddhismu je mysl součástí šestice smyslových orgánů. Cílem této jógy je dostat tyto odtažené energie do centrálního jógického kanálu. Jak to „Zkrácená tantra“ říká: „Úlohou jógy odtažení smyslů je nedovolit vitálním energiím, aby vstoupily skrze smyslové orgány k předmětům vnímání nebo k vnímateli či subjektu (tedy i k mysli).“ To vše znamená, že se adept díky této osvojené schopnosti dokáže přemístit do centrálního kanálu, kde není ani vnímaných objektů ani vnímajícího subjektu.

Čím tato jóga není, vysvětluje „Pojednání o přerušení spojení“: „Tato metoda není jednoduchou aplikací pozornosti mysli. Držení mysli v pouhé jednobodové koncentraci nestačí k odtažení jemných energií z orgánů smyslového vnímání.“ Mentální aplikace není dosti silná k vyloučení činnosti těchto energií. Proto v kálačakře adept stimuluje vitální pohyb energií skrze mystické body (bindu) těla, což způsobuje, že energie budou odtaženy od smyslových orgánů a jejich sfér působení. Následně mohou vstoupit do centrálního kanálu (avadhúti) jemnohmotného těla, kde se rozloží. Tato skutečnost vede k tomu, že nepřítomnost těchto energií ve smyslovém okruhu následuje zastavení mentální činnosti.

Tato jóga se má cvičit v absolutně temné místnosti, aby smyslové orgány nebyly zbytečně rušeny okolím. Nejlepší doba ke cvičení je tehdy, když energie země je aktuálně silná v pravé nosní dírce. To proto, že se říká, že je to doba, kdy odtažení smyslů může být uskutečněno nejsnadněji.

Úspěch této jógy je doprovázen deseti znaky, které povstanou z avadhúti. „Zkrácená tantra“ říká: „Potom adept vidí kmitající čisté černé světlo uvnitř centrálního kanálu… Tyto znaky nepovstanou externě jako například na nebi. Oči jsou zavřeny a směřují nahoru (k třetímu oku). Znaky se nacházejí uvnitř centrálního kanálu.“ Čandrabhadrův „Velký komentář“ říká: „Když vitální energie vstoupily do centrálního kanálu a pouhá prázdnota je jedinou zkušeností, adept zde vidí znaky kouře.“ Adept tedy zavřenýma očima upíná svůj vnitřní zrak na místo v rovině čela, kde se vstupuje do centrálního kanálu. Protože fyzické oči jsou o něco níž položené než takzvané třetí oko, adept musí obrátit vnitřní zrak nahoru, kde vstoupí do hlavové čakry, jež se nachází na koruně centrálního kanálu. Skrze tuto čakru má vizi těchto deseti znaků. Protože, jak bylo řečeno jinde, v této čakře se nachází bod bdělého stavu, soustředěním na něj jsou všechny objekty, které přicházejí do styku s myslí skrze tento bod spolu s přidruženým druhem smyslového vnímání, rozpuštěny. Pokud se to stane, tělo prázdna se již vytvoří snadno.

Co se týká znaků samotných, Guhjasamádža-tantra říká: „První znak je znak kouře, druhý je znak iluze, třetí zářivého ohně, čtvrtý plápolající máslové lampy a pátý mračného nebe.“ Když vědomou kontrolou tyto energie vstoupily do centrálního kanálu, zazáří vnitřní oheň a směřuje nahoru, přičemž způsobuje nepopsatelnou vnitřní extázi nedualistického charakteru. Guhjasamádža-tantra říká, že první mystické znaky se objeví na rovině očí. Kálačakra-tantra dodává, že jelikož existuje mnoho druhů a stupňů energií, existuje i mnoho možností, kde a kdy se tyto znaky objevují. Například pokud adept přeruší pohyb vitálních energií v čtyřech plátcích srdcové čakry představujících vedlejší světové strany, tedy energie rupel, tsangpa, lhačinnorlegjal, má vizi znaku kouře, iluze, zářivého ohně a máslové lampy. Pokud stejně postupuje s energiemi dalších čtyř plátků představujících hlavní světové strany, pak má vizi znaku kálágni, Měsíce, Slunce a „planety“ Ráhu. Posléze adept utne tok „život udržující energie“ (prána) a „dolů se pohybující energie“ (apāna), které se nacházejí nad a pod uzly srdeční čakry. Tato technika přináší zkušenost znaku oslnivého blesku a znaku prapůvodního mystického bodu.

2. Jóga ustálení meditace

Na tomto stupni si adept zvizualizuje tělo prázdna a symboly, které byly předešlým stupněm generovány, uvnitř mystického bodu. Poté všechna tato božstva musí rozpustit či pospojovat jedno v druhé, až nakonec zůstane pouze jedno božstvo. Toto pak má rozpustit do blažené formy sambhógakáji. Když je božskost prožívána celým bytím, byla dosažena jóga ustálení meditace.

Tato jóga má pět odvětví: zpředmětnění, zkušenost, radost, blaženost a jednobodovost. Význam těchto pojmů vysvětluje Nárópa ve svém „Komentáři k Pojednání o zasvěceních“: „Vidět čistou přirozenost hrubého těla prázdna je zpředmětnění. Vidět hluboko do podstaty jemného těla prázdna je zkušenost. Pocity, které jsou ve vztahu s vědomím psychiky, při prožívání této zkušenosti dávají vzniknout radosti. Když je tomu tak u vědomí fyzického těla, je to blaženost. Nakonec jsou objekty mysli, které povstanou do podoby Vadžrasattvy obsahující pět určitostí, neoddělitelně sjednoceny do vnitřní přirozenosti nejvyšší Mysli. Objeví se Vědomí, které tvoří nedílnou jednotu formy a myšlenky. Je to jednobodovost, pátá větev.“

3. Jóga koncentrování energií

Zde se jógin cvičí v zablokování toku energií v pravém a levém vedlejším kanálu a koncentruje je v centrálním kanálu. Když tento proces aplikuje na pupeční oblast, způsobí, že se projeví vnitřní mystické teplo (oheň) se vší silou. Razí si pak cestu nahoru po centrálním kanálu, přičemž roztaví substance bódhičitty. Člověk prožívá nepopsatelnou blaženost.

Klíčovou technikou této jógy je získání schopnosti dostat pránuapánu do avadhúti a do pupku. Toho se dosahuje buď vadžra recitací, nebo ovládnutím základu dechu. Můžeme to porovnat s hinduistickou pránájámou, jež má také stejný cíl. Vadžra recitace je ekvivalentem mantrajógy. Zde se opakují určité guruem vybrané slabiky nebo i slova, jejichž vibrace utiší činnost mysli a dechu. Posléze se samovolně měsíční a sluneční tok energií spojí do ohnivého toku v centrálním kanálu.

Když adept cvičí tuto jógu, sjednocuje tělo prázdna s vitálními energiemi. Energie vstoupí dovnitř a vezmou si na sebe podobu světelné vibrace óm. Tento zjev se přenese do čakry hlavy, k temeni. Tato mystická vibrace se tady zadrží na určitou dobu, po čemž následuje samovolné zrození zářivého húm. Spolu s tělem prázdna se tato vibrace přenese do pupku. Zde se energie mají uvolnit, čímž vyvstane slabika ah. Síla toku těchto energií bude tak velká, že tělo prázdna pod tímto tlakem vystoupí po centrálním kanálu až k temeni hlavy. Společně pak s energiemi přes temeno opustí fyzické tělo.

Opakovanou meditací se adept naučí prodlužovat nádech, výdech, a také zádrž dechu, což ho upevní v kontrole nad energiemi a v uvolnění těla prázdna.

Jakmile je adept v tomto cvičení upevněn, provádí cvičení s tou změnou, že v úrovni pupku sjednocuje tyto energie s energií sexuálního vyvrcholení s přítomností mysli. Tyto energie, mysl a tělo prázdna se ztotožňují v jedno. Nárópa tento proces vyjadřuje následovně: „Energie z nad a z pod pupku se potkají a líbají v pupku v přítomnosti mysli.“

4. Jóga zádrže dechu

Tato jóga je podobná předešlé, jen s tím rozdílem, že se zde stupně meditace různí. Zde člověk začíná s meditací rozpuštění elementů. Zemi absorbuje do vody a jejich sjednocenou substanci přenese do centrálního kanálu v srdci. Vodu pak rozpustí v oheň a přenese to do krku. Potom oheň rozpustí ve vzduch a přenese to do čela. Nakonec rozpustí i vzduch do prostoru (ákáša) a přenese to na temeno hlavy. Poté prostor rozpustí v moudrost a přenese do základu páteře.

Podobné cvičení rozpuštění elementů či živlů je v hinduismu známo jako lajajóga. Důležité je všimnout si rozdílnosti přiřazování živlů k jednotlivým čakrám. V buddhismu je korespondence jiná, proto ať se tím nikdo nenechá zmást. Je to především symbolismus.

Poté adept medituje nad neoddělitelností prányapány, mysli a těla prázdna. Tuto zkušenost provází čtyři transcendentní radosti, kdy mystický bod vystupuje po centrálním kanálu nahoru. Posléze tyto radosti zkušený adept použije jako základ k meditaci nad jednotou blaženosti a moudrosti.

5. Jóga překrocení kontemplace

Nazývá se také jógou vadžrové Mysli. Je metodou, jejímž cílem je blaženost Kálačakry. Tuto jógu lze aplikovat pouze po úspěšném ukončení předešlých jóg. Proto tato jóga již předpokládá, že jógin je schopen si vytvořit těla prázdna bohů a bohyň mandaly a je zkušený v procesech mystického uvědomování si. Božstva nechal vstoupit do světa, aby naplnila všechny říše světlem. Posléze se s nimi sjednocuje a prožije blaženost, ale tato blaženost ještě nemá charakter stálosti. Proto jógin má přetrvávat v meditaci tak dlouho, až vstoupí do transcendentní jednoty s Kálačakrou a jeho kosmickou družkou. Toto uskutečnění je dosvědčováno tím, že z jóginových pórů vyzařuje světlo. Tím se zrealizuje tělo prázdna mahámudry. Když jógin vstoupí do kosmické jednoty s pěti družkami pěti tathágatů a s deseti mocnými bohyněmi, má zkušenost neměnící se věčné blaženosti. Pokud je schopen přetrvávat v této blaženosti bez přerušení, dosáhl jógu překročení kontemplace.

6. Samádhi jóga

Velká blaženost přichází v „balíčcích“ záblesků, jež jsou principiální silou, která adepta přenese z jógy překročení kontemplace do samádhi jógy. Pouhý okamžik této blaženosti změní vnitřní strukturu jedné z 21 600 částí těla. Současně je zadrženo 1800 z 21 600 karmických energií v nosních dírkách. Pokud jógin uskutečnil 1800 zkušeností blaha a soustředil 1909 vitálních bodů (bindu), dosahuje svrchovaný stupeň dharmy na předběžné cestě. Tento stupeň je druhý na pětistupňové cestě k osvícení. Dalších 1800 takových momentů mu dá zkušenost vysokého stupně, cesty přímé vize. Pokud je jógin takovým způsobem schopen přeorientovat 21 600 mužských bodů do ženského sídla a 21 600 ženských bodů do mužského sídla, dosahuje 21 600 blažeností a je schopen přerušit 21 600 karmických sil váju. Získal absolutní moc nad elementy, silami, které drží hmotu pohromadě, karmou, vnějšími i vnitřními principy. Je to cíl kálačakry.

„Zkrácená tantra“ konstatuje: „Pokud jógin uskutečnil tělo, řeč a mysl generované kálačakra jógou, jeho tělo přesáhne běžnou hmotu, stane se tak čistým a čirým jako nebe, projevující všech znaků dokonalosti. Jeho mysl je zaplavena nadsmyslovou blažeností a vstupuje do věčného objetí s vnitřní nikdy se neměnící Moudrostí.“



Klášter Namdroling, jižní Indie, Bylakuppe (Kushalnagar). Foto Rasa Ravi, 2007.

obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/II