Úvod překladatele:
Arthur Avalon je považován za otce tantrických studií, který prakticky odstartoval odborný i veřejný zájem o specifické disciplíny těch indických nauk na Západě, které jsou charakterizovány technickými výrazy jako čakra, kundaliní, šakti, jóga, bindu, náda, tattva apod. Byl první, kdo přeložil první tantru do evropského jazyka. Jeho publikacím o tantrismu předchází zasvěcení u tantrického gurua. Avalonův styl psaní je znám jako těžko uchopitelný; především proto, že celou řadu sanskrtských výrazů nepřekládá. Český překlad reflektuje všechny tyto nepřeložené výrazy, jejichž význam je přidán k samotnému překladu, čímž se z textu stává text relativně „čitelný“ i pro neodborníky. Přes veškerý poznámkový aparát, kterým se snažím všechna Avalonova sdělení ujasnit, není tento článek určen čtenářům, kteří o hinduismu nebo o indické filozofii nemají aspoň velmi dobré základní znalosti.

Věčným a neměnným Jsoucnem, jež transcenduje všechny stavy vědomí včetně tzv. čtvrtého (turíja¹), je nepodmíněné Absolutno, svrchovaný brahman (parabrahman), jenž je bez jakýchkoliv atributů (nirguna), rozdělení či částí (niškala) světové Přírody (prakrti).² Je naší nejskrytější vnitřní podstatou, nadsmyslově Poznávající, kterou však nijak nelze učinit předmětem běžného lidského poznání. Pouze pomocí mystické Zkušenosti jógy ji lze „postřehnout“. Ta nás jako jediná dovede k její realizaci – k Poznání átmana (átmadžňána). Jak je řečeno: „Ducha pouze Duch samotný poznává“.³ Jelikož je brahman za myslí i řečí, a tak nemůže mít žádné „vlastní“ jméno, mudrci ho jednoduše nazvali To (tat) nebo „To, co Jest“ (tat sat). Co jiného jsou slunce, měsíc, hvězdy a všechny viditelné věci, nežli ne letmým náznakem světla zachyceného z Toho (tat)?

Sám v Sobě spočívaje nemá oddělených částí (niškala) a je pouhým tat neboli parabrahmanem. Jako takový je bez prakrti (prakrtéranja⁴). Současně však vyjadřuje i všechny konkrétní věci světa, je tedy rovněž sakala neboli „s částmi“.⁵ Je zván sakala, když se projevuje skrze Přírodu (prakrti),⁶ jež je tvořena oddělenými částmi (kalá). Brahman je tedy obojí, niškala i sakala. Z jiného pohledu je rovněž sagunou neboli s atributy, když látku vesmíru tvoří tři guny, a podobně nirgunou, je-li bez atributů. Je-li bez gun, zdálo by se, že je bez Šakti; přesto je v něm potenciálně. Jen pomocí její Síly⁷ má brahman schopnost tvořit vesmír. Říkáme, že Šakti je inherentní v brahmanu, ale jen proto, abychom ulehčili omezenému lidskému chápání, protože ve skutečnosti jsou brahman a Šakti Jedno. Šakti je věčná neboli ta, jejíž skutečnost je bez počátku (anádirúpá⁸),⁹ jejíž esencí je Jsoucno samo (brahmarúpá). Je viguna¹⁰ (resp. nirguna) a také saguna. Je bohyní, jejíž podstata je tvořena čirým Vědomím (čaitanjarúpiní¹¹ déví) a která manifestuje všechny prvky (bhúta) vesmíru. Je bohyní nadsmyslové blaženosti (ánandarúpiní déví), která brahmanu slouží k jeho vlastní manifestaci¹² a která, slovy Šáradá-tilaky, prostupuje celý svět podobně, jako olej sezamové semínko.

Na počátku věků existovalo jen samojediné nerozlišené Jsoucno (niškala-brahman). Bylo jenom Jedno. Toužilo se stát mnohým a „vyřklo“: aham bahu sjám – ať je ze mne mnoho! A stalo se.¹³ V takové manifestaci Šakti je brahman znám jako nižší (apara) neboli projevený brahman, na něhož – jako na předmět uctívání – je v meditacích nahlíženo s atributy. A vskutku, pro mysl a smysly vtělené duše (džíva) brahman má tělo i formu; nachází se v konkrétních ztělesněních všech bohů (déva) a bohyň (déví), ale také v uctívači samotném. Jeho forma je podoba celého světa, všech věcí i bytostí.

Písma (šruti) říkají: sa aikšata,¹⁴ aham bahu sjám pradžájéja – a ten usmyslel, nechť jsem mnoho a nechť se rozmnožím.¹⁵ Samotný „proces“ sa aikšata jako takový¹⁶ již byl sám projevem Šakti: paramápúrvanirvána-šakti neboli nejpředněji svrchovaná Šakti, do sebe sama pohroužená, jež je ve své podstatě brahman jako Šakti.¹⁷ Z brahmana za pomoci Šakti, tedy z nejzazší Šakti (parašaktimaja), se objevila náda¹⁸ – což je Šiva-Šakti v podobě slova či zvuku. Z nády se posléze objevil bindu. Kálíčarana, autor komentáře k Šat-čakra-nirúpaně, u 37. verše říká, že Šivu a do sebe sama pohrouženou Šakti bychom díky principu vazby máji a jejího obalu měli chápat tak, že jsou spojeni v božské podobě uvnitř parabindu¹⁹.²⁰

Šáradá-tilaka v 1. kapitole²¹ říká: saččidánanda vibhavát sakalát paraméšvarát, ásíč čhaktis tató nádó nádád bindusamudbhavah – ze všudypřítomného nejvyššího Boha (paraméšvara), jehož vyjadřuje Bytí (sat), Vědomí (čit) a Blaženost (ánanda), při jeho samoprojevu světa (sakala) se nejprve vynoří Šakti, ze Šakti pochází náda a z nády do existence přichází bindu. Stav jemného těla, kámakalá²², je kořenem (múla) mantry. Výraz múlamantrátmiká – ta, jejíž esenci tvoří kořenná mantra –, pokud je aplikován ve vztahu k Bohyni (déví), odkazuje na toto jemné tělo kámakalá.²³ Tantrický text Pránatóšiní na straně 8 mluví o třech bindu: s přirozeností Šivy (šivamaja), s přirozeností Šakti (šaktimaja) a s přirozeností obou (šivašaktimaja).²⁴

Tento parabindu je reprezentován kruhem, v jehož středu dlí brahman (brahmapada) a v němž se nacházejí prakrti spolu s purušou.²⁵ Jeho obvod je lemován májou.²⁶ Je na srpku nirvánakaly (17. fáze) měsíčního okruhu (čandra-mandala),²⁷ ta je dále v amákale²⁸ (16. fáze), jak píše tento komentář, a dále amákalá se sama nachází nad slunečním okruhem (súrja-mandala).²⁹ V oplodí tisíciplátečného lotosu (sahasrára-padma) sídlí Guru a duše (hamsah), jakožto božské principy. Poté následuje úroveň „probuzení řídící“ (bódhiní), resp. „probuzení zastavující“ (nibódhiká³⁰). Bindu s nirvánakalou, nibódhikou a amákalou se nacházejí v blesku podobajícím se tzv. a-ka-tha trojúhelníku ukazujícím dolů.³¹ Ten trojúhelník se takto jmenuje proto, že na svých třech hrotech má tyto hlásky umístěny: a je dole, ka vpravo a tha vlevo. Celý trojúhelník se skládá ze 48 hlásek zvaných mátrká³²: ze 16 samohlásek od a do ka, ze 16 hlásek řady ka-vargy³³ a dalších od ka do tha, a ze zbylých 16 hlásek od tha do a. Uvnitř se nacházejí tyto tři hlásky: ha, lla a kša.³⁴ Podobně jako esencí Bohyně (déví) je mátrká (mátrkámají), i tento trojúhelník reprezentuje Slovo, všechno, co existuje. Samotný trojúhelník je obepínán čandra-mandalou. Bindu se symbolicky připodobňuje k cizrně (čanaka), která ve svém lusku obsahuje semeno ze spojených dvou půlek s rýhou uprostřed. Toto připomíná dvojí princip v jednom: puruša-prakrti, resp. Šiva-Šakti, v rámci parabindu.³⁵ Je zván šabda-brahmanem, tedy brahmanem v metafyzické podobě zvuku, nebo také aparabrahmanem, nižším brahmanem.³⁶ Polarizace dvou nejvyšších tattev, Šivy a Šakti, se poté odehraje skrze parašaktimaju, skrze „charakter“ svrchované Šakti. Zde se Déví stává unmukhí, Bohyní, která se dívá nahoru, směrem k Šivovi. Načež se objeví určitý rozvíjející se jev, který protrhne obepínající se obvod máji. Tím dojde ke stvoření světa. Stvoření tak předpokládá rozdělení Šiva-Šakti na Šivu a Šakti neboli na ham a sah.³⁷

Šáradá-tilaka říká: „Když se samo nejvyšší Božstvo, mající kvalitu nejvyšší Šakti (dévatáparašaktimaja), rozdělí, jmenují se tyto díly bindu, bídža³⁸ a náda.³⁹ Bindu má přirozenost Šivy,⁴⁰ bídža Šakti a náda je spojením obou. Takto bylo vysvětleno těmi, kteří si získali učenost v ágamách⁴¹.“⁴² Tento tantrický text dále říká, že ještě před „prasknutím skořápky“, která ohrazuje „obydlí“ brahmana (brahmapada) a která spolu s jeho přesně vymezenou hranicí utváří šabda-brahman, vyvstane nezřetelný⁴³ metafyzický zvuk (avjaktátmá ravó’bhavat).⁴⁴ Z evolučního nebo naopak z involučního úhlu pohledu je tento nerozvinutý nezřetelný metafyzický zvuk (avjaktanáda) buď prvním, nebo posledním stavem nády. Náda podle Rághavabhatty⁴⁵ existuje ve třech speciálních stavech, jinými slovy má tři kvality (guna): sattvu, radžas a tamas. Tyto tři guny utvářejí pralátku prakrti, se kterou Šiva vyjadřuje kvalitu „to jest“. Pokud z gun převládá tamas, tak náda je neurčitým a neprojeveným zvukem majícím přirozenost dhvani⁴⁶ (dhvanjátmakó’vjaktanádah).⁴⁷ V tomto stavu, což je jakási fáze avjaktanády, je náda zvána nibódhiká či bódhiní. Pokud v nádě má převahu radžas, jedná se o zvuk, ve kterém lze symbolicky vidět propojené a sloučené rozestavení hlásek sanskrtské abecedy.⁴⁸ Pokud je to sattva, která je v nádě více zastoupena, pak si na sebe bere podobu bindu.⁴⁹

Radžas reaguje na tamas tak, že dojde k zakrývání. Vlastní nezávislá akce nády pak vytvoří uspořádání, které může být dovršeno jen vynořením náležitě se manifestující sattvy, kterou tím uvádí do chodu. Náda, bindu a nibódhiká – a samozřejmě také samotná Šakti, jejímiž jsou specifickými projevy – si berou na sebe dle tradice podobu slunce, měsíce a ohně.⁵⁰ Duchovní Poznání (džňána⁵¹) symbolizuje oheň, jelikož ten spaluje všechny činy. Tamas je s ním spojován. Pokud je skutečně poznán účinek příčiny a účinek činu, čin jako takový ustane.

Vůle (iččhá) představuje měsíc. Měsíc má šestnáct fází, z nichž amákalá obsahuje nektar, jenž ani nenarůstá ani neupadá. Iččhá je věčným předchůdcem stvoření. Božská činnost (krijá) je jako slunce, které svým světlem dává všemu jas a možnost být viděn. Proto pokud se neobjeví dění a úsilí, nemůže se jednat o uskutečnění nebo projev. Jak Gítá říká: Podobně jako jedno slunce osvětluje celý svět (lóka).⁵²

Šabda-brahman sám sebe projevuje v triádě metafyzických sil: v Poznání (džňána-šakti), Vůli (iččhá-šakti) a Činnosti (krijá-šakti). Ty jsou asociovány s prakrti a jejími gunami: s tamasem, sattvou a radžasem.⁵³ Z parabindu, jenž má charakter bindu (bindvátmaka) a kaly (kalátma), tedy skrze Šakti, se vynořily tři bohyně (šakti): Raudrí, Vámá⁵⁴ a Džjéšthá⁵⁵. Raudrí je bohyně neboli šakti Rudry⁵⁶, představuje ji oheň (vahni) a její působení vyjadřuje Poznání (džňána). Vámá je šakti Višnua, představuje ji slunce⁵⁷ a její působení vyjadřuje Činnost (krijá). Džjéšthá je šakti Stvořitele Brahmy, představuje ji měsíc a její působení vyjadřuje Vůle/Touha⁵⁸ (iččhá). Vámakéšvarí-mata⁵⁹ říká, že svrchovaná Bohyně Tripurá je trojaká: jako Brahmá je Stvořitelkou, jako Višnu Udržovatelkou a jako Íša⁶⁰ Ničitelkou světa. K těmto aktivitám dochází skrze iččhá-šakti, džňána-šakti a krijá-šakti. Vůle je zapotřebí, aby brahman byl schopen stvořit svět, skrze Poznání se mu Bohyně připomíná slovy „nechť jsou věci takto“, a na základě předcházející znalosti z tohoto aktu se Bohyně stává skrze Činnost tvůrčím aktem samotným. Tyto šakti tedy vyjadřují vlastní podobu Bohyně (déví).⁶¹

Nejzazší Šiva (parašiva) má sedm nejvyšších projevů či aspektů. První je Šambhu – Přívětivý. Je asociován s časem (kálabandhu). Z něj pochází Sadášiva – věčný Šiva. Sadášiva proniká veškerým projeveným světem. Poté následuje Íšána – Vládce. Po těchto třech následuje trojice Brahmá, Višnu a Rudra, každý se svou šakti (bez nichž by nemohli vykonávat své funkce)⁶², k nimž jsou připojeny tři guny: sattva, radžas a tamas. Tato trojice spolu se Sadášivou a Íšánou tvoří tzv. pětinásobného Šivu, jehož kolektivní jméno je Mahápréta neboli Velký (mahá) přízrak (préta) a jehož mantrou je hsauh. O Maháprétovi se říká, že jeho poslední čtyři formy představují podpůrné síly a pátá samotné místo na posteli, na které se Déví spolu se svrchovaným Šivou (paramašiva) sjednocují v pokoji vytvořeném z ryzýho čintámani⁶³. Samotný pokoj se nachází na drahokamy zdobeném ostrově, kde rostou stromy kadamba a další nebeské stromy. Ostrov je uprostřed oceánu z ambrózie.⁶⁴

Šiva je v tomto dílu nazýván jmény jako Laskavý (Šambhu), Věčný Šiva (Sadášiva), Božskou přízeň přinášející (Šankara), Velký Bůh (Mahádéva) atd. Tato jména ukazují na zvláštní stavy, kvality a projevy Jednoho, jak se Ten při sestupu do manifestace stává mnohým. Proto se mluví o mnoha Rudrech. Sadášiva odpovídá sattvické úrovni. Šiva má velký počet jmen. Tradičně se vyjmenovává 1008 v 69. kapitole⁶⁵ Šiva-purány a v 17. kapitole Anušásana parvanu v Mahábháratě.⁶⁶

Dodatek překladatele:

Početná Avalonova díla podstupovala, a stále podstupují, mnohá vydání i reedice. Mezi nimi je někdy menší, jindy obsahově velký rozdíl. První vydání Introduction to Tantra Śāstra se poprvé objevilo jako rozsáhlá a svým způsobem samostatná úvodní studie – Introduction – v publikaci Tantra of the Great Liberation (Mahānirvāṇa Tantra) – A translation from the Sanskrit, with Introduction and Commentary, Luzac & Co., London, 1913. Zde představovalo úvod k samotnému překladu Mahánirvána-tantry, jenž tvořil hlavní obsah této publikace. Za autora byl uveden Arthur Avalon – pseudonym. Na Západě tehdy toto dílo hrálo zásadní význam v šíření povědomí vyšších a ezoterních hodnot tantrismu. Zmiňovaný Introduction však už v druhém a všech dalších vydáních Tantra of the Great Liberation (Ganesh & Co., Madras) chybí, téměř beze změn se ale dočká reedice již jako samostatné dílo pod názvem Introduction to Tantra Shastra, uváděné jako vydání druhé. Poprvé se takto objevuje v 1952 u Ganesh & Co., u něhož postupně následují další vydání i jejich četné reprinty dodnes (název je posléze poopraven na Introduction to Tantra Śāstra). Ganesh & Co., „dvorní“ nakladatel Avalonových prací, u tohoto díla namísto pseudonymu Arthur Avalon uvádí jméno Sir John Woodroffe již od vydání z 1952. Tímto krokem chtěl indický nakladatel v dobré víře upřesnit předpokládané veřejné tajemství, kdy se všichni domnívali, že Arthur Avalon je Sir John Woodroffe; dnes už víme, že pravda byla složitější a pod pseudonymem je nutno hledat více osob.⁶⁷ Tento počin pak měl za následek, že v celém 20. století byl Avalon chybně ztotožňován pouze s osobou Woodroffa.

Kdo byl Arthur Avalon? Díky studii Kathleen Taylorové už víme, že se pod tímto pseudonymem neskrývala pouze osoba Woodroffova: představovala jen jeho první „složku“. Sir John Woodroffe (1865–1936) byl výjimečně nadaný samouk-učenec. Dokázal o tantrismu dlouze veřejně přednášet, což mu přineslo nevídaný věhlas, zastával se tradičních indických hodnot proti westernizaci, uvažoval v sanskrtské terminologii, a dokonce i zpaměti citoval spisy; podle všeho se však sanskrtská díla sám nikdy nenaučil číst, a byl tedy odkázán na pomocníky. Tito pomocníci představovali druhou „složku“ pseudonymu. V jednotlivých publikacích to byli někdy různí učenci, ale v největší míře, i co se týče zde překládaného textu, jím byl znamenitý učenec a bengálský šákta Atal Bihari Ghose⁶⁸ (1864–1936), Woodroffův blízký přítel. Ze skromnosti Ghose nikdy nechtěl být uveden jako autor či spoluautor. Sanskrtské citace a překlady jdou na vrub jeho znalostí, nicméně struktura, jádro a „duch“ díla patří Woodroffovi. Jejich životy byly zajímavě propojeny i propleteny nejen ve dvojí postavě za pseudonymem, společně se jim dostalo i tradičního tantrického zasvěcení u stejného gurua Šivačandry Vidjárnavy a téměř i „společně“ zemřeli; Woodroffe sice ve Francii, nicméně s rozdílem pouhých čtyř dnů. Tantrickou praxi Woodroffe následoval ve svém soukromí; toto však ve svých publikacích nikdy nedal najevo; víme o tom jen z paměti jeho současníků.

„Hned při vstupu do domu Šivačandry jsem přes celé své tělo pocítil něco jako elektrický šok. Zdálo se mi, jako by se celý svět se mnou roztočil a vzdaloval se ode mě. Mysl se mi zastavila a ztratil jsem veškeré své smysly, orientované k vnímání vnějšího světa. O malou chvíli později se před mýma očima rozjasnilo vznášející se bílé óm, ozdobené májábídžou a mátrkábídžou. Zůstal jsem zde takto stát, oněmělý a s údivem…“ (Woodroffe při iniciaci svým guruem v roce 1906.)⁶⁹