SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury



Práce studentů českých a slovenských univerzit: 2005

Bakalářské, diplomové a disertační práce s tematikou kultury, filozofie a náboženství
jižní a jihovýchodní Asie s preferencí indických nauk – včetně jejich adaptace v Česku
Odkazy na stránku s PDF. Abecední seznam dle roku publikace.



Klepal, Jaroslav: „Nejsem toto tělo“ – Tělo a posvátné já u členů hnutí Haré Kršna v České republice V této práci se zabývám způsoby, kterými se členové hnutí Haré Kršna v České republice vztahují ke svým tělům a tělesnosti a k tělům a tělesnosti druhých. Na základě etnografických dat získaných v průběhu let 2001–2004 se pokouším především ukázat, jak zkušenosti, jednání a vědění členů hnutí Haré Kršna týkající se těla a tělesnosti jsou konstitutivní pro jejich posvátné já. Posvátným já, které považuji za teoretický konstrukt spíše než za empirickou realitu, označuji procesy orientace lidského aktéra ve světě, které mu umožňují vztahovat se k sobě samému i ke svému okolí tím způsobem, že postuluje existenci radikálně Jiného. V 1. kapitole Od symbolů, sociálních struktur a osobností k tělům představuji čtenáři tři dominantní perspektivy, ze kterých je hnutí Haré Kršna nahlíženo v odborné literatuře. V této kapitole také ukazuji, jak se tyto tři dominantní perspektivy opírají o určité sociálně a humanitně vědní pojetí náboženství, které jim umožňují pokládat hnutí Haré Kršna za zřetelný a jasný projev náboženství obecně. Ve 2. kapitole Od antropologie náboženství k antropologii (náboženského) ztělesňování se pokouším rozpracovat konceptuální rámec vědomého těla, který mi má na jedné straně umožnit vyhnout se problematickému pojímání hnutí Haré Kršna jako konkrétního projevu náboženství obecně, a na straně druhé pomoci lépe uchopit etnografický materiál, týkající se těla a tělesnosti u členů hnutí Haré Kršna. Ve 3. kapitole O etnografii a medu čtenáři popisuji určitá uzemnění, která se dotýkají konceptuálního rámce vědomého těla, rozpracovaného ve 2. kapitole. V této kapitole také dávám nahlédnout do své „etnografické dílny“ – charakterizuji procedury získávání etnografického materiálu, zmiňuji proměnlivé trajektorie výzkumu (biografické i teoretické) a upozorňuji na praktické i etické okolnosti výzkumu.

Novotný, Zdeněk: Rabten Čhödarling – Centrum pro tibetská buddhistická studia v Liberci Liberecké centrum pro tibetská buddhistická studia Rabten Čhödarling reprezentuje tibetskou buddhistickou tradici Gelugpy a funguje jako pobočka Institutu pro vyšší tibetská studia Rabten Čhöling, které se nachází v Mont Pélerinu ve Švýcarsku. Institut založil geše Rabten, s jehož jménem jsou spojena další centra v Německu, Rakousku, Itálii, Francii a Maďarsku. Přítomnost těchto center vyvolává dvě základní otázky: Jakým způsobem dochází k přenosu a šíření tibetského buddhismu na Západě? Jakou podobu na sebe tibetský buddhismus při tomto šíření na Západě bere? Pozornost je proto zaměřena na popis a analýzu činnosti geše Rabtena na Západě stejně jako na centra tibetského buddhismu, která jsou s jeho jménem spojená. Zvláštní pozornost je pak věnována popisu libereckého centra Rabten Čhödarling a analýze jeho členů v kontextu Baumannovy typologie, rozlišující typy tradičního a moderního buddhismu.

Wolfová, Alžběta: „Léčba není výzva, výzvou je pochopení.“ Etnografická studie Ájurvédy Cílem diplomové práce je sledovat, uchopit a popsat Ájurvédu tak, jak se vyjevuje ve specifických situacích a kontextech. Na základě teorie sítí aktérů a symetrické antropologie Ájurvédu nahlížím jako entitu, jež je konstruována v procesu vzájemného vztahování množství aktérů různých povah (sociální, materiální, diskursivní). Prostřednictvím identifikace významných prvků, které se na tomto procesu podílí, sleduji, zda a jakým způsobem jsou ustanovovány a redefinovány hranice Ájurvédy. Jako klíčové aktéry v procesu uskutečňování Ájurvédy jsem definovala Učitele, Nauku, Ájurvédskou Instituci, způsoby zacházení s tělem prostřednictvím stravy, jógy a dechových cvičení a Ájurvédská léčiva. V jednotlivých kapitolách diskutuji prvky a praktiky, které se podílí na tvorbě podoby těchto klíčových aktérů, stejně jako se zde zabývám různými způsoby, prostřednictvím kterých jsou praktikovány. Do konkrétní podoby jednotlivých rovin uskutečňování Ájurvédy zde zasahují jak členové komunity, kanonické Ájurvédské texty, biomedicína, státní legislativa a legislativa Evropské unie, klima, politika Instituce, ale také individuální každodennosti a kolektivně sdílené interpretační rámce.