SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury



Práce studentů českých a slovenských univerzit: 2006

Bakalářské, diplomové a disertační práce s tematikou kultury, filozofie a náboženství
jižní a jihovýchodní Asie s preferencí indických nauk – včetně jejich adaptace v Česku
Odkazy na stránku s PDF. Abecední seznam dle roku publikace.



Dukát, Jiří: Bódhisattva Avalókitéšvara v tibetské sakrální malbě Tibetské umění je povýtce uměním náboženským, neboť je zcela ve službách takzvaného tibetského buddhismu. Tato forma religiozity ovlivňuje nejenom formu a obsah umění, ale i samotný přístup k uměleckému dílu jako takovému. Již od zavedení buddhismu do Tibetu se zde těší velké oblibě bódhisattvové, postavy buddhistického panteonu, jejichž úkolem je sloužit všem živým bytostem. Mniši a laická veřejnost k nim vzhlíží nejenom jako ke vzoru nesobeckého konání, ale také se na ně obrací s žádostí o pomoc od všemožných životních strázní. Bódhisattva Avalókitéšvara je postavou, která se těší na střeše světa velké, až výjimečné oblibě. Ústředním tématem práce je tedy ztvárnění bódhisattvy Avalókitéšvary v tibetském sakrálním malířství se zvláštním zaměřením na dva aspekty. Primárním cílem je především interpretace postavy Avalókitéšvary z hlediska ikonografie.

Gilová, Kateřina Farová: Směry hathajógy v současnosti praktikované v ČR, vhodnost jejich využití u tělesně postižených Ve své práci bych ráda nejprve vymezila pojem hathajógy jako takové. Z vlastní zkušenosti vím, že minimálně v laické veřejnosti bývá tento termín často velmi nejasný. Dále bych ráda popsala směry hathajógy praktikované na území České republiky. Hlavním směrům hathajógy bych se pak ráda věnovala podrobněji. Chtěla bych popsat jejich rozdíly, přednosti i negativa, účinnost na pohybový aparát a držení těla a vhodnost jejich užití u různých skupin zdravotně postižených.

Haráková, Renata: Buddhistický ráj Sukhávatí Bakalářská diplomová práce pojednává o nejvýznamnější a nejpopulárnější z řady buddhistických čistých zemí neboli rájů, a to o Sukhávatí, Zemi blaženosti, s níž se setkáváme zejména v prostředí mahájány a vadžrajány. Práce nastiňuje základní buddhistickou nauku a vysvětluje termíny, jejichž znalost je pro pochopení problematiky nezbytná, a poukazuje na některé z příčin, které ke vzniku představ čistých zemí vedly. Čisté země nalézají v buddhismu odezvu ve dvou hlavních oblastech, kterými jsou školy a s nimi související rituály a v druhém případě ikonografie, jejíž častý námět ráje tvoří. Práce se pak dále tedy věnuje těmto dvěma aspektům, se zvláštním zřetelem na ikonografii. Představa Sukhávatí je přitom v buddhismu neodmyslitelně spjata s buddhou Amitábhou, který ji stvořil a vystupuje jako její vládce, a jeho dvěma hlavními doprovodnými bódhisattvy, Avalókitéšvarou a Mahásthámapráptou. Amitábha s Avalókitéšvarou se těší v buddhismu velké popularitě a nezměrné úctě vyznavačů, a proto je jim v práci věnována rovněž značná pozornost. Největší důraz je pak kladen na popis jejich ikonografických zpodobnění, výčet jejich atributů a výklad jejich symboliky. Práce si tedy klade za cíl pojmout jednotlivé aspekty Sukhávatí, jak je možno se s nimi v rámci buddhismu setkat, a podat ucelený přehled jednotlivých typů vyobrazení jejich obyvatel.

Jákl, Jiří: Indická epika a její mimoindický vývoj (Jáva, Malajsie) Cílem této práce je popsat a vysvětlit vliv starší indické epické tvorby na javánskou a malajskou literaturu v kontextu indického kulturního vlivu na celou oblast jihovýchodní Asie. Pokusím se poukázat na zásadní skutečnost indického vlivu na literární tvorbu této oblasti, kterou je výrazná heterogenita indických zdrojů a tendence javánských a malajských tvůrců k jejich syntéze. Žádné literární dílo, které je napsáno starou javánštinou nebo klasickou malajštinou není překladem indického díla, ale vždy je indickou literaturou velmi silně ovlivněno. V případě některých nejstarších textů můžeme hovořit o adaptacích. Časový rámec této studie je vymezen předislámským obdobím, které v jihovýchodoasijské oblasti končí v 15. století. Spodní chronologická hranice je pak vymezena 9. stoletím, kdy vzniká první dosud známé literární dílo, psané domácím jazykem, a to starojavánská Rámájana.

Karulová, Nikola: Tibetský buddhistický monasticismus v Indii Tibetský buddhistický monasticismus, jak se utvářel po staletí, prochází v posledních desetiletích výraznými změnami. Ty jsou dány zejména vnějšími okolnostmi politická situace v Tibetu a indický exil, otevření Ladaku, rostoucí zájem turistů o tyto oblasti a o tibetský buddhismus, také však reakcí tibetské společnosti na tyto podmínky. Dalajlama se snaží celou společnost přizpůsobit dnešnímu světu zaváděním demokratických principů do tradičně teokratické společnosti pomocí mnoha reforem, z nichž se klášterního života nejvíce dotýká reforma školství: v klášterech se dnes kromě tradičních předmětů vyučuje také matematika, angličtina, indické jazyky, práce s počítači a další. Mniši žádají změny i ve vyšším vzdělávání, ale část sanghy stojí proti jakékoli modernizaci. Modernizace a technologický pokrok zasáhly i každodenní život jak laiků, tak mnichů, kteří běžně vlastní a používají i takové věci, jako mobilní telefon. Diskutovaným tématem je zrovnoprávnění mnišek s mnichy, hlavním prostředkem k tomu má být zvýšení počtu mnišek, zpřístupnění všech stupňů klášterního vzdělání od základního po nejvyšší i mniškám a možnost získat plnou ordinaci. V exilu se zakládá mnoho nových ženských klášterů a mnišky dnes studují podle stejných osnov jako mniši, nejvyšší vzdělání mezi nimi však stále není obvyklé. Laická veřejnost pomalu mění svůj pohled na roli ženy obecně a s tím i na mnišky a jejich postavení v buddhistické společnosti je dnes silnější, než tomu bylo dříve.

Kozárková, Terez: Komparační socio-kulturní analýza umírání, smrti, pohřebních ritů a rituálů v rámci indické civilizace Cílem práce bylo vytvořit široký náhled na smrt, umírání, pohřební rity a rituály (zahrunuto pod termín tanatologie) v rámci indické civilizace. Je zde nastíněn stručný vývoj této společnosti, od původních obyvatel po vznik nezávislé Indické republiky. Další kapitola je věnovaná utváření náboženského systému, které vrcholilo vznikem hinduismu. Základní myšlenkou je zde koloběh znovuzrozování ovlivněný chováním a činy každého jednotlivce. Ty určí jeho dočasný pobyt v nebi či pekle a druh následného znovuzrození. Eschatologické představy jsou v hinduismu dopodrobna propracovány. Tělo je však pro hinduisty jen přechodnou schránkou duše, a s touto představou se pojí způsob pohřbívání zemřelých. Je jím kremace spojená s celou řadou pohřebních rituálů, počínaje rituály prováděnými u smrtelné postele, přes ty, jenž je nutné konat během kremace, po celoživotní obřady a uctívání spojené s kultem předků. V práci jsou také zahrnuta některá mytologická témata týkající se smrti, a náhled na některé fenomény, které jsou spjaty s indickým pohřbíváním, z nichž nejvýraznější je satí, v historii často praktikovaný, a ještě v posledních letech se objevující obřad upálení vdovy na společné hranici se zesnulým manželem.

Mynarčíková, Sylvie: Osm příznivých substancí v Tibetském buddhismu Tato práce se zabývá specifickým ikonografickým souborem tibetského buddhismu, který se nazývá osm příznivých substancí. Tento soubor se skládá z osmi předmětů, jimiž jsou zrcadlo, pravotočivá bílá mušle, tráva durva, ovoce bilva, vzácný lék, jogurt, nachový prášek a hořčičné semínko. V první části práce lze nalézt jejich popis a ve druhé jejich využití v tibetských rituálech.

Němečková, Kamila: Spiritualita jógového hnutí v Čechách V práci jsem se zabývala spiritualitou jógového hnutí v Čechách. Důraz jsem položila na teoretickou část, empirická část tvořená orientační dotazníkovou studií je pouze doplňková. V teoretické části jsem se pokusila ve třech kapitolách vytvořit širokou základnu nahlížející spiritualitu v řadě aspektů. Tento komplexnější pohled naznačil podnětné souvislosti důležité pro zachycení typu spirituality, která je v jógovém hnutí obsažena. Empirická část naznačila, že spiritualita jógy, kterou jsem ve své práci hledala, má „ženské“ prvky. Orientační dotazníková studie ukazuje vysokou hladinu eko-spirituální roviny, která je tradičně uváděna jako „ženská“. Další výsledky oproti původním předpokladům nastínily, že členové jógového hnutí nejsou přímo ovlivněni křesťanskou náboženskou výchovou a spíše podporují teorii existence jiné životní filosofie, která může souviset s východním myšlením v kontextu jógy. Jak už bylo řečeno výše, „ženskou spiritualitu“ považuji za jeden z významných faktorů českého jógového hnutí. Další velké téma, které v průběhu psaní práce vyplynulo, má těžiště v holistickém nazírání světa, v propojení východního a západního myšlení. Tato dvě témata se postupně sloučila do teorie, jež charakterizují spiritualitu jógy v Čechách. V první kapitole jsem se pokusila objasnit důvody, proč jóga, která byla ve svém původním prostředí mužskou doménou, je dnes na Západě vyhledávána zejména ženami. Vrátila jsem se zpět k historii křesťanství, kde byl ženský princip potlačen. Z křesťanské spirituality se postupně ztrácela niternost, bylo utlumeno propojení s přírodou a zemí, vnímané jako „pohanské“ a rozkol mezi tělem a duchem postavil ženu na místo, kde přestala být sama sebou.

Steinbachová, Eva: Kulturní dědictví Jávy Indonésie, největší souostroví světa, patří nesporně k těm zemím, které svou tradiční kulturou přitahují nejen cestovatele, ale také historiky, archeology a kulturní antropology. Na území zahrnujícím kolem sedmnácti tisíc ostrovů a ostrůvků žije několik stovek národností, etnických skupin a domorodých kmenů s rozmanitými kulturními zvyky a tradicemi. Náboženství jako významná determinanta indonéské kultury nejvýrazněji variuje na ostrovech Jáva a Bali, kde se originálním způsobem prolíná tradiční animistická náboženská tradice s hinduismem, buddhismem, islámem a křesťanstvím. Specifický charakter indonéské kultury lze identifikovat ve všech oblastech kulturního systému – na úrovni artefaktů, sociokulturních regulativů i idejí.

Steinbachová, Eva: Tradice javánské kultury Předmětem mé rigorózní práce zůstala, stejně jako v diplomové práci Kulturní dědictví Jávy (2006), tradiční kultura indonéského ostrova Jáva. Ten byl vždy díky své geografické poloze kulturním ohniskem Indonésie a křižovatkou tvořivých setkání různých kultur. V tradiční javánské kultuře došlo k originální syntéze původních domorodých kulturních prvků a komplexů s importovanými kulturními idejemi hinduismu, buddhismu a islámu. Výsledkem byl tvořivý kulturní synkretismus, který se promítl do všech oblastí javánské kultury. Ve své diplomové práci jsem se primárně zabývala především hinduistickými a buddhistickými kořeny javánské kultury. V centru mého zájmu se tak ocitla nejstarší kulturní historie Jávy, kterou reprezentují mistrovská díla hinduistické a buddhistické chrámové architektury. Pozornost jsem proto věnovala zejména architektonické a duchovní koncepci chrámů Borobudur a Prambanan. Obě tato místa jsem měla možnost v průběhu zpracování své diplomové práce navštívit a zpracovat jejich fotografickou dokumentaci.

Trojaková, Jolanta: Na cestě – Mystik a umělec Mystická cesta není závod o boží přízeň. Proto ani my nebudeme v jejím cíli rozdávat medaile, sčítat oběti a pranýřovat odpadlíky. Mystik se na ni vydává jednoduše proto, že musí. K úprku od „vyzkoušené“ reality k nejisté metě jej pohání ten nejvášnivější cit, jakého jsme schopni. Láska. Láska k něčemu, co ho přesahuje. K tušenému Bohu. Milostné hry jsou vždycky vabank: buďto to vyjde, anebo ne. Ať už eskapády našich umělců poblouzněných Absolutnem dopadly jakkoli, díky těmto pletkám mnohé získali. Odvrhli (na periodu lišící se případ od případu) kult zdevastovaného těla, jaký pěstovali jejich dekadentní předchůdci. Místo absinthem si začali prolévat hrdla kefírem. (Ovšem, občas si k němu zapálili cigaretu hašiše.) Upsali se abstinenci, vegetariánství a často i sexuální zdrženlivosti. (Múzy už nehledali mezi lepými modelkami. Jejich idolem byl Bůh, jehož podobu ani neznali.) Z mnohých se stali náruživí nudisti. František Kupka svlékl své šaty po vzoru německého nazarénistického malíře Karla Diefenbacha – duchovního vůdce své mladosti. Samozvaný filozof hlásal návrat k přírodě a v duchu této premisy se denně tvrdohlavě slunil, jak ho pánbů stvořil, přesto, že jej za pobuřování obecných mravů stihl trest několikadenního žaláře. S každým rozbřeskem rozvazoval Kupka pásek u svého županu a oddával se józe na své zahradě.

Vrba, Petr: Šinranovo pojetí šindžin jako cesty k buddhovství Mahájánové sútry vytvořily bohatou tradici založenou na myšlence existence mnoha buddhů, bódhisattvů a jejich dokonalých zemí. Pro buddhistu tak bylo běžné tyto postavy uctívat, meditovat o nich, recitovat sútry a jiné techniky, které usilují o kontakt s buddhou, tzv. buddhánusmrti (upamatovávání se na Buddhu). Jejich účelem bylo „naladit se“ na kvality daného buddhy a tím vést mysl ke kultivaci a duchovnímu pokroku. Tedy již v počátcích mahájánového buddhismu se setkáváme s prvky později typickými pro směr označovaný jako učení Čisté země. V této práci se pokusím o jasné a obhajitelné zařazení Šinranovy reformulace učení Čisté země do kontextu mahájánového buddhismu a o vymezení klíčového pojmu v Šinranově soteriologické vizi. Tímto termínem je šindžin, podle mého názoru překládaný nesprávně jako víra. Ukážu, že Šinranův důraz na chápání šindžin jako samotného probuzení a na slitovnou moc buddhy Amidy (sa. Amitábha) může být chápán jako „revoluční“ krok, který došel svého naplnění až o mnoho století později, ale že je zároveň nutné vidět v něm proces, v kterém se celkem přirozeným způsobem odráží vývoj převládajících mahájánových proudů i společensko-ekonomická situace dobového Japonska.

Weiss, Aleš: Interspiritualita Tématem této práce je fenomén, který se skrývá pod termínem „interspiritualita“. Jedná se o intenzívní formu vztahu mezi náboženstvími, který je motivován nábožensky a vede ke vzniku spirituality, u níž můžeme konstatovat jednotný charakter. Tato spiritualita se z jádra jedné náboženské tradice vztahuje k mystické zkušenosti příslušníků jiných náboženství. Fundamentálním předpokladem je zde jedinost posvátna, s nímž žádné z náboženství není v privilegovaném vztahu, a které se stejnou plností a intenzitou projevuje v rozličných mystických tradicích různých náboženství. Skrze sdílené porozumění tomuto vztahu se potom vytváří specifický typ náboženské sociality, který je iniciován jednotnou vizí spirituality. K této spiritualitě velmi často patří také některé jiné aspekty jako například silný důraz na komunitu, sociální angažovanost, ekologie nebo politická orientace kriticky se vymezující vůči problémům průmyslové modernity a globálního kapitalismu. Centrálním referenčním rámcem těchto podtémat však zůstává univerzalisticky pojatá spiritualita, která však nezůstává bez vazby ke konkrétní náboženské tradici. Jedná se tedy o spiritualitu, která stojí na okraji jak v rámci tradičních náboženství, tak i v rámci západní alternativní spirituality, která má často velmi individualistický charakter, v němž je veškeré úsilí soustředěno pouze na blaho jedince.

Zábranská, Margareta: Kastovní systém na indickém venkově v 50. letech 20. století Tématem mé práce je podoba kastovního systému na indickém venkově, konkrétně ve dvou indických vesnicích Kumbapettai a Ramkhérí, jak byla zachycena v antropologických výzkumech K. Gough a A. Mayera v 50. letech 20. století. Tato doba zachycuje přerod kastovního systému ze starší formy do nové, ovlivňované evropskými myšlenkami. Tato práce má především dva cíle: 1. na základě výše zmíněných výzkumů podat podrobnější popis kastovního systému s důrazem na jeho obecně pozorované charakteristiky tak, aby si i nezasvěcený čtenář mohl udělat představu, co kastovní systém obnáší; 2. pokusit se o rozkrytí kritérií, podle nichž se tvoří hierarchická struktura kastovního systému, a blíže určit vnitřní principy, na nichž je kastovní systém postaven. K rozboru používám především strukturalistického výkladu L. Dumonta a antropologické teorie náboženských jevů od M. Blocha.