SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury



Práce studentů českých a slovenských univerzit: 2008

Bakalářské, diplomové a disertační práce s tematikou kultury, filozofie a náboženství
jižní a jihovýchodní Asie s preferencí indických nauk – včetně jejich adaptace v Česku
Odkazy na stránku s PDF. Abecední seznam dle roku publikace.



Bártová, Zuzana: Ničiren, fundamentalistický buddhista Tato bakalářská práce pojednává o japonském buddhistickém mnichovi jménem Ničiren, který žil ve 13. století. Zabývá se jednak jeho životem, jednak různými aspekty jeho učení. Převážně se pohybuje v myšlenkovém světě japonského buddhismu, který je součástí mahájánového buddhismu. Vedle toho zasazuje základní Ničirenovy myšlenky do obecného buddhistického rámce. V závěru propracovává dané téma z hlediska obecně religionistické reflexe, tj. daný fenomén zkoumá z pohledu fundamentalistických hnutí. Výsledky ukazují, že Ničiren je fundamentalistou. Práce může sloužit jako podklad pro bližší studium náboženských hnutí, které se v pozdější době odvolávají na Ničirena.

Gróf, Richard: Motivácia k náboženskej činnosti v budhistickej skupine Diamantová cesta Práca sa zaoberá problematikou štruktúry a dynamiky motivácie k náboženskej činnosti v buddhistickej skupine Diamantová cesta. Zahŕňa nielen charakterizáciu podmienok a príčin, ktoré vedú ku konverzii, ale venuje sa aj analýze dostredivých a odstredivých motivačných síl pôsobiacich počas ďalšej kariéry buddhistov. V práci sme identifikovali viacero druhov motívov s rôznymi vlastnosťami a snažili sa určiť ich vzájomné vzťahy a funkciu v celkovom vývoji motivácie. Pri spracovaní údajov sa ukázalo, že dynamiku motivácie významne ovplyvňuje aj to, ako praktikujúci buddhisti vnímajú hodnovernosť samotného učenia dharmy. Tento hodnotiaci proces sme následne zahrnuli do celkovej interpretácie a prepojili s ostatnými identifikovanými faktormi motivácie. Údaje boli získavané pomocou pološtrukturovaného interview 22 buddhistov Diamantovej cesty a vlastných skúsenosti výskumníka, ktorý týmto životným štýlom žil 6 rokov.

Hanáková, Lenka: Náboženská a společenská role ženy v hinduistické rodině Práce se zaměřuje na postavení hinduistické ženy v historických souvislostech se zaměřením na rituály, především přechodové jako je narození, svatba a smrt. Jedna kapitola se též věnuje mediálně známému (nejen) indickému zvyku satí. Práce má za cíl zmapovat změnu, kterou indické ženy prodělaly a prodělávají dodnes. Poslední část práce se zaměřuje právě na dnešní stav hinduistické rodiny a společnosti s reflexí současných diskutabilních problémů, jako je rovnoprávnost žen, otázka věna, rozvod, vzdělání a gramotnosti vůbec, s čímž poté souvisí i uplatnění indických žen na trhu práce.

Hytych, Petr: Rudra-Śiva, šivaistická filosofie, varianty a proměny kultu Tato práce se snaží v první části podat přehled informací o původu boha Rudry-Śivy, o jeho roli v textech véd, bráhman, upanišad, purán a eposů, a dále jeho vztah s bohyní a ženským prvkem stvoření. Druhá část se věnuje šivaistické filosofii, zejména pak dvěma nejdůležitějším školám, tj. Siddhántě a kašmírskému monismu. Třetí část se dotýká témat konkurence višnuismu a šivaismu, proměny interpretací božstev a symbolů, lokálních kultů a také působení mezinárodních organizací s využitím moderního média – internetu. Tato část klade důraz na ty aspekty a symboly kultu, které hrají roli v jeho popularitě a životnosti.

Karulová, Nikola: Tibetská společnost v indickém exilu Tibeťané bezprostředně po příchodu do indického exilu byli nuceni přijmou některé změny, aby mohli co nejlépe přežít v nových podmínkách: reformovali uspořádání své společnosti na demokracii a zavedli povinnou školní docházku. Velká část Tibeťanů se dnes živí službami a tato tendence stále stoupá. V literatuře převládá názor, že tibetská exilová vláda záměrně prezentuje Tibet a Tibeťany v souladu s euroamerickou imaginací Šangri-La, aby tak ke svému úsilí za samostatný/autonomní Tibet přilákala zahraniční pozornost a podporu. Tento obraz Tibetu prezentuje pomocí vydávaných publikací, šíří jej také dalajlama při svých cestách po Evropě či Severní Americe. Pomůckou v tomto úsilí je interpretace buddhismu jako učení, které má potenciál vyřešit mnoho z dnešních problémů, jimiž trpí jednotlivci i celé společnosti.

Kotherová, Silvie: Světlo v oceánu – Kognitivní analýza vybraných aspektů meditačních technik v mahajánovém buddhismu Během minulého století se na akademické půdě studia náboženství rozvinuly nejrůznější přístupy a úhly pohledu na tento fenomén. Takovými přístupy byly například strukturalistický, eliadovský, marxistický, feministický a nespočet dalších. V současné době se pak mnoho výzkumů soustřeďuje okolo lingvistických a kulturních analýz. Neméně důležité postavení v současném studiu náboženství začíná získávat také kognitivní přístup, který se snaží o představení náboženských fenoménů za pomoci interdisciplinárního pohledu. Náboženské jevy jsou pak postoupeny metodám pocházejícím z kognitivní vědy, neurofyziologie, psychologie, filosofie mysli, antropologie a dalších.

Kousalová, Olga: Nedávný rozkol v tibetské buddhistické škole Karma-kagjü Po úmrtí šestnáctého karmapy Rangdžung Rigpä Dordžeho (†1981), představeného jedné ze škol tibetského buddhismu, Karma-kagjü, začali vybraní regentové vyhledávat jeho sedmnáctou inkarnaci. Došlo mezi nimi ke sporům, které vedly k rozpoznání a intronizaci dvou sedmnáctých karmapů. Cílem práce je popsat celou situaci a osvětlit příčiny možného vzniku a trvání rozkolu. V první kapitole jsou nastíněny charakteristické znaky tibetského buddhismu a jeho vývoj – s přihlédnutím ke škole Kagjü. Druhá kapitola pojednává o instituci karmapy a tulkuů. Ve třetí kapitole je popisáno historické pozadí sporu a jsou uvedeny okolnosti vyhledání a rozpoznání obou sedmnáctých karmapů. Ve čtvrté kapitole je spor rozdělen na náboženskou rovinou, kde se práce zabývá tím, kdo má kompetence karmapu vyhledávat a jak jednotlivé strany obhajují tradičními způsoby autenticitu svého kandidáta; a politickou rovinu, kde jsou rozebrány vlivy, metody a zájmy dalších stran (čtrnáctého dalajlamy, Čínské lidové republiky a západní společnosti), které do kontroverze zasáhly.

Kumbera, Tomáš: Angkor – kult Dévarádži V preangkorské době na území dnešní Kambodže existovala řada menších státních celků s pohyblivými hranicemi a nestabilní povahou, někdy charakterizovaných pojmem mandala. Kromě nápisů jsou hlavním zdrojem informací o nich problematické zprávy čínských kronik, které hovoří o království „Fu-nan“ [Funan] a „Čen-la“ [Zhenla]. Na počátku našeho letopočtu rozpoznáváme v Kambudžadéše indický kulturní vliv, který se ve starší literatuře označuje jako „indianizace“. Brzy po svém vzniku se do vládnoucích struktur jak v Indii, tak v Kambudžadéše začlenil tantrický šivaismus (mantramárga). Indická náboženství nasedala na domácí kulty, které zahrnovaly mimo jiné víru v předky (neak ta) a lokální ochranná božstva typu kamraten džagat („pán světa“). Na počátku angkorské říše stojí král Džajavarman II., jehož nástup k moci v roce 802 n. l. byl podle nápisů ze Sdok Kak Thomu (K. 235) provázen ustavením Dévarádži („Boha-krále“), v khmerštině označeného jako Kamraten džagat ta rádža („Pán světa-král“). Identita Dévarádži se stala předmětem diskuse řady vědců, mezi jinými George Coedèse, Hermanna Kulkeho, Nidhi Aeusrivongse a Clauda Jacquese. Zřejmě se jednalo o přenosnou sochu či lingamu Šivy (Tumbura). Toto božstvo se stalo božským protihráčem angkorského panovníka, alespoň v počátcích angkorského státu. Věřilo se, že podstatou krále (rádžjasára) je část Šivy (anša) a ta přechází spolu s dharmou na jeho potomky. Konsekrační rituál byl proveden podle Vínášikhatantry. Jednalo se o tantrický rituál spojený s božstvy-mantrami (mantradéváh), „jemným tělem“ (súkšmašaríra) a kundaliní („stočenou [silou]“) za účelem získání „sil“ (siddhajah, sg. siddhi), které měly zajistit nezávislost na zemi označené jako Javá. Indická náboženství spolu s místním kultem předků vedla ke vzniku monumentálních chrámů, jejichž velikost také manifestovala královskou moc. V některých případech obsahovaly velké nepohyblivé královské lingamy označené jménem panovníka s připojením slova -íšvara („pán“). Na úpadku angkorského impéria ve 14. století a přesunutí centra říše dále za západ se podílela řada faktorů a jedním z nich mohl být nástup théravádového buddhismu, spojený s opuštěním velkých angkorských chrámů.

Lukešová, Hana: Jógová cvičení pro děti ve školní družině Bakalářská práce se zamýšlí nad zvláštnostmi jógového cvičení u dětí mladšího školního věku, hledá jeho pozitiva a ukazuje na některá úskalí. Cílem práce je sestavit a ověřit v praxi soubor jógových cvičení pro děti ve školní družině, zjistit vliv tohoto cvičení na sledovanou skupinu. Součástí bakalářské práce je sborník těchto cvičení a výsledky pozorování.

Masojídek, Milan: Nový věk starého já – spiritualita New Age ve světle učení advaity Práce se zabývá fenoménem hnutí Nového věku a shrnuje jeho stěžejní vize. Tyto vize jsou poté interpretovány v kontextu duchovního učení a praxe advaita védanty. Takto zvolený přístup umožňuje nahlédnout spiritualitu New Age z mezního existenciálního úhlu pohledu a získat představu o jejím postavení nejen v rámci věčně soudobého sebehledačství, ale díky kulturologické perspektivě komplexněji také v rámci specifické situace moderního člověka a jeho kultury. New Age se v rámci takto zvoleného přístupu jeví jako prostředí, v němž se dá duchovněji žít a jenž může být – díky důrazu na individuální sebehledačství, svobodu, vnitřní odpovědnost a myšlenku Jednoty – dobrým základem na cestě k realizaci hlubokého duchovní poznání.

Matoušek, Michal: Instituce dalajlamy a tibetská teokracie Práce pojednává o instituci dalajlamy od jejího vzniku až po současnost. V první části textu je nastíněn vznik a vývoj této instituce; původ a význam titulu dalajlamy, pokračuje výčtem nejdůležitějších dalajlamů a jejich zásahů v náboženské i světské oblasti, včetně upevnění světské moci instituce dalajalamy za tzv. Velkého pátého dalajlamy, přes sedmého dalajlamu a postupný vývoj tibetské teokracie, k třináctému dalajlamovi a jeho reformní a zahraniční politice. Druhá část textu je pak věnována čtrnáctému dalajlamovi Tändzin Gjamcchovi, jeho předčasnému převzetí zodpovědnosti za Tibet v důsledku čínské okupace, odchodu do Indie, působení v exilu, jeho zahraniční politice nenásilí a popularizaci tibetského buddhismu na západě.

Melnikovová, Nora: Stará hindština v poezii Mírá Báí Cílem naší práce nazvané bylo zjistit, jaké povahy je jazyk (či jazyky) poezie středověké rádžasthánské básnířky-sannjásiní Mírá Báí, tedy alespoň zčásti vyřešit otázku, ohledně níž panuje mezi odborníky mnoho neshod. Nejdříve jsme se museli rozhodnout, ze které části díla připisovaného Míře budeme při svém bádání vycházet, neboť děl jí připisovaných je nespočetné množství, a naše volba padla na šest nejstarších padů s Mířinou pečetí pocházejících ze 16. a 17. století. Šlo o jediné pady, které se z tohoto raného období dochovaly; byly nalezeny v několika rukopisných pramenech. V dalších kapitolách jsme se zabývali otázkou autorství „Mířiny“ poezie. Dále jsme se snažili přiblížit kontext, ve kterém díla připisovaná Míře vznikala. Popsali jsme postavení sannjásiní v indické společnosti i kulturní a historické pozadí období bhaktických básníků-světců. Věnovali jsme se rovněž vývoji kršnaistické literatury, do níž lze „Mířino“ dílo bezpochyby zařadit, a její sepětí s bradžským krajem a jazykem. Poté jsme se zabývali formou a obsahem „Mířina“ díla, které lze označit za poezii milostnou a později místy i společensky kritickou.

Pomklová, Jana: Dobývání pevnosti těla – Překlad a výklad vybraných Górakhnáthových starohindských padů Cílem této práce je prostřednictvím překladu a výkladu osmi vybraných padů představit některé aspekty Górakhnáthova učení tak, jak se odrážejí v jemu připisované vernakulární textové tradici. Při překládání těchto padů jsem se snažila o uvedení všech možných variant překladu, stejně tak při jejich komentování jsem si kladla za cíl poukázat na vícero možností výkladu daných veršů. Ovšem vzhledem k povaze těchto textů jsem si vědoma toho, že zde uvedené interpretace nemusejí být jediné možné. Nepokouším se zde o překlad literární, ale co nejdoslovnější, který se snaží zachytit specifika gramatického textu. Tato práce není studií primárně lingvistickou ani se nesnaží systematicky vyložit Górakhnáthovo učení.

Pošar, Matěj: Zenový mistr Dógen a jeho koncept buddhovské podstaty v kontextu vývoje buddhistické nauky Zenový mistr Dógen (1200–1253) patří bezesporu mezi nejdůležitější postavy nejen zenového buddhismu, ale buddhismu vůbec. Jeho hlavní dílo Sóbógenzó, kompilace výukových textů rozličného obsahu, představuje zdroj inspirace pro buddhisty stejně jako pro filozoficky orientované badatele. Vzhledem k tomu, že po Dógenovi už málokdo přispěl takovou měrou k vývoji buddhistické nauky, je možné jeho dílo považovat za jedno z vyústění hlavních myšlenkových proudů ve vývoji východoasijského buddhismu. Toto učení po svém shrnuje přínos mahájány, zároveň zůstává věrné hlavním konceptům nejstaršího buddhismu. Klíčem k tomuto myšlenkovému odkazu je podle mne Dógenův koncept buddhovské podstaty, jak jej vtělil zejména do statí Buššó (Buddhovská podstata). Tento text komplexně zrcadlí ty nejzajímavější stránky Dógenova učení i předchozí způsoby uvažování o dané problematice.

Procházka, Michal: Borobudur Borobudur je největší buddhistická stavba na světě, která se nachází na ostrově Jáva v Indonésii a byla postavena přibližně mezi lety 780–850. Na území dnešní Indonésie (Nusantary) byly známy a praktikovány všechny tři hlavní směry buddhistického myšlení, tj. théraváda, mahájána i vadžrajána, a učenost na zdejších školách byla na velmi vysoké úrovni. I přes nevelké znalosti historie Jávy v 8.–9. století lze konstatovat, že zde panovala velká náboženská tolerance a zřetelné sklony k vzájemnému prolínání jednotlivých náboženských tradic. Architektonická deskripce Borobuduru ukázala, že plány stavby se v jejím průběhu několikrát změnily, a to patrně jednak z technických příčin a jednak z důvodu změny věroučných preferencí.

Skála, Ondřej: Mniši theravádového buddhismu Srí Lanky – minulost a současnost Cílem této práce je prozkoumat na základě dlouhodobého terénního výzkumu a studia pramenných textů a další sekundární literatury způsob života theravádových mnichů na Srí Lance. Dalším záměrem je popsat metodu tréninku lesních mnichů tradice theraváda tak, jak je předávána v současnosti na Srí Lance. Pramenným podkladem pro tento úkol mi bude základní kanonický soubor pálijských textů Tipitaka. V tomto více než dva tisíce let starém souboru textů nacházíme popis a vysvětlení jednotlivých principů tréninku mnichů, a také praktické návody a způsoby jejich aplikace v každodenním životě mnichů.

Skuhrovcová, Štěpánka: Meditační centrum Osho Shangri-La – Inovace a rozvoj hnutí Bhagavána Radžníše v České republice Tato práce dokumentuje a interpretuje současné chápání učení a prováděné praxe v Meditačním centru Osho Shangri La. A dále srovnává tuto současnou praxi a způsob života neosannjásinů s praxí v době života Bhagavána Radžníše (Osha). Představeny jsou Osho meditace (dynamická meditace, meditace mandala), Osho meditační terapie (mystická růže, meditace bez mysli a meditace znovuzrození) a importované terapie (hlavně rodinné konstelace, kraniosakrální biodynamika, neoreichiánská dechová terapie) do hnutí Bhagavána Radžníše. Je zde také nastíněn vývoj celého uskupení příznivců Bhagavána Radžníše, od ášramu (ášram v Púně) ke komuně (Radžníšpuram v Oregonu) a po rozpuštění oregonské komuny směřování ke komunitě či později hlavně k samostatným Osho meditačním centrům (např. Meditační centrum Osho Shangri La).

Šimečková, Klára: Bengálská svitková malba Disertační práce analyzuje svitkovou malbu bengálské komunity patujů. Tradiční a nové formy tohoto umění jsou definovány na základě výsledků rozsáhlého terénního výzkumu v Západním Bengálsku, dokumentace muzejních i soukromých sbírkových fondů a relevantních studií publikovaných k tomuto tématu. Bengálské svitkové obrazy představují svébytnou tradici v celku indické narativní malby. Narativní prvky jsou v indickém náboženském umění patrné od starověku. Práce nejprve sleduje dějiny svitkové malby v Indii, které jsou však obtížně rekonstruovatelné kvůli nedostatku pramenů, a to jak hmotných, tak textových. Pak se práce soustředí na bengálské prostředí, kde svitkové obrazy začaly být sbírány a zkoumány teprve během dvacátých a třicátých let 20. století, kdy zde bylo autentické svitkové umění již citelně narušeno, neboť původní společenské a ekonomické vazby bengálského venkova se rozpadaly a svitkoví malíři přicházeli o publikum, které je živilo.

Šlosarová, Petra: Případová studie komunity hnutí Haré Kršna v Městečku u Benešova Hnutí Haré Kršna. Tento název již slyšel snad každý Čech. Avšak co si pod tímto pojmem opravdu lidé představují a co je skutečností, to byl základ mé myšlenky psát práci právě na téma popisující alternativní životní způsob jedné takové komunity v malé obci středočeského kraje. Práce se bude pohybovat jak na rovině sociologie životního stylu, tak na rovině sociologie náboženství. V případě tohoto tématu se tyto dvě disciplíny k sobě velice přibližují a navzájem se doplňují. Tato práce se z velké části opírá o praktické zkušenosti v terénu. Několikrát jsem navštívila farmu Kršnův dvůr a díky rozhovorům s obyvateli farmy jsem si mohla vytvořit reálný obraz života komunity. Rozhovory to byly velice zajímavé a mnohdy podnětné k dalšímu přemýšlení – a to jak o životě obecně, tak o životním rytmu dnešní společnosti, o náboženských otázkách nebo i o domácím vzdělávání.

Tichý, Mikuláš: ISKCON (Historie, nauka a praxe se zřetelem na ČR) Tato práce podává popis vývoje náboženského hnutí Haré Kršna (organizovaného v náboženské společnosti ISKCON – International Society for Krishna Consciousness, Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny), které navazuje na hinduistickou tradici gaudíjského (bengálského) višnuismu. Oproti většinovému hinduismu je toto hnutí misijní, díky čemuž se v 60. letech 20. stol. rozšířilo nejdříve do USA, a posléze po celém západním světě. Jeho zakladatel je A. Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (1896–1977), který tuto tradici i přivezl do USA a povedlo se mu na ni obrátit poměrně značnou skupinu lidí. Tematicky práce spadá pod vývoj nových náboženských hnutí a studium indických náboženství. Metodicky práce využívá zejména historického a sociologického přístupu, v malé míře jsem užil svých pozorování během pobytu na ekologické farmě Krišnův dvůr 10.–13. května 2008 a rozhovorů s oddanými.

Toula, Jaroslav: Formy šivaismu a tantrismu v České republice Práce je věnována historii šivaismu, tantrismu a tibetského buddhismu v oblastech svého vzniku a rozvoje, následným šířením na Západ a do České republiky. Druhá část práce je věnována popisu konkrétních skupin navazujících na zmíněné tradice Východu, které působí v ČR. Snaží se hodnotit jejich návaznost na tradice a případné přizpůsobení se západnímu světu.

Vyoralová, Adéla: Jóga v českých zemích v době komunistické vlády Tato práce se snaží nastínit situaci jógy v českých zemích za období komunismu, tedy hlavně mezi lety 1948 až 1989. Tato práce se neomezuje jen na období komunistického režimu. V první kapitole jsou uvedeny počátky jógy v Indii, stručně také její filosofie a třídění na čtyři hlavní směry, které se v ní utvořily. Jsou jimi hathajóga, karmajóga, bhaktijóga a džňánajóga. V druhé kapitole jsou uvedeny počátky a průběh setkávání Západu s indickou kulturou, od starověku až po 20. století. Dále setkávání Indie s českou kulturou ve třetí kapitole. Dále představím české osobnosti, které se jógou zabývaly nebo jí byly ovlivněny. Těmi osobnostmi jsou čeští, popřípadě českoslovenští, mystici, indologové atd. Během popisu jednotlivých jógových tradic, či společností, které mají u nás největší zastoupení, se také zmíním o perzekuci ze strany komunismu, čerpat budu hlavně z rozhovorů s pamětníky.

Wolfová, Eva: Divadelní umění na Bali V mé práci jsem prozkoumala široké spektrum divadelních projevů, s nimiž se lze setkat na ostrově Bali. Vzhledem k obsáhlosti tématu, jsem podrobněji zkoumala pouze loutkové divadlo a některé druhy tanečního dramatu. Ve všech částech jsem se věnovala pouze tradičnímu divadlu, které na Bali převládá. Moderní proudy balijského divadla nebyly předmětem mého zájmu, ačkoli postupně se západní přístup k divadlu začíná na ostrově, alespoň mezi studenty uměleckých škol, uplatňovat. Má práce jasně ukazuje, jak je balijské divadlo úzce spjato s náboženstvím a rituály. V některých případech je samo rituálem. Hinduismus a s tím spojené náboženské úkony obyvatel ostrova doslova formují podobu všech typů balijského divadla. Určují, kdy se má divadlo hrát, pro koho, s jakými kostýmy a tématem. Právě díky této sevřenosti s náboženstvím a každodenním životem jsou divadelní představení pro všechny běžnou záležitostí hojně pořádanou po celém ostrově.