SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury



Práce studentů českých a slovenských univerzit: 2010

Bakalářské, diplomové a disertační práce s tematikou kultury, filozofie a náboženství
jižní a jihovýchodní Asie s preferencí indických nauk – včetně jejich adaptace v Česku
Odkazy na stránku s PDF. Abecední seznam dle roku publikace.



Brzoňová, Monika: Praxe vzdušných pohřbů, aneb, Smrt očima Tibeťanů Vzdušný pohřeb je tradičním pohřebním rituálem v Tibetu. Lidské tělo je rozsekáno a na k tomu určených prostranstvích – vzdušných pohřebištích – je nabídnuto živlům (zejména elementu vzduchu) a ptákům. Tato praxe je v Tibetu známa pod názvem jhator, což v překladu znamená almužna bohům. Vzhledem k tomu, že většina Tibeťanů vyznává buddhismus (a tedy věří v reinkarnaci), odráží tento akt nakládání se zemřelým štědrost a laskavost, ctnosti vedoucí k dokonalosti a následně i osvícení, stejně jako přesvědčení, že po smrti je tělo již nedůležitou schránkou a může posloužit alespoň jako potrava dalším žijícím bytostem. Tento rituál tak odráží nejenom religionistické a kosmologické prvky v tibetském pojetí světa, zároveň odráží možnosti daného prostředí, neboť jiné způsoby pohřbívání jsou v Tibetu značně limitovány (zmrzlá půda, nedostatek dřeva na kremaci atd.) Práce si klade za cíl pojednat o tomto rituálu v celé jeho šíři, to jest vyložit jeho historické, náboženské, antropologické i filosofické konotace, stejně jako přiblížit tibetský přístup ke smrti a pohřbívání v Tibetu. Základní úlohou práce je seznámit se s průběhem, významem a různými přesahy (astrologie, medicína, etika, ekologie, ikonografie…) fenoménu vzdušného pohřbu.

Drahorádová, Zuzana: Náboženství bönu v Tibetu a tradice znovunalezených pokladů terma Bön je v současné době již poměrně známá tibetská tradice. Tato práce slouží jako systematický a přehledný úvod do této tibetské tradice bönu. Čtenář bude seznámen se základními pojmy bönu a s historickým kontextem, ve kterém se bön rozvíjel. Ve druhé kapitole je představen zakladatel bönu Tönpa Šenrab Miwo a jeho život. Tématem třetí a čtvrté kapitoly je historický vývoj bönu. Práce odpovídá na otázky týkající se pronásledování bönu, kdy se konalo a kdo bön pronásledoval. V té souvislosti jsou zmíněni jak mytičtí, tak i historičtí králové v Tibetu. Bön ve svém vývoji podstupuje mnoho změn. Hlavní změnou se stává jeho reorganizace a institucionalizace, která má počátky v desátém století. Práce se soustředí na tradici terem. Termy jsou texty, které byly uschovány, aby nebyly při pronásledování bönu zničeny. Reorganizace je postavena právě na těchto textech. Na reorganizaci bönu se také podílely konkrétní osoby a celé rodinné linie. Jsou zde zmíněna jména a životy těchto osob a rodin. V závěrečné páté kapitole se čtenář seznámí s posvátnou zemí Olmo lungring. Je to místo, kde se měl narodit zakladatel bönu Tönpa Šenrab.

Erftemeijer, Joris: Slavný tibetský siddha Dukpa Künleg, aneb, o tom, že být buddha může být „šílené“ Student se v práci zaměřil na slavného tibetského světce Dugpa Kunleho, který žil mezi lety 1455-1529. Tuto postavu, která je označovaná také jako „svatý blázen“ či „božský blázen“ a je připomínána pro její výstřední chování, popíše s přihlédnutím k problematice ne-mnišských světců tibetského buddhismu. V popularitě tohoto sociálního a náboženského glosátora, považovaného za realizovaného adepta tantrických nauk, se prolínají roviny tantrického a klerikálního buddhismu s tradicemi lidového charakteru. První kapitoly jsou věnovány literárním pramenům věnujících se této postavě, které jsou dostupné v překladech. Poté, co jsou stručně nastíněné některé bhútánské lidové tradice se kterými je Künleg spojován a jeho role kulturního hrdiny Bhútánu, jsou popsané okolnosti jeho odchodu do bezdomoví a je popsán základní souhrn jeho života. Student se dále věnuje jeho místu v rámci tibetského buddhismu a se zvláštním zřetelem na tradici indických siddhů také jeho duchovní linii, resp. škole tibetského buddhismu, ke které se Dugpa Künleg hlásil. Cílem této práce je poodhalit logiku, podle které je považován za světce, přestože a právě protože, že překračuje normy společnosti… Jeho jednání je uvedené do souvislosti s neortodoxními buddhistickými praxemi založených na tantrickém výkladu nauk mádhjamiky.

Geisslerová, Eli: Příroda v hinduistické praxi s přihlédnutím k rituálům a svátkům Tamilnádu Práce pojednává o přírodních prvcích hinduistických rituálů a svátků, přičemž klade důraz na jihoindický stát Tamilnád. Zaměřuje se na různé stránky hinduistické praxe, na něž má příroda silný vliv. Práce je tvořena dvěma hlavními částmi. První oddíl se soustředí na přírodní prvky hinduistických rituálů, druhý na tamilské hinduistické svátky spjaté s přírodou. Východiskem práce jsou sekundární prameny.

Gottfriedová, Ivana: Tibetská vláda v exilu 1959–2009 Bakalářská diplomová práce se zabývá vztahem náboženství a politické moci v Tibetu. První část práce popisuje historické dění po roce 1959 na území Tibetu, který okupuje Čínská lidová republika. Stručný přehled se věnuje výčtu událostí, které ovlivnili stav tibetského buddhismu. Druhá část se již zabývá samotnou tibetskou exilovou vládou, a to jejím vývojem od vzniku v roce 1960 až po současnost. Velká pozornost je věnována postu dalajlamy jako náboženskému a politickému vůdci v jedné osobě. Práce ukazuje na spojnici mezi politickým systémem a tibetským buddhismem, tak i na nekončící boj tibetského lidu za svobodu jejich země bez čínské nadvlády.

Hadová, Veronika: Buddhistické mnišky v severní Indii V bakalářské práci se budu zabývat tématem buddhistických mnišek v severní Indii, konkrétně ve dvou oblastech, a to Ladaku a Zangskaru. Ve všech zkoumaných ženských klášterech je praktikován tibetský buddhismus. Severní Indie je tibetským buddhismem ovlivňována již od rané historie, zároveň tvoří v dnešní době významnou oblast tibetské exilové komunity. Práce, vedle sběru dat z dostupné literatury, taktéž hojně využívá internetové zdroje, které obsahují bohaté informace o dárcovských organizacích, které se tímto způsobem představují širokému publiku. Další metodou práce je terénní výzkum, který proběhl formou e-mailové komunikace s informátorkami, které v těchto oblastech působily nebo doposud působí a jsou schopné velmi přesně tamější situaci popsat, což je velkým přínosem, vzhledem k tomu, že jsem doposud Ladak, ani Zangskar nenavštívila.

Heryánová, Andrea: Kušok Bakula Rinpočhe – arhat, mnich a politik Cílem této bakalářské práce je, pomocí religionistického přístupu, zmapovat život a dílo významné osobnosti indického buddhismu, Kušoka Bakuly Rinpočheho. První část práce se zaměřuje na mýtickou postavu arhata Bakuly, jehož 19. reinkarnací Kušok Bakula je. Druhá část se zabývá historickou osobností Kušoka Bakuly Rinpočheho, jeho působením v roli mnicha, učitele, nejvyššího lamy Ladaku a následně také politika a diplomata, jehož vliv přesáhl hranice Indie a nejvíce se projevil v Mongolsku a Rusku (SSSR). V závěru se práce věnuje nově nalezenému, 20. převtělenci arhata Bakuly, tibetskému chlapci, Thubtän Ngawangovi.

Himmer, Ondřej: Amritarasábalí – interpretace a překlad textu bengálské tantrické tradice sahadžijá Tato práce představuje středověkou bengálskou višnuistickou tantrickou tradici sahadžijá a snaží se rozluštit komplikovaný alegorický příběh o krádeži nektaru, který nacházíme v jednom z významných textů této tradice, Amritarasábalí. V příloze pak připojuje česko-bengálskou bilingvu tohoto textu. Sahadžijá je v rámci Bengálska velmi významným, a přitom málo probádaným náboženským směrem, který zajímavým a plodným způsobem propojuje dvě zdánlivě zcela odlišná prostředí – místní podobu tantrismu a gaudíjský višnuismus. Sahadžijá tak v sobě obsahuje jednak silný tantrický důraz na provádění rituální praxe na rovině lidského těla (včetně rituální soulože) a jednak snahu o dosažení čisté nesobecké lásky. Text Amritarasábalí je z velké části naplněn alegorickým příběhem, který popisuje cestu jednotlivce za vysvobozením. Hrdinou tohoto příběhu je zloděj jménem Sabá, který představuje lidskou duši. Spolu se svými devíti společníky (kteří představují fyzické a mentální složky člověka) prochází Sabá řadou nebezpečí, až se mu nakonec s pomocí tajemných dívek podaří vstoupit do paláce těla, kde nalezne svou vlastní podstatu a dosáhne vysvobození. Přestože hlavní osa tohoto alegorického příběhu je vcelku jasná, především popisy rituální praxe v komplikovaných obrazech lotosů, jezer, měsíců, sluncí a čmeláků zanechává řadu nejasných nebo dokonce zcela bílých míst.

Himmerová, Kristýna: Reinterpretace tradičních konceptů u Rámmohana Ráje – Adhikára v klasickém a moderním pojetí Koncept adhikára (doslova právo, mandát, kvalifikace) tematizuje tradiční indickou představu, že různé skupiny lidí mají různou kvalifikaci pro přístup k posvátným textům, pro pořádání obětí a potažmo i pro vysvobození. Tradičně byla adhikára odvozována od pozice, kterou člověk zastával v rámci hierarchického řádu světa, tj. především od příslušnosti k jedné ze čtyř varen, do nichž se indická společnost tradičně dělí. Rámmohan Ráj (1772–1833) je předchůdcem tzv. neohinduismu, který vznikl v Bengálsku jako reakce na střet se západním myšlením a jehož představitelé se skrze reinterpretaci vlastní historie pokouší ustavit jednotnou náboženskou a kulturní identitu Indie. Tak se i Rámmohan příklonem k více než tisíc let staré filosoficko-náboženské doktríně advaita-védánty obrací k tradičním formám, naplňuje je však novým obsahem. Největší posun oproti tradici přitom spočívá v Rámmohanově reinterpretaci adhikáry. Snaží se formulovat takovou cestu k vysvobození, která by nikoho apriori nevylučovala.

Ježek, Luboš: Buddhistické skupiny v České republice. Pojetí smrti a praxe spojená se smrtí ve třech buddhistických směrech Buddhistické učení představuje cestu osvobození a rozvinutí duchovního potenciálu. Toto učení nabízí celou řadu praxí a metod, které jsou spojené se smrtí. Nicméně buddhismus jako takový nelze považovat za náboženství smrti. Cílem celé práce je představit praxe a chápání smrti v buddhismu v tradičním i západním prostředí. Porozumění smrti a umírání je představeno třemi skupinami, které působí v České republice a navazují na tři hlavní tradice buddhistického učení. První kapitola rozpracovává témata jako je: smrt v buddhismu, smrt Buddhy Šákjamuniho, obecné pochopení a praxe používané ve všech hlavních směrech, motivy buddhistické přípravy na smrt a také buddhistický přístup k sebevraždě. Druhá kapitola představuje praxe a chápání smrti v théravádovém učení společně se skupinou Buddha Mangala. Ve třetí kapitole je pochopení mahájánového buddhismu a školy Sótó. Čtvrtá kapitola nabízí pohled a praxe vadžrajánového učení a komunity Dzogčhenu. Závěr práce obsahuje sumarizaci výsledků.

Kosová, Iva: Konverze od křesťanství k buddhismu Práce se zabývá šířením buddhismu do západního světa a jeho současnou situací v něm. Jedna kapitola je věnována buddhismu v České republice, jeho historii i jeho současné podobě. Poslední kapitola teoretické části nastiňuje důvody a okolnosti, za kterých se lidé ze zemí s křesťanskou minulostí obracejí k buddhismu. V praktické části je uvedeno několik rozhorů s lidmi, kteří buddhismus praktikují, nebo praktikovali. Rozhovory sledují jejich motivace k zájmu o buddhismus a jejich názory na křesťanství. Druhá část praktické práce je mým komentářem k rozhovorům a shrnutím výpovědí respondentů.

Kouřilová, Vendula: Fenomén poutnictví v pěti hlavních světových náboženstvích Poutnictví je fenomén, který je přítomný ve všech pěti hlavních světových náboženstvích. Diplomová práce se zabývá těmito otázkami: Je možné jej popsat? Jak se projevuje v jednotlivých náboženstvích? Existují prvky, jež by byly společné všem poutníkům? První část práce se zabývá poutnictvím obecně, zamýšlí se nad definicí poutě, zkoumá přístupy jednotlivých vědních disciplín a nastiňuje typologii poutí. Druhá část, která tvoří jádro celé práce, se soustřeďuje ne popis poutních praxí. Klade si za cíl výstižně popsat fenomén poutnictví v jednotlivých náboženstvích. Třetí část se věnuje srovnání jednotlivých poutních tradic na základě posvátných jevů (posvátných míst, staveb, osob, předmětů a časů) a odkazuje na aspekty dokazující jejich podobnost. Ve stručnosti se zabývá také tím, v čem se poutní tradice odlišují. Součástí práce je příloha, ve které jsou uvedeny výpovědi poutníků z jednotlivých náboženství.

Kozárková, Tereza: Smrt, pohřební ritus a rituály v tibetském buddhismu Práce, koncipovaná jako socio-kulturní analýza umírání, smrti, pohřebních ritů a rituálů v oblasti tibetského buddhismu, se soustředí na aspekty, které v rámci daného časového a geografického vymezení v užším smyslu souvisí se smrtí, umíráním, nesmrtelností, a na jejich variace v rámci tibetské společnosti. Dále se zabývá zvláštnostmi a danostmi pohřebního ritu zejména podle sociálního zařazení, pohlaví, věku a oblasti. Analyzuje chování a respektování norem náboženské tradice buddhismu v její konkrétní tibetské formě s důrazem na vstřebávání místních domorodých prvků.

Kysová, Šárka Havlíčková: Hastábhinaja – Gesta rukou v tradičním divadelním umění Indie Gesta rukou v tradičním divadelním umění Indie se zabývá tradičním indickým herectvím. Zaměřuje se na specifickou formu komunikace herce s divákem – na komunikaci prostřednictvím muder, jež jsou zpravidla charakterizovány jako symbolické pozice rukou. Hlavním cílem disertační práce bylo pojednat o tom, na jakých principech se vyjadřování prostřednictvím muder v performačních aktivitách Indie zakládá. V práci je prověřována teze, že v případě muder jde o komunikaci mezi jevištěm a hledištěm prostřednictvím svébytného jazykového systému, který je schopen vyjádřit jakoukoli myšlenku i emoci. Výsledky výzkumu v této oblasti jsou založeny na staroindické i novodobé divadelní literatuře v sanskrtu, angličtině, případně francouzštině, především na poetikách a hereckých manuálech, a na současné praxi tradičního indického divadla či tanečních forem, kterou autorka zkoumala v rámci výzkumné cesty po Indii – ponejvíce praxe kéralských divadelních aktivit, zejména divadla kúdijáttam a kathakali. Práce vyšla v roce 2013 knižně.

Lichtenbergová, Lenka: Kult démonických bohyní v severní Indii Práce se věnuje fenoménu uctívání ženských démonických božstev v severní Indii. Mapuje vývoj jejich kultu na základě archeologických nálezů, literárních památek a moderních vědeckých výzkumů od prehistorie, přes středověk až do současnosti. Sleduje proces jejich domestikace a splývání démonických/benigních prvků v konfrontaci s ortodoxním hinduismem. Dále se zabývá problémem nestabilní identity bohyní, jejich multiplicitou, kontextem a formou uctívání, významem a pozicí v rámci celého nábožensko-společenského systému.

Markoš, Ján: O transplantácii Buddhovho učenia na Západ Západ objavil buddhizmus iba nedávno a nie je tomu ani pol storočia odvtedy, čo sa ľudia žijúci na Západe začali k tejto náuke masovejšie hlásiť. Udomácňovanie buddhizmu na Západe preto ani zďaleka nie je ukončeným dejom; ide o živý, práve prebiehajúci proces, ktorého možné dôsledky sú ešte v nedohľadne. Buddhizmus bol na Západ takpovediac „transplantovaný“ z východného kultúrneho okruhu, kde je dlhé storočia doma; v súčasnosti plynú prvé chvíle po operácii; ešte nie je zrejmé, či Západ cudzie teleso vo svojom tele prijme, a ak áno, v akej forme a s akými komplikáciami. Prerastanie buddhizmu do západnej spoločnosti je dialógom ako na spirituálnej, tak na kultúrnej rovine. Pritom ide o dialóg ohromných rozmerov, či už ide o šírku preberaných tém, počet ľudí, ktorí sa na ňom zúčastňujú, alebo geografickú vzdialenosť miest, na ktorých prebieha. Máloktorý iný interkultúrny dialóg prebieha na tak veľkej škále, a zároveň v tak pokojnom duchu. Preto sa mi zdá, že analýza fenoménu buddhizmu na Západe môže okrem poznatkov o tomto konkrétnom jave priniesť i určitý vhľad do povahy interkultúrneho a medzináboženského dialógu ako takého.

Mužíková, Nela: Jóga a její vliv na stres vysokoškolských studentů Stres je v dnešní době fenoménem, se kterým se setkáváme velmi často, je téměř všudypřítomný. Mnoho studentů zůstává se svým stresem osamoceno. Řada z nich teoreticky ví, co je to stres, avšak neví, jak jej zvládat. Pro studenty, ale nejen pro ně, je dobré hledat cesty, jak toto vnitřní napětí zmírnit, jak zlepšit adaptaci na stres. Uvědomit si zdroje stresu je prvním krokem jeho zvládání. Existuje množství příruček, které jsou plné rad. Důležité je však nejen teoreticky vědět, i když to je samozřejmě také plus, ale hlavní je tyto teoretické rady uvádět do praxe. Jednou z možností je prý jóga.

Nahálková, Jana: Postavenie a úloha ženy v hinduistickej spoločnosti Moja diplomová práca si kladie za cieľ oboznámiť čitateľa s pohľadom na život hinduistickej ženy s rôznymi variantmi pohľadu na jej rodinné, spoločenské či náboženské podmienky. Je rozdelená do štyroch kapitol. V prvej kapitole sa zameriavam na ženu z pohľadu etnológie, vysvetľujem pojmy gender, náboženstvo, spoločnosť, feminizmus, pohľad na ženu v prehistorických kultúrach a z hľadiska najznámejších náboženských systémov – judaizmu, kresťanstva a islamu. Druhá kapitola sa zaoberá pojmom hinduizmus a kastovým systémom. Postavenie a úloha hinduistickej ženy v rôznych etapách jej života tvorí jadro tejto kapitoly. Aby sme mohli posúdiť vývoj hinduistickej ženy, je potrebné poznať historické súvislosti indického subkontinentu, ktoré popisujem v tretej kapitole, vrátane vzdelanosti a zamestnanosti hinduistických žien. Záver kapitoly je venovaný významným ženám minulej ako i súčasnej Indie. V poslednej štvrtej kapitole som sa snažila priblížiť postavenie ženy z hľadiska filmového priemyslu.

Němec, Filip: Nástin dějin indické klasické hudby Tato práce je nástinem dějin indické klasické hudby od védských dob po současnost, přičemž středem zájmu je od 13. stol. severoindická hudební tradice, tzv. hindustánská hudba. Snaží se zachytit vývoj hudební teorie i praxe v průběhu dějin a podat stručný obsah nejvýznamnějších hudebních děl. Nechybí životopisy nejslavnějších osobností spojených s hindustánskou hudbou (Chusrau, Tánsén, Bhátkhándé, Paluskar), historie a stručné popisy nejrozšířenějších hudebních nástrojů a interakce hudby s historickými událostmi a proměnami společnosti, jakými byl např. vpád muslimů, britská koloniální nadvláda nebo vzestup indického nacionalismu. Práce není členěna přísně chronologicky, ale v jednotlivých kapitolách jsou vloženy podkapitoly věnované zásadním aspektům (rága, tála atd.) indické klasické hudby obecně, které napomáhají snazšímu pochopení vývoje hindustánské hudby. Součástí práce jsou poznámka k notaci s tabulkou not používaných v hindustánské hudbě a jejich západními ekvivalenty, seznam zkratek, slovníček vybraných hudebních pojmů s přepisem do dévanágarí, obrazová příloha a bibliografie.

Pichová, Veronika: Rostliny v indickém socio-kulturním prostředí Ve své práci se budu zabývat specifickou rolí rostlin v indické socio-kulturní oblasti. Většina obyvatel Indie se hlásí k hinduismu, na jehož základě interpretují okolní svět. Živé a neživé chápou svým charakteristickým způsobem a zařazují jej do složitého nábožensko-filozofického systému hinduismu. Tématem této práce je vnímání rostlin, jejich interpretace, symbolika a také kulturní význam v této oblasti, výrazně se odlišující od našeho evropského pojetí.

Poláková, Šárka: Působení Kwan Um v ČR Bakalářská práce se věnuje korejské zenové, resp. sonové skupině Kwan Um – její historii, rozvoji, působení a samotné praxi v České republice, blíže se zaměřuje na brněnské centrum – na jeho fungování a praxi. Práce se zabývá meditační praxí i praxí zpěvů příznivců skupiny Kwan Um, jako i fungováním a organizací meditačních ústraní v České republice a Maďarsku, kde je jediný klášter skupiny, kterému z tohoto důvodu věnuji též nemalou pozornost. Pro přiblížení významu meditace v zenových školách je práce podložena teoretickým poznáním zenového učení. Zabývá se i historií zenu a taky představením specifických forem jeho učení v Koreji, kolébce školy Kwan Um. V krátkosti též uvádí rozvoj buddhismu právě v Koreji, aby nastínila podmínky vývoje. Jádro práce vychází z působení školy mimo její asijskou základnu. Bude tedy konfrontovat znalosti zenového učení ve specifickém prostředí Evropy, a hlavně pak České republiky. V oblasti České republiky představuje taktéž vývoj buddhismu obecně, aby tak ukázala podmínky pro rozvoj jednotlivých buddhistických škol, jejichž stručný přehled zařazuji také. Práce vychází taktéž z terénního výzkumu v brněnském centru školy Kwan Um – prostřednictvím srovnání zjištěných faktů s teoretickými znalostmi zenu a zenové praxe.

Řádek, Filip: Nová náboženská hnutí v České republice se zaměřením na hnutí Hare Kršna Diplomová práce je primárně zaměřená na identifikaci teoretických charakteristických rysů nových náboženských hnutí a jejich následnou aplikaci na hnutí Hare Kršna působící v České republice vedoucí k zjištění, jakými znaky se toto hnutí vyznačuje. Dále se můžeme v práci setkat s popisem teoretických přístupů k novým náboženským hnutím z hlediska normativní koncepce a z toho vyplývajících bojovníků s těmito hnutími. Jako doplňující část zde figuruje výčet a popis některých nových náboženských hnutí působících v České republice vedle hnutí Hare Kršna. Zeptáme-li se neznámého člověka na ulici, co je to nové náboženské hnutí, myslím si, že jen málokdo nám dokáže alespoň zběžně odpovědět. Řekneme-li sekta, každý bude „vědět.“ Ale co si většina lidí s tímto termínem spojí? Pravděpodobně manipulaci, nesvobodu, vymývání mozků, ztrátu majetku, izolaci, odloučení od rodiny, sebestřednost a duševní nemoc vůdce, v horším případě vraždy a sebevraždy. Ano, i taková hnutí existují, ale jde pouze o marginální případy, které však v našem povědomí hrají významnou generalizující roli a jsou nám často podsouvány jinými „informátory.“ Tito „informátoři“ mají většinou důvod proč tak činí, někdy z důvodu vlastní příslušnosti k jinému vyznání či určité oborové náležitosti, z které vyvěrá potřeba intervence do společnosti, někdy z potřeby vydělat. O těchto „informátorech“ se v práci také dočteme.

Sychrová, Věra: Poutní místa buddhismu Práce se zaměří na čtyři poutní místa buddhismu, kterými jsou Lumbiní, Bódhgaja, Sárnáth a Kušingara. Úkolem je popsat tato místa ve vybraných obdobích, tyto popisy porovnat a zjistit, jak se tato místa v průběhu staletí změnila. Úvodní část práce se zaměří na původ konání buddhistických poutí. Stať se bude věnovat popisu jednotlivých míst v době Buddhově, Ašókově, Fa-sienově, Süan-cangově a v době muslimské nadvlády. Dále se práce zaměří na znovuobjevení míst v 19. stol. a na popis památek, které se na místech nacházejí v současné době. Závěr práce zhodnotí význam konání poutí pro vyznavače (buddhisty) a nevyznavače (turisty). Práce rovněž vyzdvihne, jak daná místa a jejich události ovlivnila budoucí vývoj buddhismu.

Trojanová, Eva: Meditace v théravádovém buddhismu Ve své práci představuji buddhismus nejprve na jeho obecné rovině, popisuji v krátkosti život Buddhy a vysvětluji základní principy buddhistické nauky. Další část své práce věnuji stručnému seznámení s jednotlivými buddhistickými školami. Ve třetí kapitole se zaměřuji na théravádová meditační cvičení, která jsou nedílnou součástí buddhistického učení. Objasňuji zde průběh meditace a její jednotlivé typy. Závěrem se pak zamýšlím nad přínosem buddhismu pro současného člověka. Podklady pro tuto práci jsem hledala jak v myšlenkách starších buddhistických učenců jako jsou např. Nyanaponika Thera, Nárada Mahá Théra a mnozí další, tak i v dílech současných autorů např. Jack Kornfield, Jan Honzík, Jan Sokol a další.

Veselá, Helena: Krásné bohyně – současná feminní spiritualita na příkladu ženské tantrické skupiny Tato práce zpracovává výsledky výzkumu, který jsem realizovala v průběhu roku 2009 v placeném kurzu ženské tantrické iniciace. Výběr tématu byl motivován mým předchozím zájmem o hnutí Bohyně – protože v Čechách toto hnutí není dosud konkretizované, zvolila jsem účast v uzavřené ženské skupině, která se mu specifickou kombinací náboženství, filosofie a psychologie nejvíce blíží. Mým přáním bylo zjistit, jakou podobu má v českém prostředí ženská spiritualita a jaké ženy přitahuje. Zatímco první část práce je věnována obecné charakteristice současné eklektické spirituality, souhrnně nazývané hnutí New Age, v části druhé přistupuji k samotnému terénnímu výzkumu. Docházím ke zjištění, že symbol Bohyně, klíčový pojem studie, není vnímán pouze jako religiózní koncept, ale také jako médium, jehož prostřednictvím ženy formulují potřeby a problémy vyplývající z jejich ženství. Konkrétním případem tak poukazuji na výrazně psychoterapeutický rozměr ženské spirituality.

Volková, Kateřina: Srovnání buddhismu a taoismu jako filozofií a životních postojů Tato práce, která je založena na odborné literatuře, se zabývá buddhistickou a taoistickou filozofií. Nejdříve jsou obě nauky rozpracovány samostatně. Vývoj buddhismu a taoismu je sledován z filozofického a historického hlediska. Hlavním cílem této práce je srovnání obou filozofií. Srovnání je realizováno v obecné rovině. Je zaměřeno zejména na čtyři hlavní oblasti, které jsou pro obě filozofie zásadní: svět, příroda, společnost a jedinec. Poslední část tohoto srovnání sleduje pravý cíl buddhistické a taoistické filozofie. Je zaměřena zejména na rozdílné momenty. Součástí této práce je také možnost využití buddhistické a taoistické filozofie ve výuce.

Vrba, Petr: Koncept upája v Japonsku raného středověku. Využití schopnosti výběru vhodných prostředků (upája) v průběhu dramatických proměn tzv. nových kamakurských škol buddhismu Obecně se píše, že během období Kamakura (1185–1333) došlo k radikální proměně na scéně japonského buddhismu. Tato proměna však byla možná jen díky souhře mnoha faktorů, které umožnily, že doba, respektive společnost, byla „zralá“ na změnu. Faktem je, že právě během těchto 150 let se objevily na scéně charismatické osobnosti (Hónen, Šinran, Dógen, Ničiren), které založily směry, jež jsou dnes v Japonsku nejpočetnější. Nicméně někteří badatelé věrohodně ukazují, že drtivá většina tzv. nových prvků se objevuje už několik desetiletí, někdy i století před Kamakurou a stejně tak vymezování tzv. nových směrů vůči tradičním (a jejich údajný úpadek) vykazuje podezřelé trhliny. V jejich vztahu k ostatním školám hrálo roli i využití tradičního buddhistického konceptu o schopnosti ve výběru vhodného prostředku k dosažení buddhovství (sa. upája, jap. hóben). Dalším pozoruhodným společným rysem je, že tito zakladatelé všichni tvrdili, že pro dosažení spásy stačí „nic než“ jediná (jimi vybraná) technika. K tomu však nikdy před kamakurským období ani nikdy po něm na japonské půdě nedochází. V této práci se pokusím primárně odpovědět na klíčovou otázku: „Jaké faktory tuto výjimečnou situaci umožnily?“ Postupovat budu od představení konceptu upája (jap. hóben) a pro tuto práci důležitých témat japonského tradičního buddhismu, přes stručné seznámení s tzv. novými směry a jejich exkluzivistickými nároky na praxi. Poté zařadím tyto jevy do širšího společenského kontextu a na základě historických dat z politického a ekonomického vývoje se pokusím osvětlit faktory, které byly nedílnou součástí formování náboženského kvasu konce období Heian (794–1185) a počátku období Kamakura.