SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

10. Kašmírský šivaismus





Nyní se s úlevou obraťme od tohoto šokujícího obrazu divokých úchylek lidského rozumu a ducha k lidštějšímu a racionálnějšímu šivaistickému systému. Kašmírský šivaismus rozdělujeme na dvě větve: na spandašástru a na pratjabhidžňášástru.238 Autorství spandašástry se přisuzuje Vasuguptovi a jeho žáku Kallatovi, jejími ústředními díly jsou Šiva-sútra239Spanda-káriká240. Posledně jmenované dílo sestává z 51 veršů. O Šiva-sútře se říká, že byla vyjevena Vasuguptovi samotným Šivou, respektive siddhou čili dokonalou lidskou bytostí.

Aforismy Šiva-sútry byly vyryty do skály na Mahádévově hoře, k níž byl Vasugupta nasměrován Šivou. Podle jiného zdroje mu byly tyto texty zjeveny Šivou ve snu a ještě další zdroj tvrdí, že k odhalení sice došlo ve snu, ale prostřednictvím zmíněné dokonalé lidské bytosti; v každém případě mělo k odhalení dojít na Mahádévově hoře.

I v případě Spanda-káriky existují různé tradice výkladu vzniku tohoto díla. První tradice připisuje autorství Vasuguptovi, druhá Kallatovi a podle třetí tradice, která vypadá nejpravděpodobněji,241 získal Kallata vědomosti nauky od Vasugupty a Spanda-káriku napsal na žádost svých žáků.

Posoudit význam tradice výkladu vzniku Šiva-sútry nepřipisující autorství přímo Vasuguptovi, je obtížné. Je proto možné, že Spanda-káriká byla prvním dílem a v próze psaná Šiva-sútra byla sepsána později, ve starší nebo ortodoxnější formě. A jelikož Vasugupta žil přibližně v době vzniku Šiva-sútry a všem bylo známo, čím se zabýval, byl těmto novým aforismům připsán zázračný původ. V souladu s tímto pohledem obdržel tedy Vasugupta Šiva-sútru od jiných a sám ji nenapsal.242

Kallata žil za panování krále Avantivarmana,243 854 n. l., proto lze literární činnost jeho gurua zařadit na začátek devátého století. Stoupenci kašmírského šivaismu výrazně popírají, že by Bůh musel mít účinnou příčinu (jakou je například karma) nebo materiální příčinu (jakou je například pradhána) ke stvoření světa. Neuznávají ani stanovisko Védánta-sútry, že Bůh samotný je touto příčinou, ani si nemyslí, že by nějaký princip iluze (například májá) mohl vytvářet jevy, které budou (vlivem této iluze) falešné. Šiva je podle nich nezávislý a pouhou silou své vůle vytváří všechno stvořené. Zjevuje v sobě samém svět, jakoby ten od něho samotného byl odlišný, avšak ne až tak skutečně, jako když se domy nebo dokonce celá města odrážejí v zrcadle. Zároveň zůstává Šiva tímto světem neovlivněn, tak jako zrcadlo není ovlivněno obrazy, které se v něm odrážejí. A to není ani tak, že by Šiva měl konkrétní podobu pouze ve světě, což je závěr plynoucí z nauky, podle níž je Šiva materiální příčinou světa. V jistém verši připisovaném Vasuguptovi se vzdává hold Šúlinovi, tedy Šivovi, který je reprezentován jako ten, kdo kreslí obraz světa bez použití plátna a bez jakéhokoliv pomocného materiálu.244

Jinou ilustrací přibližující průběh stvoření, které se obejde bez nutnosti ustanovit materiální příčinu či účinnou příčinu, je obraz jógina, jenž vytváří pouhou silou své vůle, bez jakýchkoliv materiálů, objekty. Šiva obdařený divotvornou silou se objevuje ve formě mnoha individuálních duší a skrze další sílu tvoří předobraz toho, co nazýváme bdělým a snovým stavem našeho života.245

Podle tohoto systému je tedy individuální duše totožná se svrchovanou duší. Individuální duše kvůli své nečistotě tuto identitu nevnímá. Tato nečistota, mala, je trojaká. Když skrze svou nevědomost duše zapomíná na vlastní svobodnou a univerzální přirozenost a věří, že je nedokonalá, a považuje tělo apod., které není ona sama, za sebe samu, čímž se omezuje do konečnosti a podrobuje se omezením, jde o nečistotu zvanou ánava mala neboli nepatrná nečistota. Setrvání v těle, za něž odpovídá původce věcí, májá, je způsobeno dalším druhem nečistoty, májíja malou, tedy uskutečněnou májí. A když se poté dostanou vlivem vnitřního orgánu čili srdce do pohybu orgány činnosti, vzniká nečistota nazývaná kárma mala246. Vzniká z činností pramenících z dobrých a špatných skutků, které jsou obsaženy v lidském vědomí a které v konečném důsledku vedou ke štěstí a utrpení.247

Tyto tři druhy nečistot uvádí v pohyb náda, ženský prvek, představující prvotní sílu (Šakti) Šivy, z níž následně vzniká řeč. Bez řeči by neexistovaly ideje umožňující interpretovat svět a život a nebylo by tedy možné vyjádřit ani přijmout nějakou formu nebo tvar. Proto se věří, že princip řeči je původcem nečistoty (mala), která vede ke stavu spoutanosti. Síla řeči souvisí s dalšími silami, které se personifikují jako bohyně Ambá, Džjéšthá, RaudríVámá.248

Díky intenzivní kontemplaci uctívače nejvyšší Bytí pronikne do jeho mysli, pohltí veškeré jeho omezené myšlenky a vzápětí všechny nečistoty mizí. Upevněním tohoto stavu se individuální duše osvobozuje a stává se duší svrchovanou. Tento průnik do vize se nazývá Bhairava249 a patří Bhairavovi, protože ho zapříčinil.250

Zakladatelem školy pratjabhidžňá kašmírského šivaismu byl Sómánanda. Jeho dílo nese název Šivadršti251. Hlavní pojednání této školy však napsal jeho žák Udajákara ve formě súter.252 Tyto sútry krátce i obšírně komentoval Abhinavagupta,253 žák Sómánandova žáka.254 Abhinavagupta psal mezi lety 993–1015,255 z čehož lze usuzovat, že Sómánanda musel žít v první čtvrtině 10. století.

Nauky o stvoření světa a vztazích mezi individuální a svrchovanou duší, jak je podává tato škola, se shodují s naukami předchozí školy. Jediný rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že způsob vnímání identity se podle systému školy pratjabhidžňá nazývá rozpoznání.

Podle upanišadů256 každá věc září, září-li On, a všechno je vnímatelné díky záři Jeho světla. Naše síla poznání je tudíž totožná s Jeho silou a všechno mimo nás se stává objektem poznání díky Jeho osvětlující síle. Skrze schopnost poznání a schopnost činu můžeme být účastni Jeho přirozenosti. Není však důvod myslet si, že tato účast je nějak omezená, protože je zřejmé, že jsme Jím samotným. Že si v současném stavu nejsme vědomi radosti a povznesení, tak příznačných pro Něj, je způsobeno skutečností, že nerozpoznáváme, že Jím jsme, přestože Jím jsme. Podobně jako není překrásná panna zasažená nesmírnou láskou k mládenci, jehož vznešenost jí právě byla vylíčena, uchvácena, přinesou-li ji k nějakému mládenci a řeknou jí, že jde o běžného člověka, ale je přešťastná a oddá se tomuto mládenci celou svou duší, řeknou-li jí, že právě on je tím mužem, jehož výtečnost ji tak fascinovala, tak ani individuální duše necítí jasnou blaženost božské přirozenosti, přestože je Jím samým, jelikož si není vědoma, že tyto vysoké atributy, náležející božské přirozenosti, se nacházejí v ní samé. Je-li ale člověk veden svým učitelem k víře, že tyto atributy vlastní, a skrze instrukce učitele rozpoznává Boha v sobě, ona jasná blaženost v něm probleskne.

Škola spanda se zmiňuje o záblesku vize či formy Bhairavy, tedy Boha, v mysli člověka během meditace, jejímž výsledkem je, že nečistoty zmizí. Je to realizace totožnosti s Bohem – člověk jde cestou rozpoznávání sebe sama coby Boha.

Podle Mádhavy nenařizují tyto dvě školy ani kontrolu dechu ani soustředění ani jiné vnější a vnitřní disciplíny, které jiné školy předepisují a považují za nezbytné. Tyto dvě školy se zjevně odřízly od starého tradičního šivaismu, jenž se postupně rozvinul do děsivých škol kápálikakálamukha. Z tohoto důvodu na ně nelze v žádném případě aplikovat přívlastek pášupata nebo lákula.

Toto nové zjevení bylo přisouzeno Vasuguptovi. Některé z nauk vlídných šivaistických škol se zachovaly ve škole spanda.



238. Pozn. ed.: Badatelé obvykle kašmírský šivaismus člení na více větví, ale tyto dvě školy dobře vyjadřují celostnost indického chápání náboženství, kde vedle mystické tradice (zde představované školou spanda) existuje i škola filozofická (zde představovaná školou pratjabhidžňá). Pratjabhidžňá přináší teoretické podklady pro celou tradici. Další kašmírskou školou, kterou je zde nutno zmínit, je trika, která vedle exegetického obsahu tvoří základ ritualismu, potřebný prvek náboženství, bez něhož sama tradice nemůže přetrvat. Dělení na tyto tři školy skýtá dobrou paralelu k tradičnímu rozdělení ágamické literatury na sekci mystickou (jóga), filozofickou (vidjá) a rituální (čarjákrijá). Za zmínku stojí ještě v Kašmíru působící tantrická šivaistická škola krama (o této škole viz Rastogi).

239. Pozn. ed.: Od svého prvního překladu (P. T. S. Iyengar, Allahabad, 1912) se toto dílo dočkalo mnoha překladů do světových jazyků. Italsky Gnoli (1962, je to jednodušší překlad a bez komentáře), anglicky Taimni (The Ultimate Reality and Realization – The Śivasūtras, Adyar Library, Madras, 1976), znovu italsky Torella (Śivasūtra con il Commento di Kṣemarāja, Rome, 1979), anglicky Singh (1979), francouzsky Silburn (Śivasūtra et Vimarśinī de Kṣemarāja, Paris, 1980), znovu anglicky Dyczkowski (1992).

240. Pozn. ed.: Káriká je veršovaná sútra, tedy která má metrum. Sútry jsou zhuštěné velmi krátké výroky, aforismy bez metru, které byly určeny především k memorování. I Spanda-káriká se dočkala překladů do světových jazyků. První edice textu s anglickým překladem Kaul (1925), italsky Gnoli (1962), dále anglicky Singh (1980), francouzsky Silburn (1990) a znovu anglicky Dyczkowski (1992).

241. Ohledně zde uvedených tradic viz můj Report on the Search for Sanskrit Manuscripts during 1883–84, s. 77, poznámka. (Pozn. ed.: Reedice v druhém svazku The Collected Works of R. G. Bhandarkar.)

242. Pozn. ed.: Bhandarkarovým myšlenkovým pochodům týkajícím se jakési prózou psané Šiva-sútry (s. 129), jeho spekulacím ohledně stáří a problematického autorství Šiva-sútry není lehké porozumět. Studium kašmírského šivaismu bylo v jeho době doslova v plenkách. Standardně je Šiva-sútra považována za starší dílo než Spanda-káriká. Podle tradice je Šiva-sútra Bohem/Šivou nebo jakýmsi siddhou či nebeskou bytostí zjevený/vyjevený text, který ovšem měl sepsat Vasugupta buď po zjevení na Mahádévově hoře, jak praví první tradice, nebo, podle druhé tradice, poté, co nauku obdržel ve své mysli během spánku (či snad lépe během mystického stavu). O těchto odlišných tradicích víme z komentářové literatury. Autorství Spanda-káriky dosud nelze jednoznačně určit. Podle jedné tradice ji sepsal Kallata, podle jiné sám Vasugupta.

243. Viz Bühlerův Report of a Tour made in Kaśmir, s. 78. (Pozn. ed.: Přesný název: Detailed Report of a Tour in search for Sanskṛit MSS. made in Kaśmir, Rajputana, and Central India; je důležitým milníkem ve studiu kašmírského šivaismu. Report vyšel ve zvláštním vydání – separátní číslo – JBBRAS v roce 1877 [Jolly]. Bühler cestoval z pověření indické vlády v roce 1875 po Kašmíru, kde pro svět objevil řadu manuskriptů, které uchovávali místní panditové. Nechal si udělat kopie ze zapomenutých a již chátrajících starobylých rukopisů, z nichž některé byly například na březové kůře. Jeho zpráva byla první hlubší studií těchto textů. Tato Bühlerova zpráva se brzy ukázala jako klíčová pro postupné objevování do té doby zapomenutého kašmírského šivaismu. Od středověku pod vládou muslimské většiny praxe šivaistůKašmíru spíše jen přežívala. Krátký výtah z této práce – Extract from Dr. Bühler’s preliminary Report on the Results of the search for Sanskṛit MSS. in Kaśmîr – je dostupný on-line na archive.org, a to na stranách 27–31 v Indian Antiquary, vol. 5, 1876. Více o počátcích kašmírských studií se můžeme dočíst v sekci Kashmiri Scholarship na www.siraurelstein.org.uk. Sir Aurel Stein byl Bühlerovým žákem. Pod patronátem kašmírského mahárádži a pod záštitou vlády Jammu & Kashmir byl později založen Research Department, kde v roce 1911 vychází první dílo z proslulé řady Kashmir Series of Texts and Studies – KSTS. Tento počin předznamenává renesanci kašmírského šivaismu. Digitalizace KSTS na www.muktabodha.org.)

244. Pratjabhidžňá-daršana, viz Mádhavova Sarvadaršana-sangraha. Tento verš je citován v 4. kapitole Kávjaprakáši a jinými autory v alankárové literatuře.

245. Viz první poznámka na straně 80 mé zprávy z let 1883–84.

246. Pozn. ed.: Tedy mala, která je tvořena karmou.

247. Šiva-sútra-vimaršiní od Kšémarádži, sútry 1, 2, 3; publikováno kašmírskou vládou. (Pozn. ed.: Jedná se o první dílo z řady KSTS vzpomínané výše v poznámce.)

248. Tamtéž 4. sútraSpanda-pradípiká, verš 42. Uvedené druhy malnáda odpovídají poutům (páša), viz popis maly, karmy, májiródhašaktiMádhavově Šaivadaršaně. Slovo mala odpovídá v uvedeném systému slovu páša a slovo ánava jeho male. Šambhudéva ji nazývá rovněž ánavou.

249. Pozn. ed.: Bhairava je v mytologickém i historickém kontextu sice hrůzostrašným a děsivým aspektem Šivy, ale v bhairavovském šivaistickém kultu, jehož vliv zde vidíme, je technickým termínem pro svrchovaného Boha, jehož tato nauka charakterizuje nejvyšším mystickým Vědomím.

250. Šiva-sútra-vimaršiní 1.5.

251. Pozn. ed.: Kompletní Šivadršti se všemi svými sedmi kapitolami zatím není přeložena. První dvě kapitoly díla poprvé přeložil Gnoli: první do angličtiny (1957), druhou do italštiny (1959). Francouzský překlad první kapitoly viz Silburn (jako dodatek v publikaci Spandakáriká, 1990). Sómánandovu školu však poprvé důkladně přibližuje až Mayer-König (1996). V páté kapitole své monografie přináší anotovaný překlad páté kapitoly Šivadršti se sanskrtským textem. V dodatku pak sumarizuje obsah ostatních šesti kapitol. V současnosti nejobsáhlejší studii Šivadršti přináší Nemec (2011), který v druhé části své publikce do angličtiny přeložil první tři kapitoly Šivadršti spolu s Utpaladévovým komentářem; v třetí kapitole přináší sanskrtský text.

252. Pozn. ed.: Jedná se o dílo Íšvara-pratjabhidžňá-káriká a pro upřesnění jeho autorem je Utpaladéva a nikoliv Udajákara. Udajákara je jméno Utpaladévova otce. Sómánandovým žákem je tedy Utpaladéva. Káriká je veršovaná sútra psaná metrickým veršem. Ačkoliv Sómánanda byl prvním vykladačem pratjabhidžňi, je to až díky Utpaladévovi a jeho dílu, že se tato filozofie začala těšit větší oblibě a rozšíření. Ve výkladu některých principů pratjabhidžňi se Utpaladéva se svým učitelem rozchází. A jelikož Utpaladévova pratjabhidžňá byla jasněji a stručněji zformulovaná, zastínila Sómánandovu původní pratjabhidžňu natolik, že ta prakticky zůstala v pozadí zájmu. Překlad Íšvara-pratjabhidžňá-káriky: pro běžné studium je přístupnější B. N. Pandit, Delhi, 2004. Na vyšší akademické úrovni viz kritický překlad s editací textu: Raffaele Torella, The Īśvarapratyabhijñākārika of Utpaladeva with the Author’s Vṛtti, Rome, 1994; dále viz Torellova série článků v akademických sbornících: Studies on Utpaladeva’s Īśvarapratyabhijñāvivṛti, 2007.

253. Pozn. ed.: Znamená, že Abhinavagupta k Íšvara-pratjabhidžňá-kárice napsal jeden kratší komentář (Íšvara-pratjabhidžňá-vimaršiní, tedy vimaršiní-komentář ke kárice) a jeden obšírný (Íšvara-pratjabhidžňá-vivrti-vimaršiní, což je Abhinavaguptův vimaršiní-komentář k vivrti-komentáři Utpaladévy, který sám Utpaladéva napsal k vlastní kárice). Abhinavagupta je věhlasným exponentem školy trika, jeho stěžejným dílem je objemná Tantrálóka. Jediný kompletní překlad Tantrálóky je dosud jen v italštině, viz Gnoli. Struktura Tantrálóky viz Rastogi. Abhinavagupta je vděčným tématem mnoha akademických publikací, jelikož zanechal velké množství vysoce sofistikovaných děl. Výčet jeho děl viz Raghavan.

254. Bühler, Report of a Tour made in Kaśmir, výtah z čísel 465–66, s. 160.

255. Tamtéž s. 81–82.

256. Katha-upanišad 5.15, Švétášvatara-upanišad 6.14, Mundaka-upanišad 2.2.10.


obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I