SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

12. Šivaismus v zemi Drávidů





V zemi Drávidů nebo Tamilů převládá šivaismus s bohatou a rozsáhlou vlastní literaturou, která čítá jedenáct sbírek. První tři sbírky sestávají z 384 hymnů, jejichž obsahem jsou chvalozpěvy složené velmi ctěným světcem Tiruňánasambandhou325. Jednotlivé hymny se nazývají padigamy326 a skládají se z deseti strof, ke kterým se obvykle přidává jedenáctá s autorovým jménem. Další tři sbírky složil Appar, starší současník Sambandhy327, který z buddhismu nebo z džinismu konvertoval k šivaismu. Sedmá sbírka pochází od oddaného bráhmany jménem Sundara328, který už patří k mladší generaci. Těchto sedm knih nese název Déváram329 a bývají srovnávány s bráhmanskými védami. Podle těchto knih se při náboženských oslavách k uctívání božstev zpívají chvalozpěvy jak z véd, tak z Déváramu. Tiruvášagam330 připomíná upanišady a představuje osmou sbírku. Jejím autorem je Mánikkavášagar331. Devátá sbírka je tvořena chvalozpěvy imitujícími Déváram. Jedním z tvůrců této sbírky je Kandaráditja332, čólský333 panovník, jehož potomkem v páté generaci rodokmenu byl Rádžarádža Čóla, který nastoupil na trůn v roce 984/985. Desátá sbírka obsahuje mystické písně jógina Tirumúlara334. Jedenáctá sbírka se skládá z různorodých děl, z nichž posledních deset napsal Nambi Ándár Nambi335. Třetina z těchto deseti sbírek tvoří základy tamilské purány zvané Périja-purána336. Všech těchto jedenáct sbírek včetně Périja-purány bylo napsáno v tamilštině a tvoří posvátnou literaturu tamilských šivaistů.

Natarádža, Šiva jako „král tance“. Pozdní čólský bronz z jižní Indie, 12. století, National Museum, New Delhi. Foto Jan Strnad, 2011.

Kromě výše zmiňovaných sbírek sem dále patří i díla pocházející od santána-áčárjů337. Těchto děl je čtrnáct338 a nazývají se siddhántašástry. Jejich obsah je filozofický. Nejuznávanějším z autorů těchto děl je Tiruňánasambandha. Narodil se jako kněz (bráhmana) a jeho poetické schopnosti se projevily již v raném období života. Jeho melodické chvalozpěvy jsou plny nejčistšího náboženského citu. Lidé je zpočátku zpívali v drávidských melodiích, to se však později pod vlivem severních melodií změnilo a začalo se užívat i názvů pocházejících ze severu. Obraz Sambandhy nalézáme v každém šivaistickém chrámu pro účely uctívání. Tamilští básníci a filozofové mu vzdávají hold, kdykoli zahajují svou práci. Sambandha byl značným nepřítelem buddhistů a džinistů. Každá desátá strofa v jeho padigamech obsahuje tvrdé odmítnutí jejich nauk. Podle jednoho svědectví ho královna vládce Kuni Pándja z Madhury339 pozvala při jisté příležitosti do Madhury, kde došlo k polemice mezi ním a buddhisty nebo džinisty. Tento náboženský střet nakonec vyústil v konverzi krále k šivaistické víře.340

Před devětadvacátým rokem své vlády král Rádžarádžadéva nechal zhotovit inskripci v Rádžarádžéšvarově chrámu v Thaňdžavuru (Tanjore) – chrám je po něm pojmenován –, podle které král přiznává každodenní rentu básníkům a zpěvákům tiruppadiyamu341 nebo padigamů od Tiruňánasambandhy.342 Jiná inskripce sděluje, že Rádžarádžův nástup na trůn byl v letech 984/985 provázen zatměním měsíce.343 Shoduje se to s obsahem jiné inskripce,344 podle které zvítězil Rádžarádža nad Satjášrajou. Satjášraja byl přímým následovníkem Tailapy, zakladatele pozdější dynastie ČálukjůMaháráštry, a zemřel roku 1008 n. l. (rok 930 podle letopočtu šaka). Do devětadvacátého roku vlády Rádžarádži Cōḻy, tedy před rokem 1013, se tak Sambandhovy padigamy staly natolik posvátnými, že jejich recitace nebo zpívání se považovalo za náboženský akt srovnatelný svou hodnotou s recitací Šatarudriji, jíž se věnovali stoupenci védské ortodoxie. Sambandhovy chvalozpěvy by zřejmě nemohly takové postavení získat, kdyby nebyly vznikly celých čtyři sta let před začátkem 11. století. Svědčí pro to například i závěr, k němuž dospěl Pillai, totiž že rozmach Sambandhova kultu se odehrával v 7. století.345

Inskripce v chrámech Káňčipuramu nám dokazují, že šivaismus zde vzkvétal v 6. století. Bůh Rádžasinhéšvara obývající chrám, který nechal vybudovat pallavský král Rádžasinha, dostal jméno po tomto králi. Podle dalších inskripcí to vypadá, že Rádžasinha byl současníkem prince Pulakéšina I. z dynastie raných Čálukjů,346 jehož působení můžeme datovat přibližně do roku 550, jelikož jeho syn Kírtivarman I. nastoupil na trůn kolem roku 567.347

Zdá se, že šivaismus, který převládl v zemi Tamilů, je takového druhu, který upřednostňuje chvalozpěvy z Déváramu velebící Šivu, které jsou plné vřelého náboženského citu. V této zemi však musel existovat i určitý filozofický systém (daršana), protože na inskripci v chrámu boha Rádžasinhéšvary Káňčipuramu je Atjantakáma348 – jiné jméno krále Rádžasinhy – uveden jakožto znalec šaivasiddhánty. A také proto, že poslední sbírka děl šivaistické literatury popisované výše se jmenuje siddhántašástra a za její autory se považují již zmiňovaní santána-áčárjové. Tyto texty určitě představovaly šivaistické filozofické práce. Zdá se, že nauka, která je v nich vyjádřena, je ve všech směrech stejná nebo podobná již vysvětlované šaivadaršaně. Nejsme ale schopni zjistit, co přesně siddhánta učila, protože nejsou k dispozici žádná relevantní díla.349

V Périja-puráně čteme o 63 bhaktech, oddaných uctívačích Šivy. Ty lze připodobnit k álvárům350 ve višnuismu. Nepřátelé, se kterými se oba tyto tábory uctívačů potýkali, byli džinisté. Myslím, že během 4. a 5. století, kdy došlo k obrození bráhmanismu na severu, šivaistévišnuisté pronikli až do nejodlehlejších částí jižní Indie. Předtím, než sem obě tyto teistické víry pronikly, působil zde již delší dobu buddhismus i džinismus. Spolupůsobení všech výše zmiňovaných škol nevyhnutelně vedlo ke sporům a soutěžení. Zda se šivaismus rozšířil do země Tamilů před obrozením, nejsme schopni určit.



325. Pozn. ed.: V tamilské transliteraci Tiruñāṉacampantar – vyslovujeme zhruba jako „tiruňánasambandar“. Výslovnost „p“, „ṭ“. „t“, „c“ a „k“ v tamilštině závisí na pozici těchto hlásek v daném slově. [Dle Zvelebila.]

326. Pozn. ed.: Respektive patikamy.

327. Pozn. ed.: Zkrácené jméno Tiruňánasambandhy.

328. Pozn. ed.: Sundara, Sundaramúrti, Sundarar nebo v tamilské transliteraci Cuntarar. Doba působení Cuntarara je podle Zvelebila (s. 91) asi 780–830. Cuntarar vyslovujeme jako „sundarar“.

329. Pozn. ed.: Respektive Dēvāram (s přihlédnutím k tamilštině) nebo v tamilské transliteraci Tēvāram. Tamilština na rozdíl od sanskrtu rozeznává krátké „e“ a dlouhé „ē“. V sanskrtu se „e“ vyslovuje vždy dlouze, odpovídá tak tamilskému „ē“.

330. Pozn. ed.: Tiruvāśagam je sanskrtský přepis tamilského Tiruvācakam. V tamilštině „c“ vyslovujeme mezi „s“ a „š“, tedy přibližně jako sanskrtské „ś“; „k“ mezi samohláskami vyslovujeme jako „g“. Tiruvācakam znamená „Posvátné velebení“; tiru v tamilštině hraje podobnou roli a má podobné významy jako v sanskrtu šrí: krásné, úctyhodné, božské atd.

331. Pozn. ed.: Respektive v tamilské transliteraci Māṇikkavācakar. Podrobně o jeho životě a výběr z jeho poezie viz Cutler, kapitola s názvem Māṇikkavācakar, nebo Devasenapathiho článek ve sborníku Sundararajan & Mukerji (eds.).

332. Pozn. ed.: Respektive Gandaráditja, druhá polovina 10. století. Viz Subramanian, s. 71. Královský rod Čólů viz například Sewell, s. 340–341.

333. Pozn. ed.: Z výrazu Cōḻa (Cōḷa/Cōla/Cola), v běžném anglickém přepisu Chola, česky Čóla. Představuje důležitou tamilskou dynastii vládců na jihu Indie. Tato dynastie horlivě podporovala stavbu chrámů a rozvoj tamilské literatury. (Tamilské krátké „o“ a dlouhé „ō“ jako „e“ a „ē“, viz výše.)

334. Pozn. ed.: Viz také podkapitola The Siddhas u Zvelebila, s. 54 a dále. V anglickém fonetickém přepisu se objevuje jako Thirumoolar. Je věhlasným autorem jógických textů a mystických písní, viz třídilná publikace: Siddhar Thirumoolar, Thirumandiram – A Classic of Yoga and Tantra, english translation by B. Natarajan, Babaji’s Kriya Yoga Order of Acharyas, Chidambaram, 1993.

335. Pozn. ed.: V tamilské transliteraci Nampi Āṇṭār Nampi; podle Zvelebila (s. 91) působil zhruba mezi roky 1080–1100. Vyslovujeme přibližně jako „nambi ándár“.

336. Pozn. ed.: Dle Zvelebila (s. 91) i Aiyangara (s. 133) začátek 12. století.

337. Pozn. ed.: Tedy od věčných učitelů (santána-kuravar) neboli od učitelů, o nichž se věří, že jsou ve spojení s mystickou Věčností.

338. Pozn. ed.: Detailní výčet (autorství, datace) včetně sumarizace zmiňovaných čtrnácti děl viz Ponniah, s. 25–42.

339. Pozn. ed.: V tamilské transliteraci má tvar Kūṉpāṇṭiyaṉ [Zvelebil, s. 176]. Madhurá/Madura se v současné době nazývá Madurai (tamilsky Maturai); nezaměňovat s Mathurā v severní Indii. Madurai bylo hlavním sídlem vládců Pándjů. Podobně jako Čólové, představují i Pándjové důležitou součást historie jižní Indie.

340. U výše uvedené zprávy jsem z větší části vycházel z erudovaného článku P. Sundarama Pillaie publikovaného v Indian Antiquary, 25. díl, strana 113 a dále. Je politováníhodné, že Pillai nepodává přesnou informaci, zda se zmíněná polemika týkala buddhistů nebo džinistů. (Pozn. ed.: Článek se jmenuje On the Age of Tiruñānasambandha, strany 113–125, pokračování na stranách 149–164.)

341. Pozn. ed.: Tiruppadiyam nebo tiruppatiyam je způsob recitace posvátných písní v šivaistických chrámech jižní Indie.

342. South Indian Inscriptions, ed. E. Hultzsch, 2. díl, s. 252, č. 65.

343. Indian Antiquary, 23. díl, s. 297.

344. South Indian Inscriptions, 2. díl, s. 2.

345. Pozn. ed.: Pillaiho práce byla prvním důležitým anglicky psaným příspěvkem ke studiu chronologie tamilské literatury. Zvelebil na straně 95 upřesňuje, že Tiruñāṉacampantar zemřel asi roku 655.

346. South Indian Inscriptions, 1. díl, s. 11.

347. Early History of the Dekkan‚ 2. vydání, s. 61. (Pozn. ed.: Zde Bhandarkar odkazuje na své vlastní dílo.)

348. Pozn. ed.: Atjantakáma je jedním z několika titulů či jmen, pod nimiž se Rádžasinha nechal zvěčnit na inskripcích. Viz Paper read by R. Nagaswamy before the Archaeological Society of South India on 6-Feb-1962, tamilartsacademy.com (Pozn. 2017: V současnosti je článek dostupný už jen přes archive.org). Jiní badatelé jsou však ve ztotožňování AtjantakámyRádžasinhou opatrnější a dodávají, že pouhá přítomnost titulu vyrytého na inskripci ještě nemusí znamenat, že tento titul patří pouze jedinému konkrétnímu králi, který ho nejčastěji užíval. Také je nutno brát v úvahu, že králové umísťovali své inskripce i do chrámů již postavených, které sami nevybudovali. Viz Siromoney & Lockwood, Studies on Mahabalipuram Monuments – A Review, www.cmi.ac.in.

349. Pozn. ed.: V dnešní době již k dispozici jsou, některé i v překladech.

350. Pozn. ed.: Višnuističtí bhaktové z jižní Indie.


obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/II