SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

3. Švétášvatara a Atharvaširas upanišady





Než se začneme zabývat jednotlivými rudra-šivaistickými školami, věnujme pozornost jednomu z důležitých nábožensko-filozofických textů, který reprezentuje nejzazší bod rozvoje ideje Rudra-Šivy, boha, jenž byl obvykle uctíván stoupenci védského náboženství. Tímto textem je Švétášvatara-upanišad. Všechno nasvědčuje tomu, že tento text není psán v sektářském50 duchu. Vyšší představy o přirozenosti Boha a jeho vztazích k člověku a světu, jež byly zformulovány v době raných upanišadů, se vymanily ze spojení s neosobním brahmanem a spojily se s Bohem, který v době psaní upanišadů získával živou a činorodou povahu. Tímto bohem byl Rudra-Šiva, který, jak jsme viděli, dosáhl v době Atharva-védy důstojnosti nejvyššího božstva.

Po úvodní kapitole Švétášvatara-upanišadu následují body nauky v podobě tří nezrozených kategorií, které se vyskytují ve světě.51 První dvě kategorie tvoří „vševědoucí“ a „nevědomý“, či též „vladař“ a „ovládaný“. Třetí kategorie v sobě nese potěšení i utrpení (9). Brahman je trojaký: za prvé ten, kdo trpí nebo se raduje, za druhé to, co je trpěno nebo prožíváno, a za třetí ten, kdo je udělujícím či hybatelem.52 Není potřeba znát více (12). Pradhána53 podléhá změnám. To, co je nesmrtelné, je ale neměnné. Hara, jediný pán, vládne duši a všemu, co podléhá změnám. Meditací nad ním a oddaností k němu je jeho přirozenost uskutečněna a nevědomost se rozptýlí (10). Stane-li se tělo spodní částí jednoho špalku a slabika óm horní částí jiného špalku, odhalí člověk pomocí meditace, jež se podobá tření obou částí špalků o sebe, boha (14). Nalézá tuto duši uvnitř sebe sama ten, kdo hledá Boha prostřednictvím pravdy a úsilí, nalézá ji jako nalézá olej v semenech, máslo ve stloukaném mléku, vodu v prameni (15).

Rámánudža do své nauky zmíněné tři kategorie (verš 9 a 12) zahrnul. Učenci jeho školy tyto texty později citovali. Způsob vyjádření desátého verše připomíná verše šestnáct a sedmnáct patnácté kapitoly Bhagavad-gíty.

Ve druhé kapitole upanišadu je nejprve krátká zmínka o jógických postupech, které vedou k vnímání svrchované duše a k čistotě bytí. Když pozná člověk, jakoby pomocí lampy, pročištěnou přirozenost individuálního bytí, poznává přirozenost brahmanu neboli Boha, jenž je nezrozený, neměnný a dokonale čistý, a je osvobozen od veškerých pout (15). Tato kapitola končí veršem z Atharva-védy.

Na začátku třetí kapitoly nalézáme verš, v němž se praví, že nesmrtelnými se stanou ti, kdo znají Toho, jenž vlastní síť54 a skrze ni vládne řídícími silami, jimiž ovládá všechny světy, a kdo je sám příčinou tvorby a rozkvětu (1). Rudra je jediný a jiného není. Je tím, kdo vládne těmto světům svými řídícími silami, je nejniternější duší všech lidí. Je tím, kdo všechno v poslední den uzavře. Tvoří všechny bytosti a ochraňuje je (2). Má oči všude, i jeho tvář je všude (3) – podobně Rg-véda 10.81.355. Kéž nás Rudra, jenž je příčinou stvoření i rozkvětu bohů, pánem vesmíru, velkým prorokem a jenž kdysi stvořil Hiranjagarbhu56, obdaří svatou vůlí (4)! Následují dva verše ze Šatarudriji, v nichž se pěvec modlí k Rudrovi, aby na něj milosrdně shlédl, aby neubližoval lidem atd. (5, 6). Poznáním Pána (Íša), jenž je svrchovaným brahmanem a nejvznešenějším ze všech a jenž přebývá uvnitř všech bytostí jakékoliv formy a objímá celý vesmír, se člověk stane nesmrtelným (7). Následují podobné verše s výčtem atributů nejvyššího božstva a popis poznání, jež je branou k nesmrtelnosti. Jeden a půl verše této kapitoly se ve stejném znění vyskytuje i ve třinácté kapitole Bhagavad-gíty. Za poznámku též stojí, že jmény nejvyššího bytí, jež jsou v této kapitole zmíněna, jsou Íšána, Íša57Šiva. Povšimnutí si zasluhuje i užití přívlastku Bhagavat (11, 12, 15, 17, 20). Ve verši 20, který se nachází i v Mundaka-upanišadu, se pro átmanah užívá výrazu Íšam, což je zvláštností tohoto upanišadu. Jsou v něm i dva verše z Puruša-súkty (Rg-véda 10.90).

Čtvrtá kapitola začíná vyjádřením přání, aby On, který ač sám bez formy, tvoří nespočet forem s určitým účelem, v němž je celé univerzum obsaženo, jak na počátku, tak i na konci věků, obdařil vyznavače zbožnou vůlí. Následuje ztotožnění tohoto nejvyššího bytí s ohněm, sluncem, větrem, měsícem a množstvím jiných objektů (2–4). Text pokračuje metaforou o kozlovi pářícím se s kozou a o jiném kozlovi, který kozu po potěšení opouští, což představuje duši ve světském a spaseném stavu (5).58

Nacházíme zde také verš o dvou ptácích, přátelích a vzájemných společnících, odpočívajících na stejném stromě. Jeden z nich jí ovoce tohoto stromu a druhý pouze přihlíží, aniž by cokoliv pojídal (Rg-véda 1.164.20, Mundaka-upanišad 3.1.1). Další verš – také Mundaka-upanišad 3.1.2, ne však Rg-véda – mluví o bezmocné a oklamané duši v zármutku, která je zproštěna utrpení, jakmile spatří druhou duši, jež je vladařem (Íša). Po dvou dalších verších nacházíme verš, v němž se májá nazývá prakrti. Tuto máju používá Mahéšvara (10).59 Mahéšvara je jméno Šivy. Věčného míru a klidu dosáhne ten, kdo zná Íšánu, dárce požehnání, jenž vládne každému lůnu60, v němž se nacházejí všechny věci a z nějž tyto věci také povstávají (11).

Následuje opakování verše z předchozí kapitoly 3.4, s nepodstatným rozdílem (12). První polovina dalšího verše (13) je parafrází a druhá polovina doslovnou citací jednoho verše z Rg-védy (10.121.3), podle níž je Hiranjagarbha pánem dvounohých i čtyřnohých tvorů. Výskytem jména Hiranjagarbha v předchozím verši byl pravděpodobně naznačen tento verš.61

Kdo pozná Šivu (laskavého) jako nejjemnějšího z nejjemnějších, jako stvořitele univerza, jenž má mnoho forem a v němž je celé toto univerzum rozmanitého světa obsaženo, dosáhne věčného míru (14). Ve všech objektech je tento Pán univerza skryt, jsa ochráncem světa v čase. Božstva a brahmaršiové62 Ho poznávají skrze oddanost, která vede k odříznutí pout smrti (15). Poznáním Šivy – skrytého ve všech bytostech, velejemného jako esence mléka,63 jemnějšího než máslo a zahrnujícího v sobě celé univerzum – se člověk vysvobozuje ze všech pout (16). Tento bůh – velká duše –, výsledkem jehož práce je samotné univerzum, vždy přebývá v srdcích lidí. Je určen srdcem, inteligencí a vnitřním vědomím. Ti, kteří to vědí, stanou se nesmrtelnými (17).

V době, kdy existovala pouze temnota, kdy nebylo dne ani světla, bytí ani nebytí, existoval pouze Šiva. Byl jedinou neměnnou věcí, byl jasnou září slunce, z něhož tryskala veškerá inteligence (18). Objevuje se zde podobná myšlenka jako v Rg-védě 10. 129. Nikdo ho nedokáže uchopit ani shora ani ze stran ani uprostřed. Nikdo není jako On. Velká je jeho sláva (19). Jeho forma je neviditelná. Očima jej nelze spatřit. Kdo jej však zří – přebývaje v srdci – srdcem a vnitřním vědomím, stane se nesmrtelným (20). V Katha-upanišadu 6.964 se s výjimkou třetího řádku nachází stejný verš, který je ale shodný s třetím řádkem výše uvedeného verše 17.65 Kapitola končí dvěma verši obsahujícími ochrannou modlitbu k Rudrovi, z nichž druhá je totožná s Rg-védou 1.114.8.

První verš páté kapitoly upanišadu se zmiňuje o dvou nezničitelných bytostech, o brahmanu a o „další“, které jsou nekonečné a v nichž se v skrytu nachází vědění a nevědomost. Nevědomost je zničitelná, vědění je nezničitelné. Je zde však někdo, kdo nad věděním i nevědomostí vládne (1).

V dalším verši upanišadu je zmíněno zrození Kapily, jehož bytí je syceno jeho poznáním toho, kdo předsedá všem tvořivým silám (2).66 Rozřazením rozličných forem do skupin (doslovně sítí) je všechno rozloženo do původního principu. Opětovným stvořením pánů bytí, On, vladař, velká duše,67 projevuje svou svrchovanost nade vším (3). Tak jako slunce osvětluje všechny končiny, svrchní, spodní i ty mezi nimi, tak i bůh, Bhagavat, vládne nad přirozeností všech tvořivých sil (4).68 Jako prvotní příčina světa způsobuje rozvoj přírodních sil a zapříčiňuje zrání těch, které jsou schopny vývoje. Vládne tomuto univerzu a uvádí do chodu všechny kvality (5).69 Co tvoří tajemství véd, je skryto v upanišadech. Tento původ brahmanu zná Brahmadéva.70 Starověcí bohové a ršiové, kteří to věděli, se v něm rozplynuli a stali se nesmrtelnými (6).

Náš text pak pokračuje zmínkou o individuální duši, pánu vitálních energií, jež koná činy a prožívá radosti a utrpení pramenící z jejich plodů, má tři kvality, následuje tři cesty a v důsledku svých činů podstupuje opakované znovuzrozování (7). Je velikosti palce,71 jasná jako slunce, vědomá si sama sebe, vybavená vůlí, drobná jako setina setiny tloušťky vlasu, nekonečná. Sama o sobě není ani ženou ani mužem, není ani bezpohlavní. Vypadá podle toho, jaké tělo přijme (8, 9, 10). Přijímá mnoho hrubých a jemných forem v souladu se svými kvalitami, kvalitami svých činů a sebe samé. Tím, co to všechno sjednocuje, je však něco jiného (12). Následuje verš podobný verši 4.14 a druhá část verše 16 (13). Podle posledního verše lze Šivu, Boha, stvořitele a ničitele, poznat skrze bhávu neboli víru, lásku či čisté srdce (14).

Šestá kapitola je podle všeho jakýmsi shrnutím. Kromě jiného se zde uvádí, že ten, kdo rozvíjí ctnosti a odhání hříchy, by měl být poznán jako sám v sobě spočívající (6);72 že jediný Bůh je skryt ve všech bytostech, je všeprostupující, je vnitřní duší všech bytostí vládnoucí všem činům. Je oporou všem bytostem, svědkem všeho, dárcem života, je absolutní a bez kvalit (11). Ze všech okovů se lze vysvobodit poznáním jejich příčin, a to pomocí prostředků sánkhjijógy (13).

Následuje verš: „Ani slunce, ani měsíc, ani hvězdy, ani blesky Ho neosvětlí (tj. neodhalí). Když On sám září, všechny věci září jeho září a skrze jeho světlo je všechno viditelně osvětlené (14).“ Tento verš se vyskytuje i v Katha-upanišadu 5.15 a v Mundaka-upanišadu 2.2.10. Na konci díla se autor vyznává ze své odevzdanosti Bohu, jenž září z hloubi duše každého tvora. Bůh stvořil jako prvního Brahmadévu a spolu s ním vytvořil védy. Tento Bůh je bez částí, netrpí změnami, ztělesňuje mír, je bez nedostatků, neposkvrněný, je mostem k nesmrtelnosti a je podobný ohni, jenž spálil veškeré své palivo (18, 19).

 

Z tohoto krátkého shrnutí je patrné, že upanišad obsahuje verše ze sanhit Rg-védy, Jadžur-védy a jiných, což muselo být přechodným jevem. Tyto verše převzal nejen tento upanišad, ale také MundakaKatha upanišady. Většina veršů je však původní. Všechny obsahují pravdy o přirozenosti Boha, o individuální duši, o neživém světě a o vztazích mezi nimi. Meditace nad svrchovanou duší je cestou ke spáse, což je myšlenka, která obecně charakterizuje upanišadové nauky. Aby byla meditace tohoto druhu účinná, předepisují se určité jógické postupy. Jógin v konečném důsledku postřehne svrchovanou, všude existující duši; tato zkušenost vytváří věčnou blaženost.

Toto dílo představuje teismus upanišadového období ve své nejzralejší formě, jehož jádrem je Bůh výrazně osobního charakteru. O atributech svrchované duše se často pojednává ve velice všeobecných výrazech a pro tuto duši se používá i všeobecné nesektářské jméno Déva, které je ale často ztotožněno s Rudrou, Šivou, ÍšánouMahéšvarou. Pro síly svrchované duše se používá výraz íšaní.73 Nic však nenasvědčuje, že by taková pojmenování měla za účel vyzdvižení Rudra-Šivy na úroveň Svrchovaného na úkor jiného boha. Těchto jmen se užívá, aby byl Rudra-Šiva obdařen osobností, která by mohla být všemi vnímána. Tento upanišad tudíž není sektářským dílem jako jiné upanišady z pozdějších let. Často z něj cituje jak ŠankaráčárjaRámánudža, tak i jiní autoři z rozličných škol, tedy nikoli pouze autoři jedné sektářské školy. Byl zřejmě sepsán před Bhagavad-gítou. Svědčí pro to jednak fakt, že Bhagavad-gítá z něj obsahuje, jak již bylo uvedeno, jeden a půl verše, a jednak povaha nábožensko-filozofických úvah v něm obsažených. Přestože jsou tyto úvahy ve své podstatě upanišadové, přibližují se k pozdějším bhaktickým směrům více než kterýkoliv ze starších textů této třídy.

Popis nejvyššího Boha a konečného čistého klidu souzní s třpytem lásky a obdivu. Upanišad končí projevem odevzdanosti Bohu, jenž se manifestuje v naší inteligenci. Z tohoto důvodu stojí Švétášvatara-upanišad na pomezí bhaktických směrů. Představuje láskyplné uctívání Rudra-Šivy namísto Vásudéva-Kršny, které se objevuje později v Bhagavad-gítě, v níž dosáhla bhaktická nauka svého vrcholu.

Vásudéva-Kršna měl historické kořeny a až později se objevily okolnosti, v jejichž důsledku zaujal pozici nejvyššího Boha. Nicméně v době vzniku Švétášvatara-upanišadu byl nejvyšším Bohem pouze Rudra-Šiva. Zárodky bhakti neboli lásky, které se tou dobou začínaly projevovat, směřovaly k němu. Když se ale objevil Vásudéva-Kršna, došlo ke změně. Jako bůh, jenž přišel mezi lidi a přebýval mezi nimi, se stal lidským srdcím bližší. V důsledku toho se bhakti rychle rozvíjela, až se Vásudéva-Kršna dostal do popředí uctívání a začal být upřednostňován před Rudra-Šivou.

Mahéšvara a Umá (Šiva a Šakti). Pálský kamenný reliéf, 11. století, National Museum, New Delhi. Foto Jan Strnad, 2011.

Až do této doby se nesetkáváme s žádnou zmínkou o manželce Rudry nebo Šivy. V Kéna-upanišadu, jenž je jedním z raných upanišadů, již však nacházíme jméno Umá74.75 Umá je zde Haimavatí, dcerou Himavata.76 Kéna-upanišad se o ní sice jako o manželce Rudry neboli Šivy nezmiňuje, nicméně v pozdější době byla takto známa.

Příběh je následující: Brahman77 vybojoval pro bohy vítězství nad nepřáteli bohů. Avšak bohové si zásluhy za toto vítězství přisvojili a byli na svoje úspěchy pyšní. Agni, Váju a Indra spolu v radostné náladě seděli a hovořili, když tu se najednou kousek od nich zjevil jakýsi duch. Agni se šel podívat první, co je duch zač. Duch ukázal na stéblo trávy a žádal Agniho, aby je spálil svou silou. Agni toho nebyl schopen a bezradně se vrátil. Následoval Váju, jenž nebyl schopen stéblo odfouknout. Poslední šel Indra, a když se přiblížil, duch zmizel. Indra byl zklamán. Spatřil ale nádhernou ženu, jež se jmenovala Umá-Haimavatí, a zeptal se jí, kdo byl ten duch. Odpověděla, že to byl brahman. Příběh ilustruje dobu, kdy staří védští bohové ztratili svou sílu a vliv na lidi a do popředí se dostal brahman, svrchovaný duch. Jelikož to byla Umá, kdo odhalil povahu ducha, lze usuzovat, že brahmanem byl Rudra-ŠivaUmá byla jeho manželkou. To by znamenalo, že musela být za Rudra-Šivovu manželku pokládána již nějakou dobu před sepsáním upanišadu.78

 

Atharvaširas je dalším upanišadem, jenž se týká Rudry. Jde o mnohem pozdější práci, na což poukazují různé texty komentované NárájanouŠankaránandou.79 Říká se, že bohové šli do nebe a žádali Rudru, aby jim objasnil svou podstatu. Odpověděl jim, že pouze On a nikdo jiný je jediným Bytím minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Je přítomen ve všech světových stranách. Je gájatrí80, je mužem, je ženou… – zde následuje řada věcí, s nimiž je Rudra ztotožňován. Načež se jim Rudra zviditelnil, bohové pak zvedli ruce a začali ho velebit: „Ó Rudro, Bhagavate, Brahmadévo, Tobě se klaníme!“ Následují podobná zvolání, v nichž se namísto Brahmadévy objevují jména jako Višnu, Mahéšvara, Umá, Skanda81 nebo Vinájaka82, ale také například Slunce a souhvězdí.

Dále je zmíněna i ómkára83, jež byla obdařena mnoha přídomky a přídomky těchto přídomků vyjadřujících božské atributy, až je nakonec prohlášena za jediného Rudru, který jest Íšánou, Bhagavatem, MahéšvarouMahádévou.

Poté následuje etymologická studie přídomků, respektive jmen. Rudra je nazýván jediným Rudrou, jelikož pouze On tvoří a všechno pohlcuje.84 Je nazýván Íšánou, jelikož vládne pomocí sil zvaných íšaní.85 Text dále pokračuje čtyřmi nebo pěti verši ze Švétášvatara-upanišadu, s určitými změnami ve znění.

To, co je v této souvislosti podstatné, výstižně komentuje Šankaránanda: Aby člověk poznal Rudru, měl by jíst střídmě, studovat (šravana) posvátné texty a správně vést své myšlenky (manana). Měl by se stát paramahansou neboli vyznavačem s jediným cílem v srdci. Měl by složit pášupatovský slib (vrata), jenž má následující povahu: vzdej se chtivosti a hněvu a otevři se odpuštění, zpívej mantru óm a oddej se meditaci vedoucí k avagati, vyššímu vnímání.

Text, jehož se tento výklad týká, lze v obecné rovině reprodukovat následovně: „Uvnitř srdce existuje jemné tělo, v němž spočívají hněv, chtivost a odpuštění. Nechť člověk chtivost, která je podstatou jeho pohnutek, zničí a je střídmý v jídle a pití. Ať soustředí svou mysl na Rudru, jediného a věčného.“ Podle pravidel si potom potře tělo popelem a vyřkne: „Popel je ohněm, popel je vodou, popel je zemí, všechno je popelem, éter je popelem, mysl, oči i ostatní smysly jsou popelem.“ Toto je pášupatovský slib (vrata) k uvolnění pout, jimiž je pašu, individuální duše, svázána.86

Ve slibu vyznavačů Pašupatiho, tedy Rudra-Šivy, se tělo potírá popelem za opakování manter, aby bylo dosaženo vysvobození z pout života. Výraz pašupášavimókšana, charakteristický pro školu pášupata, znamená uvolnění oprátky uvázané okolo krku každé bytosti.87 Tento upanišad tak náleží k této škole. Než se jí začneme zabývat, podíváme se, jaké místo zaujímal Rudra-ŠivaMahábháratě.



50. Pozn. ed.: Je samozřejmostí, že vnímání sekty/sektářství musí být v odborné literatuře zásadně vždy neutrální, nikdy ne negativní. Tím spíše v indickém kontextu, kde je neustálé štěpení do řady sektářských odnoží úzce spjato s povahou tamějšího náboženského prostoru.

51. Pozn. ed.: Bhandarkar zde přináší jádro Švétášvatara-upanišadu s odkazem na jednotlivé verše – nejde však o přesný překlad, ale o parafrázi.

52. Pozn. ed.: Tím, kdo trpí nebo se raduje, je individuální duše. Tím, co je trpěno nebo prožíváno, je svět objektů prakrti. Udělujícím či hybatelem je Pán.

53. Pozn. ed.: Primární příroda, pralátka vesmíru – koresponduje s  prakrti.

54. Pozn. překl.: Pravděpodobně přirovnání univerza k pavučině, kde uprostřed dlící pavouk (Bůh) má přehled o dění v síti, o sebemenším záchvěvu v ní a snadno ji celou z tohoto středu ovládá.

55. Pozn. ed.: Z hymnu k Višvakarmanovi, „Všetvůrci“.

56. Pozn. ed.: Zlatý (hiranja) zárodek (garbha) neboli také zlaté vejce, mytický prazdroj všeho. Na počátku času Hiranjagarbha (či hiranjagarbha jako neosobní princip) plul v kosmických pravodách. Z něj se zrodil Brahmá, samotný Stvořitel. (Podrobněji viz například Bhattacharji, s. 330 a také s. 322, kde popisuje Pradžápatiho.) Verš nám naznačuje, že Rudra je absolutně nade vším, byl totiž ještě dříve než celý neprojevený svět (stav hiranjagarbhy před Brahmou).

57. Pozn. ed.: Íš znamená vlastnit, mít. Íša tak znamená pána-majitele a mocného. Íša významově vyjadřuje, že pán patří sám sobě a rovněž že vše patří jemu. Je tudíž nejvyšším Pánem, svrchovaným vládcem. Íšána je varianta Íši.

58. Pozn. ed.: Slovní hříčka – adža/adžá znamená jak nezrozený/nezrozená (v mužském a ženském rodě), tak i kozel/koza. Jsou zde vyjádřeny tři nezrozené kategorie: první nezrozený/kozel je Pán, nezrozená/koza je prakrti (v sanskrtu ženského rodu) a třetí nezrozený/kozel, jak píše Bhandarkar, je individuální duše, jež je zpočátku plná karem, ale má možnost se osvobodit. Poté, co se potěšila, opouští duše přírodu (prakrti), protože ji k ní již nic neváže.

59. Pozn. ed.: Májám tu prakrtim vidján májinam tu mahéšvaram. Mahéšvara, velký (mahá) Pán (íšvara), je zde znalec „magie“ kosmu neboli májin, tedy „ten, kdo to umí s májou“, ať už pod výrazem májá myslíme cokoliv. Každopádně jsme u raného stadia védánty, kdy májá ještě nemá význam, který bývá populárně (a dosti nepřesně) překládán jako iluze. Raná védánta, slovo májá a jeho odlišné významy u různých myslitelů před Šankarou viz Nakamura.

60. Pozn. ed.: Jóni, což vedle ženského lůna znamená i zdroj, je častým vyjádřením kosmického aspektu.

61. Pozn. ed.: Podmět (bůh, na kterého se mají vztahovat zde vyjmenované a dále v oněch verších vzpomínané vlastnosti či božské znaky) je ve verši 4.13 daného upanišadu a verši 10.121.3, který se vyskytuje v Rg-védě, vyjádřen jen nepřímo s možným (nikoliv jistým) odkazem na Hiranjagarbhu z předešlého verše 4.12 upanišadu, respektive ze začátku 121. hymnu Rg-védy. Touto větou Bhandarkar vysvětluje, proč spojuje pána „dvounohých i čtyřnohých tvorů“ s Hiranjagarbhou.

62. Pozn. ed.: Zřeci (rši) se zkušeností nejvyššího jsoucna neboli mystikové, kteří zří brahman.

63. Pozn. ed.: V originálu čteme manda, což znamená jak esenci, tak i smetanu nebo pěnu. I když v máslu mléko (či jeho „esenci“) přímo nevidíme, je v něm „skryto“, podobně jako je i Šiva ukryt v našich srdcích a v srdcích všech tvorů.

64. Pozn. ed.: Tento upanišad bývá někdy dělen do dvou sekcí po třech kapitolách. Odtud Katha-upanišad 2.3.9, což je Katha-upanišad 6.9.

65. Pozn. ed.: Tj. ŠU 4.20 je až na třetí řádek (ze čtyř) totožný s KU 6.9. Na třetím řádku KU 6.9 je stejný řádek jako třetí řádek v ŠU 4.17.

66. Pozn. ed.: Oním „předsedou“ je samozřejmě zase Pán. Kapila (substantivum) je legendární zakladatel sánkhji. Sánkhja byla ve starověku jednou z vůbec nejvlivnějších a nejdůležitějších škol [dějiny sánkhji viz P. Chakravarti]. Nebyla pouze teoretickou školou, jak je chápána v knihách některých badatelů, nýbrž také školou mystickou – mystické vize tvoří jádro celé její nauky. Upanišad by pak tím, že Pána prohlašuje za zdroj Kapilovy nauky, mohl naznačovat, že toto učení je ještě významnější než sánkhja, což musíme chápat v kontextu doby, kdy sánkhja měla své nejlepší časy. Slovo kapila jako adjektivum ale znamená červenohnědý, a tak může být jakožto zlatý (hiranja) referencí na hiranjagarbhu na základě verše 4.12, respektive 3.4, jak to chápe Šankara.

67. Pozn. ed.: Vladař a velká duše – Íšamahátman.

68. Pozn. ed.: Bůh – déva. Jónisvabháva – tvořivé síly, tj. pocházející z kosmického prazdroje (jóni), respektive tvorové, tj. jejichž existence pochází z lůna (jóni). Svabháva je vlastní (sva) existence/bytí (bháva).

69. Pozn. ed.: Prvotní příčina světa – višvajóni příčina/zdroj/lůno (jóni) světa neboli všeho (višva). Vládne tomuto univerzu – originál na tomto místě zdůrazňuje, že mu vládne sám, samojediný (éka). Viz dále u Atharvaširas-upanišadu zdůraznění jednoho Rudry. Kvality – guny.

70. Pozn. ed.: Brahmadéva je bůh (déva) Brahmá – Stvořitel. Bhandarkar opakovaně používá tohoto výrazu, pravděpodobně aby ho lépe odlišil od nejzazšího jsoucna, brahmanu – citační forma tohoto výrazu totiž může být brahmanbrahma (tento druhý tvar preferuje například Zbavitel). Termín brahman však má více významů, zde ho chápejme jako posvátné slovo, které se vztahuje k předcházející větě, kde se píše o tajemství védupanišadů. Brahman jako posvátné slovo véd je běžným významem tohoto výrazu; je v kontrastu k váč, k slovu lidí. Brahman tak znamená celé védy nebo její zpěvy čili mantry (a také óm). Brahmá zná tajemství véd, jelikož je zde od počátku časů. Teoreticky může znát i svůj vlastní původ, protože pochází z nediferenciovaného absolutního brahmanu (ve smyslu nejzazšího jsoucna), je jeho konkretizací. Přeneseně pak jde o sociální paternalizaci všudypřítomného neutrálního principu. Brahman je v sanskrtu neutrum, Brahmá maskulinum. Nutno podotknout, že výklad výrazu brahmanpředupanišadové době je dosti složitý a ne vždy jasný. Podle Šatapatha-bráhmany je brahman ze sebe povstavším výronem Pradžápatiho a základem světa. Viz Tull, s. 63–64. Složitý vztah mezi Brahmou, brahmanem, Pradžápatim a dalšími souvisejícími výrazy viz Gonda, Prajāpati’s Relations with Brahman, Bṛhaspati and Brahmā.

71. Pozn. ed.: Názor, že duše je velikosti palce, se v upanišadech opakuje – viz Katha-upanišad 4.12–13. V jiných upanišadech je velikosti semena apod.

72. Pozn. ed.: Sám v sobě spočívající – átmastha, spočívající (stha) v átmanu.

73. Pozn. ed.: Viz dále u výkladu Atharvaširas-upanišadu.

74. Pozn. ed.: Původní význam slova Umá není znám. Existuje několik spíše dodatečných vysvětlení; B. Bhattacharya (s. 281–289) poukazuje na jejich nesprávnost. Umá má pravděpodobně nevédský původ, je odpradávna paní hor.

75. Pozn. ed.: Na konci třetí kapitoly.

76. Pozn. ed.: Himavat, „zasněžený“, je bohem Himálaje. Haimavatí/Umá je nazývána také Párvatí, „horská [paní]“.

77. Pozn. ed.: Brahman je zde personifikován jakožto nejvyšší Bůh.

78. Pozn. ed.: Jiní badatelé jsou spíše opačného názoru. Umá pak v této souvislosti ještě není manželkou Šivy; představuje coby dcera boha hory tajemství (duchovních) výšek zasněžených hor. Identifikace s manželkou Šivy je tedy dodatečná.

79. Pozn. ed.: Oba jsou věhlasnými mysliteli a komentátory upanišadů. Šankaránanda žil v 14. století, byl mimo jiné guruem komentátora véd, Sájany, později velké védské autority. Nárájana, syn Ratnákary, žil později, Šankaránandu totiž zmiňuje [podle Deussena].

80. Pozn. ed.: Posvátný védský verš v gájatrí metru. Personifikuje se do podoby bohyně Gájatrí, matky čtyř véd.

81. Pozn. ed.: Šivův syn a bůh války, jmenuje se také Kárttikéja. V jižní Indii se jmenuje Murugan a je tam velmi populární především jako samostatný bůh s pradávnou historií.

82. Pozn. ed.: „Odstraňovatel překážek“, jméno boha Ganéši/Ganapatiho, dalšího syna Šivy.

83. Pozn. ed.: Ómkára je posvátná slabika óm. 45. verš Atharvaširas-upanišadu na otázku, proč je zvána ómkára ómkárou, zhruba odpovídá, že při vyslovování této slabiky tato prostoupí celé tělo a povznáší (úrdhva) ho. Na tomto místě se zřejmě jedná o narážku na slovo kára ve smyslu povýšení a úsilí; tato analogie je sice násilná, nicméně krásná. Slůvko kára je jinak běžným vyjádřením hlásky, například akára znamená hlásku „a“, makára slabiku „ma“, ómkára slabiku „óm“. (U jiných překladatelů, například u Ramachandra, dostává tento verš jiný smysl; text má více recenzí. Srov. Timothy Lubin, Three Recensions of the Atharvaśiras-Upaniṣad, úryvek z chystané publikace. Číslování veršů uvádím podle Adyar Library.)

84. Pozn. ed.: Upanišad své stanovisko ke koncepci jednoho Rudry popisuje v 55. verši.

85. Pozn. ed.: Verš 56. Íšaní jsou silami, jimiž Íšána vládne, jelikož jimi ovládá (íšaté) celý svět. Upanišadbrahmajógin (polovina 18. století) ve svém komentáři k upanišadu dodává, že íšaní jsou tři síly (šakti): iččhá, džňánakrijá. (Ayyangar toto vysvětlení přímo vkládá do samotného překladu upanišadu.) Tyto tři nejvyšší šakti mají v sofistikovaných naukách šivaismu důležitou roli. Na jejich metafyzice je postavena velká část nauky.

86. Pozn. ed.: Podrobný popis pášupata-vraty viz Filliozat & Filliozat, kapitola History of Lākulaśaiva movement and Jakkaṇācāri style.

87. Pozn. ed.: Řečeno poeticky. Pašupášavimókšana znamená doslova vysvobození (vimókšana) individuální duše (pašu) z jejích pout (páša). Ohledně terminologie viz dále, respektive 8. kapitola.


obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III