
R. G. Bhandarkar: Śivaismus
vyšla v listopadu 2013 indologická studie
Ukázky z díla
8. Škola šaiva
Soustava má čtyři části (páda):
- 1. poznání (vidjá),
- 2. činnost (krijá),
- 3. meditace (jóga) a
- 4. chování či disciplína (čarjá).
První část pojednává o přirozenosti individuální duše (pašu), pout (páša) a Boha (Íšvara)208. Určuje význam manter a ustanovuje vladaře nad mantrami (Mantréšvara). Vede k zasvěcení (díkšá), což je nevyhnutelné k dosažení nejvyššího cíle života. Druhá část se zabývá procesem zasvěcení (díkšávidhi), jež má mnoho forem a mnoho částí. Třetí část obsahuje vysvětlení týkající se meditace a soustředění, včetně souvisejících pomocných metod. Čtvrtá část učí disciplíně a kázni, spočívající v příkazech a zákazech, bez nichž si nelze jógu představit.
Existují tři kategorie:
- 1.1 pán (pati),
- 1.2 individuální duše (pašu) a
- 1.3 pouto (páša).
(1.1) Pánem (pati) je Šiva. Šiva koná, hnán k tomu činy (karma) jednotlivých duší, a vytváří svět a okolnosti tak, aby se tyto duše mohly odpovídajícím způsobem těšit nebo trpět. Uplatňování jeho tvůrčí síly tak závisí na karmě člověka. Dělá všechno, a proto je vševědoucím. Nemá tělo jako individuální duše, kterou svazuje nečistota a karma. Jeho tělo pozůstává ze sil, specifických pěti manter,209 které se vizualizují jako rozličné části jeho těla. Těchto pět sil jsou Šivovy síly představující jeho různé formy, skrze něž vykonává pět božských činů, jimiž jsou tvoření, existence nebo ochrana, ničení, zakrývání a dobrodiní. Na přirozenosti Šivy se podílejí následující čtyři kategorie: mantry, božstvo vládnoucí mantrám (Mantréšvara), velký Bůh (Mahéšvara) a osvobozené duše (mukta).
(1.2) Individuální duše je pašu. Je atomická210, je známá pod výrazem kšétradžňa211 (vědomá si sama sebe) a dalšími výrazy. Je věčná a všepronikající, není neschopna činů. Není ani jedna jediná, jak prohlašují jiné filozofické školy. Odstraní-li se pouta, stává se Šivou, vlastnícím věčné a neomezené poznání a sílu konání. Muktové neboli vysvobození jsou Šivové. Stali se jimi z Jeho milosti, z milosti samotného Šivy, věčného mukty, jehož tělo je tvořeno pěti mantrami. Přestože se muktové stávají Šivy, nejsou na věčném bohu, Šivovi, nezávislí, ale naopak závislí.
Pašu je trojaký:
- 1.2.1 Vidžňánákala – je ten, jenž ze sebe setřásl spojení se všemi orgány vnímání (kalá), a to v důsledku zničení otisku z vykonaných činů, skrze vědění, meditaci, askezi, nebo prožitím radostí a utrpení z ovoce svých činů. Vidžňánákala má pouze pouto nečistoty (mala).
- 1.2.2 Pralajákala – je ten, jehož orgány byly zničeny rozpuštěním světa. Pralajákala má jak otisky ze skutků (karma), tak nečistotu (mala).
- 1.2.3 Sakala – je ten, jenž má všechny tři druhy pout: duchovní nečistotu (mala), otisky ze skutků (karma) a materiální příčinu (májá).
(1.2.1) Vidžňánákalové jsou dvojího druhu: ti, jejichž špína (kaluša) skončila, a ti, jejichž špína (kaluša) dosud neskončila. Ti, jejichž špína (kaluša) skončila, jsou vyzdviženi na úroveň Vidjéšvarů. Vidjéšvarů je osm: (i) Ananta, nekonečný, (ii) atomický, (iii) nejvýtečnější Šiva, (iv) jednooký, (v) jediný Rudra, (vi) s třemi formami, (vii) Šríkantha a (viii) Šikhandin.212 Podle jiného autora Šiva uděluje tomu, kdo již není poskvrněn (samáptakaluša), vidjéšatvu213. Vidjéšatvy je osmero druhů. Toho, kdo je poskvrněn (asamáptakaluša), Šiva vyzvedává na roveň manter, jichž je sedmdesát milionů.
(1.2.2) Pralajákalové jsou také dvojího druhu: ti, u nichž okovy již dozrály (tito pralajákalové jsou na cestě k jejich setřesení), a zbylí, odlišní. První z nich dosahují mókši a druzí, zamotaní do purjaštaky214, podstupují na základě otisků ze svých skutků (karma) mnohá zrození. Purjaštaka je jemné tělo a skládá se z prvků, jejichž seznam se u různých autorit liší. Někteří z ctnostných, kteří disponují purjaštakou, budou Mahéšvarou Anantou povýšeni na bhuvanapatitvu215.
(1.2.3) Sakala se také dělí na dva druhy: ti, jejichž špína (kaluša) je zralá, a ti, jejichž špína zralá není. První z nich postupují na hodnost Mantréšvary 118216 manter.
Paraméšvara uděluje žáku skrze tělo jeho učitele formou zasvěcení a s pomocí duchovní síly schopné zmařit působení žákových nečistot mókšu. Atomické217 duše (anu), jejichž poskvrny ještě nedozrály, nejsou ve stavu, aby mohly být tyto poskvrny vymazány. Tyto poskvrny jsou ponechány, aby tyto duše trpěly nebo se naopak radovaly, každá podle své karmy.
(1.3) Pouto (páša) se dělí na čtyři druhy:
- mala, nečistota,
- karma, otisky skutků,
- májá, materiální příčina a
- ródhašakti, síla projevující se jakožto překážka.
Nečistota (mala) zakrývá sílu poznání a konání duše, je jako slupka obalující zrnko rýže. Otisky skutků, vykonaných pro dosažení ovoce těchto skutků, jsou karmou. Ta může být dobrá nebo špatná. Je bez počátku a nepřetržitě se předává jako semínko, které následně klíčí. Májá je tím, do čeho se celé stvoření v době ničení rozpouští a z čeho se v době opětovného tvoření vynořuje. Síla projevující se jakožto překážka je Šivovou silou, která se sama považuje za pouto, jelikož řídí tři ostatní pouta a zakrývá pravou povahu duše. Tato síla vykonává svou funkci skrze princip řeči, který umožňuje přidělovat předmětům jména, a tím určovat jejich povahu.218
Taková je první část nauky (vidjápáda),219 povaha ostatních tří částí byla stručně popsána výše.220 Několik podrobností:

(2) Druhá část nauky (krijápáda) se zabývá uskutečněním cíle manter, zbožnými úkony za soumraku, uctíváním, odříkáváním (džapa) manter, rituálním vhazováním obětin do posvátného ohně, příležitostnými obřady k dosažení věčné blaženosti, způsobem uctění učitele a osob (sádhaka), kteří vstoupili na cestu konečného osvobození, a iniciačními obřady pro jednotlivce nutnými k zajištění světského i věčného života.
(3) Třetí, jógická část,221 se zabývá třiceti šesti principy a božstvy, která těmto principům vládnou, vládci rozličných světů, povahou individuální a nad vším vládnoucí duše, silou (šakti), bezprostředním nahlížením na máju a mahámáju, jež jsou příčinami tohoto světa. Dále se zabývá dosažením zázračných sil – pro lidi se světským cílem –, jako je například schopnost stát se nekonečně malým, nekonečně lehkým atd. Dále se zabývá metodami kontroly dechu, obrácením smyslů do nitra, meditací, soustředěním a samádhi, umístěním čaker v těle, počínajíc kořenovou čakrou (múládhára).
(4) Čtvrtá část222 pojednává o pokání, o provedení očistného obřadu (pavitrárópana), o instalaci šivalingy a o její povaze, o znázorněné linze Umy a Mahéšvary, o pánu gan neboli skupin, kam patří například Skanda a Nandin, o růženci používaném k odříkávání manter a o pohřebních rituálech zvaných šráddha. Tato poslední část je zřejmě doplňujícím a vysvětlujícím materiálem k činům uvedeným v druhé části nauky. Zakázaným činem je: pojídání zbytků jídla nabídnutého božstvu jiného vyznání, hanobení Šivy, jeho vyznavačů, šaivovské nauky a její praxe, užívání věcí náležících bohu a zabíjení zvířat.
Nauky šaivovské školy jsou mírnější a racionálnější než nauky pášupatovské školy, která bývá, spolu se dvěma dalšími extrémními směry, jež budou dále zmíněny, označována jako atimárgika, tj. škola sešlá z cesty či škola na scestí.223 Podle již výše citovaného Šambhudévy byly tyto školy odkryty samotným Rudrou. Šambhudéva označuje šaivovskou školu jako siddhántašástru, opravdovou šástru založenou na mantrách, a uvádí, že byla odhalena Šivou.
I Vájavíja-sanhitá224 tuto školu nazývá siddhántou. Obě tyto školy jsou dualistické či pluralistické. Svrchované a individuální duše jsou v jejich pojetí od sebe odlišné a pradhána je základní příčinou materiálního světa. Ve stavu vysvobození ze sebe individuální duše setřásá nevědomost a slabost; podle pášupatů dosahuje bezmezného poznání a síly konání, zatímco podle šaivů se stává samotným Šivou v tom smyslu, že dosahuje dokonalé Šivovy podoby, ovšem bez síly tvořit.
Škola šaiva, která se vyvinula v pozdější době a kterou reprezentují Šambhudéva a Šríkantha Šiváčárja, jejichž názory potvrzuje i Vájavíja-sanhitá, věří, že Šiva vlastní nebo v sobě rozvíjí určitou šakti neboli sílu sestávající ze zárodků individuální duše a materiálního světa a že z této síly vzniká celý svět. Tuto nauku lze proto nazvat podmíněným duchovním monismem225, stejně jako Rámánudžovu školu, v jejíž nauce Šiva, charakterizovaný prostřednictvím Šakti, tvoří. Toto poslední hledisko je také hlediskem školy lingájat.