SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

Editorské dodatky – Atimárga a mantramárga

Rasa Ravi





Rané stadium asketických tradic šivaismu lze zjednodušeně shrnout termínem atimárga.385 Nejstarší důkazy o existenci těchto tradic máme z počátku 2. stol. n. l. a mají své počátky v nauce Pášupata-sútry. Tato nauka byla známa také pod označením paňčárthika. Název paňčárthika se užíval k rozlišení nauky Pášupata-sútry od nauk jiných pášupatovských skupin, jakými byly školy lákula, vaimala, mausula, káruka a další menší skupiny. O těchto jiných školách nevíme, s výjimkou školy lákula, téměř nic.

O škole mausula víme jen tolik, že ji založil Mugalisa či Musula386, Lakulíšův žák. Z Kšémarádžova komentáře (10. století) k Svaččhanda-bhairava-tantře se dovídáme, že školy mausulalákula se v určitých směrech rozcházely.387 Byly to tedy dvě rozdílné školy.

pášupatovské škole káruka Kšémarádža píše pouze tolik, že její zakladatel pocházel z Káróhany. Badatelé nejsou zajedno v otázce, jestli její zakladatel, zřejmě jakýsi Karuka, je či není totožný s Lakulíšovým žákem Kaurušou.388

Ohledně školy vaimala, na základě Svaččhanda-bhairava-tantryKšémarádžova komentáře, se zdá, že škola vaimala byla odnoží školy lákula. Na jedné inskripci z roku 380 se objevují jména guruů končící přídomkem vimala. Guruové těchto jmen náleželi k linii, která svůj původ odvozovala až od Kušiky,389 zřejmě prvního Lakulíšova žáka, a lze se domnívat, že škola vaimala byla založena Kušikou, či přinejmenším, že škola vaimala patřila do pášupatovské tradice vedoucí až ke Kušikovi.

Co se týče samotného pašupatismu, jeho základní obrysy byly podle všeho zformovány již před sepsáním Pášupata-sútry. Nicméně Pášupata-sútra se stala klíčovou pro šíření této víry. Zřejmě po smrti Lakulíši, do kterého se dle tradice inkarnoval Šiva a který je považován za autora Pášupata-sútry, založili jeho hlavní žáci vlastní školy, které se časem od sebe začaly odlišovat.

Sanderson doporučuje chápat termín pášupatové jako obecné označení pro všechny výše zmiňované školy, tedy nikoli pouze pro následovníky nauky Pášupata-sútry. Pro skupiny kolem Pášupata-sútry a jejího komentáře Paňčártha-bhášja pak doporučuje užívat termín paňčárthikové, tedy termín, který užívaly samy indické autority.

S ranou asketickou tradicí paňčárthiků byla ve styku pášupatovská asketická skupina, která se nazývala lákula nebo též kálamukha nebo mahávrata.390 Pro školu lákula byla Pášupata-sútra také důležitá, postupně si však vypracovala vlastní obsáhlý kánon, o jehož existenci víme, ale jenž se nedochoval. Lákulové do tradice uvedli zcela nové prvky; například nauku o vykoupení skrze stupně hierarchicky uspořádaných vyšších světů nebo praxi extrémních jógických technik. Mezi extrémní techniky patřila meditace na spáleništi mrtvol, neustálé nošení smrt připomínajících znaků, jimiž byly například lebka (kapála), která se používala namísto misky pro almužnu, a palice, na jejímž vršku byla lebka (khatvánga). Lákulové byli rovněž vyhlášení svým odmítáním celospolečensky akceptovaných tabu, zejména co se týče „čistých“ a „nečistých“ prvků, a odmítáním ortodoxních regulí všeho druhu, jimiž jsou životy hinduistů striktně „sešněrovány“. Považovala-li většinová společnost něco za špatné a nízké nebo rituálně „nečisté“, pro lákuly to byl pravý opak špatného, nízkého a „nečistého“.

Děsivá bohyně Čámundá s povadlými prsy. Ze série „sedmi matek“ (saptamátrká) na vnější zdi chrámu Parašuráméšvary, Bhuvanéšvar (Bhubaneswar), Orissa (Odisha), 7. století. Čámundá byla pro kápáliky zřejmě hlavní bohyní, což nám dokazují četné její svatyně, které lze historicky dobře spojovat s působením a přítomností kápáliků. V jejím jménu se přinášely i lidské oběti. Foto Richard Mag, 2009.

Z tradice lákula se časem odštěpila jiná skupina, která se nazývala kápálika nebo též sómasiddhánta. Obě tyto i všechny výše jmenované školy spadají pod označení atimárga. Otázka, jestli lákulovékápálikové vyznávali pouze tuhý asketismus nebo jestli jejich školy už můžeme nazvat školami tantrickými se zaměřením na sexuální rituály, zůstává otevřená. Na jedné straně tak podle určitých indicií lákulové byli asketové, na straně druhé však například existuje inskripce, podle níž byli v kontaktu s protagonisty tantrické školy kaula,391 o níž víme, že byla ryze tantrická, a která proslula zejména zapojením smyslovosti včetně ritualizovaného sexuálního styku do procesu jógy.

V předešlém editorském dodatku již bylo uvedeno, že kápálikové prováděli šava-sádhanu, tedy rituální praxi s mrtvolou nebo na mrtvole, kterou v určitých případech mohla doprovázet soulož. Každopádně ritualizace sexu ještě zdaleka nemusí nic vypovídat o „tantričnosti“ dané školy. Standardně se totiž pod tantrickým vlivem na jakoukoliv školu považuje absorbování šaktických vlivů, jakým je uctívání různých šakti a bohyň. Z hlediska tohoto kritéria lákulovékápálikové tantrické školy nejsou.392 Nicméně o kápálicích víme, že uctívali hrůzostrašnou podobu Bohyně. Proto je dost nesnadné jednoznačně kategorizovat tyto dvě školy.

Náboženský extremismus, překračování tabu a napodobování smrti post-paňčárthiků, tedy škol lákulakápálika (respektive kálamukhasómasiddhánta), se postupně staly doprovodnými jevy i v případě některých dalších škol a své místo si našly i v tantrickém buddhismu (viz následující dodatek).

Svědectví o mantramárze, pozdější fázi šivaismu, kterou Mádhava a další autoři nazývají školou šaiva a která nám zanechala obsáhlou literaturu zvanou ágamy (v době Bhandarkara nedostupnou), máme od 5. stol. n. l. Mantramárga se od 7. století těšila široké podpoře králů. Šlo jí kromě vykoupení i o získání nadpřirozených sil a o světské potěšení. Mantramárga na rozdíl od atimárgy do svých řad nepřipouštěla pouze muže askety-bráhmany, ale i hospodáře, a to teoreticky ze všech kast, a dokonce i ženy. Konzervativnější a rozšířenější větev mantramárgy však členy nižších kast, kteří pili alkoholické či jiné omamné nápoje, do svých řad nevpouštěla.

Pro mantramárgu je velmi specifické, že naprosto věří v posvátnou sílu samotného rituálního zasvěcení, bez něhož nelze po smrti dojít vykoupení, což se stává ústředním bodem její nauky. (Nabízí se zajímavá paralela s křestem křesťanů.) Osvobození po smrti je pro tuto odnož šivaistů dokonce garantováno. Písma mantramárgy opakovaně zdůrazňují tyto iniciační procesy. Od mužů se očekávalo, že budou pravidelně provádět celou řadu náboženských úkonů. Ženy a aristokracie byly od těchto úkonů osvobozeny.

V rámci mantramárgy se postupně vykrystalizovaly dva proudy; hlavní, jenž začal sám sebe označovat jako šaivasiddhánta, tedy uznávaná (siddhánta) forma šivaismu; a okrajový proud představovaný tantrickými tradicemi mantrapítha a vidjápítha. Tyto dvě píthy vyznávaly extrémní ezoterní prostředky a překračovaly společensky uznávané mantinely. Mantrapítha se soustřeďovala na děsivou tantrickou formu Šivy, na Bhairavu, „Hrůzostrašného“.393 Její texty se nazývají bhairavatantry. Vidjápítha zahrnovala různé šaktické směry, které se ve své rané fázi obracely výhradně k zuřivým bohyním, jakou byla například děsivá Čámundá. Texty vidjápíthy se nazývají jámaly.



385. Výchozím bodem tohoto krátkého pojednání jsou Sandersonovy četné, na sebe navazující práce.

386. Bakker na straně 7 a dále přináší překlad inskripce, na níž se objevuje Musulovo jméno. Viz pozn. č. 126.

387. Sanderson, The Lākulas, s. 176–177.

388. Podle Bhandarkara je Karuka a Kauruša zřejmě tatáž osoba. Viz s. 62.

389. Bakker, s. 6. Podrobněji o škole vaimala viz Acri.

390. Lorenzen si nebyl vědom, že lákulové představují jinou školu než pášupatové, píše Sanderson na straně 182. Mahávratakálamukha jsou synonyma (s. 181). Dále viz podkapitola The synonymity of the terms Kālamukha and Lākula. [Sanderson, The Lākulas.]

391. Pathak, s. 11.

392. Zopakujme si, co jsme si již poznamenali v předešlém editorském dodatku, že významy slov „tantrické“ a „tantrismus“ jsou z odborného hlediska velmi nejednoznačné. Možná by bylo nejlepší se těmto výrazům vůbec vyhýbat a nepoužívat je. Laická veřejnost to má „jednodušší“; tyto výrazy bude automaticky spojovat se sexuálními rituály. To je ale chybná interpretace. Známe tantrické školy, které vyznávaly tuhý asketismus, jejich duchovní praxe i nauka je přesto ryze tantrická.

393. O kultu Bhairavy v Orisse viz například Panda, s. 132 a dále.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III