SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

Úvod editora

Rasa Ravi




R. G. Bhandarkar (obrázek není součástí knižní publikace).

Pod vedením erudovaného autora nahlédneme v této knížce do myšlenkového světa šivaismu. Budeme postupovat od jeho počátků v starobylé Rg-védě přes vybrané upanišady a Mahábháratu ke středověkým sofistikovaným soustavám. Zaměříme se na historické prameny jednotlivých škol a na základy jejich nauky. Pro některé staré šivaistické školy byly již na počátku našeho letopočtu charakteristické určité prvky, které se postupně a později staly doménou tantrických tradic. Od určité fáze lze proto jen s obtížemi oddělit hlavní korpus šivaismu od tantrismu.

Bhandarkar (Sir Rámkršna Gópál Bhándárkar, 1837–1925) ve své době patřil mezi věhlasné orientalisty.1 Vynikal i jako sociální reformátor; bojoval za zlepšení postavení žen v Indii. Ještě za jeho života byl po něm pojmenován tehdy vznikající Oriental Research Institute2Puné (Poona) ve státu Maháráštra.

V první části svého díla se autor věnuje višnuismu, ve druhé pak šivaismu. Do češtiny jsme přeložili celou druhou část (strany 102–142). Na konci druhé části se Bhandarkar na několika málo stranách věnuje ještě šaktismu, následovníkům Ganapatiho (Ganéši), Skandy (Kárttikéji) a vyznavačům Slunce neboli saurům. Tyto pasáže nejsou součástí našeho překladu.



Pár slov o editorovi:

Editor tohoto díla se šivaismu a naukám tantrických škol věnuje, jako samouk a badatel nezávislý na akademické obci, dvacet let. K systematickému studiu sanskrtské gramatiky se dostal v nedávné době na soukromých hodinách indologa a filologa PhDr. Jaromíra Máši. Později v jihoindickém Thiruvananthapuramu (Trivandrum) několik měsíců soukromě studoval sanskrt, indickou logiku a advaita védántu pod vedením Dr. K. Maheswarana Naira, profesora z University of Kerala. Indická filozofie (teorie) a meditace (praxe) je pro editora tohoto díla jako jógický nádech a výdech. V roce 2007 inicioval vznik neziskové organizace Siddhaika o. s., jejímž posláním je podpora staroindické kultury, filozofie a umění.



O editorském kritickém aparátu

Prvotním úmyslem editora bylo opatřit Bhandarkarovo dílo jen nejnutnějšími poznámkami, které by čtenáři, nezkušenému ve studiu odborné indologické literatury, vysvětlily autorem nepřeložené sanskrtské výrazy. Nakonec však bylo nutné přidat další kritický aparát – obsáhlejší poznámky pod čarou a dodatky –, jelikož odborná úroveň monografie vlivem velkého časového odstupu mezi autorovou dobou a současností klesla a ukázala se jako nedostatečná. Tyto doplňující poznámky sice nemohou nahradit veškeré nové poznání, k němuž dospěli badatelé během doby, která uplynula od vydání díla, mohou však do jisté míry upozornit na některé významnější objevy a zvraty v bádání, k nimž mezitím došlo. V mnoha ohledech jsou ovšem tyto poznámky a dodatky pouze základní informací a hrají spíše roli odrazového můstku k dalšímu studiu. Na poznámkovém aparátu pracoval český editor více než rok.

Editor se snažil o kontrolu všech odkazů, pokud to bylo v jeho možnostech. Bhandarkar samozřejmě vycházel z originálních sanskrtských zdrojů a z akademických publikací; kontrola se zaměřila spíše na to, aby Bhandarkarovy citace odpovídaly dnešním kritériím.3 V jeho době totiž nebylo zvykem příliš dbát na přesnost překladu a spíš než věrnému zprostředkování myšlenek autora se dával prostor poetickému způsobu vyjádření překládaných myšlenek.4

Bhandarkarův styl – a vlastně i styl jiných badatelů té doby – je mnohdy velmi těžkopádný. Autor se s oblibou vyjadřuje v pozoruhodně dlouhých souvětích; nejednou jsme měli dokonce i dojem, že sdělovanou myšlenku naschvál učenecky komplikuje. Český překlad se snaží co nejpřesněji sledovat jeho myšlenky, nicméně pokud to bylo možné, upřednostnili jsme jednodušší vyjádření před zbytečnou a neúměrnou složitostí jeho archaického stylu.



Šivaismus vs. šaivismus – editorské zamyšlení nad vybranými ismy

Latinský ismus je příponou umožňující vytvořit z jednoho či více slov různého druhu substantivum. Stal se nenahraditelným pomocníkem pro označení myšlenkových směrů nebo náboženských škol, v moderní době i ideologií.

V případě sanskrtských slov ale nastává problém, protože badatelé, zejména anglicky píšící, ismy neodvozují z původního substantiva, ale z odvozeniny tohoto substantiva: například Šiva9šaivašaivismus.10 Odvozené adjektivum šaiva (šivaistický) hraje zároveň roli substantiva (šivaista, následovník Šivy).

V češtině však ismy přirozeněji odvozujeme z původního substantiva, bez mezikroku, tedy v našem případě ze slova Šiva. Dostaneme tak slovo šivaismus. Tento rozdíl při tvorbě ismů platí i pro další podobná slova: višnuismus vs. vaišnavismus,11 džinismus vs. džainismus, šaktismus vs. šáktismus.12

Tvar džaina (džinistický, džinista) je odvozen ze slova džaina, což v sanskrtu znamená „vítěz“ – a je uctivým epitetem Mahávíry, velkého askety a současníka Buddhy. Právě po Mahávírovi, respektive po jeho epitetu, pojmenovali jeho následovníci celý náboženský směr, džinismus.13

Zdá se mi logičtější odvozovat příslušný ismus od zakladatele daného směru (od původního substantiva) než od označení následovníků tohoto směru. Právě takovým způsobem vznikly názvy směrů, jako je například marxismus, darwinismus nebo platonismus. Při tvorbě ismů musíme za „zakladatele“ směrů považovat i bohy, i když samozřejmě pouze symbolicky. Z tohoto hlediska je výraz šivaismus lepší než šaivismus.

Zářným příkladem výjimky je, především v anglofonních odborných publikacích, buddhism(us), protože podle logiky tvorby tvaru śaivism/vaiṣṇavism/jainism – tvaru, který tyto publikace preferují –, by správně měly hovořit o bauddhismu (bauddhism), tedy nikoliv o buddhismu (buddhism). Odvozeninou slova buddha je totiž slovo bauddha, jež znamená buddhistu i adjektivum buddhistický. Někteří indičtí badatelé se tohoto striktního principu důsledně přidržují: v jejich knihách figuruje namísto slova buddhism výraz bauddhism.

Proč se ale s výrazem bauddhism nesetkáváme v odborné literatuře běžně? Zdá se, že je tomu tak proto, že buddhismus se jako směr dostal do povědomí světové veřejnosti již ve velmi raném stadiu zájmu Západu o indickou kulturu a výraz buddhismus se tak stal jednoduše zvykem. Je nutné znovu zdůraznit, že se jedná o výjimku; pokud tedy autor používá tvar śaivism, vaiṣṇavism, jainism, ale nikoli už bauddhism, je takový přístup v jádru nesystematický. Udělovat slovu buddhism výjimku, ale slovu jainism již nikoli (v dané logice by mělo mít podobu jinism), je každopádně značně rozšířený akademický rozmar. Pro slepé následování anglofonních publikací a používání tvarů jako je například džainismus (ale nikoli už bauddhismus) tak nelze v češtině nalézt opodstatnění.

Při studiu indologických publikací z minulého a předminulého století shledáme, že tvary jimi uváděných ismů nejsou jednotné. Ve starých anglofonních publikacích tak narazíme například i na tvar shivaism nebo dokonce buddhaism. Tvar buddhaismus byl koncem 19. století relativně rozšířený i u nás; používá ho například František Čupr ve svém díle Učení staroindické14.

Uvedená nejednotnost se ukazuje i v jiných než anglofonních publikacích. Například italský badatel Raniero Gnoli hovoří v překladu vybraných šivaistických děl Testi dello Śivaismo podobně jako my o šivaismu, a nikoliv o šaivismu. Uznávaný indolog Thomas Oberlies v německy psané studii o pášupatech používá také tvar šivaismus a nikoli šaivismus. Podobně Lilian Silburn v akademické studii o kašmírském šivaismu používá francouzský tvar śivaïsme. Vzhledem k této nejednotnosti se nezdá být přínosné anglofonní přístup následovat; měli bychom se držet vlastní logiky.


Linga před vícehlavou podobiznou Šivy. Ellóra, Maháráštra, 7.–9. století. Foto Jan Strnad, 2011.


1. O jeho životě viz Times of India (July 12, 2003).

2. Viz BORI. Institut se proslavil svými akademickými sborníky, kritickou edicí Mahábháraty a četnými dalšími tituly. Ve čtyřech svazcích vydal Collected Works of Sir R. G. Bhandarkar. Čtvrtý svazek obsahuje mimo jiné i reedici té části Bhandarkarova díla, která je předmětem naší práce.

3. V seznamu literatury na konci díla Bhandarkar neuvádí plné citace, pouze vyjmenovává názvy sanskrtských děl bez bližších údajů. Citace děl, na něž odkazuje v poznámkovém aparátu, uvádí rovněž s neúplnými údaji.

4. Dobře to ilustruje Bhandarkarova poetická (a nepřesná) interpretace výrazu pašupášavimókšana, viz poznámka č. 87.

9. Samotné slovo šiva bylo původně přídavným jménem (adjektivem) s významem laskavý, milostivý, dobrotivý. Jako takové může být toto slovo epitetem mnoha bohů. Personifikací tohoto významu se však toto slovo stává označením jedinečného boha: Šivy – jedná se už o podstatné jméno (substantivum).

10. Jednou z mála výjimek je například Gonda, Medieval…, používá výrazů Śivaism a Śivaite.

11. Použití slova vaišnavský, tedy višnuistický, je v češtině již relativně ustálené a toto slovo samo o sobě nepůsobí špatně, je totiž českou podobou adjektiva vaišnava. Pokud bychom ale použili stejný princip tvoření slov i v jiných případech, dostali bychom mnohdy dosti nezvykle znějící tvary: šaivovský, šáktovský, bauddhovský, džainovský. U slova Pašupati je to právě naopak (viz níže).

12. Sanskrt podobně jako čeština při tvorbě slov zohledňuje řadu pravidel. Důležité je, aby čtenář pochopil následující odvozování slov (v závorce anglický nebo alternativní tvar): Šivašaivašivaistický, šivaista, šivaismus (śaivism); Višnuvaišnavavišnuistický (vaišnavský), višnuista, višnuismus (vaiṣṇavism); Šaktišáktašaktický, (šaktista nezní příliš hezky, lepší je:) šákta, šaktismus (śāktism); Džinadžainadžinistický, džinista, džinismus (jainism); Buddha – bauddha – buddhistický, buddhista, buddhismus (buddhism, správně by měl být bauddhism). U výrazů v češtině zcela neznámých se však musíme spokojit se sanskrtskými výrazy, jinak totiž dostáváme nezvykle znějící tvary: Pašupatipášupata – (pašupatický by v češtině zněl dost nehezky, proto je lepší:) pášupatovský, (pašupatista je také nezvyklý tvar, proto:) pášupata, pašupatismus (pāśupatism).

13. V předmluvě k svému Džinismu (SPN, Praha, 1966) upozorňuje Otakar Pertold na možnost používat kromě tvarů džinismus a džainismus i tvary džainství, džinovství, respektive kromě tvarů džinista či džaina i český tvar džinovec.

14. Nakladatel František A. Urbánek, Praha, 1876.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I