SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historie tantrismu, 1. díl

N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura


Ukázky z díla

Ahirbudhnja-sanhitá





Ze všech páňčarátrovských sanhit je Ahirbudhnja-sanhitá nejdůležitější, poznamenává Schrader. Tvrdí, že na počátku tu byl nerozlišený shluk písem, jenž byl rozčleněn až na základě potřeby daného časového údobí. Tímto způsobem utvořili Apántaratapá, Kapila, Hiranjagarbha, Šiva-PašupatiVišnu z tohoto shluku vlastní písma.1 Páňčarátrovská díla tak původně byla rozdělena na deset děl: Bhagavat, Karma, Vidjá, Kála, Kartavja, Vaišéšikí-krijá, Sanjama, Čintá, MárgaMókša.2 Že tato díla mohla být skutečně v oblibě, dosvědčuje Madhva, který zmiňuje pasáže z KálaKarma sanhit.3

Ahirbudhnja-sanhitá se podrobně zabývá naukou o vjúhách. Božské představitele vjúh, jakým je například Sankaršana atd., odvozuje od koncepce Vásudévy, a to na základě ztělesnění šesti kvalit (šádgunjavigrahadéva), v mytickém chronologickém sledu.4 Dále vyjmenovává 39 avatárů Višnua.5 Kromě běžných témat višnuistického náboženského kontextu svou pozornost rovněž věnuje naukám, jakými jsou sánkhjajóga. Sánkhju nazývá Sánkhja-tantrou a přičítá jí šedesát předmětů učení, které vyjmenovává. Těchto šedesát bodů nauky se však liší od jiných výčtů známých z jiných děl.6 Ahirbudhnja-sanhitá tvrdí, že Kapilova Sánkhja-tantra byla původně rozdělena do mandal neboli okruhů pojednání, které se zde nazývají prákrtavaikrta. První z těchto dvou mandal se zabývala 32 a druhá 28 tématy.7 Co se týče jógy říká, že Hiranjagarbha předložil jako prvý dvě jóga sanhity: Niródha-jógu o 12 sekcích a Karma-jógu.8

Dílo také rozvíjí a popisuje typické višnuistické symboly; například mluví o sudaršana-čakře.9 Jinde ustanovuje pravidla ohledně výběru místa, kde smí být praktikována puraščarana vztahující se k nějaké mantře.10 Takovými místy jsou břehy řek, jeskyně, vršky hor, místa blízká tírthám neboli poutním a posvátným místům, soutoky řek, posvátné lesy, parky atd.11Ahirbudhnja-sanhitě 52.2–85 nacházíme i části věnované lingvistickému okultismu. Dozvídáme se, že mantry lze chápat na třech úrovních. Ahirbudhnja-sanhitá pak vysvětluje zasvěcovací proceduru, mahábhišéku, jež má sloužit jako opatření proti nemocem, k zahubení nepřítele a k dosažení vytoužených světských cílů.12



1. Kap. 11–12.

2. 12.44.

3. Bhágavatatátparja-nirnaja 11.3.6–7, 11.16.8.9 atd.

4. 4.59: 5.2–5, 16–20, 26, 29, 34, 37, 45 atd.

5. 5.50–7.

6. 12.20–9.

7. 12.18–9.

8. 12.32–3.

9. Kap. 30.

10. 20. 52–3.

11. Srov. Kulárnava 15.22.24 a Šáradátilaka 2.138–140.

12. Kap. 39.