SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historie tantrismu, 1. díl

N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura


Ukázky z díla

Maňdžušrímúlakalpa





Maňdžušrímúlakalpa1 patří také mezi ranější rozsáhlé texty tantrického buddhismu. Její text byl publikován ve třech dílech v Trivandrum Sanskrit Series v editaci T. Ganapatiho Šástrího. Podobně jako GuhjasamádžaMaňdžušrímúlakalpa je psána sangíti stylem v próze a verších ve smíšeném sanskrtu. Je zajímavé, že ačkoli Maňdžušrímúlakalpa je dílem vadžrajány, nezmiňuje nauku o pěti tathágatech (dhjánibuddhech), a dokonce nevyjmenovává ani jejich jména, mudry, mantry, rodiny, šakti, barvy a směry působení. Namísto toho v tomto textu nacházíme nekonečné výčty manter, mandalmuder, které jsou zde roztroušeny bez náznaku uspořádanosti. Jejich souvztažnost s božstvy a prvky vadžrajány zde zcela chybí.

Maňdžušrímúlakalpa je zahrnuta do tibetského Kandžuru. V současné podobě má 55 kapitol, nicméně její čínský překlad z 10. století obsahuje jen 28 kapitol. Rozepisuje se o legendárním životě historického Buddhy až k jeho nirváně, podává určité historické informace, učí nutnosti dodržování morálních předpisů, velebí odříkání a popisuje způsoby obětování. Podle Maňdžušrímúlakalpy jsou odříkávání modliteb a meditace předpokladem úspěchu v kultu manter. Mají se praktikovat pod vedením zkušeného mantráčárji neboli učitele-znalce manter. Mantráčárja uvádí žáka do nauky zasvěcením, načež mu sdělí mantru. Dílo vyjmenovává a definuje 108 muder a tvrdí, že kombinace znalostí mantermuder přináší duchovní úspěch ve všech směrech. Také dodává, že kalendářně se opakující slavnostní ceremonie, soubor předepsaného rituálního chování a půst jsou bez užitku.

Jedna sekce textu je zasvěcena patavidháně, tedy pokynům ke kreslení podobizen různých buddhů, bódhisattvů, Táry a dalších bohyň, děsivých kródharádžů, jamántaků, jakšůjakšiní. Na tomto místě poznamenejme, že bengálští umělci-patujové dodnes následují tradici podle tohoto díla. Způsob kreslení mandal je dalším důležitým rysem Maňdžušrímúlakalpy. Každý detail tohoto procesu je provázán určitým rituálem nebo ceremonií k uctění božstev. Dílo popisuje i způsob kreslení abstraktních idejí. Dále mluví o posvátných místech, jejichž návštěva adeptům přináší rychlý úspěch v kultu manter.

Navzdory okolnostem, kterými je současná podoba textu ovlivněna, je opodstatněné považovat Maňdžušrímúlakalpu za představitele rané fáze buddhistické tantrické tradice. Technický termín vadžrajána v tomto textu zcela chybí. Namísto toho v něm nacházíme termín mantrajána. Tato zvláštnost naznačuje, že původní text Maňdžušrímúlakalpy byl sestaven před tím, než (později populární) termín vadžrajána začal být používán.



1. Viz T. Ganapati Sastri výše.