SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historie tantrismu, 1. díl

N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura


Ukázky z díla

Některé další šaktické tantry





Parašuráma-kalpasútra je dílo pocházející přibližně z roku 1300.1 Ráméšvara k ní napsal svůj komentář pod názvem Saubhágjódaja. Výraznými znaky tohoto díla jsou klasifikace ámnáj, trvání na utajení vědomostí, které žáku sděluje učitel, vyznání pěti „m“, nauka o 36 tattvách, které obsahují i ty sánkhjovské, ásana, mandapa, kunda, mandala, díkšá atd. Ustanovuje, že po iniciaci učitel má žáku dát takové jméno, jež končí na „ánandanátha“. Ráméšvara říká, že ten, kdo nad svými smysly nezvítězil, nemá oprávnění následovat stezku kaulů. Silně podtrhuje účinnost manter. Sádhaka by měl dojít přesvědčení, že guru, mantra, božstvo a jeho vlastní podstata jsou navzájem totožné.

Džňánárnava-tantra vyzdvihuje funkce čaker uvnitř těla, spolu se silami manter, které považuje za nádherné.2 V době iniciace guru má svému žáku předat instrukce ohledně šesti čaker, o počtu jejich plátků a o jejich barvě a přidružených hláskách sanskrtské abecedy.3 Text vyjmenovává přes třicet muder.4 Mandalyčakry považuje za významově shodné. Určuje pravidla pro přípravu různých druhů mandal. Zmiňuje osm důležitých šaktických píth: Kámarúpa, Malaja, Kaulagiri, Kulántaka, Čauhára, Džálandhara, UddijánaDévíkótta. Džňánárnava-tantra byla jednoznačně sestavena před začátkem 16. století, jelikož je hojně citována BrahmánandouPúrnánandou, věhlasnými středověkými tantrickými učiteli. V 26 patalách obsahuje kolem 2300 veršů.

Kaulávalí-nirnaju sestavil Džňánánandagiri a čítá 12 ullás.5 Přináší seznam tantrických děl včetně jámal a jmenuje osm tantrických guruů.6 Zabývá se zejména kaulamárgou s důrazem na rituály s pěti „m“.7 Ženy jsou v tomto dílu vysoce ctěny a jsou považovány za ztělesnění velké Matky.8 Je zajímavé, že Kaulávalí-nirnaja nabízí různé náhrady za pět „m“.9 Dává nejvyšší možný důraz na sexuální spojení.10 Do podrobnosti rozvádí mantrasiddhišavasádhanu, které znamenají, že adept provádí určité rituály s mrtvolou. Těmto praktikám se budeme věnovat samostatně později.

Kulačúdámani-tantraTárábhaktisudhárnava také popisují šavasádhana-vidhi neboli předepsané rituální postupy v praxi s mrtvolou. Kálívilása-tantra je pozdní text, který byl sestaven někde ve východní části Indie. Podobá se Kaulávalí-nirnaji. Také velmi zdůrazňuje sexuální spojení a pití vína. Popisuje výstup semene nahoru během koitu.

Rudra-jámala je značně rozsáhlé dílo sestávající z 66 kapitol, které obsahují 6000 veršů. Jedním z jeho důležitých znaků je, že přináší chvalořečení Atharva-védy myšlenkou, že v ní spočívají všechna božstva, všechny bytosti, mudrci, kámavidjámahávidjá. Rozebírá mystickou koncepci kundaliní, jógické techniky, šest čaker těla atd. Doporučuje soulož a pití vína slovy, že by se tantrický „hrdina“ neboli víra měl napít vína a poté se sexuálně spojit s krásnou ženou, která je schopná v něm vyvolat vášeň. Tato žena může být jak jeho manželka, tak i manželka někoho jiného. Guru je považován za zdroj veškerého duchovního úsilí. „I když je Šiva rozlícen, v guruovi má žák stále oporu, ale pokud se guru rozzlobí, pak už žáka nikdo nezachrání.“ Rudra-jámala vzpomíná Kámarúpu, Džálandharu, Uddijánu, Púrnagiri a pár dalších šaktických píth. Píše, že kdysi se mudrci Vašišthovi zjevila Bohyně a pobídla ho, ať se vydá do Čínadéši. Vzápětí tam byl zasvěcen do doktríny pěti „m“ samotným Buddhou.

Šaktisangama-tantra vyslovuje názor, že kauláčára v podstatě není nic jiného než kult Šakti v její jakékoliv podobě nebo aspektu, kdy je k jejímu uctívání použito pět „m“: víno (madja), maso (mánsa), ryby (matsja), pražené obilí (mudrá) a soulož (maithuna). Vědomosti, které učitel žákovi předal, i ty, co se týkají obřadu s pěti „m“, se mají držet v tajnosti.11 Poznamenejme zde zajímavé tvrzení naší tantry, podle níž Déví na sebe bere podoby, v nichž zničí buddhisty a další heretické sekty, aby odstranila matoucí směsici rozličných kultů a aby ustanovila pravou náboženskou víru.12 Jinde přináší symbolickou interpretaci pěti „m“, podle čehož se tyto nemají chápat doslovně, v běžném populárním smyslu.13 Zatmění slunce nebo měsíce považuje za nejlepší čas k provádění zasvěcovacích obřadů.14 Šaktisangama-tantra je rozdělena na čtyři části podle bohyní, kterým se v nich věnuje: Kálí, Tárá, SundaríČhinnamastá. Byla sestavena někdy mezi 16. a 17. stoletím.



1. Publikována v GOS, Baroda, 1923.

2. Publikována v ĀSS.

3. Tamtéž, 24.45–53.

4. Tamtéž, 4.31–47, 51–6, 15.47–68.

5. Ed. A. Avalon, TT vol. 14.

6. Tamtéž, 1.2–14, 92–3.

7. Tamtéž, 2.101–5, 4.24–8.

8. Tamtéž, 10. 88.

9. Tamtéž, 5.113–23.

10. Tamtéž, 4.15 ff.

11. Tárákhanda 36.24–5.

12. Kálíkhanda 1.17–9.

13. Tárákhanda 32.13–5.

14. Tamtéž, 17.36–8.



obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III