N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl
vydání je pozastaveno indologická literatura
Ukázky z díla
O některých šivaistických tantrách z nepálské sbírky
Viděli jsme, že čtyři tantrické texty vzpomínané na jedné kambodžské inskripci z roku 802, která vznikla za vlády Džajavarmana II., jsou částečně zachovalé ve starých manuskriptech v nepálské durbarské knihovně. Z nich Sammóha-tantra se nachází v pozdním névárském manuskriptu. Obsahuje 67 stran rozdělených do deseti kapitol neboli patal. Manuskript Brahma-jámaly na palmovém listu je datován do roku 1052 (nepálský sanvat 172). Je psán starobylým névárským písmem s „háky“ (zahnutou čárkou nad každým písmenem). Zdá se, že je kopií staršího manuskriptu. Manuskript Pingalámaty na palmovém listu je datován do roku 1174 (nepálský sanvat 294). Džajadratha-jámala je velmi rozsáhlé dílo rozdělené do čtyř oddílů zvaných šatka, z nichž každý obsahuje 6000 veršů. Manuskript posledního oddílu pochází z 12. století, zatímco další oddíly z mnohem pozdější doby. Druhý oddíl je nekompletní.1
Sammóha-tantra začíná vyjmenováním devíti mantrických tradic podle Kálikámaty a dvaceti divizí šámbhavů ve vztahu k pro ně důležitým posvátným místům, a popisem literární tradice, použitého písma i jazyka. Poté se zabývá různorodými typy posvátných míst ezoterních sil neboli píth a krajinami, kde převládá kádi nebo hádi způsob duchovní praxe. V páté kapitole nalézáme výčet rozmanitých tantrických škol, čteme o jejich rozšíření a o známosti tantrické literatury v jednotlivých zemích. Následovníci kádi a hádi jsou rozděleni do devíti regionů (ámnája). Dílo se dotýká čtyř obecných geografických tříd (kérala, kášmíra, gauda a vilása) a tří hlavních typů obřadů (divja, kaula a váma) a krom toho se zmiňuje o hlavních a vedlejších tantrách v rozličných krajích. Šestá kapitola se soustřeďuje na detailní vyjmenování literatury jednotlivých škol. Sedmá kapitola mluví o šestidílné klasifikaci tantrické sádhany z mnoha úhlu pohledů.
Brahma-jámala líčí, že toto učení bylo původně v 125 000 verších vyjeveno Šríkanthovi, který pak dílo předal dál ostatním v pozměněných verzích podle jejich kraje působení. Dává velký důraz na rozdělení tantrických škol podle srótanirnaji čili podle tří proudů: pravého (dakšina), levého (váma) a středního (madhjama). Detailně popisuje, který proud jaká božstva a jak uctívá, která poutní místa navštěvuje a které posvátné texty vyznává. Dílo dále vyjmenovává bohy a mudrce, kteří přinesli a vyložili vědění o Šivovi. Na místě, kde píše o dakšina proudu, zvýšenou pozornost věnuje Bhairavům z vidjápíthy a mantrapíthy. Do vidjápíthy patří Svaččhanda, Kródha, Unmatta, Ugra, Kápálí, Džhankára, Šékhara a Vidžaja do mantrapíthy Čanda, Gudaká, Víra, Mahá a Mahávíréša.
Pingalámata je psána formou rozhovoru mezi bohyní Pingalou a bohem Bhairavou. Začíná vysvětlováním terminologie, co znamená ágama, šástra, džňána, tantra apod., a pokračuje vysvětlením záměru předávání tantrických znalostí ostatním. Pingalámata patří do kalpártha pododnože Krijá-sútry, již tento text považuje za jednu ze sedmi tříd tanter. Prašna-prakarana sekce se zabývá záležitostmi kolem lingy a seznamuje nás s vlastnostmi, které áčárjové musejí mít, aby byli způsobilí k jejímu uctívání. Následuje popis rozdílu mezi obecným a speciálními typy uctívání. Vysvětluje, z jakého materiálu se má linga zhotovit, a jak vybrat vhodné místo k její instalaci. Dílo samo o sobě prohlašuje, že patří mezi neobvyklé čili asádhárana tantrické tradice. Přispívá k teorii pojmenování (abhidhána), příčiny (nimitta), subjektu (kartá) a transformace (parináma), jimiž jsou věci podmíněny.
Sambandhávatára, kapitola 35 první části Džajadratha-jámaly, přináší důležité materiály pro historii tantrické literatury. Další kapitola, Sútra-nirnaja, vyjmenovává tantry různých tradic. Kapitola 41 se zabývá jámalou, mangalou, aštakou a guruovskou linií zvěstovatelů tantrických nauk. Druhá část, která je rozdělena na 41 kapitol (ne všechny se dochovaly), přináší nutné znalosti o bozích a jejich obřadech. Třetí a čtvrtá část mají podobný obsah. Navíc se v nich rozebírají mantry, mandaly, meditační postupy neboli dhjány, ikonografie a rozmanité druhy zasvěcování.2