SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historie tantrismu, 1. díl

N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura


Ukázky z díla

Páránanda-sútra





Páránanda-sútra patří mezi starší tantrická díla, pochází přibližně z roku 900.1 Je dílem o kauladharmě neboli o nauce kaula tantriků, která je zde označována za „třešničku na dortu“ véd.2 Prohlašuje, že Svrchovanost je Jediná, podle sedmi sektářských vyznání nabývá však podob Brahmy, Višnua, Šivy, Ganéši, Súrji, Šakti a Bhairavy. Ohledně tří cest (márga) sádhany píše, že dakšinamárga neboli pravá cesta je schvalována védami, smrtipuránami, vámamárga neboli levá cesta védamiágamami, a uttaramárga neboli nejvyšší cesta pouhými slovy gurua, učitele. Tento výčet je navíc nutno chápat ve vzestupném pořadí, tj. předcházející cesta je podřízena té následující. Vámamárga je dvojího druhu: ten, který trvá na doslovném chápání paňčatattvy neboli na praktikování tantrických pěti „m“, je uznáván za lepšího.3 Páránanda-sútra říká, že žák by měl podstoupit iniciace (díkšá) pod kvalifikovaným guruem, který pokud možno by měl být džívanmuktou, tedy někým, kdo dosáhl duchovního osvobození a není již nijak světem tužeb a změn poskvrněn.4 Guru by měl shromáždit materiály sloužící k provádění pěti „m“; podat žáku misku s vínem, pražené obiloviny (mudrá) a přivést ženu (nejčastěji prostitutku). Tvrdí se, že mladé ženy, a to i kurtizány, ztělesňují brahman. Žena je inkarnace Šakti. Vždy a za všech okolností představuje tu nejčistší entitu. Text se pak zabývá podrobnostmi ohledně kauladharmy,5 pouští se do popisu tantrických slavností,6 vysvětluje účinek mantermuder, přináší jména učitelů (končící na „ánanda“)7 a poté svůj zájem obrací na detaily sexuálních technik,8 které by nám mohly připadat odpudivé a vulgární.



1. Publikována v GOS, Baroda, 1931.

2. Tamtéž, p. 7.

3. Tamtéž, pp. 1–3, 13.

4. Tamtéž, pp. 5–7.

5. Tamtéž, pp. 15–17.

6. Tamtéž, pp. 70–1.

7. Tamtéž, pp. 72, 91.

8. Tamtéž, pp. 80–3.