SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historie tantrismu, 1. díl

N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura


Ukázky z díla

Pradžňópája a Hévadžra-tantra





Pradžňópája-viniščaja-siddhi1 sestavil kolem roku 705 Anangavadžra, jeden z 84 siddhů ctěných v Tibetu. Je textem vadžrajány přinášejícím nauku o pradžňiupáji, tedy o dvou základních koncepcích považovaných za reprezentaci ženského a mužského principu. Stav dokonalosti podle tohoto textu není ani dualita ani nedualita. Moudrost (pradžňá), jež je považována za ženský princip, a způsob (upája), jež představuje mužský princip, se v duchovním nitru člověku mají smíchat, aby se dosáhlo osvobození, dokonalé osvícení skrze faktickou zkušenost ženského principu. Pradžňá je propojena se stavem prudké emoce zvané sukha nebo mahásukha čili velkého blaha, umožňujícího dovršit osvícení. Pradžňá je ztotožňována také se skutečnou fyzickou ženou, a tak koncepce mahásukhy se nevyhýbá vysvětlení v pojmech sexuálního symbolismu. Takový popis je obecně vzato tantrickému myšlení vlastní.

Hévadžra-tantra2 je základním dílem tantrického buddhismu. Vyšlo v edici a překladu D. Snellgrova ve dvou dílech. Prvý díl obsahuje úvod, anglický překlad, grafická schémata a glosář. Druhý díl přináší text v sanskrtu a tibetštině podle nepálského manuskriptu a komentář Jógaratnamálá ze starého bengálského manuskriptu. Hévadžra-tantra pochází nejspíše z 8. století, jelikož, jak poukazuje Snellgrove, Advajavadžra-sangrahaSékóddéša-tíká z tohoto díla ve velké míře vycházejí. Máme k dispozici více manuskriptů Hévadžra-tantry. Sanskrtské manuskripty jsou rozděleny do dvou kalp, z nichž každá má deset kapitol. V čínském překladu je však číslování nepřerušované.

Slovo hévadžra je technickým termínem pro svrchovanou Bytost neduálního mystického stavu. Konkrétněji, hévadžra je héruka ve sjednocení se svým šakti v pozici juganaddha. Víme i o textu zvaném Héruka-tantra.

Hévadžra-tantra se zabývá mnohými tématy, z nichž je nejdůležitější metoda dosažení osvícení skrze spojení se ženami. Výraz šakti se v tomto díle nenachází. Roli tohoto výrazu zde zastupuje pradžňá. Text vypráví, že tantrikové podstupují sexuální zkušenosti se ženami, zvaných mudrá, což jim přináší siddhi. Zabývá se také kájasádhanou neboli ezoterní naukou o tělu, a učí, že v těle jsou 32 nádí, které přepravují bódhičittu směrem nahoru do mystického místa velkého blaha (mahásukhasthána). Tři z těchto nádí jsou nejdůležitější: lalaná, rasanáavadhútí. První představuje pradžňu a druhou upája. Třetí, avadhútí, označuje absolutní nedualitu, jež se nachází zcela mimo koncepce vnímaného a vnímatele (gráhja-gráhaka). Podobnou ideu nacházíme i v Héruka-tantře.

V jedné ze svých kapitol se Hévadžra-tantra zabývá sandhjábhášou, již charakterizuje jednak ve smyslu mahásamaji neboli velké sešlosti jóginů, a jednak ve smyslu výtečného jazyka (mahábhášá) plného výmluvných významů. Mahásamaja v nauce školy Hévadžry představuje její doktrínu.

Z mnohých různých témat Hévadžra-tantry vzpomeňme zde ještě kultická centra: Džálandhara, Óddijána, PúrnagiriKámarúpa. Ta se časem stala vyhlášenými šaktickými (šákta) píthami.



1. Ed. B. T. Bhattacharyya, GOS vol. 44, Baroda, 1929.

2. Viz D. Snellgrove výše.