SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historie tantrismu, 1. díl

N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura


Ukázky z díla

Šaktické tantry





Počet šaktických (šákta) tanter je převeliký. Je zde tendence mezi ně zahrnout, kromě tanter vyloženě šaktických, i díla jiných tantrických škol, zejména díla šivaistická.

Z tradičního šakticky orientovaného tantrického hlediska Šakti je nedílně obsažena v Šivovi, podobně jako samo hoření v ohni. Pět tváří ŠivyÍšána, Tatpuruša, Sadjódžáta, VámadévaAghóra – symbolizují funkční módy či role, jichž Šakti zastupuje v absolutních kategoriích Vědomí (cit), Blaženosti (ánanda), Vůle (iččhá), Poznání (džňána) a Činorodosti (krijá). Pět úst Šivy dalo vzniknout deseti ágamám: Kámika, Jógadža, Čintja, Mukuta, Amšumán, Dípta, Adžita, Súkšma, SahasraSuprabhéda.1 Ty byly předchůdkyněmi 18 rudrovských ágam: Vidžaja, Nišvása, Madgíta, Páraméšvara, Mukhavimba, Siddha, Santána, Narasinha, Čandrámšu, Vírabhadra, Ágnéja, Svajambhú, Visara, Raurava, Vimala, Kirana, LalitaSauméja.2 Ty dohromady tvoří 28 šivaistických ágam.

Podle jiné tradice jižní tvář Šivy představuje ústředí neduality a je zvána Jóginívaktra. Zbylé čtyři tváře představují čtyři podmínky: zjevné, pojmenované, zahalení a zakryté.3 Vzájemná kombinace jejich produktů formuje 64 bhairavovských ágam setříděných do osmi (ašta) oktetů (aštak):

  1. 1. Bhairaváštaka: Svačhhanda, Bhairava, Čanda, Kródha, Unmatta, Asitánga, MahóččhúšmaKankálíša4.
  2. 2. Jámaláštaka: Brahmá, Višnu, Rudra, Átharvan, Ruru, Vétála, IndraSvaččhanda.
  3. 3. Matákhjáštaka: Raktákhja, Lampatákhja, Lakšmí, Matta, Čáliká, Pingala, UtphullakaVišvádjá.
  4. 4. Mangaláštaka: Bhairaví, Piču, Samudbhava, Bráhmíkalá, Čandrákhjá, Mangalá, VidžajáSarvamangalá.
  5. 5. Čakráštaka: Mantra, Varna, Šakti, Kalá, Kála, Vindu, NádaGuhja.
  6. 6. Šikháštaka: Bhairaví, Víná, Vínámaní, Sammóha, Damaru, Átharvaka, KavandhaŠiraščhéda.
  7. 7. Bahurúpáštaka: Andhaka, Rurubhéda, Adžákhjá, Malasangaka, Varnakantha, Vibhanga, DžválinaMátrródana.
  8. 8. Vágíšáštaka: Bhairaví, Čihiká, Hansákhja, Kádambiká, Hrllékhá, Čandralékhá, ViddjullékháVidjunmála.

Některá z výše jmenovaných tantrických děl se nám dochovala, a tak lze předpokládat, že ani ostatní názvy nebudou imaginární. Přesto, realističtější seznam děl nacházíme ve Váráhí-tantře, která vyjmenovává dvacet šákta tanter: Nílapatáká, Vámakéšvara, Mrtjuňdžaja, Jógárnava, Májá či Mahá, Dakšinámúrti, Káliká, Káméšvarí, Haragaurí, Kubdžiká, Kátjájaní, Pratjangirá, Mahálakšmí, Tripurárnava, Sarasvatí, Jóginí, Váráhí, Gavákší, NárájaníjaMrdání. Podobné seznamy přinášejí i další tantry, ale není nutno je všechny zde vyjmenovávat. Větší počet výše vyjmenovaných děl je k dispozici v manuskriptech, pocházejí však z pozdní doby. Jen pár z nich bylo publikováno knižně. Například Jóginí-tantra se zdá být starším počinem, pokud se seznamu dá věřit, ale její nynější forma určitě nevznikla dříve než v pozdním středověku.5 Zdá se, že díla, která seznam zmiňuje, měla starší podobu, jež se za nějakou dobu, po níž panovaly nepříznivé podmínky, vytratila či byla zničena, ale která byla v pozdním středověku na základě ústní tradice tehdy stále živé guruovské linie obnovena.

Takový postup můžeme doložit na příkladu Kubdžiká-tantry, která je zmiňovaná jakožto velká tantra (mahátantra) ve výše uvedeném seznamu Váráhí-tantry. H. P. Śāstrī doložil, že Kubdžikámata, jak je tato tantra také zvána, patřila do zvláštní školy, do které byly začleněny různé odnože jako kulálikámnája, šrímata, kádimata, vidjápítha a další. Tato škola měla i pár dodatečných písem, jakými byly Šrímatóttara, ManthánabhairavaKubdžikámatóttara. Původní literatura školy kubdžiká obsahovala čtyři šatky, z nichž každá obsahovala 6000 veršů.6 Výše jsme již referovali o jednom manuskriptu Kubdžikámaty z kolekce Asiatic Society of Bengal, jenž je psán v guptovském písmu. Abhinavagupta ve své Trimšice odkazuje na Kubdžikámatu. Počínajíc 12. stoletím sepisování dalších děl v této škole ustalo. Podobných raných děl, která sice byla ztracena, ale která byla po několika století obnovena, bylo více.

Kromě podobných výčtů děl, jež vidíme například ve Váráhí-tantře, máme z velkého počtu textů k dispozici výtahy v tantrických kompendiích a komentářích. Vyjmenujme zde několik z nich: Bhútadámara, Džajadratha-jámala, Graha-jámala, Déví-jámala, Nitjá, Niruttara, Guptasádhana, Čámundá, Mundamálá, Málinívidžaja, Bhútašuddhi, Mantramahódadhi, Tripurására, Tripurárahasja, Kulárnava, Džňánárnava, Mahákauladžňána-vinirnaja, Prapaňčasára, Šáradátilaka, Matsja-súkta, Mahánirvána. Původní Vámakéšvara-tantra je nejspíše ztracená, ale její část pod názvem Nitjášódašikárnava7 je dostupná. K ní proslulý šaktický mystik a učenec Bháskararája napsal svůj komentář pod názvem Sétubandha. Poslední tři kapitoly Nitjášódašikárnavy tvoří vlastní tantru pod názvem Jóginíhrdaja. K Jóginíhrdaji napsal svůj dípiká-komentář Amrtánandanátha, žák Punjánandanáthy.8 Dalším důležitým dílem je Tantrarádža-tantra; zabývá se naukou kádimaty ve 36 kapitolách.9 Zdá se, že je provázána s ranějšími formami Jóginí-tantryMrdání-tantry. Má pár dobře známých komentářů, z nichž si nejvíce zasluhuje zmínku Manóramá od Subhagánandanáthy. Další komentář napsala Pránamaňdžarí, manželka věhlasného tantrického autora Prémanidhiho Panthy.10

O další důležité tantře, Kulárnavě, bude řeč níže v samostatné podkapitole. Důležitá je i Džňánárnava; obsahuje 26 kapitol (patala) s 2300 verši.11 Rudra-jámala, ačkoliv některé její části patří do pozdější doby, je autory tantrických kompendií považována za dílo velkého významu. Její rozsah činí více než 6000 šlókanuštubh metru v 66 kapitolách.12 Šaktisangama-tantra je starší dílo, které mimo jiné vyjmenovává tantrické školy včetně čínské. Je rozdělena na čtyři části podle čtyř bohyní, kterým se v nich věnuje: Kálí, Tárá, SundaríČhinnamastá.13 Páránanda-sútra14 je dalším tantrickým textem; byla sestavena někdy po roce 900. Parašuráma-kalpasútra15 vznikla před rokem 1300. Z pozdějších tanter zmiňme Tárá-tantru; má 6 patal a 150 veršů. Nacházíme v ní odkaz na Vašišthovu legendu o Táře a na Buddhu jakožto tantrického učitele. Dále mluví o devíti kaula guruech, jejichž jména končí na „nátha“. Rovněž cituje z Maháčínákhjá-tantry.16 Do této kategorie textů patří i Kulačúdámani-tantra17 se svými sedmi patalami a 430 verši, Kálívilása-tantra18 pojednávající o proslulých tantrických pěti „m“ (mezi něž patří i soulož), sestavená nejspíše ve východním Bengálsku nebo v Ásámu, Tantrábhidhána19, Dakšinámúrti-sanhitá20, Pádukápaňčaka21, Mahéšvara-tantra22 a další. Co se týče moderních tanter, uveďme objemnou Méru-tantru, která v 35 kapitolách předkládá 16 000 veršů.23 V jedné části mluví o Angličanech a o Londýnu. I Mahánirvána-tantra je moderním dílem, dílem však důležitým, které pokračuje v nauce starší tradice. Tuto tantru poprvé publikoval Ádi Brahmó Samádž. V předmluvě se tvrdí, že k její edici byly použity tři manuskripty, z nichž jeden patřil samotnému Samádži, druhý opatřil Durgdas Chaudhuri a třetí se nacházel v knihovně Rammohana Roye.24 Mahánirvána-tantra zastupuje to nejlepší z vysoce inteligentních děl tantrické tradice.

Šankaráčárjovi bylo připisováno autorství mnoha tantrických děl: například Prapaňčasára, jež je v rámci šaktické tradice považována za dílo s velkou autoritou.25 Pozůstává z 36 patal, její vivarana-komentář je připisovaný Padmapádovi. Saundarjalaharí, hymnus k Bohyni, je také připisována Šankaráčárjovi.26 Má četné komentáře. Ty od GangáharihoLakšmídhary nám podávají cenné informace o rozličných aspektech kultu Šakti. Šankaráčárjovi se přičítají i komentáře k tantrickým dílům, například k Šrívidjáratna-sútře, jejíž autorství tradice připisuje Gaudapádovi.27 Punjánandanáthova Kámakalávilása je dobře známým tantrickým spisem. K ní pod názvem Čidvallí napsal svůj komentář Natanánandanátha. Jedním z nejdůležitějších tantrických kompendií je Šáradátilaka od Lakšmany Déšiky přibližně z 11. století.28 Toto věhlasné kompendium má řadu komentářů; nejučenější a nejpřehlednější z nich je Padárthádarša od Rághavabhatty z konce 15. století.29

Matsja-súkta, považovaná za mahátantru, byla sestavena Halájudhou Mišrou, dvořanem krále Lakšmanasény. Jeho dílo je objemné: má 64 patal. Je z něj často citováno v pozdější tantrické literatuře. Mahídharův Mantramahódadhi30 z roku 1589 je dodnes velmi populární dílem, které přináší mantry k různým božstvům. Púrnánanda ze 16. století napsal několik tantrických děl. Jeho Šjámárahasja o 16 kapitolách se zabývá různými rituály ve spojitosti s uctíváním bohyně Šjámá či Kálí.31 Jeho Šrítattvačintámani přibližuje tantrické obřady převážně s odkazem na kult šrívidjá.32 Z 85 veršů pozůstávající Šatčakranirúpana je Púrnánandovi taky přisuzovaná33. Brahmánandagiri, učitel Púrnánandy, sestavil Šáktánandataranginí34 čítající 18 kapitol. Pojednává v ní rituální stránkou uctívání Šakti. Jeho Tárárahasja má čtyři oddíly a zabývá se otázkami kolem bohyně Táry v jejích četných podobách.35 Narasinha Thakkura napsal Tárábhaktisudhárnavu. Je to objemné pozdní tantrické dílo asi z konce 17. století.36 V jedenácti sekcích zvaných tarangy se soustřeďuje na uctívání bohyně Táry, buddhistický charakter jejího kultu zde však není zmiňován. Z dalších děl individuálních autorů uveďme Kaulávalí-nirnaju od Džňánasiddhiho,37 Kálidásovi přičítanou Čidgaganačandriku,38 Haritájanovu Tripurarahasju se Šrínivásovým komentářem Tátparja-dípiká,39 Tripurásamuččaju od NágabhattyGovindáčárjovým komentářem40Mátrkáčakravivéku od Svatantránandanáthy se Šivánandovým komentářem.41

Největší oblibě se mezi tantrickými kompendiemi pro svou úplnost těší Tantrasára od Kršnánandy Ágamavágíši.42 Co se týče tantrických komentátorů, výsostné postavení má Bháskararája z první poloviny 18. století, jeden z největších učenců a myslitelů. Jeho nejvýznačnější komentáře jsou: Sétubandha43Nitjášódašikárnava sekci Vámakéšvara-tantry, Saubhágjabháskara44Lalitásahasranáma sekci Brahmánda-purány, Guptavatí45Dévímáhátmja sekci Márkandéja-purány a jeho nezávislý traktát Varivasjárahasja objasňující rozmanité aspekty šaktismu.46 Z jeho žáků byl výtečný Umánandanátha, který napsal Nitjóstavu,47 což představuje přídavek k Parašuráma-kalpasútře. Nílakantha v polovině 18. století napsal svůj věhlasný komentář k Dévíbhágavatě. Toto dílo je důležitým příspěvkem ke správnému pochopení šakticko-tantrických idejí. Z novějších děl uveďme Pránatóšaní,48 jež zkompiloval Rámatóšana Vidjálankára v roce 1743 letopočtu šaka na žádost Prankrishny Biswase, statkáře z Khardahy nedaleko Kolkaty (Calcutta). Tato kompilace o tisíci stránkách byla díky své velké popularitě mezi tantrickými adepty opakovaně publikována. Další bohatý statkář, Harakumar z kolkatské rodiny Thákurů (Ṭhākur, Tagore), pod tituly HaratattvadídhitiPuraščaranabódhiní zkompiloval četná tantrická díla různých zaměření.49



1. Seznam Kirana-ágamy namísto Mukuty uvádí Káranu.

2. Seznam Kirana-ágamy namísto Madgíty uvádí Pródgítu, namísto Čandrámšu uvádí Čandrahásu, namísto Vírabhadry uvádí Bhadru, namísto Visary uvádí Viraktu, namísto Rauravy uvádí Kauravju, namísto Vimaly uvádí Mukutu a namísto Sauméji uvádí Paru.

3. Pozn. překl.: Nejasný překlad, originál: „denotative, denoted, extinguishing and extinguished“. Anglická slova zde mají více významů, chybí reference na sanskrtskou terminologii.

4. Pozn. překl.: Kapálíša.

5. Ed. J. Vidyasagara, Calcutta, 1897.

6. Nepal Catalogue, vol. 1, pp. lxiv ff.

7. Publikována v ĀSS, Poona, 1908, 1944, spolu s komentářem Sétubandha.

8. SBT vol. 7, Banaras, 1923.

9. TT vols. 8, 12, reprint Ganesh and Co., 1954.

10. První kapitolu tohoto komentáře publikoval J. B. Chaudhuri, Calcutta, 1940.

11. Publikována v ĀSS, Poona.

12. Ed. J. Vidyasagara, Calcutta, 1892.

13. GOS, Baroda; srov. Poona Orientalist, 21, pp. 47–9.

14. GOS, Baroda, 1931.

15. GOS, Baroda, 1923.

16. Ed. Girish Chandra, Gaudagranthamálá no. 1, 1913.

17. Ed. A. Avalon v TT vol. 4, 1915.

18. Tamtéž, vol. 6, 1917.

19. Tamtéž, vol. 1.

20. Publikována v SBT.

21. Ed. A. Avalon v TT vol. 2, 1913.

22. Publikována v CSS.

23. Venkateswar Steam Press, Bombay, 1908.

24. Viz Avalonův úvod a předmluva k překladu díla – Calcutta, 1913, Madras, 1928.

25. TT vol. 3; později v nové edici TT vols. 18–19, 1934. Dále viz Memorial Edition of the Works of Śaṅkara, vols. 19–20, Venivilas Press, Srirangam.

26. Ed. J. Woodroffe, Adyar, Madras, 1937; s třemi komentáři a anglickým překladem Ganesh and Co., Madras, 1957; ed. & tr. Norman Brown, Harvard University Press, 1958.

27. Ed. Gopinath Kaviraj, SBT, Banaras, 1924.

28. Publikována v KSTS; překlad s poznámkami A. Avalon v TT vol 10, reprint Ganesh and Co., Madras, 1953.

29. TT vols. 16–17. Lakšmana Déšika je možná autorem Tárápadípy, což je dodatkem k Šáradátilace. Viz Indian Culture vol. 5, pp. 212–3. Hindská edice a překlad Šáradátilaky: C. Gautam, 1973.

30. Ve své Vividhatantra-sangraze ho publikoval R. Chatterji, Calcutta, 1881–6; ed. J. Vidyasagara, Calcutta, 1893; Venkateswar Steam Press, Bombay, 1910. Ohledně Mahídhary a jeho děl viz ABORI vol. 21, pp. 248–61.

31. Ed. P. C. Pal & Bros., Calcutta, 1948 V. S.; J. Vidyasagra, Calcutta, 1896.

32. CSS vol. 19.

33. TT vol. 2.

34. Poprvé publikována ve Vividhatantra-sangraze Rasikmohana Chatterjiho.

35. Ed. P. C. Pal & Bros., tamtéž; P. K. Sastri, Calcutta, 1908.

36. Ed. Panchanan Bhattacharyya, TT vol. 20, 1940.

37. Ed. A. Avalon, TT vol. 14.

38. Ed. Trivikramatīrtha, tamtéž, vol. 20.

39. Publikována v SBT.

40. Ed. J. Vidyasagara, Calcutta, 1897.

41. Publikována v SBT, 1934.

42. Edice v bengálském písmu Rasikmohan Chatterji, Calcutta, 1880, Vaṅgavāsī Press, Calcutta, 1929, Vasumati Press, Calcutta, 1929; publikována také v CSS, Banaras.

43. Publikována v ĀSS, Poona.

44. Nirnayasagar Press, Bombay, 4. vydání, 1935.

45. Venkateswar Steam Press, Bombay, 1916.

46. Ed. s anglickým překladem S. Subrahmanya Sastri, Adyar Library Series, Madras, 1934, 1941, 1948.

47. Publikována v GOS, Baroda, 1923.

48. Poprvé publikována v 1823; ed. J. Vidyasagara, Calcutta, 1898, Vasumati edice., Calcutta, 1929.

49. Jednotlivě publikovány Harakumarovými syny: Saurindra Mohan Tagore, Calcutta, 1881 a Jatindra Mohan Tagore, Calcutta, 1885.