SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historie tantrismu, 1. díl

N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura


Ukázky z díla

Šáradátilaka-tantra





Lakšmana Déšikéndrova Šáradátilaka z 11. století patří také mezi věhlasné tantry. Má několik komentářů, z nichž je nejdůležitější Rághavabhattova Padárthádarša z roku 1493 (nebo 1494). Dílo je rozděleno do 25 patal a obsahuje přes 4500 veršů.

Podle tohoto textu Šiva je obojí, jak nirguna, tak i saguna. Jsou to dva aspekty, které vyjadřují, jak je na Šivu nahlíženo: z hlediska rozdílnosti nebo identity se Šakti či prakrti.1 Pokud je Šiva identický s prakrti, Šiva je saguna neboli s atributy. Ze Šakti či prakrti se nejprve rozvine náda neboli prvotní kosmický zvuk a z nády pak bindu neboli metafyzický bod. Bindu se následně rozdělí na bindu, bídžu neboli ezoterní semeno a nádu. Náda, bindubídža jsou apara (neboli projevené: nacházejí se již pod Svrchovaností). Bindu je zpětně ztotožňován se Šivou, bídža se Šaktináda s oběma ve shodném poměru.

Šakti, jež je zvána také Parášakti neboli svrchovaná Šakti nebo Parádévatá neboli svrchované Božství, je považována za šabdabrahman neboli za mystickou pláň metafyzického zvuku jakožto brahman. Šakti září jako blesk v (múl)ádhára čakře a bere na sebe v lidském těle podobu kundaliní. Ze Šivy, coby jeho podoby binduapara kategorii, vycházejí v pořadí Sadášiva, Íšá, Rudra, VišnuBrahmá. Principy známé ze sánkhjovské filozofie vycházejí rovněž z bindu. Všeprostupující a současně nejsubtilnější Šakti zůstává svinutá, podobně jako had, ve své formě kulakundaliní, která se projevuje v padesáti hláskách sanskrtské abecedy.2

Vedle nauky kulakundaliní, o níž bude řeč v samostatné podkapitole, se dílo věnuje v detailních popisech mantrám. Rozděluje je na mantry mužského rodu (ty končící na húmphat), na mantry ženského rodu (ty končící na sváhá) a na mantry středního rodu (ty končící na namah). Tyto souvztažnosti pak aplikuje na samotné hlásky. Co se týče manter k božstvům, ty určené k uctívání Durgy, Tripury, Ganapatiho, Čandramase, Sarasvatí, Lakšmí, Bhuvanéšvarí, Tvarity a dalších přináší v hojném množství.3 Sice se Šáradátilaka nezabývá sexuálními praktikami a ani rituálním užitím vína, masa atd., obsahuje však mantry k magickým účelům: například k podmanění si vytoužené ženy4 a ke zničení nepřátel.5 K těmto nekalým účelům předepisuje rovněž kreslení janter.

Problematice díkši, njásypuraščarany se dílo věnuje velmi důkladně do všech detailů.6 Rághavabhatta ve svém komentáři podává vyčerpávající podrobnosti k puraščaraně, jež jsou společné všem mantrám.7 Oživující mantry, jak je nacházíme v Šáradátilace 23.71 ff, jsou citovány v pozdních středověkých kompendiích se zaměřením na dharmašástry: například v Dévapratišthá-tattvě, v Divja-tattvě, ve Vjavahára-majúkze nebo v Nirnajasindhu.



1. Pozn. překl.: Pokud Šiva spočívá ve své svrchovanosti a je tedy mimo prakrti či je odlišný od prakrti, protože s ní nevchází do kontaktu. Šiva je tak nirguna, tedy je zcela bez atributů. Jakýkoliv atribut je totiž doménou prakrti.

2. Šáradátilaka 1.52 ff.

3. Tamtéž, kap. 7–23.

4. Tamtéž, 9.103–4, 10. 76.

5. Tamtéž, 11.601–24, 21.95, 22.1 ff.

6. Tamtéž, 7.58–9, 24.17–21.

7. Tamtéž, 16.56.