SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historie tantrismu, 1. díl

N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura


Ukázky z díla

Šivaistické ágamy





Byl to pravděpodobně šivaismus, který se nejvíce zasloužil o vývoj tantrických idejí. Komentátoři Šankaráčárjových děl mluví o čtyřech šivaistických školách: šaiva, pášupata, kárukasiddhántinkápálika. Váčaspati nazývá třetí z nich kárunikasiddhántin. RámánudžaKéšava Kášmírí, kteří vyjmenovávají tyto čtyři školy, však tuto třetí školu nazývají kálamukha. Školu kálamukha rovněž zmiňuje Šrínivása ve své VédantakaustubzeVédóttama ve své Páňčarátra-prámánji. Šiva-purána1, jedna z poměrně pozdních purán, šivaistické školy kvalifikuje v tom smyslu, že se řídí siddhántamárgou, přičemž kálamukha šivaisty označuje za mahávratadhary. Tantrádhikári-nirnaja2 připisuje Linga-puráně jeden verš, jenž na šivaistické školy či sekty odkazuje pod různými názvy: váma, pášupata, sóma, lángala, kápála bhairavanákula. Nákulalángala zjevně odkazují na lakulíša pášupaty. Kápálové či kápálikové se zdají být blízce spjati se školou sómů či saumů, respektive sómasiddhántinů.3 Gunaratna zmiňuje názvy některých jejich podškol: bharata, bhakta, laingika apod.4 Škole mattamajúraka, která v Madhjapradéši působila mezi 9. a 10. stoletím, patřil značný počet chrámů a měla také svá písma. Text Víra-ágama5 hovoří o čtyřech šivaistických školách pod následujícími názvy: sámánja, púrva, mišrašuddha. Na tyto šivaistické školy navazuje kašmírská pratjabhidžňá, jihoindičtí následovníci siddhánta ágam a vyznavači vírašaivy z kannadsky mluvících regionů. Tyto školy jsou všechny dobře známé díky jejich značnému rozšíření a bohatosti jejich literatury, filozofie a rituálů.

Škola pášupata byla nejstarší formou šivaismu a působila na severu Indie. Mahábhárata 12.349.64–68 za autora její doktríny prohlašuje Šiva Šríkanthu. Je to pravděpodobně narážka na jméno lidského učitele. Lakulíša mohl být jeho žákem. Skutečnosti o Lakulíšovi, velkém hlasateli pašupatismu, se dozvídáme na jedné inskripci datované do roku 380/381 n. l. (gupta éra 61), vzniklé za vlády Čandragupty II., z čehož je patrné, že Lakulíša žil kolem 2. století v kraji zvaném Kathiavár.6 Měl čtyři žáky: Kušiku, Gargu, Mitru a Karušju. Posledně jmenovaná tři jména mají různé varianty a uvádějí je purány.

Nejranějším dílem pojednávajícím o základních bodech pášupatovské nauky je Pášupata-sútra.7 Její autor není znám. V guptovském období dílo okomentoval Rášikara Kaundinja. Dílo je rozděleno do pěti kapitol dle jednotlivých kategorií, jimiž se zabývají: kárja, kárana, jóga, vidhiduhkhánta. Těchto pět kategorií tvoří páteř pášupatovské nauky. Popis pašupatismuMádhavova díla Sarvadaršana-sangraha s popisem z Pášupata-sútry zcela souhlasí.

Jedním z důležitých proudů starobylého pašupatismu, jehož vzniku jsme svědky v pozdějším období, kdy pašupatismus kulminoval, je soustava, která by se dala nazvat ágamánta šivaismem. Tato škola vlastnila obsáhlou literaturu zvanou ágamy, z nichž se nám některé dochovaly v manuskriptové podobě z 8. a 9. století, a jejichž počet činí podle jedné tradice 18 a dle druhé 28 spisů.8 Těchto 18 ágam, jimž se také říká šivaistické tantry, nese názvy: Vidžaja, Nišvása, Svájambhuva, Vátula, Vírabhadra, Raurava, Mákuta, Víréša, Čandrahása, Džňána, Mukhabimba, Pródgíta, Lalita, Siddha, Santána, Sarvódgíta, KiranaParaméšvara.9 Deset dalších ágam tvoří podle seznamu druhé tradice: Kámika, Jógada, Divja, Karana, Adžita, Dípta, Súkšma, Sahasra, AštaAmšubhéda. Tradice uvádí, že 28 ágam vzniklo z pěti úst Šivy. Z úst patřících Sadjódžátovi bylo vyjeveno pět ágam počínajíc Kámikou, z úst Vámadévy pět ágam počínajíc Suprabhédou, z úst Aghory šest ágam počínajíc Vidžajou, z úst Tatpuruši šest ágam počínajíc Rauravou a z úst Íšány šest ágam počínajíc Kiranou. Zde je nutno poznamenat, že těchto 28 ágam je všemi šivaistickými školami považováno za autoritativní, a to dokonce i pozdním reformistickým hnutím vírašaivů. Zdá se, že ágamánta šivaisté měli podíl na vývoji tantrických idejí tamilského šivaismu. Rádžéndra Čóla během svých tažení na severu Indie přišel do styku s představiteli ágamánta šivaismu, a tuto nauku pak s sebou přinesl do své země na jihu. Z těchto učitelů vzpomeňme Aghóru Šiváčárju z 12. století, který napsal velmi ceněné dílo Krijákramadjótiní, Trilóčanu s jeho Siddhántasárávalí a Nigamu Džňánadévu s jeho Džírnóddhára-dašakou.

Kápálikovékálamukhové, jak jsme se o nich již zmínili výše, patřili do krajní odnože pášupatů. Nazývali se atimárgikové. Jejich literatura se nám nedochovala, ale zásady jejich víry a nauky je možné posbírat z jiných literárních zdrojů. Dobře rozpoznatelným znakem učitelů atimárgiky jsou pravidelně se vyskytující typické koncovky jejich jmen: „ráši“, „šakti“ a „džíja“.

Další školou středověku byla mattamajúra, o níž nalézáme zmínky na některých inskripcích nalezených v kraji Čédi centrální Indie. Tato škola ale působila i jinde, měla svá centra v Káší i v Bengálsku. Jména učitelů mattamajúry končila téměř konstantně buď na „šambhu“, nebo na „šiva“. Tato škola má vlastní literaturu. Sómašambhu, áčárjaGólakimathy, napsal Sómašambhu-paddhati, která podává vyčerpávající informace ohledně nauk šivaistických ágam.10 Dalším důležitým dílem je Íšánašivagurudévamišrova Íšánašivagurudéva-paddhati. Je tantrou této školy a pochází asi z roku 1100, nebo možná z o něco pozdější doby.11 Předkládá čtyři části (páda) učení v rozsahu 18 tisíc šlóksámánjapáda, mantrapáda, krijápádajógapáda –, v nichž vysvětluje šest zásadních kategorií šivaismu: pašu, páša, pati, šakti, vičárakrijáčára.

Vasugupta v 9. století prosazoval kašmírskou školu šivaismu. Tvrdí se o něm, že se mu dostalo duchovního podnětu od Šivy Šríkanthy. Je považován za zakladatele ágamické literatury a autora Šiva-sútry12. Prý mu Šiva-sútra byla vyjevena v posvátném stavu božské inspirace od samotného boha Šivy, čehož záměrem bylo ztotožnit boha Šivu s člověkem Šivou Šríkanthou a což současně mělo dílu dodat patřičnou autoritativnost a důležitost ze všech hledisek. Literatura kašmírského šivaismu se dělí na ágamašástru, spandašástrupratjabhidžňášástru. Mezi díla ágamašástry, na nichž kašmírský šivaismus nejvíce staví, patří: Málinívidžaja, Svaččhanda, Vidžňánabhairava, Uččhušmabhairava, Ánandabhairava, Mrgéndra, Nétra, Naišvása, SvájambhuvaRudra-jámala. Co se týče spandašástry, první a nejpřednější místo má Spanda-sútra či Spanda-káriká, souhrnný spis (sangraha-grantha) připisovaný Vasuguptovi. Jeho žák Kallata k tomuto dílu napsal vrtti-komentář a obě díla dohromady se objevují pod názvem Spandasarvasva. K Spanda-kárice máme i další komentáře: Spanda-nirnajuSpanda-sandóhu od Kšémarádži (který okomentoval také Šiva-sútru, Svaččhandu i další tantry), Spanda-vivrti od RámakanthySpanda-pradípiku od Utpalavaišnavy. Tito komentátoři působili v 11. a 12. století. Sómánanda, Vasuguptův žák, žijící koncem 9. století, se stal proslulým exponentem pratjabhidžňášástry, který napsal Šivadršti. Sómánandův žák Utpala pokračoval v jeho odkazu a složil Íšvarapratjabhidžňá-káriku či Pratjabhidžňá-sútru. Sám své vlastní dílo pak také okomentoval (vrtti). Ke kárice napsal svůj komentář také Abhinavagupta, a to Pratjabhidžňá-vimaršiní (laghuvrtti), k vrtti či vivrti pak Pratjabhidžňávivrti-vimaršiní (brhadvrtti). Abhinavagupta je autorem i TantrálókyTantrasáry, napsal svůj komentář rovněž k Paňčatrimšiká-tantře13. Bháskarí je lehce srozumitelný a užitečný tíká-komentář ke komentářům Abhinavagupty.14 Abhinavaguptova TantrálókaDžajarathovým komentářem15 je hotovou tantrickou encyklopedií. Jeho Paramárthasára16Jógarádžovým komentářem a Tantrasára17 jsou spolu s Kšémarádžovou Pratjabhidžňáhrdajou18 dalšími, sice menšími, ale důležitými texty kašmírského šivaismu.

Škola vírašaiva, která působila v kannadsky mluvených oblastech, se pod rázným vedením Vasavy či Basavy zrodila z revolučních idejí sociálního hnutí někdy kolem poloviny 12. století. Její filozofii přímo ovlivnilo 28 šivaistických ágam. Podrobnosti o této škole se dovídáme z kannadsky psaných děl: z Vasavových Vačan, dále z Vasava-purány nebo z Čannavasava-purány. O škole podávají informace i sanskrtská díla jako Suta-sanhitá ze Skanda-purány, Kámika-ágamaVátula-tantra, ale nejvíce do hloubky jdou a nauku nejlépe utřiďují texty jako Rénukáčárjův Siddhántašikhámani, Prabhulingalílá, Májidévova Anubhava-sútra a další. Ve vírašaivovském systému je kladen velký důraz na koncepci Šakti, a proto je tento systém někdy označován jako šaktivišištádvaitaváda neboli podmíněné učení advaity z hlediska principu šakti. Vasava svým učením zbavil šivaismus okovů „kastovního“ rozdělení společnosti do tříd (varnášrama), od stoupenců vyžadoval fyzickou práci, ženy v sociálním žebříčku postavil nejvýš, dával důraz na vědu a techniku – což je zřejmě vliv na jeho myšlení z učení tanter s tímto zaměřením ze starších dob.

Šaivasiddhánta nebo tamilský šivaismus je taktéž založen na odkazu 28 ágam. Pro tuto větev šivaismu je nejdůležitější ágamou Kámika. Základy tamilského šivaismu položili šivaističtí svatí zvaní nájanmárové svými devocionálními písněmi, které posloužily jako jádro nábožensko-filozofické identity tohoto směru. Kanonická literatura šaivasiddhánty, jak ji v současnosti známe, vděčí za své sestavení Nambi Ándár Nambimu (Nampi Āṇṭār Nampi) ze začátku 11. století. O první pokus systematizovat různorodé prvky tamilského šivaismu se zasloužil Méjkandár (Meykaṇṭār) ve svém díle Šivadžňánabódham (Civañāṉapōtam) v první polovině 13. století.19 Šivadžňánabódham je kraťoučkým spisem čítajícím jen tucet aforismů či súter, který byl nejspíše přeložen ze sanskrtského originálu. Autor k sútrám přidal kritickou glosu neboli várttiku, jež vysvětluje smysl a přináší výklad každé sútry zvlášť. Podle Šivadžňánamunivara, komentátora súter, Šivadžňánabódham je částí Raurava-ágamy. Dalším důležitým textem šaivasiddhánty je Arunandiho (Aruḷnandi) Šivadžňánasiddhijár (Civañāṉacittiyār).20 Manavášagangadandár (Maṉavācakam Kaṭantār) ve svém katechickém díle Unmai-vilakkam prohlašuje, že zde odkrývá tresť veškerých ágam. Umápati Šiváčárja složil osm děl, z nichž jsou nejdůležitější Šivappirakášam, Sankalpa-nirákaranamUnmai-néri-vilakkam.21



1. Vāyavīya-saṃhitā 2.24–177.

2. Edice Rajrajesvari Press, Banaras, V. S. 1945, p. 2.

3. Viz C. Chakravarti, The Soma or Sauma Sect of the Śaivas, IHQ vol. 8, pp. 221–3.

4. Ṣaḍdarśana-samuccaya, Bibliotheca Indica, Calcutta, p. 51.

5. Descriptive Catalogue of the Madras Government Oriental Mss. Library (Madras 1901–37), XI, 5502 – ādau sāmānyaśaivaṃ tu pūrvaśaivaṃ dvitīyakam, miśraśaiva tṛtiyantu śuddhaśaivaṃ caturthakam.

6. EI vol. 21, pp. 1–9.

7. S komentářem Rášíkary Kaundinji; editoval R. Anantakrishna Sastri, TSS 143, 1940. (Pozn. překl.: Dosud jediný publikovaný překlad: Haripada Chakraborti, Academic Publishers, Calcutta, 1970. Minoru Hara, odborník na pašupatismus, však tento překlad v některých ohledech považuje za ne příliš adekvátní. Hara Pášupata-sútru také přeložil, ale jeho překlad není veřejně dostupný.)

8. Bagchi, pp. 4 a 95.

9. Nišvása, KiranaParaméšvara jsou dodnes zachovány v manuskriptech v Nepálu; pocházejí z 8. a 9. století. Jedna kopie manuskriptu Paraméšvary, datovaný rokem 859, se nachází také v kolekci manuskriptů v Cambridge.

10. IHQ vol. 26, 1950, pp. 15 ff.

11. Publikována v TSS.

12. Publikována v KSTS vol. 1 s Kšémarádžovým komentářem Šiva-sútra-vimaršiní. Šiva-sútra je známá také pod názvy Šivópanišad-sangrahaŠivarahasjágamašástra-sangraha. Kromě Kšémarádžova komentáře máme k dispozici také jeden vrtti-komentář s nejasným autorstvím a jeden várttika-komentář od Bháskary. (Pozn. překl.: V současnosti je Šiva-sútra přeložena již opakovaně do několika evropských jazyků. S KšémarádžovýmBháskarovým komentářem viz například dobře dostupné překladové publikace Jaidevy Singha a Marka S. G. Dyczkowskiho.)

13. Pozn. překl.: Správně Parátrimšiká/Parátríšiká.

14. Více a podrobně o Abhinavaguptovi a jeho dílech viz K. C. Pandey, Abhinavagupta: An Historical and Philosophical Study, CSS Studies vol. 1, Banaras, 1935.

15. Publikované v několika dílech v KSTS.

16. Editoval a přeložil L. D. Barnett, JRAS, 1910, pp. 707–47. (Pozn. překl.: Novější překlad: Routledge Studies in Tantric Traditions vol. 3, 2011.)

17. Publikována v KSTS, 1918.

18. Pod názvem The Secret of Recognition ji přeložil a poznámkami optařil K. F. Leidecker, Adyar Library, Madras, 1938. (Pozn. překl.: Další anglický překlad: Jaideva Singh, Motilal Banarsidass, Delhi, 1963.)

19. Překlad s úvodem J. M. Nallasvami Pillai, Dharmapuram, Adhinam, 1945. (Pozn. překl.: Kritická edice textu a novější anglický překlad s komentářem Laghu-tíká od Šivágrajógího: T. Ganesan, Śrī Aghoraśivācārya Trust, Chennai, 2003.)

20. Pillai, Dharmapuram, 1948. (Pozn. překl.: Původní anglický překlad, úvod a poznámky: Pillai, Śivajñāna Siddhiyār of Arunandi Śiváchārya, Meykandan Press, Madras, 1913.)

21. Anglické překlady Hoisington, JAOS, 1854.



obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I