N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl
vydání je pozastaveno indologická literatura
Ukázky z díla
Tantry ostatních náboženských skupin
— níže uvedený obrázek není součástí knižní publikace —
Na začátku kapitoly o klasifikaci tanter jsme již měli možnost letmo zmínit tantrická díla následovníků Ganapatiho (tj. gánapatjovské), Súrji (tj. saurovské) a dalších náboženských škol. V jámalovské literatuře nacházíme texty dedikované Skandovi, Brahmovi, Indrovi, Višnuovi, Áditjovi, Jamovi, Kubérovi a dalším bohům. Seznamy upatanter obsahují tantrická díla, která se zaměřují na rozmanitá božstva. Vlastně se dá říci, že každá náboženská škola v Indii dala vzniknout určité tantrické odnoži.
Mezi důležité sektářské tantry patří Ganapatitattva, již známe ze staré javánské kolekce textů. Píše o výstupu kulakundaliní po šesti čakrách těla, čehož se dosahuje prostřednictvím kájasádhany. Mluví o józe šesti údů (anga), o koncepci vindu (bindu), nády, mantry, vídžy (bídža) atd.1 Ánandagiri referoval o tantrických školách následovníků Ganapatiho. Výklad jejich teorie a praxe bude předmětem jiné částí naší knihy. Tantrický kult Ganéši se šířil z jihovýchodní Asie, což nám dokládají jeho podobizny nalezené na Jávě a v Kambodži. Vyobrazení u Bary na Jávě ho ukazuje sedícího na lidských lebkách: jasný důkaz tantrické přináležitosti.
Kauladžňána-nirnaja2 je důležitým dílem náthovské tradice, jejíž autorství se připisuje Matsjéndranáthovi, zakladateli tantrické školy jóginí-kaula, odnože školy kaula. Nauka této školy, jak ji lze vyčíst z tohoto díla, má něco společného s buddhistickými tantrami ze sahadžijá třídy. H. P. Śāstrī manuskript tohoto díla datuje do 9. století, P. C. Bagchi uvádí polovinu 11. století.
Dalším významným tantrickým dílem je Górakšasiddhánta-sangraha3. Sděluje, že kaulatantry lidstvu přineslo devět náthovských učitelů. Škola náthů se s vadžrajánou, co se týče ezoterních prvků nauky, ve své podstatě shoduje. Džálandharí, který je lépe znám jako Hádipá, napsal v sanskrtu několik pojednání o nauce tantrických kultů, například: Vadžrajóginí-sádhaná, Šuddhivadžra-pradípa (což je glosa k Hévadžra-sádhaně), Šríčakrasanvara-garbhatattvavidhi a Humkáračittabindu-bhávanakrama. Tato díla vyjmenovává Tandžur. Ze stejného zdroje víme, že Áčárja Čaurangí sestavil jógické dílo s názvem Vájutattvópadéša. Současná verze Górakša-sanhity je nejspíše pozdější kompilace.
Následovníci šuddhamárgy, co se týče kázně, doktríny, sakramentální a mystické nauky, celkově závisejí na Káladahana-tantře patřící pod Kámika-ágamu a na Mrtjunášaka-tantře patřící pod Vidžaja-ágamu. O osvobození usilují monadickou transfigurací člověka. Letmý pohled do jejich věrouky nabízí Kumáradévova Šuddhasádhaka, k čemuž bychom snad mohli přidružit Rávanárádhjovu Šivadžňána-dípu jako užitečné nápomocné dílo.