N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura

Ukázky z díla

Tantry ostatních náboženských skupin

— níže uvedený obrázek není součástí knižní publikace —

Na začátku kapitoly o klasifikaci tanter jsme již měli možnost letmo zmínit tantrická díla následovníků Ganapatiho (tj. gánapatjovské), Súrji (tj. saurovské) a dalších náboženských škol. V jámalovské literatuře nacházíme texty dedikované Skandovi, Brahmovi, Indrovi, Višnuovi, Áditjovi, Jamovi, Kubérovi a dalším bohům. Seznamy upatanter obsahují tantrická díla, která se zaměřují na rozmanitá božstva. Vlastně se dá říci, že každá náboženská škola v Indii dala vzniknout určité tantrické odnoži.

Mezi důležité sektářské tantry patří Ganapatitattva, již známe ze staré javánské kolekce textů. Píše o výstupu kulakundaliní po šesti čakrách těla, čehož se dosahuje prostřednictvím kájasádhany. Mluví o józe šesti údů (anga), o koncepci vindu (bindu), nády, mantry, vídžy (bídža) atd.¹ Ánandagiri referoval o tantrických školách následovníků Ganapatiho. Výklad jejich teorie a praxe bude předmětem jiné částí naší knihy. Tantrický kult Ganéši se šířil z jihovýchodní Asie, což nám dokládají jeho podobizny nalezené na Jávě a v Kambodži. Vyobrazení u Bary na Jávě ho ukazuje sedícího na lidských lebkách: jasný důkaz tantrické přináležitosti.

Kauladžňána-nirnaja² je důležitým dílem náthovské tradice, jejíž autorství se připisuje Matsjéndranáthovi, zakladateli tantrické školy jóginí-kaula, odnože školy kaula. Nauka této školy, jak ji lze vyčíst z tohoto díla, má něco společného s buddhistickými tantrami ze sahadžijá třídy. H. P. Śāstrī manuskript tohoto díla datuje do 9. století, P. C. Bagchi uvádí polovinu 11. století.

Dalším významným tantrickým dílem je Górakšasiddhánta-sangraha³. Sděluje, že kaulatantry lidstvu přineslo devět náthovských učitelů. Škola náthů se s vadžrajánou, co se týče ezoterních prvků nauky, ve své podstatě shoduje. Džálandharí, který je lépe znám jako Hádipá, napsal v sanskrtu několik pojednání o nauce tantrických kultů, například: Vadžrajóginí-sádhaná, Šuddhivadžra-pradípa (což je glosa k Hévadžra-sádhaně), Šríčakrasanvara-garbhatattvavidhi a Humkáračittabindu-bhávanakrama. Tato díla vyjmenovává Tandžur. Ze stejného zdroje víme, že Áčárja Čaurangí sestavil jógické dílo s názvem Vájutattvópadéša. Současná verze Górakša-sanhity je nejspíše pozdější kompilace.

Následovníci šuddhamárgy, co se týče kázně, doktríny, sakramentální a mystické nauky, celkově závisejí na Káladahana-tantře patřící pod Kámika-ágamu a na Mrtjunášaka-tantře patřící pod Vidžaja-ágamu. O osvobození usilují monadickou transfigurací člověka. Letmý pohled do jejich věrouky nabízí Kumáradévova Šuddhasádhaka, k čemuž bychom snad mohli přidružit Rávanárádhjovu Šivadžňána-dípu jako užitečné nápomocné dílo.