SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historie tantrismu, 1. díl

N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura


Ukázky z díla

Tantry ostatních náboženských skupin


— níže uvedený obrázek není součástí knižní publikace —




Na začátku kapitoly o klasifikaci tanter jsme již měli možnost letmo zmínit tantrická díla následovníků Ganapatiho (tj. gánapatjovské), Súrji (tj. saurovské) a dalších náboženských škol. V jámalovské literatuře nacházíme texty dedikované Skandovi, Brahmovi, Indrovi, Višnuovi, Áditjovi, Jamovi, Kubérovi a dalším bohům. Seznamy upatanter obsahují tantrická díla, která se zaměřují na rozmanitá božstva. Vlastně se dá říci, že každá náboženská škola v Indii dala vzniknout určité tantrické odnoži.

Ganéša, východní Jáva, Bara, rok 1239. Foto The New York Public Library.

Mezi důležité sektářské tantry patří Ganapatitattva, již známe ze staré javánské kolekce textů. Píše o výstupu kulakundaliní po šesti čakrách těla, čehož se dosahuje prostřednictvím kájasádhany. Mluví o józe šesti údů (anga), o koncepci vindu (bindu), nády, mantry, vídžy (bídža) atd.1 Ánandagiri referoval o tantrických školách následovníků Ganapatiho. Výklad jejich teorie a praxe bude předmětem jiné částí naší knihy. Tantrický kult Ganéši se šířil z jihovýchodní Asie, což nám dokládají jeho podobizny nalezené na Jávě a v Kambodži. Vyobrazení u Bary na Jávě ho ukazuje sedícího na lidských lebkách: jasný důkaz tantrické přináležitosti.

Kauladžňána-nirnaja2 je důležitým dílem náthovské tradice, jejíž autorství se připisuje Matsjéndranáthovi, zakladateli tantrické školy jóginí-kaula, odnože školy kaula. Nauka této školy, jak ji lze vyčíst z tohoto díla, má něco společného s buddhistickými tantrami ze sahadžijá třídy. H. P. Śāstrī manuskript tohoto díla datuje do 9. století, P. C. Bagchi uvádí polovinu 11. století.

Dalším významným tantrickým dílem je Górakšasiddhánta-sangraha3. Sděluje, že kaulatantry lidstvu přineslo devět náthovských učitelů. Škola náthů se s vadžrajánou, co se týče ezoterních prvků nauky, ve své podstatě shoduje. Džálandharí, který je lépe znám jako Hádipá, napsal v sanskrtu několik pojednání o nauce tantrických kultů, například: Vadžrajóginí-sádhaná, Šuddhivadžra-pradípa (což je glosa k Hévadžra-sádhaně), Šríčakrasanvara-garbhatattvavidhiHumkáračittabindu-bhávanakrama. Tato díla vyjmenovává Tandžur. Ze stejného zdroje víme, že Áčárja Čaurangí sestavil jógické dílo s názvem Vájutattvópadéša. Současná verze Górakša-sanhity je nejspíše pozdější kompilace.

Následovníci šuddhamárgy, co se týče kázně, doktríny, sakramentální a mystické nauky, celkově závisejí na Káladahana-tantře patřící pod Kámika-ágamu a na Mrtjunášaka-tantře patřící pod Vidžaja-ágamu. O osvobození usilují monadickou transfigurací člověka. Letmý pohled do jejich věrouky nabízí Kumáradévova Šuddhasádhaka, k čemuž bychom snad mohli přidružit Rávanárádhjovu Šivadžňána-dípu jako užitečné nápomocné dílo.



1. Kritická edice, překlad a poznámky Sudarsadevi Singhal, New Delhi, 1958.

2. Ed. P. C. Bagchi, CSS, 1934.

3. Publikována v SBT, 1925.



obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II