SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historie tantrismu, 1. díl

N. N. Bhattacharyya: Historie tantrismu, 1. díl

vydání je pozastaveno indologická literatura


Ukázky z díla

Tradiční členění a charakter tantrické literatury





Podle tradice, jak ji nalézáme v samotných tantrických textech, tanter je nespočet.1 Nitjášódašikárnava 1.13–22 říká, že počet tanter je nekonečný, dokládá však jen 64 kaula tanter. Saundarjalaharí, jejíž autorství někteří připisují Šankaráčárjovi, rovněž odkazuje na 64 tanter.2 Abhinavagupta ve své Tantrálóce3 ohledně šivaistických tanter tvrdí, že jsou řazeny do tří skupin: po 10, 18 a 64 textech. Šaktisangama-tantra 5.92–3 se zmiňuje o jednotlivých tantrických školách a jejich spisech. V této souvislosti mluví o višnuistechdžinistech, o následovnících Ganapatiho, ČandrySvajambhúa, o šivaistických školách šaivů, pášupatůkálamukhů, o tradiční védské ortodoxní škole nebo o čínské škole čínů. Sammóha(na)-tantra mluví o existenci 402 šivaistických tanter, 339 višnuistických tanter, 180 saura tanter (neboli tanter zasvěcených bohu slunce), 122 ganapatovských tanter a 39 buddhistických neboli bauddha tanter.4 Tato čísla jsou fiktivní, nicméně tento seznam dokládá, že autor této tantry měl alespoň nějakou, i když vágní, představu o složitosti problému. Tentýž autor dále dodává, že pod Čínu spadá 100 hlavních a 7 vedlejších tanter, pod zemi Drávidů (jižní Indie) 20 hlavních a 20 vedlejších tanter a pod zemi Gaudů (Bengálsko) 27 hlavních a 16 vedlejších tanter.

Z tantrické tradice známe také klasifikaci tanter podle mytologických období, jakými jsou varáhakalpa nebo kálakalpa, ale mnohem větší oblibě se těšilo geografické rozčlenění do divizí. Mahásiddhasára-tantra rozděluje Indii a sousedící území do tří divizí (krántá): višnukrántá (území na východ od pohoří Vindhja táhnoucí se až k Jávě), rathakrántá (území na sever od pohoří Vindhja, včetně Maháčíny) a ašvakrántá (zbytek země). Ke každé z těchto tří kránt prý náleží 64 tanter.5 Řada tanter mluví o devíti nebo šesti regionech (ámnája): o východním, západním, severním, jižním, hořejším a dolejším. Všechny tyto ámnáje mají své vlastní texty, kulty a rituály.6 Dle střízlivějšího geografického pohledu se tantry rozdělují do čtyř tříd: kérala, kášmíra, gaudavilása. Kérala neboli kéralská třída převládá v oblastech od AngyMálavě, kášmíra neboli kašmírská třída od Madry k Nepálu, gauda od Šilahatty k Sindhu a vilása třída se vyskytuje ve všech zemích.

Jinde jsou tantrické tradice členěny do tří proudů: dakšina, vámamadhjama. Každý z těchto proudů se dále dělí do dvou tříd: vnitřní (hárda) a vnější (báhja).7 Toto trojí členění je známo také pod názvy divja, kaulaváma. Na výše zmiňované členění podle ámnáj do šesti nebo devíti regionů je často odkazováno pod obecnými kategoriemi kádimatahádimata.8 Kromě již zmiňovaných klasifikací existuje i tradice, která tantry člení do následujících kategorií: aštaka, mangala, čakrašikhá.9

Pokud jde o názvosloví samotných tantrických spisů, je známa celá řada označení: tantra, upatantra, ágama, sanhitá, jámala, dámara, tattva, kalpa, arnava(ka), uddála, uddíša, upasankhjá, čúdámani, vimaršiní, čintámani, purána, upasadžňá, kakšaputi, kalpadruma, kámadhénu, sabháva, avataranaka, sukta, amrta(tarpana), darpana atd.

Termíny tantra, ágamasanhitá se často používají ve shodném smyslu; každý z nich může označovat jakýkoliv typ náboženského spisu. Podle Pingalámaty se ágamou rozumí nástroj, pomocí něhož poznáváme okolní svět. Ágama může ale představovat i takový typ tantrického textu, v němž Šiva oslovuje Párvatí. Uvádí se, že termín ágama je tvořen počátečnými písmeny následujících tří slov: ágata (to, co pochází od Šivy), gata (to, co směřuje k Párvatí) a mata (to, co je ustanoveno). Ágama je to, co je předáváno a co k nám přichází (tj. ágama), a z něhož pochází (ágama) poznání. Je to manuál instrukcí a směrnic (tj. šástra), protože vše je šástrou řízeno i chráněno. Představuje vědění (tj. džňána), protože skrze džňánu poznáváme vše. A představuje také doktrínu, rámcovou strukturu či systém (tj. tantru), protože vše je tantrou uchováno a udržováno.

Podle Váráhí-tantry10 se ágamy zabývají sedmi tématy: kosmologií, povahou ničení světa, uctíváním Boha, sádhanou, puraščaranou, tzv. šesti magickými akty a čtyřmi typy meditace.

Počet ágam ve škole páňčarátra se obecně udává na 108, ale po porovnání různých soupisů docházíme k číslu vyššímu než 200. Podle jedné tradice je základních šivaistických ágam 18, podle jiné 28. I další náboženské školy mají své ágamy.

Váráhí-tantra udává seznam 12 ágam následovně: Muktaka, Prapaňča, Šáradá, Nárada, Mahárnava, Kapila, Jóga, Kalpa, Kapiňdžala, Amrtašuddhi, ViraSiddhasanvarana. Jinou třídou tantrického písemnictví jsou texty zvané dámary, jichž se tradičně vyjmenovává 6: Šiva, Jóga, Durgá, Sárasvata, BrahmáGandharva.

Další skupinou tantrických textů jsou jámaly. Nejdůležitějších jámal je 8: Rudra, Skanda, Brahma, Višnu, Jama, Váju, KubéraIndra. K jámalám patří i další dva staré texty: PingalámataDžajadratha. Kromě nich existují i další jámaly, jako Áditja nebo Ganéša.

Forma obvyklé tantry se poněkud podobá puráně, jelikož se teoreticky shoduje v tzv. pěti tématech (paňčalakšana): stvoření a ničení světa, uctívání bohů, dosažení nadpřirozených schopností a jednota se svrchovaným Bytím. Ale v tantrách na rozdíl od purán mytologické prvky chybějí. Namísto toho v nich nacházíme podrobný popis rituálních úkonů a praktik, který svým způsobem připomíná obsah literatury bráhman. Nacházíme tak tantrické obdoby smártovskýchpuránických ceremoniálů.

V mnohých tantrických textech se poukazuje na rozdělení obsahu do čtyř částí: vidjá, krijá, jógačarjá. V některých případech je zřejmější rozdělení na jógučarju. Jindy jógučarju nahrazují upájasiddhi. Nacházíme také možné rozdělení na dva typy textů, na krijátantryjógatantry.

Do značného množství purán byly začleněny tantrické prvky. Aparárka cituje jednu pasáž z Déví-purány, která při popisu způsobilosti sthápaky, tedy toho, kdo provádí instalaci podobizny boha, předpokládá znalosti a dovednosti tantrických rituálních postupů.11 Káliká-purána věnuje mnoho kapitol líčení manter, muder, kaváč, njás apod. Agni-purána 372.34 tvrdí, že pravidla uctívání Višnua a dalších bohů by měla následovat předpisy buď védské ortodoxie (vaidikí), nebo tantrické tradice (tántrikí), nebo způsoby mišra. První a třetí z nich jsou určeny pro vyšší společenské vrstvy (varna), tantrická tradice je určena pro šúdry. Bhágavata-purána12 zmiňuje tantrické kulty Višnua, zasvěcovací procedury (díkšá) védské i tantrické, tantrické uspořádání ang, upáng, ájudh atd. Kromě purán nacházíme tantrické elementy i ve středověkých nibandhách.

Samotné tantrické texty, jak je v současnosti známe, ve velké míře pocházejí ze středověku či z pozdního středověku, ačkoli nalezené manuskripty mnoha tantrických textů jsou psány starobylým guptovským písmem.13 Nejdůležitější z nich je Kubdžikámata; nyní se nachází v péči Asiatic Society of Bengal. Šivaistické ágamy jižní Indie neboli ágamy šaiva-siddhánty jsou vzpomínány na inskripci Rádžasinhavarmana v chrámu Kailásanáthy pocházející ze 6. století.14 Rovněž máme k dispozici epigrafické narážky na řadu tantrických textů, které byly uvedeny do Kambodži, a to již na začátku 9. století.15 Obsahují také buddhistické dháraní, které jsou hodně staré; některé lze datovat do 4. století. Tzv. Horiuzi manuskript zachovaný na palmovém listu v Japonsku obsahuje odkazy na pár starých tantrických děl. Mnoho buddhistických tantrických textů nacházíme v čínských překladech. Lámá Táranátha nám zanechal velké množství informací o formování buddhistických tantrických textů a jejich regionálním šíření.

Ze všech dostupných tantrických textů je naprostá většina stále pouze v manuskriptové podobě, tedy bez knižní publikace. Ty, které byly publikovány, jsou ovšem často anonymní, nebo, což není výjimkou, se pod stejným názvem skrývají rozličná díla. Například jeden manuskript Kulárnava-tantry, který se člení na 12 kapitol a vypadá úplně, se podstatně liší od tištěné publikace této tantry, která má 17 kapitol.16 Stejný problém nacházíme i v případě dalších děl.

Existují i tantrická exegetická díla, ale jejich počet rozhodně není velký. Dále máme k dispozici kompilační výtahy, které zaujímají velmi důležité místo v tantrické literatuře, a individuální díla tantrických učitelů.



1. Dlouhý seznam tanter viz například Arthur Avalon, Principles of Tantra, (četná vydání a reprinty od roku 1914, Calcutta) Madras, 1952, vol. 1, pp. 390–2.

2. Jedná se o verš 31, který začíná slovy „čatuššaštjá tantraih“.

3. Tantrálóka 1.18, viz KSTS vol. 22, p. 35.

4. P. C. Bagchi, Studies in the Tantras, Calcutta, 1939, p. 100.

5. Avalon, Principles…, Introduction, p. lxv.

6. Srov. Kulárnava-tantra 3.6–7, 41–4; Parašuráma-kalpasútra 1.2.

7. Srov. Brahma-jámala, kap. 39, sekce srótanirnaja.

8. Například Sammoha-tantra, 5. patala.

9. Džajadratha-jámala, 1.47.

10. Jak je citováno v Šabdakalpadrumě pod heslem „tantra“.

11. Jádžňavalkja, komentář, ĀSS, pp. 16, 18.

12. Bhágavata-purána 11.11.37, 12.11.2 apod.

13. H. P. Śāstrī, Nepal Catalogue, vol. 1, předmluva p. lxxvii, pp. 10, 85, 117.

14. E. Hultzsch, South Indian Inscriptions, vol. 1, no. 24 a 25.

15. Bagchi, IHQ vol. 5, pp. 754 a dál; vol. 6, pp. 97 a dál; viz také jeho Studies…, pp. 1–26.

16. C. Chakravarti, Kulārṇava-tantra: Its extent and contents, ABORI vol. 12, pp. 206–11.