SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Divotvorní náthové

Simon Digby: Divotvorní náthové

vyšla v říjnu 2014 jóginské příběhy, folklór


Ukázky z díla

Použitá a doporučená literatura



Obecná díla

Clouston, William Alexander, Popular Tales and Fictions – Their Migrations and Transformations, 2 Vols., Edinburgh, 1887. (Je to sice starší dílo, pro milovníky povídek ale zůstává dodnes velmi ceněné.)

Crooke, William, The Popular Religion and Folklore of Northern India, 2 Vols., Westminster, 1896.

Doniger O’Flaherty, Wendy, Dreams, Illusions and Other Realities, Motilal Banarsidass, Delhi, 1987.

Pritchett, Frances W., Marvelous Encounters – Folk Romance in Urdu and Hindi, Manohar, Delhi, 1985. (Dílo je kvalitním přehledem v urdštině a v hindštině tiskem vyšlých milostných románů, a to od jejich nejstarších verzí tištěných u Fort William College, které se staly bestsellery, až k dílům, která dostala svou konečnou podobu ve 20. století.)

Thompson, Stith, & Jonas Balys, The Oral Tales of India, Indiana University Press, Bloomington, 1958. (Standardní bibliografický příspěvek, který však nerozlišuje mezi povídkami vzešlých ve známost skrze rozličné folkloristické sbírky; vychází z tištěných textů.)


Vyprávění o Górakhnáthovi

Bouillier, Véronique, La caste sectaire des Kānphaṭā Jogī dans le royaume du Népal: l’exemple de Gorkhā, in: Bulletin de l’Ecole française d’Extrême-Orient, Tome 75, Paris, 1986, pp. 125–87. (Tento i následující autorčin článek zkoumá historické skutečnosti, které stojí v pozadí Górakhnáthovy svrchovanosti nad Nepálem v 24. kapitole Vyprávění o Górakhnáthovi.)

________ The King and His Yogī – Prithvi Nārāyaṇ Śāh, Bhagavantanāth and the Unification of Nepal in the Eighteenth Century, in: J. P. Neelson, Gender, Caste and Power in South Asia, Manohar, New Delhi, 1991, pp. 2–21.

________ Ascètes et Rois – Un monastère de Kanphata Yogis au Népal, CNRS, Paris, 1997.

Briggs, George Weston, Gorakhnāth and the Kānphaṭa Yogīs, Calcutta, 1938.

Dasgupta, Shashibhusan, Obscure Religious Cults, Calcutta, 1969 (3rd ed.). (Třetí část pojednávající o kultu náthů, pp. 192–255, čerpá ze starobengálské literatury a uvádí verze pověstí o náthovských jóginech.)

Dvivedi, Hajari Prasad, Nath sampradaya, Varanasi, 1966.

Gold, Ann Grodzins, A Carnival of Parting, University of California Press, 1992. (Toto dílo uvádí překlady a rozbory současných rádžasthánských verzí povídek o Gópíčándovi a Bhartrharim. Povídky o Bhartrharim korespondují s kapitolami 14 a 15 v našem Vyprávění o Górakhnáthovi.)

McLeod, William Hewat, Guru Nānak and the Sikh Religion, Oxford University Press, 1968, pp. 122–5.

________ Early Sikh Tradition, Oxford, 1980, pp. 137–44. (Toto dílo, podobně jako předchozí, detailně zkoumá pozadí epizody Guru Nánakovy pouti do Mekky, kterou čteme v úvodní části 25. kapitoly ve Vyprávění o Górakhnáthovi.)

Tapasyananda, Swami, Sankara digvijaya – The Traditional Life of Sri Sankaracharya, Madras, Sri Ramakrishna Math, 1986, pp. 115–2. (V zásadě se jedná o tentýž příběh, jako v našem Vyprávění o Górakhnáthovi, kapitola 19, kde světec vstupuje do těla mrtvého krále a plodí syna.)

Temple, R. C., The Legends of the Panjâb, 3 Vols., Bombay, 1884–1900. (Autorem sepsaná vyprávění recitátorů-bardů z Paňdžábu. Obsahují moderní verze příběhů o Górakhnáthovi a Džálandharanáthovi.)

Templeman, David (tr. & ed.), The Seven Instruction Lineages by Jo Nang Tāranātha, Dharamsala, 1983. (Dílo přináší alternativní verze příběhů náthovských jóginů s mnohými detaily, jak ho sepsal tibetský historik Táranátha kolem roku 1600.)

________ (tr.) Tāranātha’s Life of Kṛṣṇācārya/Kāṇha, Dharamsala, 1989.

White, David Gordon, The Alchemical Body – Siddha Ttraditions in Medieval India, University of Chicago Press, Chicago, 1996.

Perský pramen:

Moderní verze Górakhnáth-čaritry či Šrí Górakh-čaritry jsou pravděpodobně odvozeny z anonymního životopisu v díle Górakhbódh, Delhi, Deháti Pustak Bhandár, napsaném před rokem 1947. Viděl jsem v prodeji tři výtisky tohoto vydání v podstatě se stejným textem, ale každý exemplář byl připisován jinému autorovi; dva výtisky byly z Dillí a jeden z Barélí.

Tvrzení džógíů, že nejproslulejší náthové jsou totožní s proroky Koránu, kritizuje indický muslim Umar Mihrâbî ve svém polemickém díle Hujjat al-Hind, datovatelném do období začínaje 15. stoletím; soukromý manuskript, f. 64B; BL MS, Add. 5602, f. 103B.


Středověké súfijské příběhy džógíů

Digby, Simon, Encounters with Jogîs in Indian Sufi Hagiography, cyklostyl, Seminar on Aspects of Religion In South Asia, School of Oriental and African Studies, University of London, 27 January 1970.

Ohledně anekdot o Bálgundáínáthovi nebo Džálandharanáthovi viz:

Abu ‘l Fazl, Akbar-nâma, III, pp. 350, 470. A její překlad: Beveridge, Henry (tr.), III, pp. 513–4, 709.

McLeod, William Hewat, Guru Nānak, Oxford, 1968, pp. 60, 62.

Hoyland, John Somervell & S. N. Benerjee (tr.), The Commentary of Father Monserrate, S. J., on his Journey to the Court of Akbar, Cuttack, 1922, p. 110.

Mûbad, Dabistân-i Madhâhib, ed. Razâzâde, Tehran, 1984, I, p. 162.

Tucci, Giuseppe (tr.), Travels of Tibetan Pilgrims in the Swat Valley, Calcutta 1940, pp. 78–9.

Perské prameny:

1. Džógí Bálgundáí na návštěvě u Gésúdaráza

Sayyid Husayn, al-ma’rûf bi-Sayyid Muhammad Akbar Husayni, Jawâmi‘ al-kalim, ed. Hâfiz Hâmid Siddîqî, Kanpur, Intizâmî Press, 1356/1937, pp. 141–43. Srovnal jsem tento tištěný text se dvěma manuskripty z British Library, Or. 252 a Or. 6250. Ve vlastním jménu Bálgundáí se ve všech píše „r“ namísto „l“. To představuje buď nesprávný přepis v původní redakci v arabském rychlopise zaznamenávajícím ústně přednášené vyprávění Gésúdaráze, nebo přeslech při reprodukci, anebo se jedná o variaci v nářečí. Nejpravděpodobnější je asi první vysvětlení.

2. Jak Górakhnáth vysvobodil Matsjéndranátha užívajícího si sexuálních hrátek v lese

Výše zmiňovaný Jawâmi‘ al-kalim, pp. 145–46. Tento text je dosti neúplný, manuskript z British Library Or. 252 nabízí lepší znění.

3. Jak svatě žila a zesnula kočka jógina Kamála

Nizâm Yamanî, Latâ’if-i Ashrafî, soukromý manuskript blízký textu Latîfa 1, ff. 12 a 13, pp. 24–5. Urdský překlad: Mushîr Ahmad Kakoravî, Karachi, 1962, pp. 56–7.

4. Jak závodili súfí a džógí v létání

Amîr Hasan Dehlavî, Fawâ’id al-fu‘âd, Lahore, 1966, „Rozhovor pěti“, safar 709/1310, p. 84.

5. Kde se najdou kamenů mudrců celé haldy

Ilâhdiyâ Chishtî, Siyar al-aqtâb, Lakhnau, 1913, pp. 204–06.

Viz také Richard Maxwell Eaton, Sufis of Bijapur, 1300–1700 – Social Roles of Sufis in Medieval India, Princeton University Press, Princeton, 1978, p. 167.

6. O odmítnuté kouzelné bylině

Výše zmiňovaný Jawâmi‘ al-kalim, pp. 302–03.


Příběhy z afghánských sultanátů v Indii

Digby, Simon, The Indo-Persian Historiography of the Lodī Sultans, in: François Grimal (ed.), Les sources et le temps, École Française d’Extrême-Orient, Pondichéry, 2001, pp. 85–105.

Perské prameny:

1. Létající zloděj z Udždžainu

Ahmad Yâdgâr, Ta’rîkh-i Shâhî, Calcutta, 1931, pp. 266–70.

2. Jak si derviš přivábil ženu do svého hrobu

Yâdgâr, tamtéž, pp. 102–03.

3. Jeskyně ve středoindických horách

Yâdgâr, tamtéž, p. 50. Yâdgâr v této anekdotě používá výrazu „džaván“, tj. mladý, mladík, ve velmi podobném smyslu jako v současném indickém kontextu jakožto „obyčejný voják“. Jinou verzi tohoto příběhu s odlišným afghánským velitelem nacházíme v: Mushtâqî, Wâqi‘ât.

4. Granátové jablko džódhpurského krále

Yâdgâr, tamtéž, pp. 50–1.

‘Abd Allâh, Ta’rîkh-i Dâ’ûdî, Aligarh, 1954, pp. 76–7. Přináší stejnou povídku, jen závěr je součástí následující povídky (p. 77) o kouzelníkovi z Bharatpuru, který má sílu utínat hlavy. Yâdgâr uvádí vládce jako krále (ráná), což je titul později běžně používaný pro vládce Méváru. ‘Abd Allâh ho nazývá rádžá.

6. Jak se na bengálských hranicích střílelo na draka

‘Abd Allâh, Ta’rîkh-i Dâ’ûdî, Aligarh, 1954, p. 159.


Dva zlí králové se shledají se zlými konci

Tyto dvě vtipné příhody pocházejí z anonymního rukopisu ‘Ajâ’ib al-makhlûqât („Zázraky stvoření“), folio 181–3. Dílo je v podstatě totožné se sbírkou z 15. století připisovanou al-Tîrîmu. Viz R. A. Nicholson, A Descriptive Catalogue of the Oriental MSS belonging to the late E. G. Browne, Cambridge University Press, Cambridge, 1932, pp. 143–4.


Putování dervišů v 16. století

Digby, Simon, Beyond the Ocean – Perceptions of Overseas in Indo-Persian Sources of the Mughal Period, in: Studies in History (vol. 15, no. 2), Delhi, 1999, pp. 47–59.

Perský pramen:

‘Alâ al-Dîn Chishtî Barnâwî, Chishtiyya Bihishtiyya, (Storey No. 1330), A. S. Bengal Ms, Ivanow/Curzon 78, folio 174–8.


Pravdivý příběh starosty Gangy Ráma Patéle a holiče Buláchí Ráma Náího

Haksar, A. N. D. (tr.), The Shuka Saptati – Seventy Tales of the Parrot, HarperCollins, New Delhi, 2000, pp. 14–17. (Král zde rozhoduje mezi pravým a nepravým manželem podobně jako v případě pákistánského zloducha.)

Pritchett, Frances W., Marvelous Encounters – Folk Romance in Urdu and Hindi, Manohar, New Delhi, 1985, pp. 34, 175–6, 196–7. (Pritchett zde zmiňuje jeden tisk Ganga Râm awr Bulâkhî Dâs Nâî z Agry z roku 1927 a další z Dillí a Étavy. Je možné, že Indarman Sutail, který je v tomto starém ágerském tisku zmiňován jakožto autor, je původním autorem. Podle většího počtu edic z devadesátých let, konkrétně dle šesti různých nakladatelů v Dillí, dle dvou v Mathuře a dle jednoho v Hathrasu, je autorství díla nejednoznačné a vzájemně si protiřečící; tyto tisky vykazovaly rovněž stopy po dodatcích.)


obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I