SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

A co ženy?




Pozorný čtenář si všimne, že v předchozích odstavcích se takřka nemluvilo o ženách. Co hinduistické ženy a jejich změna pohlaví či pohlavní variabilita nebo jejich touha po stejném pohlaví? Pokud měly lesbičky v tradiční hinduistické společnosti své pevné místo, z tradičních hinduistických příběhů se o tom příliš nedozvíme.

Mnohem častěji se v těchto příbězích muži mění v ženy než ženy v muže (ať už biologicky nebo sociálně). Bere-li na sebe bohyně tradiční mužskou roli válečníka, nemusí se kvůli tomu přestrojovat. Jde do boje vystrojená ve svatebních šatech. I třetí pohlaví znamená většinou osoby biologicky mužské a sociálně ženské. S osobami biologicky ženskými a sociálně mužskými či s transvestitními nebo transsexuálními ženami měnícími se v muže se příliš nesetkáváme. Je možné, že ženy, které se snažily své vrozené biologii a svým erotickým tužbám, daným sociálně, nějak vzdorovat, byly umlčeny patriarchátem. Ve státě Kérala došlo například k zavržení ženy, která se chovala jako muž (přitahovaly ji ženy). Tato žena byla označena za hysterku, kterou posedl gandharva, nebeský duch, který vyhledává těla smrtelných žen, které se mu líbí.10

Zajímavé je, že na androgynní hinduistické božstvo se pohlíží jako na aspekt boha, nikoli bohyně. Každý hinduistický bůh zároveň ale závisí na ženské síle známé jako šakti. Bohyně žádný takový mužský protějšek nemají. Typické je také to, že vyobrazení mužští bohové obvykle postrádají mužskou muskulaturu (která bývá tak zdůrazněna v řeckém umění). Namísto toho jsou obdařeni křivkami a jemností takřka ženskou. Vypovídá takové upřednostňování „ženské formy“ v „patriarchální společnosti“ něco o hinduistickém postoji k sexualitě a pohlavnosti?

Na stěnách chrámů a na miniaturách se často setkáváme s vyobrazeními žen v erotickém objetí. Máme na ně pohlížet jako na důkaz veřejně uznané touhy žen po stejném pohlaví? Na tuto otázku se těžko hledá odpověď, protože téměř všechna hinduistická písma sepsali mužští kněží a téměř každé hinduistické umělecké dílo je dílem mužského umělce. V sanskrtu psaný epos Rámájana popisuje, jak se ženy v harému rákšaského krále Rávany spolu milují, aby na svých tělech pocítily esenci svého pána. V jedné z pozdějších purán se spolu po smrti krále milují dvě královny, aby zplodily dítě. Připadá mi, že oba tyto příklady lesbického sexu, které bývají prezentovány jako prostá náhražka heterosexuálního styku, jsou jasné příklady patriarchálního voyeurismu.

Manuův zákoník uvádí tresty pro ženy, které se dopustí sexu s jinými ženami, což svědčí o tom, že lesby ve staré Indii existovaly, a mužští tvůrci zákonů je považovali za problematické. Je-li žena přistižena při sexu se služebnou, služebná má být podle Manua, autora zákoníku (a dle ortodoxních tradic prvního člověka a posla civilizace) pokutována a bičována a ženě má být oholena hlava, useknuty prsty na rukou a má se za trest projet na oslu.



10. Muraleedharan, The Writing on Absent (Stone) Walls.