SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Bhangášvana: muž, který byl otcem i matkou




Král Bhangášvana provedl jadžňu, starodávný ohňový obřad, aby měl sto synů. Obětování potěšilo nebeské bohy, a když uběhl potřebný čas, Bhangášvana se stal otcem stovky synů. Během obřadu naneštěstí neobětoval Indrovi, králi všech bohů. Indra se rozlítil, Bhangášvanu proklel a proměnil ho v ženu. Za čas, již jako žena, porodil(a) Bhangášvana sto synů. Měl(a) tak nakonec dvě skupiny dětí: ty, které ho/ji oslovovaly „otče“, a ty, které ho/ji oslovovaly „matko“.

Když Indra zjistil, že Bhangášvana je ve společnosti dvou stovek dětí šťasten, rozzuřilo ho to ještě více. Zasyčel kletbu, aby se obě skupiny dětí mezi sebou začaly bít a navzájem se pozabíjely. Stalo se a Bhangášvana se zalykal žalem. Když zjistil, kde udělal chybu a jak se na něj Indra zlobí, nabídl mu oběti na usmířenou a prosil ho, aby vrátil jeho dětem život. „Vzkřísím jenom jednu skupinu dětí. Která z nich to má být? Ty, které tě oslovují ‚otče‘ nebo ty, které tě oslovují ‚matko‘? zeptal se Bhangášvany král bohů. „Přiveď nazpět k životu ty, které mi říkají ‚matko‘“, odvětil Bhangášvana. Na otázku proč odpověděl: „Protože děti milují více své matky než otce.“ Dále se Indra optal, zda by Bhangášvana chtěl být mužem nebo ženou. „Ženou,“ zněla odpověď, „ženy zakoušejí při sexu větší potěšení než muži.“ Indra byl potěšen Bhangášvanou upřímností a přivedl nazpět k životu obě skupiny dětí.

Kletby (a požehnání) jsou v hinduistické tradici běžnými vypravěčskými prostředky, které mají zprostředkovat ideu karmy. Představují hmatatelnou spojnici mezi akcí a reakcí. Požehnání, které si Bhangášvana vyslouží tím, že je milý bohům, mu pomáhá plodit syny. Kletba, která na něj dolehne v důsledku toho, že pominul Indru, ho promění v ženu. Ženou ale nakonec zůstává v důsledku svého vlastního rozhodnutí. Příběh o Bhangášvanovi tak není pouze o sexuální transformaci, ale i o osudu a o svobodné vůli.

Někdy se tvrdí, že ve světě hinduismu, kde je všechno determinováno minulými činy, nic takového jako svobodná vůle neexistuje. Jiné názory říkají, že události jsou sice determinovány minulými činy, ale reakce na ně jsou produktem svobodné vůle. Druhý z přístupů tvoří v Indii základ značného množství duchovních směrů. Můžeme se rozhodnout reagovat pozitivně, negativně nebo se zdržet reakce. Bhangášvana si volí, že chce být ženou. Připadá mu to dobré. V pozadí je někdejší názor, že ženy jsou obdařeny silnější sexuální touhou než muži, pročež se tehdy i soudilo, že je třeba omezovat jejich nenasytnou erotickou touhu pravidly. Garuda-purána (asi 900 n. l.) uvádí staré mizogynní rčení, že „ženy mají dvakrát větší chuť k jídlu než muži, jsou čtyřikrát mazanější než muži a mají osmkrát silnější sexuální touhu než oni“. Na Judhišthirovu otázku po sexuální touze žen Bhíšma přichází se svědectvím nymfy Paňčačúdy, která tvrdí, že ženy, nebude-li jim nic bránit, se oddají každému muži, i starému, neduživému nebo zmrzačenému. A nebude-li k dispozici muž, vrhnou se jedna na druhou.25

V následujícím příběhu se další muž stává ženou, tentokrát prostřednictvím síly zbožnosti. I on si volí být ženou, jeho důvody jsou ale jiné. Příběh pochází ze Skanda-purány a převypravuje ho Sadashiv Ambadas Dange v třetím svazku Encyclopaedia of Puranic Beliefs and Practices a Vettam Mani v Purāṇic Encyclopaedia.



25. Meyer, Sexual Life in Ancient India, s. 498.