Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,
vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie
Ukázky z díla
Brahmá spatřuje boha, který je napůl ženou
Na počátku se rozvinul první lotos a vystoupil z něj Brahmá. Byl úplně sám, a tak se rozhodl stvořit někoho dalšího. Ze svých myšlenek stvořil syny. Tito z mysli zrození synové odmítali plodit. Brahmá si tedy musel najít nějaké východisko. Zamračil se a z jeho svraštělého čela povstal Šiva, v podobě androgyna. Jeho levá půlka byla bohyní Šakti, jeho pravá půlka byl on sám. Ty dvě poloviny se od sebe oddělily: z pravé půlky povstali muži, z levé ženy. Brahmá nařídil mužům a ženám, aby se spolu milovali a rozmnožovali se.
Z předchozího vyprávění je zcela zřetelné, že kosmická dynamika může nastat, jedině když se z prvotní jednoty vyloupnou dva principy. Brahmovy kopie, jeho myšlenkově zrození synové, jsou neplodní. Plodnost nastává teprve tehdy, když se rozdělí androgyn. V některých verzích příběhu je tím, kdo se dělí na dvě části a souloží se svou ženskou polovinou, Brahmá (podobně jako puruša v upanišadech). Tento akt, považovaný za incestní, vyvolává kosmické znechucení. Šiva dává najevo hněv tím, že utrhne Brahmovi jednu z jeho pěti hlav. Šiva, který podněcuje rozdělení androgyna, je tak současně proti tomuto rozdělení. Šiva, ničitel, ničí prvotní nehybnost. Chce zničit i rozdělení na muže a ženu, ducha a hmotu a vrátit se k prvotní jednotě. Šiva rozděluje i spojuje. Rozdělování je plodivé. Jednota je sterilní. Šiva tudíž osciluje mezi rozdělováním a spojováním, mezi plodností a sterilitou, mezi erotismem a asketismem.
Stejně jako v upanišadech, ani v puránách není jasné, zda se u rozděleného androgyna jedná o rozdělení metafyzické nebo biologické. Jsou ony dvě půlky abstraktní principy, řekněme duch a hmota? Nebo jsou to biologické koncepty, řekněme mužskost a ženskost? Nebo máme dovozovat, že Šiva je muž, tedy duch, a Šakti je žena, tedy hmota?
Na tomto místě má smysl zmínit se o běžném omylu ztotožňování čínských (taoistických) principů jang a jin, aktivity a pasivity, horkého a studeného, muže a ženy s hinduistickými koncepty Šivy a Šakti, puruši a prakrti, brahmanu a máji. Přestože se v obou případech jedná o protiklady, Šiva/puruša/brahman rozhodně není jang a Šakti/prakrti/májá rozhodně není jin.
Šakti/prakrti/májá představuje energii, přírodu, klam, všechno, co se mění, co lze vnímat smysly, myslet v rámci prostoru a času, co lze pojmenovat a dát tomu formu. Naproti tomu Šiva/puruša/brahman je duch, duše, átman, pravda, všechno, co je mimo proměnu, mimo definici, mimo čas a prostor, mimo jméno a formu.83 Šankara, filozof z osmého století, popsal druhý z principů pomocí negace: néti-néti – ani to, ani to. První z nich je tedy to, co zbývá: iti-iti – to i to.
V tantrických naukách se jin a jang nejlépe převádí jako jógické kanály (nádí) mikrokosmu idá a pingalá a jejich víceúrovňové významy: studené a horké, lunární a solární, levé a pravé, ženské a mužské. Mezi nimi leží sušumná nádí, absolutní vyvážený stav, tao.
Pingalá proudí v pravé půlce těla, protože je mužská. Idá, ženská energie, proudí v levé půlce. Na všech zobrazeních Ardhanáríšvary je pravá půlka vždy mužská a levá ženská. Levou stranu využívá hinduistické umění vždy k označení ženskosti. Manželka sedí vždy po levé ruce manžela. V následujícím příběhu splývá bohyně Párvatí se Šivou, aby si zajistila pozici coby jeho manželka.