SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Brhannala: eunušský tanečník




Když přišli Pánduovci při hře v kostky o své království ve prospěch Kuruovců, museli v rámci výsledku hry strávit dvanáct let v lesích a třináctý rok žít inkognito. Součástí úmluvy bylo i to, že kdyby jejich pravá identita vyšla náhodou během posledního roku jejich exilu najevo, vrátí se na dvanáct dalších let do lesů. Když uběhlo dvanáct let, které strávilo pět Pánduovců se stoickým klidem v těžkých podmínkách divočiny, ukryli své zbraně, přestrojili se za sloužící a vyhledali útočiště na dvoře krále Viráty. Ardžuna se přestrojil za eunušského transvestitu, představil se jako Brhannala, učitel tance, a získal zaměstnání v královských ženských komnatách, kde učil tanci princeznu.

Když se blížil konec roku, vpadli do Virátova království Kuruovci – špehové je informovali o místě pobytu Pánduovců –, aby odsud v době, kdy byl král se svými vojáky pryč a honil zloděje dobytka, své bratrance vypudili. Vystrašené ženy se obrátily ve strachu na Virátova mladého syna Uttaru, který se chvástal, že dokáže nájezdníky sám zahnat. Nebyli k dispozici žádní vozatajové, a tak se nabídl sám Brhannala, že se ujme opratí vojenského vozu. Vzbudilo to velký smích, princ si pak ale uvědomil, že nic jiného nezbývá. Když spolu Uttara a Brhannala vyjeli nepříteli vstříc a Uttara spatřil hrozivé formace nepřítelovy armády – naleštěná kopí a zástup troubících slonů –, zpanikařil. Vyskočil z vozu a utíkal nazpět k městu. Brhannala běžel za ním, popadl ho za zátylek a táhl ho zpátky. Všichni, kdo této scéně přihlíželi, se prohýbali smíchem. Neschopen unést veřejné zostuzení rozhodl se Uttara vzít si život, Brhannala ho ale zastavil a řekl, že sám dokáže nepřítele zahnat, bude-li mu Uttara dělat vozataje. Princovi se myšlenka, že by měl sloužit eunuchovi, nelíbila, ale Brhannala ho nakonec přesvědčil, aby mu důvěřoval. Brhannala pak zašel s princem do lesa, vzal si na tajném místě masivní luk, opatřil ho tětivou a nařídil Uttarovi, aby zamířil s vozem přímo na nepřítele. Zženštělý eunuch – nyní proměněný v udatného bojovníka – začal k Uttarovu údivu vystřelovat smrtící šípy a během chvíle nájezdníky zahnal.

Když se dvojice vrátila do města, zaujal Brhannala opět místo učitele tance, a ženy v paláci – které o tom, co se dělo na bojišti, neměly tušení –, oslavovaly prince jako svého zachránce. Uttar si jejich pozornost nějakou dobu užíval, později ale přiznal pravdu. Když vyšla najevo Brhannalova pravá identita, byl král Viráta tak naplněn vděkem, že nabídl Ardžunovi princeznu za ženu. Ardžuna zdvořile odmítl, protože kvůli své roli učitele tance pohlížel na princeznu jako na dceru. Princeznu si tedy vzal namísto Ardžuny jeho syna Abhimanju.

Během pobytu v utajení si z pěti bratrů Pánduovců pouze Ardžuna změní pohlaví. Judhišthira se přestrojí za bráhmanského dvořana, Bhíma za kuchaře, Nakula za podkoního v královských stájích a Sahadéva za pasáčka. Jejich společná manželka Draupadí se stává královninou komornou. Ardžunova volba vedla k (vysoce kontroverzním) spekulacím, že autor se snaží vyjádřit Ardžunovy bisexuální sklony.

Spekulace jsou založeny na několika postřezích a na čtení mezi řádky. Ardžuna byl prostředním bratrem, třetí v pořadí z pěti bratrů, ani nejstarší, ani nejmladší (ani to, ani to). Jeho otce, Indru, krále dévů, popisuje Atharva-véda jako „muže mezi muži a ženu mezi ženami“63 a tvrdí se o něm – jak dále uvidíme –, že neměl varlata, zato byl pokrytý vulvami. Ardžuna byl obouruký a dokázal střílet z luku levou i pravou rukou (metafora schopnosti obcovat s oběma pohlavími?). Svou ženu Draupadí získal vítězstvím v soutěži lučištníků, ale nepříčilo se mu sdílet ji na přání své matky s bratry.

Aby se vyhnuli sourozenecké rivalitě, bratři se domluvili, že Draupadí bude každý rok patřit výlučně jednomu z nich. Každý z bratrů, který by vstoupil do její ložnice v době, kdy bude patřit jinému, bude vyhoštěn. Ardžuna ale úmluvu porušil. Vstoupil do Draupadíny komnaty v době, kdy patřila Judhišthirovi (pod záminkou, že si jde pro svůj luk), a přišel tak na dlouhou dobu o svůj nárok na Draupadí. Byl nucen stát se během té doby poutníkem. Během pouti se na něj vrhaly krásné ženy. Buď je odmítal, nebo je vyslyšel až po dlouhém přemlouvání.

Především tu byla Ulúpí, hadí princezna, která ho unesla do své podvodní říše. Držel se od jejího lože dál, dokud mu nepřipomněla, že je proti dharmě odmítat návrhy roztoužené ženy v době její plodnosti. Pak tu byla Urvaší, nebeská nymfa, kterou odmítl na základě toho, že je ženou jeho předka Purúravase a milenkou jeho otce Indry. Pak se setkal s Čitrángadou, manipurskou princeznou, kterou podle lidových verzí Mahábháraty miloval, protože měla mužský temperament.

Když se snaží Čitrángadá Ardžunu svádět – jak události líčí Rabíndranáth Thákur ve svém baletu nazvaném po Čitrángadě – tím, že dává na odiv ženskou koketnost, Ardžuna se od ní odvrací. Jeho lásku získává, až když k němu přistoupí ve své pravé podobě jako robustní bojovná dívka. A nakonec tu byla Subhadrá, Kršnova sestra, kterou Ardžuna unesl, ale oženil se s ní, až když ho Kršna přesvědčil o politických výhodách tohoto svazku.

Ardžuna byl Kršnovým stálým společníkem, Kršna ho velmi zbožňoval a, jak se dozvídáme ve třetí kapitole, ti dva se často přestrojovali za ženy, aby zmátli nepřátele. Když dával Ardžuna před válkou na kurukšétře najevo váhavost, strach a pochybnosti, Kršna k němu přistupoval jako ke klíbovi, ne-muži, muži, který se straní své mužské povinnosti. Bezpochyby proto, aby popíchl jeho mužskou pýchu a pohnal ho do války. Nefungovalo to. Bylo zapotřebí dalších šestnácti kapitol posvátné Bhagavad-gíty, teprve pak se stal Ardžuna „natolik mužem“, že vzal luk a postavil se do čela vojska.

Vypravěči i badatelé často odbývají rok na Virátově dvoře jako komickou vložku v jinak seriózním vyprávění. Vždyť také představa fanfarónského bojovníka promenujícího se bezprizorně s podmalovanýma očima a s klenoty, které mu zakrývají v boji utržené šrámy, mezi ženami a dětmi, a vrhajícího hněvivé pohledy na muže, kteří mu dělají návrhy, směšná je. Navíc znamená jméno Brhannala v překladu „velký klacek“. No není to úsměvné?

Z eposu se dozvídáme, že než přijal Viráta Brhannalu do služeb, nechal si od svých kurtizán potvrdit, že Brhannala je skutečně zbaven mužnosti. Kdyby byl Ardžuna mužem v plné síle, který se pouze přestrojil, aby dostál svému závazku, na podvod by se přišlo. Lze namítnout, že kurtizány mu prostě nepřipadaly atraktivní (zcela určitě byl potentní, protože zplodil Šrutakírti s Draupadí, Arávána s Ulúpí a Abhimanju se Subhadrou). Nebo byl možná vykastrovaným mužem, eunuchem zbaveným svého mužství.

Podle následujícího příběhu, který se shodou okolností nestal součástí klasické verze, a jde zřejmě o pozdější vsuvku, se ale jednalo o dočasný stav trvající jeden rok.64 Tuto epizodu uvádí Kisari Mohan Ganguli ve svém překladu Mahábháraty a v dramatizované podobě je i součástí filmu Petera Brooka Mahabharata.



63. Doniger, Sexual Metaphors and Animal Symbols in Indian Mythology, s. 310.

64. Osobní komunikace s profesorem Johnem Smithem z univerzity v Cambridge, který na klasické edici Mahábháraty pracoval.