SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Čélliammanina společnice




Bohové a démoni kvedlali oceán mléka, aby z něj dostali poklady, a skutečně vylovili mnoho cenností. Některé si rozdělili mezi sebou – zvířata, rostliny, drahokamy, zbraně. Jiné, například nymfy, se rozhodli sdílet. Pak vody vyvrhly jed, z něhož povstala Múdéví, bohyně lenosti a spánku. Nikdo se s ní nechtěl oženit. Pak z vod povstal elixír nesmrtelnosti, z něhož vyšla Šrídéví, bohyně štěstí. Šrídéví se rozhodla stát se Višnuovou manželkou, který už měl za manželku Bhúdéví, bohyni země. Vystoupily ještě další dvě ženy: Čélliamman a Tárá. Čélliamman se měla provdat za dva bratry, Sugrívu a Válina, vládce Kiškindhy, země opic.

„Nevezmu si dva muže,“ řekla Čélliamman. „Nevadí,“ řekla Tárá a stala se namísto Čélliamman společnou manželkou Sugrívy a Válina. Čélliamman tak zůstala opuštěná. Odmítla zůstat svobodná jako Múdéví a zároveň se odmítla stát společnou manželkou, kterou sdílí více mužů, jako Tárá.

„Kdo se o mě postará?“ ptala se Šivy, moudrého poustevnického boha. Šiva rozhodl, že lidé jí zasvětí nějakou ženu, aby jí byla společnicí a služebnicí. Tato společnice zůstane pannou a svazek bude každý rok rituálně oslavován velkým obřadem.

Příběh tvoří základ praxe jedné vesnice v jižním Tamilnádu, v rámci níž je vždy nějaká žena zasvěcena bohyni, aby jí sloužila. Tradice tuto ženu zavazuje držet se dál od mužů a starat se o Čélliamman. Ženy zasvěcené Čélliamman sice nejsou na rozdíl od jiných žen a mužů zasvěcených bohům a bohyním (známým jako dévadásí) sexuálně zneužívány, ale i tak musí čelit kvůli svému rituálnímu statusu extrémním sociálním a ekonomickým obtížím. Tato tradiční praxe se setkává s ostrou kritikou, protože připravuje ženu o její základní práva a odsuzuje ji k žalostné bídě. Nabízí se otázka: „Jestliže potřebuje Čélliamman, aby jí někdo sloužil, proč jí nezasvětit muže?“ Vysvětlení lze nalézt v tradičním přesvědčení, že muži, kteří se dotknou vesnické bohyně, přicházejí o potenci nebo zemřou v mladém věku, protože bohyně podlomí jejich sílu. V mnoha částech Indie se tudíž muži přicházející k planoucí vesnické bohyni oblékají do ženských šatů.

Tradice brání Čélliammaniným ženským služebnicím využívat svou plodnost. To je v hinduismu, kde má plodnost v rámci rituálního schématu věcí nejvyšší důležitost, velmi neobvyklé. Plodnost tvoří základ samsáry. Cyklus spojený s plodností, který zahrnuje sex, rození, kojení, nemoc a smrt, je cyklem bohyně, cyklem přírody. Monastické ideály hrají v hinduismu ve srovnání s buddhismem a džinismem jen menší roli. Sex může být regulován dharmou, cudnost lze povýšit na ctnost, celibát je ovšem přijatelný, až když byly splněny biologické závazky. Muž se může vzdát světa a stát se sannjásím, teprve až když naplnil život hospodáře neboli grhasthy.

Na muže, kteří nevypouštějí semeno do dělohy, se pohlíží s podezřením. Vypouštějí ho buď do toho, co zákoníky označují jako nízké dělohy (ústa či řiť mužů, žen či zvířat), nebo ho zadržují, aby získali duchovní sílu (viz první kapitola). Ti první bývali společností vyloučeni či kastrováni. Ti druzí sváděni.

O mudrcích, kteří se neoženili nebo se coby ženatí vyhýbali pohlavnímu styku, se soudilo, že jsou příliš zahledění do sebe, než aby je zajímalo blaho otců-předků (viz první kapitola). Kdo se odmítl rozmnožovat, projevoval netečnost vůči řadě za sebou jdoucích generací a odmítl spojovat minulost (předci) s budoucností (potomci), podnikal přímý útok na samsáru. A samsára mu to oplácela tím, že ho mučila vizemi trpících předků.

V Mahábháratě vidí mudrc Džaratkáru ve snu své předky, jak visí hlavou dolů jako netopýři nad propastí zapomnění. Uvědomuje si, že je příčinou jejich utrpení. Slibuje, že se ožení, zplodí děti, umožní předkům znovu se zrodit a do lesů se vrátí až po splacení svého dluhu.71Bhágavata-puráně ukazuje Dévahúti svému manželovi Kardamovi způsob, jak splatit dluh vůči předkům, aniž by se musel zpronevěřit duchovní čistotě. „Miluj se se mnou bez vášně, až budu v plodném období, a zplodíš dítě, aniž bys přišel o čistotu,“ říká svému muži. Jakmile se dítě narodí, Dévahuti nechává manžela odejít. Splnil své biologické závazky a již ho není zapotřebí.72

V následujícím příběhu má neplodnost muže, který se straní žen, neblahý vliv na přírodu. Hinduistická tradice se sice opírá o duchovní realitu, nicméně asketické snahy jsou nepřijatelné, pokud poškozují materiální realitu. Příběh z Mahábháraty převypravuje Benjamin Walker ve druhém svazku knihy Hindu World, zatímco Wendy Donigerová v eseji Androgynes, který je součástí její knihy Sexual Metaphors and Animal Symbols in Indian Mythology, líčí buddhistickou verzi téhož příběhu.



71. Ramanujan, The Prince Who Married His Own Left Half, in: Dharwadke (ed.), The Collected Essays of A.K. Ramanujan, s. 409–410.

72. Subramaniam, Srimad Bhagavatam, s. 55–56.