SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Dědictví hidžrů




Jsou předchůdci dnešních hidžrů někdejší klíbové? Badatelé se neshodují. Všeobecně panuje přesvědčení, že během dvanáctého století, kdy Indii napadali muslimští vojevůdci z centrální Asie, se na jejím území rozšířila praxe najímání eunuchů za strážce harémů. Mezi klíbouhidžrou existuje podobnost. Tak jako bible zakazuje pohlavně zmrzačeným osobám vstup do božího svatostánku, ani klíbové se nemohli v souladu s ranými hinduistickými zákoníky stát členy většinové společnosti; i indičtí hidžrové museli žít už od středověku odděleně, na okraji heterosexuálního světa, obveselovat druhé, žebrat a živit se prostitucí.

Většina Indů věří, že hidžrové se takoví už rodí, že jsou takoví už od přírody. O klíbech si lidé kdysi mysleli totéž. Mahábhárata uvádí, že klíba se rodí, když má bílé semeno muže a červené semeno ženy stejnou sílu. Je-li semeno muže silnější, rodí se muž. Je-li silnější semeno ženy, rodí se žena. Na hidžry se nepohlíží jako na něco nepřirozeného, a indická společnost je tudíž může snadno asimilovat, byť zůstávají na jejím samotném okraji.

Mnohé dávné kultury měly za to, že třetí pohlaví je přirozené, a šily mu sociální role na míru. Alexander Eliot vypráví v knize The Universal Myths příběh ze staré Mezopotámie, který vysvětluje, proč bohové stvořili eunuchy (pravděpodobně nespecifický výraz, podobně jako napumsaka/namard/klíba/hidžra, označující „ne-muže“). Moudrý vodní bůh Enki stvořil lidi takovým způsobem, aby mohli pracovat pro bohy. Pak následovala slavnost, při níž se zkonzumovalo velké množství piva. Enkiho manželka, zemská bohyně Ninmah, se přiopila a trvala na tom, aby Enki vymyslel nějakou roli lidem, jejichž těla hodlala zmrzačit. Stvořila neplodnou ženu a Enki z ní učinil konkubínu. Pak stvořila eunucha a Enki z něj udělal královského služebníka.

Ardžuna, hrdina eposu Mahábhárata, který ztratí na rok své mužství, slouží jako učitel tance v královských komnatách krále Viráty, což svědčí o tom, že praxe najímání eunuchů pro královské harémy byla ve staré Indii rozšířená. Praxe najímání kastrovaných mužů, ať už jeví touhu po stejném pohlaví či nikoli, za sloužící, tanečníky, zpěváky, souložníky a strážce paláců byla rozšířená i ve staré Arábii, středověké Itálii a v Čínské říši. Eunuši sloužící císařům ve staré Číně měli dokonce svého vlastního patrona-světce (Kang Ping Tieh), který se sám vykastroval, aby nemohl být císařem z ničeho obviněn, protože v době, kdy vyjížděl císař na lov, sloužil v Zakázaném městě plném královských konkubín a eunuchů jako správce.9 Obdobně mají svou skupinu božských patronů i hidžrové. O hidžrech se tvrdí, že se těší mimořádné přízni bohyně Bahučary a jsou obdařeni schopností žehnat i proklínat. Lid se jich bojí a chová je v úctě. Během svatebních slavností a oslav narození dětí dostávají hidžrové dary. Neplodné ženy je žádají, aby za ně tancem a přimlouváním u bohyně Bahučary orodovaly. Úzký vztah mezi touto bohyní a osobami třetího pohlaví, ať už jsou třetího pohlaví sociálně nebo sexuálně, nabývá značně na významu, když si uvědomíme, že kastrace se odehrává ve jménu této lidové bohyně, která bývá zobrazována, jak se veze na kohoutu. Příběh bohyně Bahučary, jejíž chrám stojí ve státě Gudžarát, uvádím v této knize. Uvádím i příběh Kúthandavara, lidového boha Tamilnádu, státu v jižní Indii, který přijímá hidžru známého na jihu Indie jako ali na jednu noc za svou právoplatnou nevěstu.



9. Panati, Sexy Origins and Intimate Things, s. 493.