SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Dívky, které se za sebe provdaly




Na trhu se setkali dva přátelé. Když zjistili, že obě jejich manželky jsou těhotné, rozhodli se zpečetit své přátelství manželstvím dosud nenarozených dětí. Okamžitě byla za tím účelem uspořádána slavnost.

Naneštěstí se ale narodila dvě děvčata – Tídža a Bídža. Z manželství by tedy sešlo, ale Bídžin otec se rozhodl, že uchová pohlaví své dcery v tajnosti. Nejspíš proto, aby mu neuniklo věno. Bídža byla tedy vychována jako chlapec. Sousedé, kteří o podvodu věděli, mlčeli. Bídža si nakonec skutečně vzala Tídžu. Ta ale o svatební noci odhalila pravdu. Nezlobila se. Navrhla Bídže, aby si oblékla ženské šaty, když je ženou. Sousedé by byli k soužití Bídži a Tídži tolerantní, pokud by nosila jedna z nich mužské šaty, když se ale Bídža oblékla do ženských šatů, rozhořčilo je to. Vyhnali obě dívky z vesnice. Než odešly, vyrobily dívky strašáka a sdělili tak sousedům, co si o nich myslí.

V lese narazily dívky na opuštěnou studánku, kterou obývali duchové. „Nebojíte se nás?“ optali se duchové dívek. „Ne, nebojíme. Lidé nás děsí víc,“ odpověděly dívky. Po nějakou dobu žily dívky šťastně u studánky s duchy. Duchové pro ně dokonce vyrobili příbytek. Bídža se pak ale podřídila Tídžině zoufalé touze po návratu do společnosti a souhlasila, že se stane mužem. Duchové použili svých kouzel a zařídili potřebné. Bídža se v mužských šatech vrátil(a) se svou ženou do vesnice. Sousedé je neodmítli. Dny ubíhaly a Tídža si všimla, že se Bídža mění. Bídža začal(a) Tídžu zneužívat. Bil(a) ji, když mu/jí připadalo, že neplní dobře povinnosti manželky.

Nešťastná Tídža uprchla do lesů. Když se ji Bídža pokusil(a) přivést zpátky, zvolala: „Choval(a) ses ke mně lépe, když jsi byl(a) ženou!“ Bídža pak poprosil(a) duchy, aby mu/jí vrátili její původní ženskou podobu; a obě dívky spolu žily šťastně u studánky s duchy až do smrti.

Podle lidové hinduistické víry je tomu tak, že zemře-li žena násilnou smrtí, dříve než se mohla stát manželkou nebo matkou, vrací se, aby strašila ty, kteří jsou za její smrt zodpovědní. Aby se její škodící duch uklidnil, musí být taková žena ztotožněna s místní vesnickou bohyní (grámadéví nebo mátádží). Takovým bohyním se kladou za vinu sucha, epidemie, potraty a smrtelné horečky dětí. Jejich svatyně mívají jednoduchou podobu kamene na březích řek a na křižovatkách cest natřeného rumělkou, který někdy doplňuje mosazná maska a obklopuje velmi jednoduchá malá stavba. Na vesnickou bohyni si lidé vzpomenou pouze tehdy, když na vesnici nebo na rodinu udeří nějaká pohroma. Bohyni je v tom případě třeba usmířit dary, sladkostmi a parádními svatebními šaty.17

Když jsem četl příběh Tídžy a Bídžy v knize Giti Thadaniové, vzpomínal jsem na všechny historky z indických novin o lesbických párech, které spáchaly společnou sebevraždu, protože jim jejich rodiny bránily v kontaktech.18 Vzpomněl jsem si i na bohyně-dvojčata uctívané v různých částech Indie: Čámundu a Čótilu v Gudžarátu,19 Čámundu a Kéliamu v Uttarpradéši a Durgámmu a Dajámavu v Karnátace. Nemohlo by to být tak, že indické svatyně zasvěcené bohyním-dvojčatům jsou svatyněmi zbudovanými na paměť žen, které se milovaly a raději společně zemřely, než aby trpěly brutalitou homofobní společnosti? Nemohla by to být zpodobnění spřízněných duší, dvojčat jamí, o nichž mluví Giti Thadaniová v knize Sakhiyani?

Až dosud jsem nebyl ve své snaze zjistit o bohyních-dvojčatech více informací příliš úspěšný. Legendy o lidových bozích a bohyních se obvykle předávají jen ústně a zřídka je lze ověřit. V knize Pupula Jayakara Earth Mother je uveden příběh Durgámmy a Dajámavy.

Durgámma, dívka z vysoké bráhmanské kasty, je vehnána do manželství s ševcem, příslušníkem nižší kasty, který se vydává za učence a kněze. Když objeví dívka pravdu, vezme srp a manžela zabije. Každý rok se na paměť této události koná slavnost. Manžel, představovaný samcem buvola, je obětován, a bohyně se stává rituálně vdovou. Vesničané chodí po žhavých uhlících, houpají se na oprátkách a v rámci rituálního pokání si propichují jazyky hřeby.

Jedná se bezesporu o slavnost plodnosti, při níž mají krev a násilí obnovit plodnost půdy po žních. Příběh spojený s tímto rituálem ovšem vůbec nevysvětluje přítomnost druhé bohyně, která je s hlavním božstvem v těsném sepětí. Dajámava bývá považována buď za sestru, nebo za přítelkyni, nebo za společnici Durgámmy a nevěnuje se jí velká pozornost. Dost možná, že příběh bohyň-dvojčat zemřel spolu se staviteli svatyně. Spárované bohyně lze samozřejmě vysvětlit různě. Mohlo by to být třeba tak, jak navrhuje Wendy Donigerová v knize Splitting the Difference, že druhá bohyně je méně dokonalým, lidštějším stínem hlavní bohyně.

Každopádně existují posvátná místa (tírtha) spojená s dvěma nerozlučnými ženami, například šúdrí bráhmaní tírtha. Příběh spojený s tímto posvátným místem uvádí třetí svazek Encyclopaedia of Puranic Beliefs and Practices. Příběh pochází ze Skanda-purány (700 až 1150). Povšimněme si přítomnosti Šivy, ničitele, boha, který osvobozuje od všech konvencí.



17. Kinsley, Village Goddesses, in: Hindu Goddesses, s. 197–208.

18. Sebastian, K. C., Same-Sex (Female) Lovers Commit Suicide, in: Sameeksha, Malayalam fortnightly, June 28 to July 11, 1998. Sebastian, K. C., Lesbian Suicides Continue, in: Sameeksha, Malayalam fortnightly, June 1–15, 1999.

19. Plakáty bohyň-dvojčat, například Čámundy a Čótily, se běžně prodávají v ulicích Mumbaje. Jedno takové vyobrazení je reprodukováno například v mé knize: Pattanaik, Devdutt, Companions of Devi, in: Devi, the Mother Goddess – An Introduction, Vakil, Feffer and Simons, Mumbai, 2000, s. 79.