SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Doslov




V rámci hinduistického pohledu na svět je v tomto nekonečném, neomezeném, cyklickém vesmíru možné každé chování i každá identita. Ovšem jak nekonvenční pohlavní identita, tak nekonvenční sexuální chování narušují podle hinduistické společnosti ukotvené v patriarchátu a heterosexualitě sociální stabilitu. Takovou identitu a chování toleruje společnost pouze na samém svém okraji, nejlépe pokud se tato identita nebo chování projevuje v intencích patriarchálního uspořádání a heterosexuálního slovníku. Tento konflikt mezi přírodou a kulturou a následné potlačení voleb, které by ohrozily převládající rámec, se projevuje v queer námětech a queer postavách hinduistických tradičních příběhů.

Queer příběhy jsou na jednu stranu subverzivní, ale na druhou stranu konformistické, protože podporují tradiční pohlavní role a sexuální symbolismus. I v příbězích, v nichž se z mužů stávají ženy a z žen muži, zastupují femininní obrazy materiální realitu a mužská biologie funguje jako prostředek vyjádření duchovních sil. Starobylé metafyzické metafory a alegorie tak přebíjejí sexuální politiku.

Hinduistická tradice též zdůrazňuje myšlenku, že sociální pravidla se v čase podle požadavků příslušné doby mění. Co je dharmou v Rámově době, nemusí být dharmou v Kršnově době. Svět se časem mění a spolu s ním se mění i lidské chování a sociální pravidla. Moderní indické právo, které neposkytuje prostor alternativnímu sexuálnímu chování, ani pohlavní identitě, navzdory tomu, že v tradici toto chování a identita existují, je často v rozporu s hinduistickou vírou, rituály, uměním a příběhy. Je tomu tak pravděpodobně proto, že moderní indické právo vychází ve značné míře z britského koloniálního práva, které vycházelo zase do značné míry z židovsko-křesťanského schématu. Předpoklad, že co je „nepřirozené“ v biblickém paradigmatu, musí být „nepřirozené“ i v hinduistickém paradigmatu, přehlíží skutečnost, že hinduistická tradice vidí všechno jako součást přírody a božství, přičemž všemu vládne zákon karmy. Některé věci mohou být sociálně nepřijatelné. Nic ale není nepřirozené. Ve skutečnosti je všechno projevem božského.