SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Dvě královny plodí dítě




Král Dilip měl dvě manželky, ale žádné děti. Požádal tedy mudrce, aby připravili magický lektvar, po němž by jeho manželky otěhotněly. Naneštěstí však král zemřel, ještě než mohl být lektvar použit. Královy vdovy, které nechtěly, aby přišel kouzelný nápoj vniveč, dostaly nápad. Jedna z královen nápoj vypila a druhá ji mužským způsobem pomilovala. Nápad fungoval. Královna otěhotněla, ale o devět měsíců později porodila pouze kus masa. Mudrcové to přičítali tomu, že při aktu plození chyběl muž. Využili pak svou moc k tomu a chybu napravili.

V tomto příběhu slouží stejnopohlavní styk jako chabá náhražka heterosexuálního styku a podle očekávání jsou výsledky katastrofální. Podle písem totiž pochází kosti a vědomí dítěte z mužského semene, zatímco krev, vnitřnosti a maso ze ženského semene,76 novorozenému dítěti tudíž kosti i vědomí schází. Je to jenom hrouda masa, kterou musí mudrcové oživit silou získanou pokáním.

Najdou se tací, kteří budou namítat, že role Máliní je záměrně ignorována, podceňována nebo nahlížena tak, aby vyhovovala patriarchálnímu a heterosexuálnímu rámci. To je v hinduistických tradičních příbězích častý problém. Když existuje tolik variant příběhu, proč se jedné z nich přikládá větší váha než ostatním? Proč by měla mít verze, že Ganéša získal sloní hlavu od svého otce, větší váhu než například verze Uttara Rámájany, kterou převypravuje Vettam Mani v Purāṇic Encyclopaedia, v níž je Ganéšova sloní hlava důsledkem milování Šivy a Párvatí, kteří při tom na sebe berou podobu slonů?

Je ovšem nepravděpodobné, že slon zabitý kvůli oživení Vinájaky byl samičího pohlaví, protože hinduistické rituály obětování zvířat samičího pohlaví výslovně zakazují. Přináší to smůlu. Kdykoli je divokým božstvům jako je Kálí nebo Durgá nabídnuta oběť, je zabíjené zvíře vždy samčího pohlaví, ať už je jím buvol, beran nebo kohout.

Brahmavaivarta-puráně se výslovně uvádí, že bohové setnuli hlavu Airávatovi, nebeskému slonovi s bílou kůží, který povstal z oceánu mléka (viz třetí kapitola) a sloužil jako dopravní zvíře Indrovi, králi dévů.

Z freudovského hlediska lze na Ganéšovu androgynitu usuzovat z ulomeného klu (naznačuje vykleštění), z chobotu (na rozdíl od Šivova vztyčeného a pulzujícího mužství je ochablý a nijak neděsí), ze skrání, které „připomínají ňadra“, a z oplácaného měkkého těla, které značí podle ájurvédy vodní (tedy ženskou) osobnost. Skutečnost, že Ganéša je dítětem své matky, že zůstává stále po matčině boku, že brání otci ve vstupu do matčina příbytku a že v důsledku toho přichází o hlavu, to všechno ukazuje – ve freudovském smyslu – na fixaci na matku, na sexuální rivalitu vůči otci, na neschopnost navazovat sexuální vztahy se ženami a na poněkud primitivní obdobu oidipovského komplexu.77

Tyto interpretace jsou podle všeho v souladu s tamilským lidovým příběhem, který vysvětluje, proč je Ganéša svobodný. Příběh líčí A. K. Ramanujan v eseji The Indian Oedipus, který je součástí kompilace Vinaye Dharwadkera.



76. Meyer, Sexual Life in Ancient India, s. 369.

77. Cohen, Lawrence, The Wives of Gaṇeśa, in: Brown (ed.), Ganesh: Studies of an Asian God, s. 136.