SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Ganéša zůstává svobodný




Párvatí se jednou zeptala Ganéši, s kým by se chtěl oženit. Ganéša odvětil: „S někým jako jsi ty, matko.“ Pobouřena takto otevřeně incestním přáním bohyně syna proklela a odsoudila ho tak k věčnému celibátu. Proto je stále starým mládencem.

Při představě souvislosti mezi Ganéšovou infantilní představou a jeho celibátem by se tamilský oddaný, pro nějž je Ganéšova čistota neboli brahmačarja dokonale v souladu s jeho rolí nebeského učence a písaře, a měla by se vzývat před započetím jakékoli aktivity, zhrozil. Uvedený příběh se netěší popularitě a neobsahuje ho ani žádný lidový nebo posvátný spis. Podle tamilských oddaných je názor, že celibát se rovná „nedostatku zájmu o ženy“, až příliš volnou interpretací.

Ne ve všech tradicích je Ganéša starým mládencem. Podobně jako v případě jeho bratra Kárttikéji i Ganéšův manželský status je nejednoznačný. V severní Indii je Kárttikéja starým mládencem, zatímco v jihoindické tradici má dvě manželky. S Ganéšou je tomu naopak. Zatímco Kárttikéja se nežení, protože „všechny ženy jsou jeho matka“, Ganéša se nežení, protože „žádná žena není tak dobrá jako jeho matka“. V obou případech je staromládenectví důsledkem fixace na matku.

V Bengálsku se vypráví, že Ganéša se oženil ze zoufalství s banánovníkem, protože se nenašla žena, která by se chtěla vdát za boha se sloní hlavou. Banánovník, známý jako kola bou, je též symbolem Ganéšovy matky Gaurí (Párvatí). Identita matky a manželky se tak stírá. Podobně naznačuje bengálská tradice incestní vazby i mezi Kárttikéjou a jeho matkou Durgou (Párvatí), a to v lidových příbězích, v nichž přistihují pávi bohyni a jejího syna v kompromitující pozici a jsou za to prokleti k impotenci a odpornému skřehotání. Později jim bohyně dovoluje mít potomky prostřednictvím slz.78

V tantrickém umění bývá Ganéša často zobrazován, jak objímá šakti a používá k tomu značně eroticky svůj „ochablý“ chobot. V této tradici je Ganéša strážcem múládhára čakry, první brány k okultním mystériím, která vládne zvířecím instinktům a je umístěna na úpatí páteře mezi rektem a šourkem. Podle okultní biologie se na těle nachází sedm bran, které jsou rozvěšeny podél páteře jako girlanda. Na úpatí se nachází svinutá kundaliní – potenciální energie – čekající, až bude moci vystoupat skrze základní čakru vzhůru. Prostřednictvím různých rituálů, které zahrnují opakování manter a tantrickou vizualizaci za pomoci posvátných obrazců (jantra), se vzývá Ganapati a otevírá se brána múládháry, takže kundaliní může stoupat jako had a razit si cestu ostatními pěti branami až k poslední čakře na temeni hlavy, stimulovat její probuzení a umožnit tak aspirantovi přístup k tajemstvím kosmu.79

Šiva-purána uvádí, že Ganéša má dvě manželky jménem Siddhi a Buddhi (v jiných tradicích Siddhi a Rddhi či Rddhi a Buddhi). Siddhi znamená úspěch, Rddhi znamená prosperitu a Buddhi znamená intelekt. Šiva-purána dále uvádí, že Ganapatiho manželky porodily dva syny: Kšému („prosperita“) a Lábhu („zisk“). Podle jedné lidové historky, která se stala inspirací populárního indického filmu Jai Santoshi Maa (1975), má Ganéša dokonce i dceru, Santóší, bohyni uspokojení. Na Ganéšovy manželky a děti lze pohlížet jako na ztělesnění všech věcí, které se dostavují, když je Ganéša vzýván.

To všechno, spolu s korpulentní postavou naznačující prosperitu, sloní hlavou vyjadřující sílu a moc a vozítkem v podobě krysy symbolizujícím nezadržitelnost, činí z Ganéši, který je na jihu starým mládencem, na severu boha plodnosti. Ganéša stojí jednoznačně mezi mužskou (duchovní) a ženskou (materiální) říší. Nejprve brání proniknutí Šivy do říše Gaurí (do její jeskyně). Později usmiřuje konflikt mezi Šivou a Gaurí tím, že se stává Šivovým synem, přijímá jméno Ganéša, pán (íša) Šivových zástupů (ganů).

Ve své celibátní podobě uspokojuje monastické touhy po duchovním poznání a transcendentní síle. V roli hospodáře uspokojuje každodenní světské tužby po blahobytu a prosperitě. V tantrické roli je strážcem múládhára čakry a sídlí mezi penisem (symbol penetrativní síly, aktivity a maskulinity) a anusem (symbol receptivní síly, pasivity a feminity). Odstraňuje všechny překážky, a umožňuje tak přesouvat se s lehkostí od jednoho rámce k jinému rámci, od jednoho paradigmatu k jinému paradigmatu, od jednoho pohledu na svět k jinému pohledu na svět.

Pro mysl nastavenou tak, že může coby manifestaci božského uctívat bytost, která je napůl člověkem, napůl zvířetem, například Narasimhu nebo Ganéšu, není vůbec obtížné zjednat si prostor pro myšlenku, že tam venku ve světě existují tvorové, kteří nejsou ani mužského, ani ženského pohlaví. Jedno z nejranějších vyjádření této možnosti obsahuje následující příběh z Džaiminíja-bráhmanyTándja-bráhmany (asi 800 před n. l.), rituálních textů vycházejících z véd. Wendy Donigerová převypravuje tento příběh v knize Sexual Metaphors and Animal Symbols in Indian Mythology.



78. Ramanujan, The Indian Oedipus, in: Dharwadker (ed.), The Collected Essays of A. K. Ramanujan, s. 384.

79. Frawley, From the River of Heaven, s. 101–106.