SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Hinduistický způsob života



Rozdíl mezi hinduistickou filozofií a tradičním hinduistickým způsobem života je fascinující. Upozorňoval na něj už islámský učenec Al Berúni, který navštívil Indii před tisíci lety.6 Zatímco filozofie uznává, že všechny lidské bytosti jsou si jakožto nositelé božské jiskry zásadně rovny, společnost si zajišťuje stabilitu prostřednictvím rigidní kastovní hierarchie, přičemž kasta – do níž se člověk rodí – určuje sociální status jedince. Zatímco filozofie uznává nekonečné možnosti v rámci vesmíru, společnost vykrystalizovaná jako rigidní heterosexuální a patriarchální konstrukt spoutává každého muže i ženu povinnostmi.

Písma požadují za účelem nastolení sociální stability naprostou poslušnost vůči posvátným povinnostem (dharma), které určuje každému člověku jeho zděděná kasta (varna) a jeho postavení v životě (ášrama). Povinností, či spíše biologickým závazkem, platným pro všechny kasty, je pak produkovat děti, aby předci dostali možnost znovu se zrodit a kolo života se mohlo dále otáčet. Vznik této povinnosti je nahlížen jako dluh vůči těmto předkům a vzniká narozením. Kršna vysvětluje v Bhagavad-gítě v roli udržovatele kosmického a společenského řádu dobro dharmy a vyslovuje se pro plození. V sedmé kapitole, jedenáctém verši říká: „Jsem pohlavní život. Pohlavní život není nic proti náboženským principům (dharmě)“.

Plodit děti je natolik důležité, že ve starodávných zákonících známých jako dharmašástry je každý muž, který není schopen heterosexuálního styku (kvůli kastraci, impotenci nebo homosexualitě) označován jako klíba a všemi odsuzován. Starobylý Manuův zákoník, nejproslulejší zákoník, připravuje klíbu o možnost dědictví i o možnost účasti na obětech a rituálech. Ve třetí kapitole, sto padesátém verši tohoto zákoníku, se uvádí: „Manu označil jako nevhodné k provádění oběti bohům i předkům takové bráhmany, kteří se dopustili krádeže či se jinak provinili těžkým hříchem, kteří pozbyli své mužnosti či kteří žijí životem bezvěrců.“7 V eposu Mahábhárata, který byl napsán před dvěma tisíci lety, se mužům, kteří nejsou schopni souložit se svými ženami nebo kteří nedokáží z jakéhokoli důvodu plodit děti, doporučuje nechat se v tomto úkonu zastoupit buď bratrem, nebo nějakým mudrcem.

Jakkoli znamená hinduistický způsob života posedlost dharmou, uznává i lidskou potřebu obstarávat si živobytí (artha) a užívat si života (káma). Právo užívat si světlých a příjemných stránek světa ovšem vzniká, až když byly splněny povinnosti. Klíčový význam pro světský život má v této souvislosti manželství. Hinduistický muž, není-li ženatý, nemá právo na vlastnictví a nemůže se účastnit náboženských rituálů. A už vůbec nemá nárok rozmazlovat své smysly. Svobodný muž má pouze dvě možnosti: zůstat adeptem žijícím v čistotě (brahmačárí) nebo se stát stejně žijícím mnichem (sannjásí).

Nikoho nepřekvapí, že manželství je mezi hinduistickými homosexuály a lesbičkami značně ožehavým tématem. Kamenem úrazu nebývá v hinduistických rodinách ani tak samotné zjištění, že syn nebo dcera jeví homosexuální sklony, jako spíše fakt, že tyto sklony mohou být na překážku heterosexuálnímu manželství. Tato neheterosexualita je podobně jako v příbězích, v nichž hraje roli nejednoznačná sexualita, ignorována nebo tolerována, jen pokud nenarušuje heterosexuální uspořádání světa.

Káma-sútra, erotický manuál, údajně božského původu, je jedním z nejranějších hinduistických manuálů popisujících sexuální aktivity, jako je líbání nebo orální sex, jejichž cílem není plození, nýbrž rekreace. Káma v sobě zahrnuje celou škálu potěšení – vizuální, sluchové, chuťové, čichové, hmatové a pochopitelně i erotické. Na rozdíl od dharmy, kterou zajímá sex jenom v souvislosti s plozením, je v pojetí kámy sex spojen s vášní a potěšením. Mnich žijící v celibátu nijak neriskuje svou čistotu, pokud se oddá sexu v modu dharmy. Vášnivý a potěchu přinášející sex byl vždy vyhrazen bohům a světským lidem. Ovšem vášnivý a potěchu přinášející sex s kým? S muži nebo se ženami?

Logicky lze neprokreativní sexuální aktivitu zařadit do stejné kategorie jako homosexuální aktivitu. Obojí je forma kámy, nic víc. Ani jedno nevede k plození a obojí uspokojuje touhu. Možná právě to je důvodem, proč se u hinduistických mudrců nesetkáváme v souvislosti s homosexuální aktivitou s hrozbami „ohně a síry“. Koncept „věčného zatracení“, jak ho známe z křesťanství, v hinduismu neexistuje. Svět hinduismu není založen na přikázáních a porušování těchto přikázání. Je založen na karmě, zákonu konání. Budoucnost odvisí od činů, které nyní konáme. Neschopností plodit děti se může člověk v dalším životě zaseknout v říši zvané put, místa velkého utrpení, bez naděje na další zrození. Budeme-li pohlížet na karmu podle následků jako na dobrou nebo na špatnou, pak neschopnost plodit děti je vzhledem k následku špatnou karmou. Žádné písmo, které by homosexuální aktivitu otevřeně spojovalo se vznikem špatné karmy, ovšem neexistuje.

Tak jako všechny činy, i homosexuální aktivita prostě člověka vhání do kola existence. Osvobození čili mókša, nejvyšší cíl všech žijících tvorů, přichází, až když se tito tvorové vymaní z puzení reagovat na světské okolnosti. Osvobození přichází v důsledku osvobození od činnosti, když už byla překonána touha, touha po mužích i po ženách.



6. Flood, An Introduction to Hinduism, s. 1.

7. (Pozn. překl.: Manuův zákoník, Bibliotheca Gnostica, Praha, 2012, s. 127.)