SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Interpretace příběhů




Mnozí bohové hinduistického panteonu (například opičí bůh Hanumán a bojovný bůh Ajjappa) volí raději život v celibátu a dávají přednost společnosti mužů. Ženám v plodném věku je zcela zapovězen vstup do Ajjappova chrámu. Zároveň existuje mnoho bohyň (jako například bohyně Čhinnamastá a Mahádéví), které nemají žádné mužské partnery, zato je vždy obklopuje skupina poněkud agresivních a strach nahánějících žen známých jako jóginí, dákiní, mátrky či mahávidje. To vedlo několik autorů k tomu, že začali na tato božstva pohlížet queer optikou. Tito autoři interpretují celibát bohů jako „neúčast na reprodukčním sexu“ a zcela přehlížejí všeobecnou indickou víru v duchovní a magické síly, které vznikají zadržováním semene. Panenská bohyně je podle nich bohyně, kterou „nikdo nepronikl“. Tato interpretace jim pak umožňuje pohlížet na společnice takové bohyně jako na její milenky. Jakkoli jsou takové „pohodlné interpretace“, které často vznikají, aniž by braly v potaz širší hinduistický světonázor, pro mnohé badatele v queer problematice přitažlivé, mohou běžného ortodoxního hinduistu přivést k zuřivosti, a často se tak i děje.

Jaké interpretace jsou tedy nepřijatelné? Takové, které jsou v rozporu s ortodoxním názorem? Je například nepřijatelné pohlížet na přátelství Jonatána a Davida sexuálně, protože většina židovských učenců by s tím nesouhlasila? Máme pod sodomií, která rozzlobila Jahveho, rozumět spíše homosexualitu než nevstřícnost, prostě proto, že někteří křesťanští kněží to tak vidí?

Jakékoli chápání nějakého symbolu nebo příběhu je podle mého názoru nutně interpretací. Veškeré interpretace jsou subjektivní, zabarvené a podmíněné světem, v němž daný člověk žije. Vyprávím v této knize příběh boha Višnua, udržovatele kosmu, který se proměňuje v nymfu Móhiní a nakonec sexuálně probudí poustevnického boha Šivu. Když se při jedné příležitosti vyprávěl tento příběh ve Francii, posluchače značně rozrušil jeho „homosexuální“ námět. Přednášející, ortodoxní hinduista, byl jejich reakcí znepokojen. Jejich interpretace mu připadala „perverzní“. O mnoho let později mi jeden přítel položil otázku: „Nikdo z hinduistů, které znám, na tomto příběhu neshledává nic „homosexuálního“. Proč to tedy francouzské publikum vidělo tak odlišně?“ Proč? Toť otázka. Jediná odpověď, na kterou jsem přišel, zní, že francouzský pohled na svět se zcela liší od hinduistického pohledu. Francouzi, neobeznámení ze své vlastní posvátné literatury s příběhy sexuální transformace, zato ale dobře obeznámení s neheterosexuálním životním stylem své společnosti, vzali příběh doslova. Hinduistický přednášející, obeznámený s komplexní metaforickou povahou posvátných hinduistických příběhů, ale neznalý skutečného neheterosexuálního životního stylu, viděl příběh spíše metafyzicky.

V každém symbolu vidíme to, co v něm chceme vidět. Při pohledu na svastiku se židům vybaví Hitler a holocaust. Hinduista si při pohledu na svastiku pomyslí „su-asti“ („nechť se dějí dobré věci“). Co začalo v jednom náboženství představovat zlo, symbolizuje v jiném už po celá staletí něco pozitivního. Publikace institucí nepřátelsky naladěných vůči queer tématice se nesou v tom duchu, že ve zlatém věku (krtajuga) hinduistického světa žádná queer aktivita neexistovala, zatímco instituce queer tématice nakloněné pohlížejí na zavrhování queer aktivity jako na projev temného věku (kalijuga). Soudím, že zúžíme-li svůj pohled pouze na jednu z interpretací, unikne nám celkový obraz. Upřednostňování jedné interpretace ovšem ostatní pohledy nijak neznehodnocuje. Při psaní této knihy jsem se přidržoval tohoto postoje.