SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Juvanášva: těhotný král




Král Juvanášva měl několik manželek, ale žádné děti. Mudrcům ho bylo líto, a tak připravili džbán s kouzelnou vodou, silnou natolik, aby královy manželky otěhotněly. Když ale přišel král mudrce navštívit, měl takovou žízeň, že se omylem kouzelné vody ze džbánu napil a otěhotněl. O devět měsíců později na něj přišly porodní bolesti. Nebylo ale kudy by se dítě dostalo ven. Juvanášva si zavolal na pomoc Ašviniho, božského lékaře, který mu nařízl bok a vytáhl tudy dítě. „Jak ho budu kojit?“ ptal se Juvanášva. Indra, král dévů, si v odpověď nařízl prst. Vyřinulo se z něj mléko a Indra nechal novorozeně sát. Z dítěte narozeného z muže, jehož přivedli na svět bohové a kojil ho další bůh, vyrostl Mándhátr, velký.

Na Mándhátriho zrození se nepodílí žádná žena, a to ani v roli objektu vzrušujícího Mándhátriho otce. K Mándhátriho biologii nepřispívá vůbec ženské semeno, ani ho nevyživuje děloha. Dokonce ani porodní bába a kojná nejsou ženy. Příběh Juvanášvova zcela jednostranného těhotenství znamená, že Mándhátr vděčil za svou velikost tomu, že se zcela vyhnul kontaminaci čímkoli ženským.

Mándhátr bývá označován za dávného krále solární linie – za předka Rámy – a bývá uctíván za zásluhy o udržení dharmy ve svém království. Při pokusech o tradiční rekonstrukci indické historie, jakým je například nová chronologie staré Indie N. S. Rajaramana (odvozuje své údaje z Rámájany, Mahábháratypurán), se uvádí, že Mándhátr vládl v Indii ještě před Rámou a Kršnou. Jeho zlatý věk bývá datován někdy kolem pátého tisíciletí před naším letopočtem. To ovšem odporuje myšlence evropských orientalistů (zakládajících své údaje na aplikaci metod komparativní filologie na védské spisy), že árjové přišli do Indie, vytlačili původní drávidskou kulturu a založili védskou civilizaci kolem roku 2000 před n. l.34 Dalším velkým králem, který se narodil bez zásahu ženy, byl Prthu.

Bhágavata-purána uvádí, že Prthu byl vytlučen sedmi kosmickými mudrci z těla mrtvého krále. Král Véna byl zlotřilá bytost, která se nedržela dharmy. Mudrcové proti němu povstali a nechali ho zabít. Pak jeho mrtvolu tak dlouho tloukli, až z ní veškerou jeho zlotřilost vypudili, a z ostatků pak vytáhli člověka morálně čistého, kterého učinili králem země. I Prthu se rodí bez spojitosti s čímkoli ženským. Protože je ajónidžou, je pro něj dost snadné držet na uzdě smysly, potlačovat ego a držet se dharmy. Na rozdíl od svého otce nepodléhá kouzlům přírody. Touha nemůže přemoci jeho smysl pro povinnost. Bohové mu proto darují luk, symbol vlády nad zemí. Když země odmítá nechat vyklíčit semena a rostliny nechat nést plody, Prthu pozvedne luk, pohrozí zemi šípy, zkrotí ji, slíbí jí, že bude vzdávat úctu její štědrosti a zavede dharmu, a přinutí tak zem vydat své bohatství. Není divu, že Prthu bývá považován za manifestaci božství.35

Ženská forma ajónidži není tak běžná jako mužská. Jedná se obvykle o bohyně, které se manifestují na zemi. Výrazným příkladem je v této souvislosti Sítá, Rámova manželka, inkarnace bohyně Lakšmí, Višnuovy manželky. Válmíkiho Rámájana uvádí, že Sítu našli v brázdě, když její otec Džanaka rituálně oral posvátná pole bohyně Matky (sítá znamená v sanskrtu brázda).36 Následující příběh jejího zrození pochází z jedné kannadské verze Rámájany. Převypravuje ho A. K. Ramanujan v eseji Three Hundred Rāmāyaṇas.



34. Klostermaier, The Beginnings of Hinduism, in: Hinduism, a Short History, s. 35–45.

35. Subramaniam, Srimad Bhagavatam, s. 86–91.

36. Knappert, An Encyclopedia of Myth and Legend, s. 233.