SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Kršna si obléká Rádhiny šaty


— níže uvedený obrázek není součástí knižní publikace —



Rádhá dávala každou noc v sázku vše, jen aby mohla být s Kršnou. Vždy vyklouzla uprostřed noci z domu a namířila si to přes lesy na břehy řeky Jamuny a na louku Madhuvanu, kde hrával Kršna na flétnu a okouzloval svým podmanivým úsměvem a vášnivým objetím.

Do Rádhiny lásky ke Kršnovi se ale někdy vplétala žárlivost, majetnictví či hašteřivost. Cítila, že Kršna nikdy nepochopí její muka a touhu, dokud se nestane jí samotnou. Aby jí tedy Kršna vyhověl, rozhodl se vyměnit si s ní jedné noci roli. V určenou hodinu si Kršna oblékl Rádhiny šaty. Rádhá začala hrát na flétnu a Kršna kolem ní tančil. Když se milovali, byla to ona, kdo všechno řídil(a) a kdo byl(a) aktivní. Měla nad Kršnou vrch. „Ani tak mi ale, Kršno, nerozumíš,“ řekla Rádhá svému miláčkovi, „můžeš se obléknout jako já, mluvit a tančit jako já, ale nikdy nepochopíš, co cítím, protože si nikdy nemůžeme vyměnit srdce.“

To, že se stane Rádhou, znamená ze strany Kršny nejvyšší projev jeho lásky k ní. Tento příběh se stal předlohou některých rituálů, například tajného obřadu v Náthdváře, v níž hraje roli Kršna/Šrínáthdží ustrojený jako žena. Nikdo kromě příslušného kněze nikdy výjev Šrínáthdžího ustrojeného jako žena nespatřil. Kniha Amita Ambalala o rádžasthánských malbách z Náthdváry Krishna as Shrinathji obsahuje vyobrazení této podoby Kršny. Sám Ambalal sděluje, že malba vznikla na základě popisů poskytnutých hlavou chrámu, Góvardhanláldžím, nikdo jiný totiž nikdy takto přestrojeného Kršnu neviděl. Když byl obraz na začátku dvacátého století dokončen, vyhlásil Góvardhanláldží zákaz dalšího zpodobňování Šrínáthdžího v ženské podobě.

Kršna si obléká Rádhiny šaty.

Obraz Kršny ustrojeného jako Rádhá zachycuje nevyhnutelné napětí mezi duchovní a materiální realitou, mezi mužem a ženou, mezi skutečností a zdáním, mezi reprezentací a realitou, mezi sexuální biologií a pohlavností, mezi kulturou a přírodou. Kršna si s Rádhou sice vymění šaty a sexuální role, základní biologické rozdíly ovšem přetrvávají. Za úsvitu si musí Rádhá obléknout ženské šaty, začít se chovat opět jako žena, opustit nespoutanost zákonů přírody a vrátit se do vesnice pod pláštíkem společenského řádu.

Kršnův život, jehož ústředním bodem je mahárása, se rázně končí, když ho povinnost odvolá do Mathury. V okamžení se odvrací od venkovské idylky a vstupuje do zkaženého světa městské politiky. Vzdává se Rádhy i flétny. Jakmile vychází najevo mathurská zkaženost, ztrácí madhuvanská romantika prioritu. Z Kršny-milovníka se musí stát Kršna-obnovovatel dharmy. Pasačky naříkají a prosí ho, aby zůstal. Kršna nicméně odchází. Musí, protože hravý bůh představuje zároveň odpoutanost.

Ranou část Kršnova života popsala jako první Harivamša a jeho zbytek je součástí eposu Mahábhárata. Nejdůležitějším vyprávěním o životě Kršny je sice Bhágavata-purána, ale většina jeho vyznavačů čerpá informace z náboženských písní a historek vytvářených během staletí. Z nich se dozvídáme, že Kršna se, poté, co opustil venkov s kravami, připojil k vojsku Pánduovců a pustil se do boje se zlotřilými pozemskými králi, přičemž se více než často uchyloval ke lstím a úskokům. Následující příběh o tom, jak Kršna bojující o nastolení dharmy porazil démona tím, že se stal ženou, si vyprávějí aliové z Tamilnádu a převypravuje ho Wendy Donigerová v knize Splitting the Difference.