SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Minulé životy pasaček




Když odešel Ráma do lesů, toužili se všichni mudrci, a dokonce i stromy a zvířata, kteří na něj pohlédli, stát ženami a milovat se s ním. Ráma, navěky věrný své ženě Sítě, jejich žádosti odmítal, nicméně slíbil, že jednou se inkarnuje na zem jako pasáček Kršna, oni všichni se zrodí jako pasačky z Vrndávany a budou s ním moci tančit.

A tak se i stalo. Když hrával Kršna v noci za svitu měsíce v Madhuvaně na flétnu, přicházeli k němu všichni jako ženy a tančili kolem něj spolu s dalšími pasačkami. Každá, která se k tanci připojila, se toužila stát Kršnovou ženou. Když pak Kršna zmizel, pasačky neschopné unést žal z osamocení si představovaly druhé pasačky jako Kršnu a objímaly se navzájem.

Co bylo v trétajuze vyhrazeno pouze démonům, se náhle vyskytuje v dváparajuze v těsné blízkosti božstva. Ženy v Rávanově lůžku jsou ženami jiných mužů. I ženy, které tančí kolem Kršny, jsou ženami jiných mužů. V obou případech vyjadřují ženy v rámci stejnopohlavní sexuální aktivity touhu po sexu s opačným pohlavím. Celkově se tyto příběhy ovšem nesou ve znamení ignorování zřetelného queer aspektu stejnopohlavní aktivity, zbavují tyto ohromující erotické obrazy jejich erotismu, pohlížejí na mahárásu jako na alegorii a trvají na tom, že Kršnova láska je duchovní (préma) a nikoli světská (káma). Jakkoli jsou tyto interpretace oprávněné, těžko zbaví tyto příběhy bisexuality v nich vtištěné.

V mnoha puránách je všechno společensky nepřijatelné považováno za adharmu. Existence všeho adharmického se vysvětluje jako projev kalijugy. A jelikož jsou události v kalijuze předurčeny, nedá se s tím nic dělat. V rámci typického hinduistického fatalismu se tedy homosexualita, přestrojování, míšení kast a osvobozování žen na jednu stranu odsuzuje, zároveň se ale považuje za něco, k čemuž musí během času nevyhnutelně dojít.

 

Višnuova proměna v Móhiní a Kršnovo rozhodnutí přestrojit se za Rádhu se stalo předlohou různých rituálů, protože tyto události podporují světský život. Těmito transformacemi lze přelstít nebo zabít démony, zloduchy a jiné zlotřilé síly. Pomáhají usmiřovat milenky a milence, smiřovat kosmické rozdíly a sjednocovat rozdílné teistické školy. Neslouží-li ale přestrojování dharmě, staví se do opozice vůči bohům (Ádi), dráždí mudrce (Sámba) a dovádí ženy k zuřivosti (Santóšíin bratr), vede k záhubě nebo dokonce předznamenává chaos a anarchii. Takové je poselství napříč všemi příběhy, v nichž se muži přestrojují za ženy.