SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Móhiní obelstí asury




V oceánu mléka spočívaly rozpuštěny velké poklady. Áditjové je chtěli z mléka kvedláním dostat. Poprosili o pomoc Višnua, který jim doporučil, aby se obrátili se žádostí o spolupráci ke svým polovičním bratrům, Daitjům, protože takový velký podnik lze realizovat pouze s jejich pomocí. Společně pak sestavili velkou kvedlačku, použili Mérua, krále hor, jako hřídel a Vásukiho, krále hadů, jako lano. Garuda, král ptáků a Višnuův nosič, přenesl kvedlačku do oceánu. Byla by se potopila, ale Akúpára, král želv a inkarnace Višnua, přišel ve správnou chvíli na pomoc. Podržel ji na svých mocných zádech. Daitjové pak uchopili krále hadů za jeden konec, Aditjové za druhý, a začali kvedlat.

Kvedlání probíhalo celé věky. Oceán mléka se nakonec srazil a vydal své poklady. Vyšlo z něj mnoho úžasných věcí: strom kalpataru, který plní přání; drahokam čintámani, díky němuž se zhmotňují sny; kráva Kámadhénu, která má vždy plné vemeno; luk sáranga, který nikdy nemine cíl; sedmihlavý kůň Uččaihšravasa, který vždy zvítězí; nezadržitelný královský bílý slon se šesti kly Airávata; a konečně, Lakšmí, bohyně bohatství a štěstí, která si zvolila Višnua za manžela.

Posléze se objevil i džbánek s elixírem nesmrtelnosti – amrta. Daitjové ho popadli a utekli. Áditjové prosili Višnua o pomoc. Ten na sebe vzal podobu nebeské okouzlovatelky Móhiní a vydal se k Daitjům vzrušujíc je svou smyslnou chůzí. „Mohu podávat božský nápoj?“ zeptala se laškovně Móhiní. Asurové, okouzleni jej krásou, nedokázali odmítnout a podali jí džbánek. Byli tak posedlí jejím svůdným úsměvem a vnadnou postavou, že si vůbec nepovšimli, že roznáší amrtu pouze Áditjům. Daitja Ráhu ale nakonec zavětřil nekalý úmysl krásky a sedl si mezi Áditje jako jeden z nich. Právě když se chystal napít, slunce a měsíc v něm rozpoznaly Daitju a uvědomily Móhiní. Ta hodila diskem, prořízla Ráhuovi hrdlo a zabránila tak tomu, aby se dostal božský nápoj do těla Daitjovi. Ostatní Daitjové si uvědomili, že je Višnu ošálil. Vyhlásili Áditjům válku. Vedeni Višnuem uvrhli Áditjové Daitje do nižších říší. Pak sebrali všechny poklady, které vydal oceán mléka, a vystoupili do nebeské říše, kde založili město Amarávatí, město nesmrtelných.

Požitím elixíru nesmrtelnosti překonávají Áditjové smrt. Obklopeni poklady oceánu stávají se oslnivými strážci světla a plodnosti neboli dévy. Daitjové, připraveni o božský nápoj, se transformují v asury a jsou nuceni vyhledat útočiště v nižších říších. Asurové ale nejsou tak docela smrtelní. Jejich instruktor, mudrc Šukra, přece zná tajemství oživování mrtvých (viz druhá kapitola). Dévovéasurové tak jsou rovnocenní a neustále spolu bojují o nadvládu nad kosmem.

Většina příběhů začíná tím, že asurové – posilněni odměnou Brahmy za své pokání – překonávají dévy. A končí tím, že dévové jim – za pomoci Višnua, Šivy nebo Déví – vracejí úder a získávají nazpět své město. Asurové mají navrch v době, kdy jsou dévové slabí: v noci, když ubývá měsíc, za odlivu, a ve studenější, tmavější polovině roku. Boj nikdy neustává a výsledky jsou vždy dočasné. Skutečnost, že štěstěna se obrací jednou na jednu stranu, podruhé na druhou stranu, zajišťuje cyklický příliv a odliv energie, který vnáší do životního cyklu předvídatelnou dynamiku.

Dévové v žádném okamžiku nezapomínají, že Móhiní je Višnu. Kořenem slova Móhiní, které znamená personifikovaný klam, je móha – okouzlení. Slabá a neosvícená mysl, zosobněná Daitji, nedokáže objevit pravdu o Višnuovi a je svedena Móhiní. Dalším atributem hinduistických démonů je tak jejich neschopnost rozpoznat božské. Tato skutečnost, jak naznačují písma, má kořeny v ignoranci, egoismu a stavu připoutanosti k zemi. Jejich podzemní příbytek je ještě vzdálenější nebeským říším vědění a pravdy než svět lidí.

Podle hinduistické kosmologie je vesmír vertikální struktura s duchem navrch a hmotou vespod.45 Čím méně jsme připoutáni k pozemským potěšením, tím více se stáváme podobnými dévům a vystupujeme do nebeských říší; čím více se připoutáváme ke světským záležitostem, tím více se stáváme podobnými asurům a klesáme do nižších, chtonických říší. Pokud vezmeme uvedený příběh jako alegorii, pak lze říci, že dévovéasurové jsou v nás a Móhiní kolem nás. Je na nás, abychom nepodlehli kouzlu Móhiní, rozpoznali božskou pravdu a získali doušek amrty. Jedině tehdy získáme to, co nás osvobozuje od pomíjivých radostí a bolestí světské existence.

V méně známém příběhu o bohyni Móhiní z Ganéša-purány (900–1400 n. l.), který převypravuje Vettam Mani v Purāṇic Encyclopaedia, se dozvídáme, jak podlehl kouzlu Móhiní dokonce i moudrý Viróčana, a přišel tak o korunu (hlava, inteligence).



45. Walker, Hindu World, sv. 1, s. 252–255.