SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Móhiní podvádí Bhasmu




Asura Bhasma jednou velmi potěšil Šivu svou askezí a získal za odměnu schopnost proměnit v popel každého, komu vloží na hlavu ruku. Bhasma se rozhodl vyzkoušet svou sílu přímo na Šivovi. Šiva v hrůze uprchl a hledal pomoc u Višnua, který se proměnil v Móhiní a odvedl Bhasmovu pozornost. Bhasma byl přemožen chtíčem a žádal Móhiní o ruku. „Vezmu si tě, ale musíš tančit jako já,“ odvětila Móhiní. Bhasma souhlasil. Móhiní si během tance sáhla na hlavu. Oblouzený Bhasma, zaslepený touhou, učinil totéž a spálil sám sebe na prach, z čehož měl Šiva velkou radost.

Višnu se sice mění v ženu, ale podržuje si svou mužskou identitu. Coby žena flirtuje, okouzluje, působí svým vlivem, jeho ženská podoba je ale spíše přestrojením. V tomto případě se jedná o jinou sexuální transformaci, než s jakými jsme se setkali ve druhé kapitole, v níž si transformovaní muži nepamatovali svou předchozí existenci.

Předchozí příběh vrhá světlo na rozdíl mezi Višnuem a Šivou. Coby bůh, který musí řídit záležitosti světa, využívá Višnu nejenom síly, ale i lsti. Šiva, kterého se týká jiný svět, neví, jak to chodí na tomto světě, zůstává naivní (bhóla v hindštině). Zatímco tedy mazaný Višnu s věčným úsměvem na rtech dostává přídomek májin (ten, kdo klame), poklidný prosťáček Šiva dostává mazlivý přídomek bhólénáth (bezelstný).

Příběh o tom, jak Móhiní oklamala Bhasmu, se dostal i do jihovýchodní Asie a tvoří předehru thajské Rámájany.43Ramakianu nacházíme příběh o tom, jak čtyřruký Višnu v podobě Móhiní okouzlil a zabil démona jménem Nontok, který zneužil božskou sílu, kterou na něj seslal Šiva. Démon Višnua obvinil, že byl zabit nečestným způsobem. „Svedl jsi mě v podobě ženy a pak jsi mě napadl čtyřma rukama.“ A tak Višnu rozhodl, že se Nontok v příštím životě zrodí jako desetiruký rákšaský král Rávana, zatímco on sám na sebe vezme život dvourukého smrtelného člověka jménem Ráma. „Budeme znovu bojovat a já tě znovu porazím.“ Z eposu se tak stává předem rozhodnutá série událostí utvářených zákony karmy.

V hinduistické tradici se ničivé síly často personifikují jako asurovérákšasové. V angličtině neexistuje žádné slovo, kterým by bylo možno tyto narušitele pořádku dokonale popsat. Slovo „démon“ se používá spíše proto, že se samo nabízí, než proto, že by vystihovalo smysl, protože v křesťanském pojetí jsou démoni „zlé bytosti“, přičemž „zlo“ jako koncept v hinduistickém světě neexistuje.44

Zlo znamená nepřítomnost božskosti, pro hinduistu je ale všechno manifestací božského. Když předvádí Kršna Ardžunovi v Bhagavad-gítě svou kosmickou podobu, říká mu: „Mám v sobě všechno jsoucí. Jsem zdrojem a cílem všeho.“ Veškeré postavy v hinduistických příbězích – včetně démonů a zloduchů – v sobě nesou jiskru božského. Satana tu není k vysvětlení nežádoucích činů zapotřebí, protože na všechny události se pohlíží jako na reakce na minulé události. Když porážejí démoni bohy, je tomu tak proto, že bohové jsou oslabeni nějakým prokletím, anebo proto, že démoni naopak získali nějakou výhodu, která jim dodala na síle.

Co jsou tedy hinduističtí démoni – asurové podvádění bohy a rákšasové zabíjení hrdiny – zač? Jsou, stejně jako bohové či dévové, dětmi stvořitele, Brahmy. Purány uvádějí, že první předek, Kašjapa, manifestace Brahmy, který stvořil sám sebe, zplodil na počátku vzniku kosmu se svými mnoha manželkami různé tvory, kteří kosmos zaplnili. Stal se tak Pradžápatim, praotcem veškerého potomstva. Jedna z jeho žen, Aditi, rodila Áditje. Áditjové sídlí v nebeské říši známé jako svarga (nesprávně překládáno jako nebe), udržují světlo, pročež se nazývají dévy (div znamená v sanskrtu světlo). Slovo dévové se často nesprávně překládá jako „bohové“ (deus znamená v latině bůh).

Další Kašjapova žena, Diti, rodila Daitje. Daitjové sídlí v nižší říši známé jako pátála (nesprávně překládáno jako peklo), chybí jim míza života, životodárná tresť, a proto jsou známí jako asurové, tedy „bytosti bez mízy“ (podle Mahábháraty; a- je negační částice, sura je míza, elixír, ambrózie). V populárních anglických překladech hinduistických příběhů, jakým je například série komiksů nakladatele Amar Chitra Katha, se z asurů stali „démoni“, a to na základě toho, že jsou věčnými nepříteli bohů, čili, v souladu se západním diskursem, zlem.

Redukovat boj mezi dévyasury na věčný boj mezi dobrem a zlem znamená redukovat hinduistickou tradici na pro západní myšlení pochopitelný dualismus. Jejich boj se takovým zjednodušujícím vysvětlením vzpírá, protože obě strany jsou dětmi Brahmy a mají v sobě božské světlo. Mnozí asurovérákšasové jsou uctíváni jako vyznavači Bhagavana (například asurský princ Prahláda je vyznavačem Višnua a rákšaský král Rávana je vyznavačem Šivy) a sami jsou předmětem uctívání (například asurský král Bali je uctíván ve státě Kérala, protože vystupuje ze své podzemní říše v době žní).

Dévovéasurové zásadním způsobem přispěli k tomu, že bohyně Lakšmí vystoupila z oceánu mléka, jak se dozvídáme z následujícího příběhu uvedeného v starých puránách. Kniha Goddess Lakṣmī: Origin and Development Upendry Natha Dhala uvádí mnoho verzí tohoto příběhu.



43. Ramakian (Ramayana), The Government Lottery Office of Thailand, 1995.

44. Doniger, The Origins of Evil in Hindu Mythology.