SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Muž, který nikdy neviděl ženu




Mudrc Vibhándaka zůstával v cestě za duchovním poznáním neochvějný. Jednoho dne ale vypustil při pohledu na nymfu koupající se v řece semeno. Laň, která se pásla opodál, semeno sežrala, a když uběhl odpovídající čas, porodila chlapečka jménem Ršjašrnga („mudrc se srnčími rohy“). Vibhándaka vychoval Ršjašrngu, aniž by ten kdy přišel do styku s čímkoli ženským. Vyrostl, aniž by kdy spatřil ženu. Stal se velkým asketou. Jeho pokání bylo tak intenzivní, že dopálilo Indru, dešťového boha, který odmítl nechat mraky vypustit déšť, dokud někdo nepřemůže Ršjašrngu a nedonutí ho vzdát se asketismu.

Sucho si vyžádalo pomoc krále Lómapády, který poslal svou dceru Šántu s doprovodem kurtizán, aby mladého mudrce svedly. Když spatřil mladý asketa Ršjašrnga Šántu, pocítil zvláštní chvění v podbřišku. „Kdo je ten muž,“ tázal se, „s tak podivnými, ale přitom půvabnými věcmi na hrudi?“ Tázal se „ho“, proč nemá mužské přirození. Šántá odvětila: „Ztratilo se při nehodě. Ulev mi, prosím, od bolesti.“ Ršjašrnga raněnému „muži“ pomohl a se Šántou se miloval.

Teprve když vypustil Ršjašrnga semeno, Indra nechal spadnout déšť a sucho skončilo.

V buddhistické tradici vypráví Ršjašrnga (Isisinga) otci o setkání s (ženským) mužem, a otec, namísto aby synovi vysvětlil, jak se věci skutečně mají, říká: „To byl jen ženský fantóm, jakšiní,“ a chlapce zastrašuje, protože chce, aby se vrátil k pokání.

Mahábháratě popisuje mladík muže, s nímž se setkal v lese, takto: „Byl to cudný mladík, s dlouhými vlasy a vonícím tělem. Trochu níž pod krkem měl dvě koule, o nichž pravil, že ho velmi tísní, a tak jsem je, jak mi sám navrhl, pohladil a políbil, abych mu ulevil. Měl úzký pas a oblé boky. Vzal mi hlavu do dlaní a přitiskl ústa na má ústa, čímž v mé duši vyvolal nepředstavitelné blaho. A když přitiskl tělo na mé tělo, bylo to, jako by mě měly opustit smysly. V oblasti pánve měl jakýsi měkkýšovitý otvor, který mu, jak mi vysvětlil, udělal šíp, a tak jsem mu, dle jeho žádosti, poskytl útěchu. Teď po jeho odchodu mám tělo v jednom ohni.“

Vibhándaka označuje muže za démona a vydává se toho prohnaného narušitele hledat. Během doby, kdy je pryč, se vrací Šántá a přemluví roztouženého Ršjašrngu, aby se s ní vydal do království jejího otce. Vibhándaka pak syna do království Šántina otce pronásleduje, odhodlán proklít únosce. Když mu však král vylíčí své zoufalství, dovoluje mudrc Ršjašrngovi, aby zůstal se ženou, ale jen do chvíle, než zplodí dítě. Jakmile naplní svůj závazek vůči cyklu znovuzrozování a na svět přijde další předek, musí se Ršjašrnga vrátit do duchovní říše.

Ršjašrngův příběh je nesmírně homoerotický, protože se v něm asketa miluje s „mužem“, který má ovšem ženské tělo. Z pohledu Šánty se jedná o heterosexuální pohlavní styk. Z pohledu Ršjašrngy o pohlavní styk s mužem – mužem, který tak docela muž není, mužem s půvabnými věcmi na hrudi, s mužem s otvorem mezi nohama. Příběh v nejvyšší míře smiřuje dva úzce spjaté cíle světského života – plození a osvobození. Zůstává otázkou, zda nechtěl autor svým příběhem přispět k varování před vznikem touhy po stejném pohlaví u mužů, kteří nemají přístup k ženám.

 

Hrozba kastrace zajišťuje v hinduistické tradici využívání plodnosti ku prospěchu sociálního řádu. Muž, který se nechová jako muž (Parašurámovi bratři), muž, který nevstupuje ke své manželce (Bahučařin manžel), i muž, který odmítá roztouženou plodnou ženu (Ardžuna), jsou vykastrováni. Kastrace postihuje i muže (Indra, Bapija, Šiva) a ženy (Šúrpanakhá), kteří a které nerespektují cudnost žen či posvátnost manželství. Jak nadměrné využívání, tak nedostatečné využívání schopnosti plodit ohrožuje stabilitu. Někde uprostřed se nachází civilizovaná společnost, v níž panuje smír mezi nespoutanou přírodní sexualitou a sterilitou ducha.