SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Nárada se stává ženou




Nárada se jednou optal Višnua: „Co je to vlastně májá?“ V odpověď požádal Višnu Náradu, aby mu donesl z řeky trochu vody, že prý má žízeň. Když se ale snažil Nárada vodu nabrat, uklouzl a spadl do řeky. Když z ní vylezl, měl ženské tělo. Jeden muž na něj vrhl obdivný pohled a Nárada si uvědomil své ženské kouzlo. Cizinec požádal Náradu o ruku. Nárada návrh přijala, provdala se za cizince a měla s ním mnoho dětí. Postavili si dům a založili prosperující hospodářství na břehu řeky.

Nárada byla ve společnosti milujícího manžela, veselých dětí a v prosperujícím hospodářství velmi šťastna. Pak ale přišly jednoho dne mohutné deště, řeka se vylila z břehů a celé hospodářství odplavila. Náradin manžel a děti při povodni zahynuli. Když voda opadla, Nárada našla mrtvá těla svých blízkých a odnesla je ke spálení. Už už se chystala podpálit pohřební hranici, když tu pocítila náhle strašný hlad. Rozhlédla se kolem a spatřila na nejvyšší větvi jednoho stromu mango. Navršila na sebe těla manžela a dětí a vyšplhala se po nich až k plodu. Ale když už po něm sahala, náhle uklouzla a zřítila se do řeky. „Pomoc, pomoc!“ volala. Višnu Náradu ihned vytáhl z vody, a Nárada zjistil, že má nazpět mužské tělo. „Kde je voda, pro kterou jsem tě poslal?“ tázal se Višnu. Nárada se zahleděl na prázdnou misku ve své ruce a uvědomil si, jak kvůli připoutanosti ke své ženské podobě a smyslovému potěšení, které díky ní zakoušel, zapomněl zcela na svůj úkol. Višnu se usmál, protože Nárada právě pochopil význam a sílu máji.

Májá je klam – lidská mysl ovládaná egem mylně interpretuje smyslové podněty. Abychom poznali pravdu, je třeba překonat ego a ovládnout mysl. V hinduismu se, podobně jako v džinismu a buddhismu, přikládá velký význam mysli. Mysl dokáže poznávat vnější materiální realitu, a dokáže vnímat i vnitřní duchovní realitu. Mysl je tím jediným, co může člověk ovládnout. Ovládnutí mysli mu pomáhá v rozhodování.

Mentální kontrolou lze potlačit touhy, plnit povinnosti a držet se dharmy. Krom toho může člověk ovládáním mentálních aktivit (někdy bývá označováno jako jóga) poznat duchovní svět, a získat tak kontrolu nad materiálním světem, protože se od něj díky tomu osvobozuje.30

Materiální realita či příroda, označovaná jako samsára či prakrti, představuje svět sexu a násilí, jména a formy, ovládaný prostorem a časem, kde se všechno mění, rodí a posléze umírá. Duchovní realita – brahman (v upanišadech) či puruša (v józe) – je všechno, co není hmota. Je to princip, který je mimo prostor a čas. Nemá žádné atributy, nelze ho uchopit žádnými definicemi, jedná se v zásadě o čisté vědomí, absolutní vědění, věčnou nehybnost, nekonečný klid a nepodmíněné blaho.31

Bouřlivou sílu materiálního světa lze podněcovat nebo utlumovat prostřednictvím rituálů plodnosti založených na sexuálních symbolech (květinové dary) nebo rituálním násilí (krvavá oběť). Cílem je získat potěšení, prosperitu a sílu. Uměřeností, nenásilím, zdrženlivostí, oddaností, meditací a monastickým způsobem života lze dosáhnout tiché duchovní moudrosti. Duch je sice teoreticky neikonický a mimo jakékoli atributy (nirguna), ale v říši mytologie získává formu, stává se božstvem, které je navázáno na (mužskou) biologii a je vymezeno (mužským) pohlavím. Zbytek se stává ženstvím a ženskostí.

K vykreslení samsáry se tradičně používá femininních postav (nymfy, bohyně) a symbolů, které evokují pohyb (např. voda, lotos, mušle, džbánek, kruhy, spirály, tečky, červená barva a trojúhelníky mířící hrotem dolů). K vykreslení duchovní reality se používá maskulinních postav (mudrcové, bohové) a symbolů, které evokují stabilitu (např. hůl, oheň, sloupy, čtverce, trojúhelníky mířící hrotem vzhůru, bílá barva a nástroje k řezání a probodávání).

Nárada není běžný mudrc. Je synem stvořitele Brahmy, zrodil se z jeho mysli.32 Znamená to, že na jeho zrození se nepodílela žádná žena. Ženské semeno k jeho biologii nepřispělo. Jedná se v jeho případě o neposkvrněné početí, protože nikdy nepřebýval v děloze.

O Náradovi lze říci, že je ajónidža, ten, kdo se nezrodil z dělohy. Děloha je bránou ke kolu znovuzrozování, a Nárada je tedy nedotčen prostorem a časem, neomezuje ho samsára, nepůsobí na něj strach ze smrti. Čistotu a z ní vyplývající moudrost si podržuje tím, že se rezolutně vyhýbá životu hospodáře a přidržuje se cesty askeze.

V hinduistické tradici má Nárada jakousi „uličnickou“ roli. Je to rýpavý mudrc a šťoural, který působí problémy, kamkoli přijde. Je hybnou silou karmy – uvádí události do pohybu. Šíří klepy, čímž podněcuje události a pomáhá tak otáčet kolem existence. Svou odpoutanost si udržuje oddaností neboli bhakti. Ví, že jedinou pravdou je Višnu a všechno ostatní je májá.

Tím, že popisují vypravěči dávných příběhů Náradu a další děti zrozené z Brahmovy mysli jako muže, implicitně naznačují, že čím maskulinnější postava, tím osvobozenější od samsáry, a čím femininnější, tím omezenější kolem existence. V Náradově příběhu je tento postoj zcela explicitní. Když spadne Nárada do vody, pradávného (femininního) symbolu demiurga, je jeho nebeské mužské tělo nahrazeno k zemi připoutaným ženským tělem. Zaplavují ho pocity a emoce a Nárada v důsledku toho zapomíná na Višnua a uvízne v samsáře.

Koncept ajónidža hraje v hinduistické tradici zásadní roli. Kdo se nezrodil z dělohy, je zvláštním tvorem, obvykle mužského pohlaví, který nepodléhá proměnám samsáry. Na rozdíl od běžných smrtelníků zrozených z dělohy zůstává nepohnut smrtí, neděsí ho změna. Má tolik duchovní moudrosti a poklidnosti, že se nenechává strhnout událostmi materiálního světa.

V hinduistické tradici existují různé typy ajónidžů, někteří jsou více připoutáni k zemi než jiní. Nejpřednější místo mezi nimi zaujímají saptaršiové. Saptaršiové jsou synové Brahmy, zrození z jeho mysli. Jsou to mudrci a je jich sedm (sapta). Má se za to, že to bylo právě těchto sedm mudrců, kdo převedl univerzální kosmické vědění (sanátana dharma) do podoby sbírky hymnů (védy), které pomáhají smrtelníkům vyrovnat se s hrůzami materiální reality: se smrtí a změnou. I o idejích jako je dharma (sociální zákon) a jóga (mystické techniky), které pomáhají člověku zvládnout divokost samsáry nebo ji transcendovat, se soudí, že je přinesli ršiové inspirovaní duchovní realitou.

I mudrci, jako například Agastja a Dróna, jsou ajónidži. Jsou zplozeni, když u jejich otců – obvykle jsou jimi bohové nebo mudrci – dojde k výronu semene (obvykle do nádoby, symbolu dělohy) při pohledu na nahé nymfy.33 U bohů a mudrců má semeno díky zadržování a pokání takovou sílu, že vzniká bez přispění žen dítě mužského pohlaví. Ženy se v těchto případech na vzniku nového života nijak nepodílejí. Děti nevyživují v děloze, ani je nekojí. I takto vzniklé děti jsou neposkvrněné, jsou ale více připoutané k zemi než ti, kteří je zplodili, protože při jejich zplození sloužily ženy jako inspirace. Dévové jsou pak k zemi ještě připoutanější, protože mají matku – Aditi, manželku prvního předka Kašjapy (viz třetí kapitola). Aby získali status ajónidži, byť poněkud nižšího stupně, nechávají bohové matčinu dělohu stranou a dostávají se z jejího těla bokem.

I velcí králové mohou být ajónidži, jak o tom svědčí následující příběh Juvanášvy z Mahábháraty. Anglický překlad tohoto příběhu je zahrnut v knize Sexual Life in Ancient India od Johanna Jakoba Meyera. Ve zjednodušené podobě příběh převypravuje Subash Mazumdar v Who is Who in the Mahabharata.



30. Frawley, From the River of Heaven, s. 115–118.

31. Tamtéž, s. 101–114.

32. Knappert, An Encyclopedia of Myth and Legend – Indian Mythology, s. 180.

33. Tamtéž, s. 30, 96