SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Narasimha


— níže uvedený obrázek není součástí knižní publikace —



Asura Hiranjakašipu získal výhodu, díky níž se stal téměř nesmrtelným: nemohl ho zabít ani muž, ani zvíře, ani zbraň, ani nástroj, nemohl být zabit ani uvnitř domu, ani venku, ani ve dne, ani v noci. Takto vybaven zaútočil na dévy a ovládl jejich nebeské město Amarávatí. Prohlásil se za vládce světa a hrozil, že zabije každého, kdo se odváží uctívat kohokoli jiného než jeho samotného.

K jeho velkému překvapení a zděšení trávil jeho syn Prahláda, osvícený v duchu nejvyššího božského principu, každou chvíli, kdy nespal, prozpěvováním božského jména Višnua: „Nárájana, Nárájana.“ Hiranjakašipu dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby syna buď natolik zastrašil, nebo rozptýlil, že by zmlknul. Ale vůbec nikam to nevedlo. Nakonec se optal Prahlády: „Kde je Nárájana? Ukaž mi ho a já ho zabiju. Tak učiním přítrž tvé posedlosti.“ Prahláda odvětil: „Existuje všude. Dokonce i ve sloupech tvého paláce.“ Aby mu ukázal, že se mýlí, rozdrtil Hiranjakašipu jeden sloup kyjem. Ze sloupu vystoupilo fantastické stvoření, které nebylo ani mužem, ani lvem, a které vzalo asuru do drápů, které nebyly ani zbraní, ani nástrojem. Dovleklo Hiranjakašipua na práh domu, který nebyl ani uvnitř, ani venku, a za soumraku, který není ani dnem, ani nocí, mu rozpáralo břicho, vyrvalo z něj srdce a zadusilo v něm život. Tím netvorem byl Narasimha, lví muž, manifestace Višnua-Nárájany.

Vždycky existují možnosti, které přesahují lidskou představivost. Projevení takových možností ukazuje omezenost lidské mysli a pomáhá člověku oceňovat to, co je božské.

Možnost se v hinduistické tradici projevuje skrze těžko představitelné bytosti, jako jsou kimpurušovékinnarové (nezařaditelné bytostné formy, „queer“ tvorové?: kim – co?; puruša, nara – člověk), kteří jsou, podobně jako dévové (nebeské bytosti), asurové (chtonické bytosti), apsarasy (nymfy), gandharvové (božští hudebníci), nágové (hadí bytosti), rákšasové (barbaři), jakšové (skřeti), vidjádharové (strážci okultní tradice) a mánavové (lidé) potomky Brahmy, stvořitele. Stojí též za zmínku, že hidžrové se v některých částech Indie sami označují jako kinnarové.

Narasimha.

V umění se možnost projevuje skrze obrazy fantastických bytostí, chimér, draků a zvířat, která existují na pomezí mezi dvěma druhy, jako například lev s ptačí hlavou šárdúla, kočka se sloní hlavou jali, ryba se sloní hlavou makara nebo osmiruký, třírohý drak šarabha. Na chrámových zdech se monumentálně předvádí celé spektrum skutečných i imaginárních kosmických aktivit: mniši meditují vedle tančících nymf, bojovníci bojují za milování milenců, hudebníci a tanečníci předvádějí své umění za žehnání bohů, démoni straší, stromy kvetou a zvířata loví. Vidíme zde i výjevy, které zůstávají jinde skryté: muži milující se s koňmi, orgie, v nichž vystupují děvky spolu s mudrci. Před návštěvníkem se k jeho zděšení nonšalantně předvádí nevysvětlitelné, nepředstavitelné: tygři si hrají s jeleny, sloni se bratří se lvy, bohové popíjejí krev z lidských lebek, bohyně hodují na mrtvolách, démoni meditují. I nejvyšší božstvo se projevuje současně ve dvou navzájem protichůdných podobách: jako svět stvrzující kosmický král (Višnu) a jako svět odmítající kosmický asketa (Šiva).

V Mahábháratě se dozvídáme, že když předvádí Kršna před válkou na kurukšétře svou kosmickou podobu, Ardžuna se strachy krčí a prosí svého pána, aby se vrátil ke své lidské podobě.73 Skrze Kršnovu kosmickou podobu spatřil Ardžuna všechny možnosti, všechny reality, všechny pohledy na svět. Tváří v tvář takové vizi je každá věc bezvýznamná. Člověk je vyveden ze samolibého přesvědčení, že chápe kosmos. Musí sklonit hlavu a začít si vážit každé manifestace božského.

Ve višnuistické tradici je Narasimha manifestací „ani té, ani té“ kosmické možnosti. Šivaistům se tato idea předkládá v podobě Ganéši, syna Šivovy manželky Párvatí (Gaurí), který má sloní hlavu.

Ganéša bývá též nazýván Vinájaka (viná – bez; nájaka – představitel mužského pohlaví), protože na jeho zrození se nepodílel žádný muž.74 Ganéša je na rozdíl od vírů jako je Hanumán, Ajjappa a Kárttikéja, zcela ženský, zrozený bez přispění mužského semene, a zároveň je ajónidža, nezrozený z dělohy.

Následující příběh Ganéšova zrození se nachází v Šiva-puráně a převypravuje ho Paul Martin-Dubost v publikaci Gaṇeśa: The Enchanter of the Three Worlds a nakladatel Amar Chitra Katha v komiksu Ganesha.



73. Nabar, The Bhagavadgītā, kapitola 11, s. 48–53.

74. Martin-Dubost, Gaṇeśa: The Enchanter of the Three Worlds, s. 62.