SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Pevná společnost založená na nepevné filozofii



Většina hinduistů dobře zná, a často s potěšením vyhledává, příběhy, v nichž hraje roli pohlavní nejednoznačnost. Vezme-li na sebe hrdina ženský oděv, nijak to neohrožuje jeho maskulinitu. Nikdo se nebude pohoršovat nad příběhem muže, který se stává ženou. Nikoho neurazí příběh ženy, která si vezme jinou ženu. Naopak, androgynní bůh je hoden uctívání.

Vůbec to ovšem neznamená, že by průměrný hinduista byl vyznavačem nějaké podoby queer identity. Musíme mít na paměti, že většina hinduistů následuje navzdory pluralitě v hinduistické filozofii určitou paramparu a přináleží k určité sampradáji s jejich pravidly a vzory chování, které určuje buď kasta, nebo guru. V Indii existují různé tradice a náboženské řády, které nabízejí svým následovníkům pocit jistoty, kterého by jinak kvůli neustálé proměně vesmíru zdůrazňované v písmech těžko dosáhli. Z toho vyplývá rozdíl mezi koncepty hinduistických spisů a sociální praxí, mezi klasickým (márgi) přesvědčením o proměnlivosti kosmu a lidovou (déši) vírou ve stabilní společnost.

Většina hinduistických filozofů sice uznává existenci ženského principu u mužů a mužského principu u žen, nicméně k veřejnému dávání na odiv „alternativního“ já se hinduistická společnost nestaví nijak vstřícně. Pokud se mužský asketa a člen ezoterického řádu sakhíbhava převlékne za ženu, aby se tak přiblížil nejvyššímu božskému principu, který vnímá jako mužského boha Kršnu, stává se často terčem zábavy a posměchu, a nikoli obdivu a úcty. Průměrná višnuistická rodina horlivě uctívající Kršnu, jehož triky se změnou pohlaví jsou dobře známy (a jež jsem zahrnul do této knihy), nebude vůbec nadšená ze snahy syna, který touží stát se sakhíbhavou.

Většina hinduistů bere příběhy sexuální transformace prostě jako fakta nebo se k nim staví indiferentně. Nikdo se nepokouší hledat v nich nějaký hlubší „sexuální“ význam. Těžko v nich někdo bude spatřovat nástroje k proniknutí do „omnierotické a všepohlavní“ povahy života a božství, jak to nazval jeden autor na poli New Age.5 A dozajista v nich nikdo nebude spatřovat výtrysky queer psyché.

Jakýkoli pokus o interpretaci těchto příběhů se setkává nutně s nepřátelstvím, je označen za „překroucenou interpretaci zplozenou západní myslí“, hinduista se s opovržením odvrací. Je-li zdůrazněn neheterosexuální aspekt příběhu, má hinduista obecně tendenci přesunout námět příběhu do říše posvátna („takhle si počíná bůh, nikoli člověk“), filozofie („ten příběh je třeba nahlížet alegoricky, nikoli doslovně“), metafyziky („jde o božský klam, nikoli o božskou skutečnost), zábavy („to má být legrace, nikoli realita“) nebo fantazie („je to prostě výmysl, neber to tak vážně“).



5. Durgadas, Ganapati Sivananda, Confessions of a Tantric Androgyne, publikováno a dostupné na internetu.