SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Princ, který se oženil se svou levou polovinou




Jistý princ se odmítal oženit. Rodiče ale naléhali, aby si našel manželku, a tak si rozřízl tělo na dvě poloviny: pravá půle se zhojila tak, že se stala cele mužem, princem samotným, a levá půle se stala ženou, s níž se princ oženil. Princ držel svou ženu na odlehlém místě a navštěvoval ji jen zřídka. Jeden čaroděj se do princovy ženy zamiloval a stal se jejím milencem. Navštěvoval ji v podobě hada. Král hada ve chvíli, kdy se protahoval do paláce dírou ve zdi, zabil. Princova zdrcená manželka odmítla jíst. Dala jednomu žebravému mnichovi minci, aby jí mrtvého hada našel, dvě mince, aby ho spálil a tři mince, aby vložil popel do talismanu, který by mohla nosit kolem krku.

Dny ubíhaly a žena stále více hubla a bledla. Od talismanu se vůbec neodlučovala. Princ se jí zeptal na důvod jejího zármutku. „Jak mám být šťastná, když mě držíš ve vězení a tak málo mě navštěvuješ?“ Princ jí nabídl, že ji bude navštěvovat každý den. „Ne, raději vyslechni mou hádanku. Pokud ji správně zodpovíš, zabiji se. Nezodpovíš-li ji správně, zabiješ se ty.“ Hádanka zněla: „Jeden za hledání, dva za spálení, tři za pověšení kolem krku; milenec na rameni, manžel na stehně.“ Princ hádanku vyslechl, ale nedokázal na ni nalézt odpověď. Zabil se tedy a jeho levá půlka, jeho žena, si vzala svého milence a šťastně s ním žila.

Příběh je plný materiálu pro freudovské psychoanalytiky. Zachycuje konflikt mezi superegem (král), egem (princ) a id (žena, která tvoří princovu levou půlku). Princ na jednu stranu uznává, prostřednictvím manželství, existenci ženy ve svém nitru, ale na druhou stranu tuto ženu potlačuje, když ji odmítá sexuálně uspokojovat. Ona uspokojení požaduje a dává mu to pocítit prostřednictvím cizoložství. To ovšem netoleruje král a milence zabije. Napětí narůstá a nakonec dochází mezi dvěma princovými polovinami, mezi mužem a ženou, mezi egem a id, ke konfrontaci. Kdo přežije? Odpovědí na hádanku je skutečnost, kterou chce muž potlačit: jeho levá polovina má erotické touhy. Žena v něm touží uspokojit svou touhu po muži. Muž se namísto odpovědi zabije. Ego se sklání před tužbami id. Jediné, co může dělat superego, je sledovat, jak základní instinkty získávají navrch. Žena v muži si razí cestu. Získává svého muže.

Je možné, že všichni v sobě máme muže i ženu. Komu vyhovíme? Která složka je naší pravou podstatou? Je jí pohlaví, které do nás vkládá biologie, pohlaví, které nám přiděluje společnost, touha, která probleskuje v mysli, nebo nesexuální, nepohlavní, tužeb prostý duch, kterého máme uvnitř a který čeká, aby byl objeven? K jeho objevení by mělo podle hinduistických písem dojít tím, že prostřednictvím rovnováhy mezi sociálními závazky (dharma), ekonomickými nároky (artha), erotickými tužbami (káma) a duchovními potřebami (mókša) dáme smysl svému životu (purušártha). Neexistuje jednotný přístup k životu a člověk lapený mezi instinktem a intelektem, soukromými tužbami a veřejnými povinnostmi si musí v otázce závazků, přání, tužeb a potřeb poradit sám. V procesu rozhodování, nebo jeho překračováním, objeví, kým skutečně je. V poznání je osvobození. A osvobození je nejvyšším cílem veškeré existence.

 

Možnosti překonávají ve světě hinduismu veškerou představivost. Žádná jistá pravda tudíž neexistuje. Narasimha není ani muž, ani zvíře. Ganéša je jak muž, tak zvíře. Šiva není ani asketický poustevník, ani oddaný hospodář. Višnu je jak ctnostný Ráma, tak mazaný Kršna. Muž není tak docela muž; má v sobě ženu. Žena není tak docela žena; má v sobě muže. Od čeho tedy odvozovat identitu? Od čeho odvozovat platnost? Od vnitřku nebo od vnějšku, od touhy nebo od povinnosti, od biologie nebo od psychologie, od levé poloviny nebo od pravé, od pokoje ducha nebo od tepající smyslovosti těla? Ulpíváme na svých opatrnických pohledech na svět a potýkáme se se svými prchavými konstrukty a v tom procesu rozhodování nalézáme svou vlastní odpověď. Konečnou odpovědí, nejvyšší absolutní pravdou, ale nebude ani to, ani to.