SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Ráma se vrací




Král Dašaratha se rozhodl předat korunu svému nejstaršímu synovi Rámovi a stáhnout se do lesů za účelem kontemplace. V předvečer korunovace si Dašarathu ovšem nechala zavolat jeho druhá manželka Kaikéjí a požadovala na něm splnění dvou požadavků, které jí přislíbil splnit kdysi před léty, v den, kdy mu zachránila v bitvě život. „Nechť se králem stane namísto Rámy můj syn Bharata a nechť žije Ráma v lesích jako poustevník po čtrnáct let.“ Král byl vázán svým slovem, a tak nařídil Rámovi odchod do exilu.

Když se obyvatelé Ajódhje dozvěděli, co se v paláci odehrálo, svěsili hlavu. Rozhodli se Rámu do exilu následovat, protože ho milovali. Když došel Ráma k řece, která oddělovala království jeho otce od lesa, řekl: „Mužové a ženy Ajódhje! Jestli mě skutečně milujete, utřete si slzy a vraťte se do království mého bratra. Musím odejít do džungle sám. Uvidíme se za čtrnáct let.“ Mužové a ženy Ajódhje Rámu poslechli a vrátili se do města. Lidé, kteří nebyli ani muži, ani ženami, ale nevěděli, co dělat. Nemohli ani následovat Rámu, ani se vrátit do Ajódhje. Zůstali tedy na březích řeky, dokud se Ráma nevrátí. Ráma jim požehnal a prohlásil, že právě oni budou vládnout ve věku temnoty, ve věku kalijugy.

Když se tento příběh vyprávěl v jedné televizní debatě, mnozí lidé z publika se k němu obrátili zády, protože prý není součástí „originální“ Rámájany. Jak jsme si ovšem ukázali ve druhé kapitole, žádná „originální“ Rámájana neexistuje. Od dob prvního zaznamenaného vyprávění v sanskrtu, které je staré téměř dva tisíce let, vzniklo několik set verzí Rámájany v několika jazycích, některé v psané formě, některé pouze v ústní. Každá verze uspokojovala potřeby konkrétního období nebo lidí. Například v džinistických Rámájanách se Ráma přidržuje džinistické hodnoty nenásilí a nechává zabití zloducha na svém bratrovi Lakšmanovi.82 Rámájana ve verzi z Déví bhágavatamu (spis věnovaný bohyni Matce) se zaměřuje na ženskou sílu a čistotu. Rámájana hidžrů se od základního tématu neodchyluje: všemu se nadřazuje nezpochybnitelná poslušnost sloužící společenskému řádu. Jejich verze slouží ovšem k podpoře komunity hidžrů, byť se nijak neodchyluje od ducha eposu. Ráma, božský zastánce sociálních zákonů, nejenom uznává jejich existenci, ale ještě jim poskytuje výhodu, aby je odčinil za to, že je v minulosti přehlížel. V dnešní době je Ráma více než symbolem vznešenosti, síly ducha a spravedlnosti hodným obdivu a uctívání. Hinduistické pravicové hnutí si ho přizpůsobilo k obrazu svému a udělalo z něj mocnou politickou ikonu. Hidžrovská verze Rámájany může se svým prorockým nádechem potenciálně vyvolávat pobouření a kontroverze, protože zaručuje moc skupině lidí, které tradicionalisté považují za hrozbu pro sociální řád a převládající rámec.

Jedním z nejznámějších vyobrazení, která se často používají jako příklad někoho, kdo není ani mužem, ani ženou, je Ardhanáríšvara: mužský bůh (íšvara), který je z poloviny (ardha) ženou (nárí). Co tento výjev znamená? Znamená, že božské je jak mužské, tak ženské? Znamená, že všichni tvorové v sobě mají mužskost i ženskost? Má tento výjev evokovat rovnost pohlaví? Je snad symbolem dokonalosti, naplnění a celistvosti člověka?

Abychom mohli tyto otázky zodpovědět, musíme pochopit vznik tohoto výjevu. Tento koncept božského androgyna má původ v upanišadech. Upanišady předznamenávají spekulativní fázi hinduismu v období mezi védským ritualismem (1500 před n. l. až 500 před n. l.) a puránským teismem (500 n. l. až 1500 n. l.). Myslitelé a asketi se během této fáze pokoušeli rozluštit tajemství života, přičemž nejdůležitější bylo tajemství, jak vůbec vznikl svět. Následující příběh pochází z Brhadáranjaka-upanišadu. Převypravuje ho R. C. Zaehner v knize Hindu Scriptures.



82. Kulkarni, The Story of Rāma in Jain Literature, s. 40.