SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Reprezentace sexuality v příbězích




Je známo, že indičtí hidžrové, džógappové, a dokonce i sakhí, se věnují sexuální aktivitě se stejným pohlavím. Je to všeobecně přijímáno, navzdory tomu, že někteří z nich jsou ženatí a mají děti. V tradiční hinduistické společnosti bylo možné vyjádřit touhu po osobách stejného pohlaví s největší pravděpodobností pouze v rámci sexuální transformace a pohlavní proměny. Muž se mohl oddávat homoerotickým fantaziím asi jenom tehdy, stal-li se ženou nebo začal-li být vnímán jako žena.

Každý, kdo je obeznámen s tradičním pojetím homosexuality v Indii, ví, že homosexuální aktivitu mezi muži zde charakterizuje rozlišování mezi penetrujícím a penetrovaným, aktivním a pasivním, tím, kdo je nahoře a kdo vespod, mužským a ženským. První aspekt je znám jako panthi, druhý jako kóthi. První z nich si podržuje svou „maskulinní“ nebo „původní“ identitu, zatímco druhý je jejím protikladem.

Podobné rozlišení lze nalézt v pojetí homosexuality v mnoha dalších částech světa (např. v Turecku, Číně, Arábii, Africe nebo Latinské Americe) a dokládají je i studie dokumentující MSM (homosexuální aktivitu mezi muži) v amerických věznicích ve dvacátém století.11 Panuje přesvědčení, že výraz murath či kóthi převzali homosexuálové žijící v heterosexuálním prostředí od hidžrů. Mohlo by sociálně tolerované heterosexuální vyjadřování homosexuálních tužeb být důvodem, proč v hinduistické tradici existuje tolik příběhů sexuální transformace a proměny pohlaví?

Ve slovníku těchto příběhů někdy probleskne pravděpodobná odpověď – tyto transformace a proměny slouží jako kódy, které mají zase sloužit jako průchod pro touhy, které jsou v patriarchálním, heterosexuálním světě jinak tabu. Muži, kteří mají tužby jako ženy nebo se chovají jako ženy, ženy, které mají tužby jako muži nebo se chovají jako muži, androgyni s nejasnou identitou totiž skončili nakonec ve své snaze o přizpůsobení v šedé zóně, kde není děloh, není penisů, kde člověk není ani mužem ani ženou, nebo je tak trochu obojím. Ve světě, v němž filozofie má sklon k polymorfii (všechno je možné), v němž ovšem společnost tíhne k dimorfii (všechno se dělí na mužské a ženské), a kde jsou všichni, kdo se nevejdou do jedné ze škatulek, hozeni do jednoho pytle jako „nezařaditelní“. Transvestitům, transsexuálům, impotentním mužům, mužům, kteří měli orální a anální sex, neplodným mužům, hermafroditům, eunuchům, homosexuálům, sexuálně dysfunkčním mužům a všem mužům, kteří „nedělají to, co mají muži dělat“, bylo vyhrazeno vágní, velmi široké označení „ne-muži“ nebo „pseudo-ženy“.



11. Donaldson, Stephen, Prison Sexuality – Prisons, Jails, and Reformatories, in: Encyclopedia of Homosexuality.