SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Sámbovo těhotenství




Kršna, vládce rodu Jaduů, měl syna jménem Sámba, který rád prováděl žertíky. Jednou se spolu s přáteli rozhodl, že si vystřelí z několika mudrců, kteří byli právě na návštěvě jejich města. Sámba se přestrojil za těhotnou ženu a s vážným výrazem za mudrci zašel. Jeho přátelé se jich optali: „Moudří mužové, povězte, porodí syna nebo dceru?“ Mudrci vytušili lumpárnu a nebyli z toho vůbec nadšení. „Ani jedno, ani druhé,“ odvětili, „porodí železný kyj, který zničí rod Jaduů.“

O několik měsíců později pocítil Sámba, ke zděšení všech, nesnesitelnou bolest a porodil železný kyj. Když se stařešinové rodu Jaduů dozvěděli, co se stalo, doporučili mladším členům rodu, aby kyj rozdrtili a železný prach hodili do moře. Prach se ale naneštěstí usadil na břehu u Prabhásy a přeměnil se v ostrá stébla trávy. Jakási ryba spolkla kousek ostrého železa, který se předtím nepodařilo rozdrtit. Rybu chytil lovec a vyvrženec jménem Džara, který udělal z kousku železa hrot šípu.

Za nějaký čas se Jaduové vydali na pláž u Prabhásy na piknik. Popíjeli alkohol a začali probírat válku na kurukšétře. Ti, kteří stranili Pánduovcům, se začali hádat s těmi, kteří stranili Kuruovcům. Brzy se Jaduové rozdělili na dvě skupiny, přičemž každá byla odhodlaná prosadit svůj názor. Když selhala slova, došlo na násilí. Muži trhali stébla trávy a snažili se navzájem zasáhnout. Naneštěstí se nejednalo o obyčejná stébla. Byla ostrá jako břitva a dokázala se stát smrtící zbraní. Než mohl někdo zabránit neštěstí, začali se Jaduové navzájem zabíjet. Když Kršna viděl, že je nic nedokáže zastavit, odešel do lesa, kde ho nešťastnou náhodou zasáhl Džarův šíp, a Kršna zemřel.

Zatímco Kršnovo přestrojování slouží pozitivnímu účelu – přelstít nepřítele, usmířit si milenku –, Sámbovo přestrojení se děje s nekalým úmyslem. Sámba si chce dělat legraci z mudrců. Ale ti z toho nemají radost. Namísto aby dali najevo, že o podvodu vědí, udělají z něj díky síle, kterou jim dává jejich pokání, realitu. Sámba je doopravdy těhotný a rodí železný kyj, který nakonec zničí pokolení Jaduů. Kršna, personifikované božstvo, události sleduje, aniž by hnul prstem. Nemůže událostem zabránit. I bohové jsou vystaveni působení zákona akce a reakce. Co je karmicky podmíněno, musí přijmout každý, každý se tomu musí podřídit.

Když válka na kurukšétře skončila a Kršna stanul uprostřed mrtvol padlých bojovníků, musel se vypořádat s hněvem vdov Kuruovců. Gándhárí, matka Kuruovců, kladla Kršnovi smrt svých synů za vinu. V hněvu Kršnu proklela, aby i on musel bezmocně přihlížet smrti svých dětí a příbuzných a zemřel ostudnou smrtí z rukou muže z nižší kasty. I životy bohů ovládá karma. Kršna pokorně přijímá reakce na své činy. Za nastolení dharmy je třeba zaplatit.

Příběh též vynáší na světlo skutečnost, že charakter člověka nezávisí na jeho rodokmenu, ani na jeho výchově. Sámba je sice Kršnův syn, ale nevyznačuje se vlastnostmi hrdiny. Ve Varáha-puráně (asi 750 n. l.) se dozvídáme, že na Sámbovi leží prokletí v podobě kožní choroby, protože se podvolil milostným návrhům svých nevlastních matek, vedlejších Kršnových manželek. Sámbovo chování a Kršnova smrt předznamenávají kalijugu, čtvrtý a poslední věk životního cyklu kosmu, kdy nastává kolaps dharmy a začíná vládnout chaos.

Tak jako umírají a znovu se rodí lidé, prochází podle písem cykly znovuzrozování i kosmos. Každý kosmický cyklus (označovaný jako kalpa) se dělí na čtyři věky neboli jugy. Nejprve přichází juga označovaná jako krta, na jejímž konci ztrácí „býk dharmy“ jednu ze čtyř nohou. Pak nastává trétajuga a poté dváparajuga, kdy ztrácí býk druhou a třetí nohu. A nakonec přichází kalijuga, kdy kvete bezpráví, býk ztrácí i poslední nohu a svět se rozkládá. Na světě nastává velká povodeň, po níž se kosmos vynořuje očištěn. S každým následujícím věkem se zkracuje délka dožití člověka a zmenšuje se jeho výška. V krtajuze se děti plodí pouhou myšlenkou, v trétajuze dotykem a v dváparajuze sexem, který se odehrává rituálně předepsaným způsobem: mezi mužem a ženou ze stejné kasty, kteří jsou spojeni manželstvím, v plodném období. V kalijuze se dětí plodí profánním (adharmickým) sexem mezi mužem a ženou, kteří nenáleží ke stejné kastě a nejsou nutně spojeni manželstvím. V kalijuze provozují muži a ženy sex i v době, kdy je děloha neplodná. Muži vypouštějí semeno do různých otvorů (konečník, ústa) žen, ale i mužů. A dokonce souloží se zvířaty.59

Je patrné, že čtyři jugy mohou znamenat přechod od dokonalosti k nedokonalosti, od vlády práva k bezpráví, od řádu k chaosu, protože svět dharmy slouží jako norma všeho, co je dokonalé, správné a v pořádku. V tomto pohledu je implicitně obsažena touha zvrátit úpadkový trend. Ale to nelze. Ani bohové nemají moc zasahovat do událostí, které jsou předurčeny. Samsára je v mnoha ohledech v sobě uzavřenou entitou. Dokonce i bohové jí podléhají.

Během každé kalpy sestupuje ke konci krtajugy, trétajugydváparajugy Višnu: jako Parašuráma, Ráma a Kršna. Všechna vtělení mají stejný cíl (prosazovat pořádek), v každém z nich se ovšem Višnu setkává se světem, v němž je dharma přítomna v různé míře. Esence se tedy nemění, identita ano.

S měnící se mírou vlády dharmy v každém věku se mění i sociální pozice Višnuova vtělení (určená kastou). V první čtvrtině je knězem, ve druhé bojovníkem a ve třetí pastevcem. V krtajuze je kněz Parašuráma natolik poslušen svého otce, že setne hlavu své matce (kvůli tomu, že chovala cizoložné myšlenky) a vykastruje své bratry (kvůli tomu, že odmítli zabít matku, jak je žádal jejich otec). V trétajuze poslouchá bojovník Ráma svého otce, předává korunu svému bratrovi, vydává se do exilu v lesích, zachovává věrnost své ženě a vysvobozuje ji ze spárů jejího únosce, nicméně jí zároveň nařizuje opustit palác, protože její pověst pobytem ve společnosti únosce utrpěla. V Rámově věku se lze setkat se sexem mimo rámec manželství a se sexem mezi příslušníky stejného pohlaví pouze mezi rákšasy, kteří jsou líčeni jako barbaři a démoni. Následující epizoda pochází z překladu Rámájany Makhana Lala Sena.60



59. Walker, Aeons, in: Hindu World, sv. 1, s. 6–9.

60. Sen, The Ramayana of Valmiki, s. 322.