SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Muž, který byl ženou,

Dr. Devdutt Pattanaik: Muž, který byl ženou,

vydání je pozastaveno hinduismus, mytologie


Ukázky z díla

Šiva jako pasačka krav




Každou noc obklopovaly vradžské pasačky krav (gópí) Kršnu a tančily na loukách Madhuvany za Kršnovy hry na flétnu. Jednalo se o mystický tanec představující spojení s nejvyšším božským principem známým jako mahárása. Šiva, okouzlen nádherným tancem, se rozhodl, že bude také tančit. Přišel na břehy Jamuny i s Párvatí. Párvatí se k posvátnému tanci připojila, ale Šivovi nebylo umožněno, aby se magického kruhu zúčastnil, protože byl muž. Jediný muž, který se mohl spojovat s mahárásou, byl Kršna, ostatní tančící byly ženy. Odhodlán spojit se s mahárásou smočil se Šiva v řece Jamuně a bohyně řeky ho přeměnila v ženu. Jako žena vstoupil Šiva do magického kruhu a pustil se do tance. Tanec pokračoval až do noci a pasačky si povšimly, že Kršna věnuje zvýšenou pozornost nové příchozí. Kršnova favoritka Rádhá požadovala vysvětlení. „Je to Šiva, nejvyšší kosmický tanečník, můj učitel. Budu tančit s ním, pro něj.“ Pasačky Šivu pozdravily a okouzleně sledovaly božský tanec Natarádži (tančící Šiva) a Natavary (tančící Kršna).

Podobně jako Móhiní, i Kršna je inkarnací Višnua. Na rozdíl od jiných inkarnací ale Kršna Višnua v popularitě předstihl, a to do té míry, že je považován za jeho dokonalou pozemskou manifestaci, za jedinou jeho podobu, prostřednictvím níž mu lze porozumět, přiblížit se mu a realizovat ho. Kršna byl po staletí vizualizován jako roztomilé dítě, podmanivý šprýmař, milující syn, fascinující flétnista, okouzlující hejsek, pozorný přítel, rozkošný milenec, šlechetný manžel, urputný bojovník, moudrý filozof, odhodlaný diplomat, mazaný stratég a ve všech směrech úžasný bůh. Tvrdí se, že i samotná vizualizace Kršny v podobě manipulativního nepřítele je formou oddanosti, protože nepřátelství vede člověka k tomu, že myslí na Kršnu tak často, že nakonec získává požehnání.50

Tak jako pomyšlení na Šivu evokuje hinduistům klid a na Višnua bázeň, evokuje pomyšlení na Kršnu všechny možné druhy lásky, od té nejjemnější až po lásku smyslnou. Oddaní jsou nabádáni, aby při uctívání Kršny milovali božské v lidských souvislostech, aby považovali svého pána za své dítě, přítele, učitele, mistra nebo milence. Pohlížet na Kršnu jako na božského milence není tváří v tvář nepokryté erotické podobě, která se mu přisuzuje – něžný obličej, kudrny, snědá kůže, přívětivé oči, záhadný úsměv, poddajné údy ozdobené žlutým hedvábím, šperky, pavím peřím, zářivými girlandami a santalovou pastou – nijak obtížné. Duchovno a erotiku nelze v případě Kršny odlišit.

Láska ke Kršnovi vedla některé oddané mužského pohlaví k odmítnutí vlastní maskulinity. Věří, že tak jako se stal Šiva pasačkou krav, aby se mohl spojit s mahárásou, dostanou i oni příležitost spojit se se svým božským milovaným v mystickém tanci. Tito oddaní nosí ženský oděv, chovají se jako ženy a označují se jako sakhí, společnice Rádhy, Kršnovy oblíbené pasačky. Rádhu uctívají, ale neidentifikují se s ní. Považují se za její služebnice a věří, že si tím zjednávají lepší přístup ke svému pánovi.51

Je zajímavé si povšimnout, že na rozdíl od jiných náboženských skupin, které považují mužskou biologii za zásadní pro vymanění z kola života, sakhíové trvají na tom, že k osvobození od materiální reality a splynutí s božským je zapotřebí mužskou identitu odmítnout. R. G. Bhandarkar o sakhí říká: „Jejich vzhled a chování jsou tak odpudivé, že se neukazují raději příliš na veřejnosti, a také je jich velmi málo… Stojí za to se o nich zmiňovat pouze proto, abychom si uvědomili, že stane-li se ženský element idolem a předmětem zvláštní úcty, musí to nutně vést k takovéto odporné zkaženosti.“52

Kršna se zrodil, aby zbavil zemi králů, jejichž chtivost a ambice ji zatěžovaly. Traduje se příběh o tom, jak bohyně země přišla k Višnuovi v podobě krávy a prosila ho, aby ji zachránil. Ambice lidí jí prý lámou vaz a kvůli jejich chamtivosti ji bolí vemeno. Višnu souhlasil, že sestoupí na zem jako Kršna a zbaví ji jejího břemene. Tento příběh podporuje teorii homosexuality jednoho tamilského višnuistického kněze. Jeho názory uvádí Shakuntala Deviová v knize The World of Homosexuals. Podle tohoto kněze se stal prudký nárůst lidské populace a úbytek zvířecí populace pro zemi břemenem a vedl k vesmírné nerovnováze. Skutečnost, že se rodí lidé, kteří se spontánně zdržují plození (tj. homosexuální muži a ženy), je způsobem, jak příroda omezuje jinak nekontrolovatelnou lidskou plodnost.53

Kršna vyrostl mezi kravami a působil jako ochránce krav a vesnice před démony. Jako dítě vpadal do mlékáren, kradl přepuštěné máslo a zapisoval se do myslí pasaček krav svou nezbedností. Jako mladík omračoval ženy úsměvem, hudbou a tancem. Každou noc, kdy byl měsíc v úplňku, chodíval na krásnou louku na břehu Jamuny známou jako Madhuvana a hrál na flétnu. Hudba vzbuzovala v pasačkách krav lásku, spěchaly na Madhuvanu, obklopovaly Kršnu a tančily podle jeho tónů. Nebyl to jen tak ledajaký tanec. Byl to tanec mahárása, tanec mystického spojení. Kršna v něm měl roli duchovního vůdce, čistého vědomí, zatímco ženy ztělesňovaly částečky, které vytvářejí materiální realitu. Rytmicky se pohybovaly podle tónů Kršnovy hudby, až nešlo rozlišit mezi tancem a hudbou, mezi tanečnicemi a hudebníkem. Všechno se spojilo v jednotě.

K maháráse mají přístup pouze ženy a jediný muž: Kršna. Aby k němu získali přístup jiní muži, musí se stát ženami. V předchozím příběhu se Šiva stává pasačkou krav, aby mohl tančit s Kršnou. Padma-purána vypráví podobný příběh o Ardžunovi. Příběh lze nalézt v přeložené a zestručnělé podobě v knize Same-Sex Love in India. Podobně jako Šiva, i Ardžuna je, poté, co vyjádří touhu zúčastnit se Kršnova mystického tance, nejprve přeměněn v ženu. Podobně jako v případě Šivy k této sexuální transformaci dochází ponořením do řeky. Ardžuna prožívá něco, co žádný muž ještě nezažil, a je Kršnou nabádán, aby se o svůj tajný zážitek s nikým nedělil.

Mahárása se vždy odehrává v noci, mimo vesnici, v utajení. Má v sobě něco magického a tajemného, protože osvobozuje od všech společenských norem. Jedná se o událost, při níž padají veškeré hranice, bortí se veškerá identita. Jedná se o návrat k původní nevinnosti, kdy vládne sama láska a všechno ostatní jde stranou. Tím, že jdou ženy za Kršnou, opouštějí své manžely a riskují ostudu. Přesto za ním přicházejí, protože Kršna je božstvem, jehož lze dosáhnout, jedině když člověk odhodí veškeré zástěrky a masky. Přes den žijí pasačky ve vesnici životem obyčejných žen, to znamená životem manželek, sester a dcer, a drží se společenských hodnot. V noci za vesnicí odhazují společenskou identitu, stávají se z nich svobodné ženy a vtančí beze studu až do náruče svého pána. Dochází tak k utlumení konfliktu mezi požadavky kultury a puzením přírody, k jejich koexistenci. Svoboda, která je vlastní životu, a nezbytná společenská omezení se navzájem přijímají a respektují.

Mezi pasačkami byla jedna Kršnovi obzvlášť milá. Jmenovala se Rádhá. Podle tradice parakíja parampará je Rádhá starší než Kršna a je manželkou Kršnova strýce z matčiny strany. Jedná se tudíž o cizoložný, incestní a nekonvenční vztah (starší žena, mladší muž).54 Tato tradice někdy trvá na tom, že manžel Rádhy byl impotentní a její tajné setkávání s Kršnou bylo setkáváním s pravým (božským) manželem (snaha o bagatelizaci cizoložství). V bengálské tradici, v níž je Kršna ztotožněn s Kálí a Šiva s Rádhou, žádá Šiva Kálí, aby ze svého pozemského manžela udělala impotenta, čímž by si zajistil, že nedojde k jeho zneuctění ani v ženské podobě. V tradici svakíja parampará, která považuje byť jen náznak cizoložství a incestu za blasfemii, je Rádhá Kršnovou mystickou manželkou, manifestací jeho potěšení, které nastalo, když se Kršna podíval do zrcadla a pocítil touhu.55 O touze Rádhy po Kršnovi se tvrdí, že se jedná o alegorii touhy individuální duše po božském. Tuto myšlenku sleduje následující příběh, který má základ ve středověké náboženské poezii.



50. Varma, Krishna, the Playful Divine.

51. Hartsuiker, Sādhus – Holy Men of India, s. 58–59.

52. Bhandarkar, Vaiṣṇavism, Śaivism and Minor Religious Systems, s. 122.

53. Devi, The World of Homosexuals, s. 145–147.

54. Kinsley, Rādhā, in: Hindu Goddesses, s. 81–94.

55. Tamtéž, s. 81–94.